Diletantismus je mor
Když jsem dělal přijímačky na jadernou fakultu, měli jsme
také uvést seznam literatury, který jsme si před přijímačkami prostudovali.
Jeden náš kolega tam napsal Špolskij, Jaderná fyzika, I a II. Zírali jsme na
něj s obdivem. Špolskij, to byla dvoudílná učebnice, každý díl po 350
stranách, která se ani celá na fakultě neprobírala. Zírali jsme do té doby, než
přišel asistent a zeptal se, jak knize rozuměl. On odpověděl, že celkem ano,
pouze nerozuměl jedné značce - a namaloval integrál.
Jinými slovy, kolega předvedl, že nerozuměl ničemu. Vzpomněl
jsem si na to, když jsem v BL četl příspěvek pana Vojtěcha Běhunčíka
k návrhům na změnu ústavy. Pan Běhunčík se pustil do razantní kritiky bez
sebemenší znalosti předmětu. Když neví, proč jsou v ústavě zmocňovací
ustanovení, a že by bez nich nebylo možné přijmout podrobnou úpravu, a že bez
podrobných úprav “obyčejnými" zákony by se ústava stala absolutně nepřehledná,
navíc by se prkotiny musely schvalovat kvalifikovanou většinou, ukazuje, že o
ústavní problematice neví vůbec nic.
To mu ovšem nebrání, aby nepronášel razantní soudy. Inu,
člověk nezatížený věděním je obvykle radikální. Může si to dovolit. Třeba mu je
jasné, že všechny navrhované úpravy jsou účelové. Že hned po přijetí ústavy
byly na odborných seminářích vznášeny stejné kritické připomínky, na které dnes
reagují navržené úpravy, že jsou obsaženy v komentáři, který k ústavě
vydala katedra ústavního práva Právnické fakulty UK, o tom nemá ani tušení.
Nemá cenu se příspěvkem zabývat obsahově. Je to ovšem
názorná ukázka, co moří mladou českou demokracii. Proč by pan Běhunčík svůj
diletantský článek nenapsal, když si znalostmi nezatížené komentáře z per
pana Schmarze, Placáka, Tomáše Marka aj. přečte obden v centrálním tisku?
Komentátorka Zemských novin napsala, že se z prezidenta stane loutka,
pokud bude muset jmenovat členy Bankovní rady na něčí návrh. Paní komentátorka
netuší, že právo jmenovat znamená i právo nejmenovat - tj. že ústava prezidenta
zmocňuje, aby jmenoval pouze toho, s kým souhlasí. Opět, absolutní
neznalost ji nebrání, aby psala komentáře, které pak čte veřejnoprávní rozhlas
v přehledu tisku. V Uherském Brodě si je poslechne pan Běhunčík - a
neštěstí je hotovo. V Británii, o tom jsem přesvědčen, by se takové
hlouposti ve slušných novinách nemohly objevit. A pokud by se objevily, platili
by editoři pokuty jak mourovatí.
Nevím, jestli by pan Čulík v Britských listech otiskl
“zajímavý názor", že by se hodně ušetřilo, kdyby se místo z betonu
dálniční mosty pletly z nití. Možná by to považoval za pitomost a neotiskl
by to. To je, alespoň doufám, posláním redaktorů: veřejnost má dostat
informace, ne bláboly.
Právě proto, že u nás ediční práce zoufale schází, téměř
nemáme noviny, které by nedávaly příliš mnoho prostoru ideologickým
předpojatostem, které ovšem odborné vědění nenahradí. Jenže z tříště
diletantských předsudků si veřejnost politický názor nevyloví. A pokud
veřejnost neví, co je možné, jak má správně rozhodovat? Bude-li to trvat ještě
delší čas, diletantismus v Čechách - i na Moravě - demokracii umoří.
Václav Žák
šéfredaktor dvouměsíčníku LISTY
