středa 3. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Česká republika:
  • Teatrální gesto (Ivan Hoffman) Dluhy a platy:
  • Dluhy - věčné téma (Ivan Hoffman)
  • Zotročování českých zaměstnanců (čtenář) Přehrady mezi lidmi:
  • Matiční zeď v Německu (Independent on Sunday) Čečensko a okolí:
  • Kavkaz: oblast vášní a zrady (Independent on Sunday)
  • Spojené státy vyjadřují znepokojení nad vražděním v Čečensku
  • Český helsinský výbor požaduje ukončení ruských masakrů v Čečensku Špionáž a mocenská politika:
  • Ruští špióni v Praze znepokojují Severoatlantické společenství Jak to dopadlo pro Němce v Sudetech po Mnichovu:
  • Smutný říjen aneb šlehačkové průjmy v Sudetech v roce 1938 (František Roček) Aktuální analýza z roku 1925:
  • Monotonizace světa (Stefan Zweig) Děti Země:
  • Děti Země předaly ministrovi petici "Konec dioxinu v České republice"
  • S čím se Pražské služby nechlubí - naměřené hodnoty některých škodlivin z Malešické spalovny vzrostly
  • Problémy s vydrami a kormorány pomůže řešit nový zákon
  • Den bez aut 5. listopadu 1999



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Smutný říjen aneb šlehačkové průjmy v Sudetech v roce 1938

    František Roček

    Říjen je měsíc, kdy se vyklubala ze středoevropského prostoru osídleného směsicí lidí, kteří měli v sobě něco slovanské krve a krev všech národů, které kdy tudy kdy táhly a dobývaly a utíkaly z dobývání, Československá republika. To bylo v roce 1918. Ale říjen byl také doba, kdy v roce 1938 dostali sudetští Němci "zaslouženou" odměnu za svou naivitu, s níž si zaseli na tragédii, která po čase válečném přerostla v čas prvních mírových měsíců v tragédii dvojnásobnou, v čas odsunu. Tento příběh má své didaktické jádro i pro čas vezdejšíŠ

    Ale vraťme se k tragice října 1938.

    My vás vyžereme!

    Netrvalo dlouho po osvobození Sudety Adolfem Mocným a sudetští Němci začali vnímat první znepokojivé signály osvobození. Dne 9. října 1938 okolo druhé hodiny odpoledne obsadily město Ústí jednotky wehrmachtu. Celá akce byla náležitě propagačně zajištěna. Na náměstí přijelo několik vojenských polních kuchyní. Za cvakání fotoaparátů nadělovali kuchaři wehrmachtu "vyhládlému a zesláblému" obyvatelstvu města oblíbenou říšskoněmeckou delikatesu - zeleninový eintopf. Po pár soustech křivili zvědavci pusu a fasovanou šlichtu bez ostychu vylévali do kanálů. To už fotoaparáty německých válečných zpravodajů raději nezaznamenávaly.

    Říšští Němci se chovali vůči svým, osvobozeným" bratřím s despektem a mnohdy i s vulgárním povýšenectvím a zahájili z mírně hladové říše spanilé jízdy do Sudet za šlehačkou a uzenkami.

    Docházelo k incidentům.

    Obsazené československé území bylo místem, kde si mohli říšští dosytosti dopřát všeho, co jim plánovitě řízené národně socialistické hospodářství již dlouhá léta odpíralo. Bylo to ulehčeno i tím, že na obsazeném území platila skoro až do konce roku 1938 česká koruna ve velmi nevýhodném kursu k marce 1:8. Sudety se proto na podzim 1938 staly turistickým šlágrem nacistických nakupovacích odborářských zájezdů. Autobusy byly dokonce zdobeny transparenty s rýmovačkami: "Vidí-li nás zdejší rádi nebo ne, to nás může nechat lhostejné. Co je náš cíl, řeknem hned: Jezdit na šlehačku do Sudet".

    Situace došla tak daleko, že sudetští Němci z Karlových Varů si stěžovali samotnému Henleinovi na ohrožení pověsti lázní světového jména:

    "Účastníci zájezdů "Kraft durch Freude", zvláště ze Saska, si ve vřídlu ohřívají párky a dokonce si v něm myjí nohy".

    Cenným ilustračním materiálem z té doby je stížnost župní organizace žen na chování říšských soukmenovců adresovaná Konradu Henleinovi:

    "Návštěvníci z Německa zejména:

    1. Přicházejí v takovém množství, jako kdyby nebylo ve staré říši z čeho žít, takže musejí tuto zaslíbenou zemi Sudetskou župu náležitě vyexploatovat.

    2. Kupují všechno, co jen spatří a mohou odnést, nejen ohromné množství kávy, masa a potravin, ale i oděvy, prádlo, látky a předměty všeho druhu.

    3. Šlehačku a sladkosti jedí v takových množstvích, až je jim špatně. Tato žravost a odporné chování, ale také velký hluk, který kolem sebe tropí, naše lidi pohoršuje a vyvolává pobouření.

    4. Muži přicházejí velmi často již v opilém stavu a ti, kteří jsou ještě střízliví, je rychle dohánějí.

    Dopad na naše lidi je zdrcující.

    5. Tak se stalo, že už v sobotu měly všechny naše obchody, zvláště řeznické, vyprodáno, a když přišli naši lidé z práce a chtěli za právě vyplacenou mzdu nakupovat... Tím vznikly prudké výstupy a půtky. Pak sice bylo rozhodnuto, že v sobotu mohou nakupovat jen místní, ale Sasové to zaregistrovali a našli rychle východisko - všechno jednoduše vykoupili už v pátek."

    Přitom v Karlových Varech byl předtím vítán Adolf Veliký nápisem "Knechtschaft ist vorbei" (Otroctví je pryč).

    Ohlédnutí

    Vnímaví Němci tušili již na podzim 1938, k čemu osvobození Sudet Adolfem Velikým směřuje. Když vítěznou, ale nenasycenou, armádu chytá průjem z přecpání šlehačkou, vuřty a šunkou, a ještě nezačala ani bojovat, je to vážný signál.

    V červnu 1945 švýcarský psychiatr C. G. Jung vystihl nervozitu předhitlerovské doby, když napsal v článku "Po katastrofě": "Již dlouho před rokem 1933 viselo ve vzduchu cosi jako neurčitý pach spáleniny a lidé se vášnivě zajímali o odhalení zdroje požáru, paličského hnízda..."

    V Německu nebylo veselo. Stín hospodářské krize doléhal i na Československo. V tzv. Sudetech nezaměstnanost doléhala také na tamní Němce. Ve vzduchu byla vůně očekávání. Čekání na mesiáše - jakéhokoli. Jung píše: "Vzrůstající očekávání od státu a spoléhání se na stát nejsou žádným dobrým příznakem, znamenají totiž patrně, že národ je na nejlepší cestě, aby se z něho stalo stádo ovcí, které vždy od pastýře očekává, že bude hnáno na dobrou pastvu. Brzy se pastýřská hůl změní v železné pruty a pastýři se promění ve vlky."

    Němci v Německu očekávali od Adolfa Dobrotivého, že jako Adolf Veliký splní krásnou vidinu, která se rýsovala den ode dne silněji , v jedinečnosti německého národa. Tato lákavá vidina omámila i přespolní, kteří si vymysleli a připnuli henleinovský odznak SdP. Podobně mnozí lidé později důvěřovali a volili komunistickou ideu a plakali, když zemřel car Stalin...

    Henleinovci museli tlouct Čechy, protože sami byli bezmocní. Museli jen čekat, až jim nacisté přinesou říšský zázrak. Měli za sebou sílu, ale sami silou nebyli. Byli bezmocnější než Češi, protože ti projevili kolektivní (společně se sudetskými antifašisty) sílu, chtěli se bránit. A tím vlastně sudetské Němce ponížili, protože bez mnichovské galantní slavnosti by další vývoj situace pro ně zůstal nejistý.

    Celkem logicky (ale až z pohodlného nadhledu desítek let ) je pochopitelné i buranské chování říšských Němců v prvních týdnech po "osvobození" soukmenovců. Říšští Němci si jeli do Sudet pro spravedlivou odměnu: aby mohli být sudetští Němci osvobozeni, oni, v Říši, si museli utahovat opasky. Jeli si pro šlehačku, kterou sami museli, pro slávu Říše, vyměnit za zbrojovky a mašírování.

    Že podle zkušenosti českých starousedlíků se říšští Němci chovali vůči Čechům v Sudetech rozumněji než místní? I tato skutečnost má psychologicky rozměr. Říšští Němci v tzv. Sudetech nebyli doma, ale v přičleněném území. Neměli zde kořeny, kulturně sem nepatřili, ačkoli slovo bier mělo stejný význam v Říši i v Leitmeritz. Kromě toho největší nacističtí bouřliváci se podíleli na formování nové Evropy v rámci ozbrojených formací. Na administrativní práce do Sudet byl posílán druhý sled. A mnozí z tohoto sledu byli zverbovaní klidní tátové od rodin. A nemálo z nich pokládalo nové ideje spíše za vážnou poruchu počasí, která je zbavuje dosavadního maloměšťáckého klidu.

    Otázku - "Lidi, co jste chtěli, vždyť tu máte všechno!" - si kladlo jistě mnoho jednotlivců, ale mašinérie byla rozjeta. Kolektivně se v Němcích doufalo, že tentokrát " to vše" bude dobrý los. Bylo doufáno, že mechanismus tankové a letecké síly přinese štěstí. Aneb z rozjetého vlaku se těžko vyskakuje...

    Díky politické impotenci tehdejších západních politiků a nevůli českých politických špiček se sblížit s Poláky a díky protičeské náladě ultranacionálního polského vedení, dostali nacisté v letech 1938 až 1941 úžasnou šanci považovat svůj sen za realitu, na kterou nakonec doplatili Němci, včetně antifašistů a horlivých henleinovců, a prostí lidé celé Evropy, včetně Čechů.

    Díky anglo - francouzskému politickému selhání není v této smutné kauze vítězů ani poražených. Na události oněch let doplatili úplně všichni...



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|