Co je nového v České republice

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. K desátému výročí pádu komunismu vyšel pětisetstránkový výbor z  Britských listů pod názvem Jak Češi myslí. Zahrnuje patnáct tematických oddílů, zabývajících se aktuálními problémy v České republice. Bližší informace vyšly v BL na tomto místě.

Knihu lze objednat e-mailem odkudkoliv na světě prostřednictvím úvěrové karty na adrese nakladatelství Milenium avc@unl.pvtnet.cz. Kniha má 480 stran a stojí 290 Kč.

Kniha Jak Češi myslí nejprodávanějším titulem internetového knihkupectví Kosmas. Ve čtvrtek 2. 12. napsal Josef Žák z knihkupectví Kosmas:

Hezky den pane Culiku,

dnes se Vase kniha "... jak Cesi mysli" dostala na prvni misto TOP TENu nejprodavanejsich titulu za uplynulych 14 dni v knihkupectvi Kosmas.cz.

Jak uvedla Mladá fronta Dnes, kniha Jak Češi myslí byla v týdnu do 25. 11. nejprodávanějším titulem také v ostravském knihkupectví Artfórum.

Na strankach Teletextu CT, v sekci Stranky CT, na strane 343 byla 30. 11. zverejnena petice dramaturgu a producentu tvurcich skupin, v niz vyzyvaji vedeni CT k odchodu. Petici podepsalo asi 50 lidi z CT vcetne Pavla Borovana a Ivo Pelanta. Dnes se tam jiz petice nenachazi, ale najdete zde informace o teto petici i kritice ze strany odboru CT.

Jiz dvakrat uverejnil denik METRO pomluvy pana Exnera a spol. formou placene inzerce (15.000Kc/kus). Kdyz jsme zadali o otisteni stanoviska druhe strany, bylo nam to nabidnuto pouze formou placene inzerce. Kdo ma penize, ma v Ceske republice i pravdu. A  s tim pry chceme do Evropske unie...

L. Vavrina ("Myslim, ze politiky lze povazovat za tu cast naroda, jejiz moralni kvality se limitne blizi k nule.") a K. Rajecky (o autorech Dekujeme, odejdete -"Jejich vnitrni svoboda se limitne blizi k nule.")  me dnesnich BL  presvedcili, ze mnozstvi prispevatelu BL s matematickym vzdelanim se neblizi limitne k  nule.

Ekologove asi opovrhuji pruraznymi titulky, ale nazev "Uz nikdy druhy Bhopal" neni pro ctenare prilis lakavy. Pochod do zachodu zaujme vic. Proc jste clanek nenazval trochu dryacnicky? Treba: Ohromujici koncentrace dioxinu v materskem mlece ceskych zen. Otravi se ceska nemluvnata? - Ano, souhlasim, jsem strasna. Mohla bych psat titulky pro Blesk.

Výběr textů z posledních dní:

V závodě dešifrovat chromozom 22 bylo v čele Sangerovo výzkumné středisko z anglického univerzitního města Cambridge, financované lékařskou charitativní organizací Wellcome trust. Výsledky byly postupně zveřejňovány na internetu. (Viz též zde.) Sekvence dosud odhalil 679 genů, více než polovina z nich byla předtím u lidí neznáma. Předpokládá se, že v kódu se skrývají další stovky genů. Do jara roku 2000 budou mít vědci připraveno to, čemu říkají hrubá verze lidského genomu, kterou pak budou moci dešifrovat jejich vědečtí kolegové. Do roku 2003 budou vyplněny všechny mezery a opraveny omyly. Pak se začne pracovat na vývoji dosud neexistujících léků a léčebných metod.

Plný text chromozomů nebude nikdy vydán na papíře: bylo by na to zapotřebí půl miliónu stránek.

Dr. Michael Dexter, ředitel organizace Wellcome Trust, konstatoval: "Poprvé ví vědecký svět, jak vypadá celý jeden lidský chromozom. Znalosti, které z toho odvozujeme, budou využívány po dlouhá staletí. Je to pozoruhodný úspěch, který změní způsob, jímž budou nemoce v budoucnosti diagnostikovány a léčeny."

Dexter dodal: "Jsem skutečně přesvědčen, že to, co jsme dnes oznámili, se bude používat po celou dobu dalšího tisíce let. Máme-li jmenovat vynález obdobného významu, jehož se používalo po tisíc let, nenapadá mě nic jiného než vynález kola.

Dědičné nemoci

Britští, evropští a američtí vědci zahájili oficiálně mezinárodní plán, v jehož rámci mají být zmapovány celé délky všech lidských chromozomů, v roce 1990. Nazvali to projekt lidského genomu a přirovnali tento projekt k biologickému ekvivalentu přistání lidí na Měsíci.

DNA, kyselina dezoxyribonukleová, známá "dvojitá spirála" je recept života. Je napsána abecedou čtyř písmen, A, T, G a C, které představují chemické báze adenin, thymin, guanin a cytosin. Kód jednoho genu se může skládat jen z 1000 písmen, anebo může mít statisíce písmen. Existuje až 100 000 genů, které obsahují výrobní instrukce pro 200 000 bílkovin, z nichž se skládá lidské tělo, a také povely po "sestavení" tohoto těla. Vědci se domnívají, že existují až 4000 dědičných nemocí, způsobovaných chybami v jednotlivých genech, avšak smrtelné nemoce jako nemoci srdce, mrtvice, rakovina a Alzheimerova choroba jsou všechny ovlivňovány dědičností.

Hledání konkrétních genů na chromozomech bývá přirovnáváno k dolování hory jediným krumpáčem. Více než devadesát procent kyseliny dezoxyribonukleové se skládá z opakovaných sekvencí bez významu. V některých oblastech se geny shromažďují hustě, v jiných řídce.

Vědci nejprve museli pozorovat pacienty a dobrovolníky a jejich sourozence a studovat rodinné historie, aby zjistili, které rysy jsou předávány z generace na generaci a na kterých chromozomech je pravděpodobně možno je nalézt. Jiné vědecké týmy hledaly mezitím příčiny dědičných chorob jako je Huntingtonova chorea nebo Duchennova svalová dystrofie, o nichž je známo, že je působí jednotlivé geny.

Vědci pak shromáždili tyto informace a vytvořili genetické mapy, na nichž byly označeny genetické "mezníky". Byly zároveň také zahájeny studie genů jednodušších organismů jako droždí, mušek, bakterií a dalších, aby se dalo zjistit, co všechno mají geny společného. Byly přitom vyvinuty mocné počítačové a robotické techniky, které vydatně výzkumu napomáhají.

Pak vědci rozdělili navzájem vzorky lidské DNA na navzájem se přesahující fragmenty, naklonovali je v umělých chromozomech droždí a bakterií a pak pečlivě a složitě počítali přesné sekvence čtyř chemických základních složek, A, T, G a C. Za pomoci už předtím vytvořených map a za pomoci počítačů spojili vědci jednotlivé fragmenty do jediné dlouhé sekvence. První takovou dlouhou dokončenou sekvencí je chromozom 22.

Zjištěné informace jsou volně k dispozici na internetu pro další vědce i pro průmyslníky. Mezinárodní konsorcium výzkumných ústavů a farmaceutických společností už začalo spolupracovat na vyhledávání drobných změn v jednotlivých genech, které způsobují, že se jeden člověk odlišuje od druhého resistencí vůči nemocem či reakcí na léky. Povede to v budoucnosti k tomu, že bude možno jednotlivým pacientům předepsat léky, které budou přesně vyhovovat jejich tělesnému složení.

Obchodní hodnota

Tyto informace zřejmě budou mít také obrovskou komerční hodnotu. Vědeckým světem otřáslo, že si jeden významný nezávislý vědec v genetickém výzkumu, Craig Venter z Celera Genomics ve Spojených státech soukromě patentoval 6500 sekvencí DNA. Dr. Venter jako ředitel vlastního nevýdělečného Institute For Genomic Research už definoval genetické složení celé řady důležitých mikrobů.

Za podpory podnikatelských zájmů se nyní připravuje k analýze důležitých oblastí chromozoml, kde se nacházejí nejslibnější geny.

Zjištěné informace bude poskytovat okamžitě platícím subskribentům a každé tři měsíce poté je bude zveřejňovat. Data z americko-britského projektu lidského genomu jsou zveřejňována okamžitě. Je nevyhnutelné, že farmaceutické společnosti a biotechnologické firmy zažádají nakonec o patenty nového a přesného užívání těchto informací. Avšak vědci chtějí zabránit tomu, aby byl zlikvidován přístup k těmto informacím a aby byly zprivatizovány.

Dr. Dexter konstatoval: "Tato sekvence chromozomu 22 obsahovala 298 genů, o nichž bylo dosud neznámo, že se vyskytují v lidském těle. Informace o těchto genech jsou zveřejňovány zadarmo, bez patentových omezení a bez poplatku. Je neobyčejně významné, že vědci mohou tyto informace nyní volně používat, má-li být znalosti našeho genetického složení využito pro dobro lidstva."

Na mezinárodním partnerství pro zmapování chromozomu 22 se podílely univerzity v St. Lousi, Missouri, v Oklahomě a v Japonsku, ale výzkum vedl dr. Ian Dunham ze Sangerova ústavu v anglické Cambridgi. Ústav byl pojmenován po Fredu Sangerovi, který dostal Nobelovu cenu za to, že objevil v roce 1962 strukturu inzulínu a pak znovu v roce 1980 za to, že zjistil, jak identifikovat chemikálie v k'do DNA.

Dr. Sanger, jemuž je nyní jednaosmdesát let, uvedl tento týden: "Je skutečně výborné, že mé objevy začínají dostávat praktický význam a že z toho vzniká něco dobrého pro lidstvo."

Stručná historie DNA

Strukturu DNA dešifrovali v roce 1953 v Cambridgi Američan James Watson a Brit Francis Crick a vydali ji v časopise Nature. Dostali za to Nobelovu cenu. Změnilo to směr biologie.

O více než 35 let pozdějí byl James Watson jedním z lidí, kteří prosadili mezinárodní rozhodnutí dešifrovat celý lidský genom. Watson i Crick jsou dosud oba vědecky činní.

DNA je dlouhá molekula, která se v jádru každé lidské buňky skládá z 23 párů chromozomů. DNA je jen několik miliardtin milimetru široká, ale kdyby se všechny její součásti spojily, byla by celkem asi 1,6 metrů dlouhá.

DNA se vyskytuje ve všech živoucích organismech. Lidé sdílejí 30 procent své DNA se salátem a 98.4 procent DNA s trpasličími šimpanzi.

Informace o DNA se už využívají k zjišťování viny zločinců, jejím prostřednictvím byly identifikovány pozůstatky ruské carské rodiny, byly zodpovězeny otazníky o neandrtálském člověku a geneticky byly vytvořeny nové formy rostlin, myší, ovcí a prasat.

Původně se odhadovaly náklady projektu lidského genomu na 3 miliardy dolarů. Nyní se vypočítává, že náklady na každé definované písmeno jsou asi 10 Kč.

Václav Pinkava

Na stránkách (obrazovkách?) Britských listů se vždy najde pluralita názorů. Přitom jistá jména zaznívají častěji, a čtenář jakoby se s těmito lidmi seznamoval skrze jejich články (většinu mých plků v BL najdete tudy ). Jakoby každý pisatel zaujímal nějaký prostor nebo revír na názorovém schematu.

Trochu tady odbočím, pro vysvětlení: Zjednodušená forma zmíněného schematu je jakýsi čtverec nebo obdélník, vodorovně značený levice-pravice, zatímco svisle seshora dolů vede princip direktivní-dobrovolný. V reálu je tento prostor spíše tvaru U, neboť extrémy levicové a pravicové jsou o své pravdě tak skálopevně přesvědčeny, že svá řešení ostatním (ve jejich vlastní prospěch) hodlají vnucovat, zatímco střed je měkký a co do vnucování nejslabší. Možná ještě trefnější přirovnání je jakýsi plandající hadr, upevněný u stropu na obou koncích. Kdybychom svislou osu záměrně obrátili, můžeme se v představách ponořit do moře, kde v levicových a pravicových hlubinách dávného přesvědčení žijí jakési ohavné potvory a uprostřed se u hladiny potácejí hejna potěru, oscilující tu do leva tu do prava, tu vábeny z jedné strany světélkující návnadou nepoznaného, tu odpuzovány objevenou příšerou.

Někdy je to trochu obtížné pisatele BL na tento topologický povrch zasadit, neboť pisatelé-intelektuálové své názory převracejí a obracejí dle libosti, aby si s tématem tzv objektivně analyticky zahráli. Podobají se právníkům, kteří obhajují i zcela nepochybného provinilce v zájmu fair play a vyváženosti. Sám pan Čulík je schopen výborných akrobatických kousků tohoto typu, je sice více doma na levici, ale přidá se rád, jen aby diskuse neutuchla. Například by mi v tomto místě namítl, ať uvedu příklady. Nemám k tomuto chuť, neboť pravidelný čtenář jeho poznámek buď ví co mám na mysli, anebo mi nerozumí a takovému nerozumím já. (Vida - příležitost ke komentáři!) Abych vysvětlil. Jde vždy jen o mé tvrzení, můj osobní dojem, můj výklad, význam, který čemusi přikládám a jak to chápu já. Vypovídá to víc o mně než o nějaké skutečnosti, že to nehodlám všem a důsledně dokazovat a ospravedlňovat. Jen a jen můj názor, žádná absolutní pravda. Stejně plané by bylo dokazovat na základě objektivní existence pestrobarevných mořských potvor marnivost či řád - čí, přírody anebo Boha? Jsou tací, kteří svůj výklad vnucují. Pachtění za pravdou rozebíráním je jen jeden možný způsob. Je možná i syntéza, myšlenka nadmutá a odpoutaná jako horkovzdušný balón - dobrovolný terč přízemním kritikům k sestřelení. Poesie. Výtvarné umění. Hudba...

Abych se vrátil k tomu vodnímu podobenství, pan redaktor se zdánlivě nachází v jakési ponorce, nezúčastněn a nenamočen, přitom se pohybuje semo tamo všemi směry a své rybičky pošťuchuje, aby voda nestála. Občas je vystaví jako každý pyšný chovatel. Správný přírodovědec by je nechal na pokoji a jen pozoroval, ale BL jsou přece jenom mikrokosmos společnosti, akvárium napodobující zdravý diskusně-komentátorský oceán, jehož ekosystém se zde simuluje, coby názorný příklad pro ostatní, leklé ryby, z post-totalitního rybníka. Ale dost bylo podvodných příměrů.

Čtenářů BL je tuším o několik řádů víc než pisatelů a čtenáři mají své názory. Na názorově tak pestrobarevných stránkách BL je možné nalézt svého názorového šampiona. Pokud někdo zastoupí můj vlastní názor uspokojivým způsobem, proč bych se sám stal pisatelem. A pokud nemám názor žádný, mohu si zde vybrat, jako v butiku. Podobně to máme s politikou. Pokud v politice jsou lidé, kteří mne zastupují v tom pravém slova smyslu, nemám zapotřebí do politiky vstupovat, pokud mi o nic nejde, ať si v politice hraje na důležitého kdokoliv. To však není náš případ.

Pokud mne nikdo nezastupuje, mohu se angažovat sám, dostanu li k tomu příležitost. Mám však nárok vyzvat ty ostatní k odstupu - jako bychom vyzývali pisatele BL, aby přestali psát? Jak jim to sdělím, pokud zůstanu jen čtenářem. Akt výzvy vůči politikům je aktem politickým, chtě nechtě.

Pisatele v BL nikdo nezvolil. Jako naši politici to jsou víceméně samozvanci, kteří se považují za nejlepší zástupce nejen vlastního názoru - jsou i tací, kteří znají pány Někoho, Nikoho a Každého tak důvěrně, že jejich názory ochotně tlumočí. Internet je pole působnosti ješitných. Já se k ješitnosti přiznávám, než se zeptáte. Svou ilustraci níže nabízím samozřejmě k obdivu. Ale i k následování, neboť obrazovky BL jsou na můj vkus málo obrazové.

Zastáváte li názor, že mediální vliv je mocenská zbraň, a že názory ostatních pisatelů nejsou jen tlacháním do větru, oponujte těm názorům, s kterými nesouhlasíte. Pokud ne, nabádejte všechny ostatní potencionální čtenáře, aby BL nečetli, protože to je "goebbelsovský plátek" který netřeba brát vážně, právě proto, že je v BL takové názorové panoptikum. Je snadné toto médium zlehčovat, ale je to zbabělé, soudím.

Otázka zní, zda se stát místo konsumenta aktérem. Pokud by šlo o vstup do politiky, jde přecejen o závazek, a je oprávněné namítnout, že do politického akvária zapáchajícího zdechlinami, kde schází sanační systém, hned tak nepolezu.

Ale na rozdíl od vstupu do politiky "talk is cheap" mluvit je laciné - v obojím slova smyslu. Tak se vyjadřujte, vážení spoluobčané, nenechejte se názorově zastupovat, ani okecávat. Cvičte si své mozkové závity.

Třeba mi vytkněte, že příměr s rybami je blbost. Ryby přece mlčí.

Václav Pinkava

Poznámka JČ: Odmítám nálepku, že jsou mé "názory" "levicové". Je to směšné. Jsou-li mé názory "levicové", jaké jsou pak názory mediálního magnáta Ruperta Murdocha, viz toto číslo Britských listů... Pravda, Murdochovy názory se poněkud odlišují od názorů Vladimíra Železného... - Nemohu za to, že v úzkém českém kontextu přijal agresivni primitivismus nálepku "pravicovosti". To ovšem přirozeně neznamená, že Čulíkovy názory jsou "leviové".

K diskusi Žák, Ješ, Pavrovský - BL 19.11.99

Jaroslav Teplý

Mám dojem, že mezi oběma diskutujícími je zřetelný věkový rozdíl a že zatímco Jiří Ješ zná ten komunistický režim integrálně od samého začátku, Václav Žák zná jen jeho odvar z pozdějších let, jinak by nemohl přijít s argumenty jako že k volbám chodilo 90,95 i víc procent lidí a že statisíce lidí chodily na manifestace a že si ti lidé nakonec budou představovat nějaké vyrovnání na základě toho, že i jejich přičiněním mohl ten určitý režim existovat. Nad tím mohu já sám jako rovněž pamětník jen tiše žasnout. Nebudu to rozvádět a omezím se na opakování toho, co jsem už dříve napsal ("Česká otázka", Polygon 8/93):

"Šgenerace mladší, nemající o této věci (=prvním poúnorovém období) ani potuchy a jejichž povědomí je přirozeně určováno hlavně posledními dvaceti lety (1969-1989), která se ovšem zmíněným pamětníkům mohou jevit ve srovnání s poúnorovým režimem jako mizerná operetaŠ"

Situace v Německu po konci války se na rozdíl od názoru V. Žáka dá interpretovat zcela jinak a nesnese srovnání se situací ČR v roce 1989. Především Němci (jak V. Žák sám jinými slovy konstatuje) táhli za války všichni za jeden provaz, tedy ne všichni, aby si vydavatel BL nemusil brousit své přísné korektorské pero, ale velká a rozhodující většina. Bylo to vidět např. na chování jejich armád, které tvrdě bojovaly až do hořkého konce nejen na ruské frontě, kde si dobře uvědomovaly možné následky svého chování na ruském území, ale i proti armádám západním. Mohli si tedy sobě společně ledacos vyčítat, ale nemuseli řešit ten základní problém všech postsocialistických zemí, jak se má zachovat dosud utlačovaná většina k dosud ji tyranisující menšině, která pronikla do společenského organismu jako rakovina. V Německu ji měli v podstatě všichni a přemýšlet o tom, co všechno způsobili v cizině a doma, si mohli nechat na dobu, až jim to dojde.

Stejně tak v poválečné obnově západoněmeckého hospodářství šlo o zcela něco jiného než ve zdánlivě obdobné situaci v ČSR 1989. Ta německá byla po mnoha stránkách snažší i než ve "vítězných" evropských zemích. Studená válka byla už v plném proudu a Spojené státy potřebovaly rychle navršit obranný val proti agresivnímu sovětskému komunismu.Ten nemohl jinde stát než v (západním) Německu. Německo dostalo velkorysou finanční pomoc a výtečně využilo paradoxní výhody svého válkou zničeného průmyslu. Postavilo si průmysl nový, moderní v době, kdy konkurence nehrála žádnou roli a "vítězné" západoevropské země se zmítaly v poválečných politických, hospodářských a sociálních problémech. Politicky bylo Německo pod kuratelou, a proto se mohlo věnovat v klidu (byla tam časem i zakázána komunistická strana ) znovuvýstavbě. Adenauer měl v podstatě volnou ruku a jmenováním významného nacisty do funkce šéfprokurátora možná chtěl Němcům naznačit, že s denacifikací to nebude tak horké, protože na programu dne je znovuvýstavba země a z té nehodlá nikoho vylučovat, protože by pak pro tu práci dohromady nikdo nezbyl.

Největší rozdíl mezi německou situací 1949 a československou 1989 si V.Žák, myslím, dost dobře neuvědomuje. Němci si zachovali SYSTÉM, respektive jej po válce rychle obnovili. To znamená, že Němci měli zachovanou přirozenou hierarchii v podnicích, které měly své vlastníky a po válce museli po totálním dobrodružství "jen" znovu najet na mírový tržní způsob, jehož pravidla po šesti letech válečného hospodářství měli ještě v krvi.

Komunisté ten normální předválečný hospodářský systém zcela zničili. Zavedli uvnitř všech podniků a institucí svoji stranickou hierarchii, jejíž hlavním úkolem bylo hlídat a likvidovat v zárodku každý pokus o samostatné myšlení. Tržní způsob pak nahradili doslova vojensky organisovaným řízením a to na dobu 40 let, takže pamětníci starého systému v roce 1989 již z hospodářského života vymizeli.

V praxi spočíval ten rozdíl v tom, že německá vybombardovaná továrna si za vypůjčené peníze pořídila nejmodernější stroje a už to jelo. U nás nebylo potřeba továrny vybombardovat, o jejich úpadek se postaral režim sám. Pokusy postavit nové továrny na vlastní nové technologii většinou krachovaly nebo nesplnily očekávané výsledky a co je horší, i dovezená moderní technika často neplnila jinde dosahované parametry "díky" praktikovanému systému. Proto stála ČSR v roce 1989 před úkolem mnohem složitějším než (západní) Německo v roce 1949.

Ve věci "kádrové" politiky stojím rozhodně na straně J. Ješe. Nepochybně, ale to jen ze statistických důvodů, museli za komunismu existovat schopní manažeři, ale když dovolíte, ohromná většina jen s aprobací pro socialistický systém a to je málo, jak ukazuje soudobá předvídatelná zkušenost. Pro J. Ješe uvádím zde svůj názor z roku 1970:

ŠVelká část těchto řídících pracovníků ( v soc. režimu) na všech úrovních nemá předpoklady zastávat své místo, což se ostatně od určité doby veřejně přiznává. Toto tvrzení není úplně správné. Bylo by třeba spíše říci: nebyli by schopni zastávat své místo v normálních podmínkách. Vzhledem k absurditě současného systému jsou to spíše lidé velmi schopní z normálního hlediska, kteří jsou považováni za neschopné. Každý systém potřebuje své vlastní "vhodné" kádry; je třeba být velmi odolný a nedat se blokovat ani svědomím, ani intelektuálními schopnostmi, aby bylo možno se zúčastnit tohoto absurdního divadla a nepřistát buď ve vězení nebo v blázinciŠ

Není jasné, kde jsou teď ony Žákovy celé řady schopných manažerů ze starého režimu. Jednotlivci - jistě, ale velmi málo a ne na všech úrovních, jak lze soudit z výsledků českého hospodaření.

Pro V. Žáka pak mám ještě něco. Říká v rozhovoru:

Ono je hrozně obtížné si představovat, že tu transformaci bylo možné naplánovat. Ta vždycky je, vždycky jako rozhoduje předchozí zkušenosti. Vždyť to nebyl omyl jenom Václava Klause nebo našich politiků, vždyť tuto politiku prosazovaly i ctihodné instituce, jako je Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond. Ona měla určité teoretické oprávnění, jenže se zapomnělo na to, že ten kontext, že ta situace těch zemí je jiná. Dneska Josef Tigrid (chyba v přepisu, správně Stiglitz - J.T.), hlavní ekonom Světové banky, píše studie, které jsou absolutně přesnou analýzou chyb, které se během těch deseti let odehrály a /nesrozumitelné/ se kaje a říká, že to špatně odhadli, že kapitalismus není jenom svoboda trhu, ale že to je kultura a že ty ekonomové té kultuře prostě nerozuměli, že to hrozně podcenili. To se dneska ví, ale ví se to na základě teprve těch chyb.

Vy so opravdu myslíte, že transformaci nebylo lze naplánovat? Tady s Vámi naprosto nesouhlasím. Právě a jedině proto, že nic nebylo včas a předem promyšleno a naplánováno, to dopadlo tak, jak to dopadlo. Jistě jste četl můj nedávný článek v BL na toto thema. Ukázal jsem v něm, že mnoho ze Stiglitzova projevu je možno najít v mé knížce vydané roku 1976 s úmyslem vyvolat diskusi a připravit transformaci, nebo v mých zahraničních publikacích po 1989, z nichž ty první mají zpoždění, protože mě na stránky pražského tisku nikdo nepustil a tato "exkomunikace" pro politicky delikátní themata je dodnes solidárně dodržována. I Vy jste mou knížku ve své zmínce o Stiglitzove přesné analyse jaksi opomněl. Chtěl jste se tím postavit na posici pražského tisku, i když v úvodu svého rozhovoru uznáváte, že poměr domácích k emigraci není v pořádku? Nebo jste ji nečetl? To je škoda, poslal jsem ji m.j. i Vašemu předchůdci na místě šéfredaktora Listů. On se Vám asi o tom nezmínil. Říkáte-li o sobě, že jste sociální liberál, pak by Vám knížka musela v mnohém vyhovovat.

A ještě malou poznámku o "ctihodných západních institucích": kdybyste žil na Západě a trochu se zabýval znalostmi západních politiků, ekonomů a i lidí z ulice o reálném socialismu, byl byste se asi přesvědčil jako já, že neměli ANI PÁRU o podstatě jeho fungování. Pan Stiglitz je první, který to přiznal, ale není jasné, zda to přiznají i jeho kolegové a zda se to stane oficielním stanoviskem ctihodné Světové banky..

Jaroslav Teplý 21.11.99

Michal Škop

Na nejstarší a asi nejvlivnější české právnické fakultě se snaží vzbudit dojem, že ohledně prodaných přijímacích testů se "něco děje".

Pražská Právnická fakulta UK vůbec poprvé na  svém webu ukázala, že se něco u nich stalo. Dokonce (po více jak 4 měsících od provalení podvodů!) zřídila speciální stránku o přijímacím řízení 1999. Na této stránce je dokument "Zpráva zvláštní komise pro posouzení prijímacích zkoušek pro akademický rok 1999/2000". Dále se tam objevilo prohlášení, plně podporujícího děkana Hendrycha, aby mohl v rámci svých možností pomoci prošetřit skandální podplácení - ovšem co zatím (krom podání trestního oznámení, které by stejně druhý den podalo dalších x lidí) pro to udělal, to skutečně nevím. Pravděpodobně si připočte k dobru i statistickou analýzu, jejíž komentář je třetím (a zatím posledním) dokumentem, který PF k problému korupce zveřejnila.

Za takovou statistickou analýzu bych dostal u zkoušky za jedna, přesto na otázku, zda se podvádělo i při jiných termínech, neodpovídá.
PF (děkan Hendrych) si nechala provést statistickou analýzu letošních přijímacích zkoušek. Zpracována byla odborníky z Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy (Anděl, Zvára). Už zde je první problém - i přes poměrně velkou nezávislost jednotlivých fakult, jde stále o lidi z téže univerzity. (Osobně sice nemám pochyby o jejich nestranosti, ale nevím, jak bych to přijal neznat lépe poměry na UK - stát se to např. na univerzitě v Olomouci, chtěl bych celou analýzu vidět, abych uvěřil výsledkům - viz dále.) Překvapením na začátek této analýzy je to, že se vlastně nejedná o onu analýzu - je to pouze její komentář, vypracovaný pracovníky PF (dle slov doc. Zváry - jednoho z autorů analýzy - sice občas statisticky ne zcela přesný, ale v podstatě správný - celou analýzu nemám k dispozici, tak toto nemohu ani potvrdit ani vyvrátit) - ačkoli odkaz jasně inzeruje : Statistické výsledky přijímacích zkoušek v roce 1999 ( doc2000, RTF, doc95,97 ). (Otázku proč místo zveřejnění celé analýzy zveřejnili jenom výcuc bohužel nemám komu položit - oficiální e-mail na PF, tak jak je uveden na webu PF, nefunguje)

Ovšem závažnější je dalsí skutečnost: v Komentáři se mj. píše:
Z výsledků o uchazečích jsou k dispozici tyto údaje:

Termín
Pořadové číslo termínu, tj. kdy se daný uchazeč zúčastnil přijímacího testu.

Číslo
Pořadové číslo uchazeče v daném termínu, pod nímž byl test tohoto uchazeče opravován.

Odpovědi
Odpovědi uchazeče na jednotlivé otázky, porovnání se správnými odpověďmi, bodové hodnocení jednotlivých otázek

...

To je sice pravda, toto však má k dispozici PF UK. Ne všechno měli autoři k dispozici. Speciálně neměli k dispozici jednotlivé odpovědi!! Při analýze se porovnávaly pouze jednotlivé termíny - tedy 11 řádných, 1 náhradní (při kterém se na 100% podvádělo) a 1 opakovaný. Zcela markantně zde byl vidět rozdíl u onoho náhradního termínu oproti ostatním. Jednoduchý závěr se přímo nabízí: PF může být tedy spokojena - i největší odborníci z MFF potvrzují, že se podvádělo jen při náhradním termínu. Tak to ovšem bohužel není (což samozřejmě nepochybuji, že zpracovatelé analýzy z MFF velmi dobře vědí). Do 11 řádných termínů byli uchazeči rozděleni podle abecedy (tedy v podstatě náhodně). Je naivní představa, že pokud se podvádělo i u testů v řádném termínu, že by se uchazeči, kteří si zaplatili, sešli zrovna v jednom termínu. Pokud uvážíme velkou účast "platičů" v náhradním termínu, je možné očekávat tak (dle mě) maximálně 5% účast "platičů" v jednotlivých termínech řádných přijímacích zkoušek. Tedy takové množství, které se běžnou statistickou analýzou neprojeví. Samozřejmě je možné, že pokud se zúčastnili jednoho termínu např. pouze 3 "platiči", je to vůbec nezjistitelné. Ale přesto by taková analýza měla proběhnout - měli by se hledat podezřelé shody odpovědí a nikoliv pouze srovnat jednotlivé termíny. Takováto statistická analýza je sice bezvadná, ale v tomto případě k ničemu.
To, že moje připomínka není samozřejmá a že moje obava z nepochopení výsledků je oprávněná, lze snadno doložit. Ve "Zprávě zvláštní komise pro posouzení přijímacích zkoušek pro akademický rok 1999/2000" se mimo jiné píše o postupu vedení PF (tj. zrušení náhradního termínu a ponechání platnosti řádných termínů) :

Správnost postupu vedení fakulty potvrdilo i "Statistické zpracování výsledku prijímacích zkousek na Právnické fakulte UK v Praze v roce 1999" provedené katedrou pravdepodobnosti a matematické statistiky Matematicko - fyzikální fakulty UK v zárí 1999 [prof. RNDr. J. Andel, DrSc, doc. RNDr. K. Zvára, CSc]

a na dalším místě:

c) Ve dnech po zjistení úniku testu byla fakulta kritizována ve dvojím smeru: na jedné strane jí bylo vytýkáno, ze zrusila výsledky prijímacích zkousek konaných v náhradním termínu dne 28. 6. 1999, na druhé strane jí bylo vytýkáno, ze nezrusila výsledky prijímacích zkousek konaných v cervnu 1999 v rádných termínech. Statistické zpracování výsledku zkousek provedené katedrou pravdepodobnosti a matematické statistiky Matematicko-fyzikální fakulty UK správnost postupu fakulty potvrdilo a prineslo cenné poznatky.

To je prostě nesmysl. Nic takového není pravda (snad s výjimkou toho, že i takováto analýza přináší cenné poznatky - např. o (ne)stejné úrovni jednotlivých termínů apod.).

Podle tvrzení zaměstnanců děkanátu bude provedena statistická analýza přijímacích zkoušek i za minulých 5 let - pokud bude ovšem pouze taková, jaká je k vidění na webu PF, nelze od ní čekat příliš mnoho. Lze od ní očekávat odhalení markantního rozdílu u náhradního termínu (pokud se při něm podvádělo), ovšem případné podvody u řádných termínu prakticky nemůže odhalit. Rozhodně nemůže zbavit pochybností nad regulérností přijímacích zkoušek - a ani dojmu, že se PF snaží celý problém nechat "vyšumět".

Michal Škop

Děkuji za jakékoliv komentáře či připomínky k článku

Petr Jánský

Asi před 14 dny jsem pana Chauna ještě neznal. Uviděl jsem ho v televizi, jak odpovídal na dotaz redaktora, proč výzva a co tím chtěli páni říci. Zapáleně hovořil o potřebě slušnosti ve společnosti, najmě v politice. Pak jsem ho viděl v televizi ještě několikrát. To už dostával nepříjemné otázky typu A co dál? Tak jsem se dověděl, že dál si výzva bude žít svým životem a pan Chaun se vrátí ke svému povolání. Nezapomněl podotknout, že už dnes je spokojený, protože výzva oslovila tolik lidí.

To mě zneklidnilo. Připomnělo mi to jistého pána, který sice nezakládal OF, ale využil situace v OF a založil politickou stranu, která se na hony vzdálila původním ideálům. Leč měnit názory je prý moderní. Sám pan Chaun natočil obdivný seriál Léčba Klausem. Pak se jaksi od svého oblíbence odvrátil a dnes požaduje jeho odstoupení. Roman Prorok to vysvětlil rčením, že ?jen blbec nemění své názory?. Zalapal jsem po dechu a zařadil se mezi blbce.

V pátek očekávám zakládání nové politické strany. Politika v českém podání není služba lidu, ale boj o moc. Účastní se jí ti, kterým nejde o spravování státu a věcí veřejných, ale o podíl na moci s různými doprovodnými efekty - peníze, popularita, vlastní důležitost, ovládání druhých, atd. Samé lepší vlastnosti. Ze své podstaty do politiky vstupují lidé bez zábran, tak říkajíc všeho schopní. Proto spokojeným revolucionářům, kteří u toho nechtějí být osobně, hrozí drobné nebezpečí: že jim tu jejich revoluci už podruhé někdo ukradne a proklamovanou slušnost promění za běžnou a obyčejnou neslušnost.

Petr Jánský

Miloš Kuhn

Chtěl jsem vyplnit dotazník typu e-mail k výzvě bývalých studentů na téma "děkujeme - odejděte", ale zjistil jsem že můj vzkaz byl vždy odmítnut poněvadž nemám takzvané "rodné číslo".

(Zdá se, že chcete-li být Čechem musíte být pokřtěn rodným číslem - bez rodného čísla jste prostě cizinec. Já mám jenom české vězeňské číslo (480) a to bylo také odmítnuto. Zamyslíte - li se však nad těmi čísly uvědomíte si, že praotec Čech a dokonce ani T.G.Masaryk žádné rodné číslo neměli. Rodné číslo je vynález Gottwaldovy vlády. A soudruh Gottwald byl spíše mezinárodní komunista než Čech. )

Chtěl jsem se tím dotazníkem zeptat za co ti bývalí studenti děkují. Kdyby byli jenom řekli "odejděte" - tomu bych rozuměl, ale děkovat za ekonomickou katastrofu - s tím mám problémy.

Stav ve kterém se dnešní Česká Republika nachází je přímým důsledkem zhoubné propagandy kde pravda byla po mnoho desetiletí vystřídána lží. Ihned po tak zvané "sametové revoluci" zasvitl paprsek naděje, ale za několik měsíců byl opět pohlcen tmou. Československo na tom bylo zpočátku lépe než ostatní země které se vymanily z komunistického jha. Mělo také silný a poměrně bohatý exil od kterého mohlo požadovat kapitál a vedení k začlenění k západním demokraciím. Češi si však zvolili politiky kteří (s vyjímkou několika málo jedinců) se vyznačovali neporozumitelnou nenávistí k exilu takže jakákoliv kooperace nebyla možná. Tím si uškodili sami sobě - bohužel na velmi dlouhý čas do budoucnosti.

Miloš Kuhn

http://www.megalink.net/~bmkmjk/eseje.html

http://www.megalink.net/~bmkmjk/kosovo.htm

Článek francouzské autorky o bezdomovcích byl komunistický

Ondřej Čapek

Vazeny pane Culiku,

rad bych reagoval na clanek Z nejiste situace k antipatiim: Dnesni bezdomovci v Praze. I kdyz se Vam to muze zdat absurdni, cely ten clanek je psan z komunistickych pozic. Tim mam na mysli nikoliv pozice ceske KSCM, jako spise z pozic blizkych tvrdemu jadru francouzske komunisticke strany. Jde o to, ze autorce se dari ignorovat veskerou ne-komunistickou ekonomickou teorii a zda se mi, ze v rade pripadu prebira hledisko a zdroje byvale oficialni propagandy CSSR. Puvodni text je kurzivou

Nedostatek bytu

Nedostatek bytu byva casto prvni pricinou "tulactvi". Spojene staty jsou jednim z nejcharakteristictejsich prikladu. Podle Marcuse (3) neni udrzovani a rozvoj levneho bytoveho fondu ve Spojenych statech dostatecne lukrativni, ani pro soukromy, ani pro statni sektor. Adaptace domu a bytu se deje na ukor chudych, kteri si pak nemohou dovolit pronajmout si adaptovane a zmodernizovane byty. Marcuse zduraznuje, ze bezdomovectvi neexistuje proto, ze by neco ve spolecnosti fungovalo spatne, ale naopak proto, ze system funguje podle ocekavani.

Cely tento odstavec je nesmysl. Podle meho soudu jsou priciny tulactvi v neschopnosti se adaptovat na podminky ve meste. Pokud tulactvi souvisi s mobilitou obyvatelstva (stehovani z venkova do mest, coz pripousti i autorka) tak jeho pricinami je nevzdelanost obyvatel, v rade pripadu jejich asocialnost a mylne informace o situaci ve meste. Zabyval jsem se dopady vystavby levnych statnich bytu a nalezl jsem radu argumntu proti teto vystavbe. Ve svem dusledku statni bytova vystavba vede ke vzniku chudinskych ghett (Anglie, sidla H.L.M kolem Parize). Existuje rada argumentu proti statni vystavbe (napr. nevyhovujici struktura mest diky statni podpore). Naopak jsem nenalezl argumenty pro statni vystavbu bytu. Citovala autorka ve sve praci take jine ekonomicke prace, nez marxistu Marcuseho?

Postkomunisticka transformace v Ceske republice vyrazne pozmenila cesky trh s byty, zejmena v Praze. Hlavne k tomu doslo v dusledku privatizacnich a restitucnich procesu (4). Je nepopiratelne, ze poklesl pocet levnych bytu v Ceske republice, avsak ceska situace se od situace ve Spojenych statech odlisuje. V Ceske republice je pokles poctu levnych bytu dusledkem specifickych procesu hospodarske transformace a nikoliv dusledkem absence socialni ochrany v oblasti bytove politiky (i kdyz od liberalizace cinzi byla i v CR socialni ochrana v teto oblasti dost oslabena).

Nejsem si zcala jist o poklesu poctu levnych bytu. Pokud vim, tak dostupnost bydleni v CSSR byla horsi nez je dnes. Jak to, ze autorka nezminuje cerny trh s byty, ktery je dusledkem nedostecne liberalizace. Veta pokles poctu levnych bytu (je) dusledkem specifickych procesu hospodarske transformace je alibismus jak se vyhnout faktum

Krome toho ceska vlada neinvestuje do stavby levneho bytoveho fondu, ktery by napravil nedostatek techto bytu, zpusobeny restitucemi a privatizaci.

Ne, nedostatek bytu neni zpusobeny restitucemi a privatizaci, i kdyz z hlediska Marcuseho muzeme povazovat restituce a privatizaci za formy zostrujiciho se tridniho boje.

Liberalizace cinzi, slabost socialnich zaruk a pokles stavby levnych bytu vzdy zhorsuje problem bezdomovectvi.

Coz je levicacky mytus. Problem bezdomectvi muze byt chapan (mimo jine) i jako problem moralniho hazardu, kdy vysoke socialni zaruky vedou k pocenovani dulezitosti se o sebe postarat. Misto socialnich zaruk je potreba mit moznost rekvalifikace a i urcitou pomoc pri lecbe zavislosti (drogovych i jinych) a moznost pristupu k poradenskym sluzbam. Na druhou stranu si myslim, ze by stat mohl mit pozitivni vliv pokud zpristupni moznost ziskani levneho uveru.

Osoby, s nimiz jsem hovorila, byly relativne mlade a byly vytlaceny z pracovniho trhu teprve nedavno.

Marxisticka terminologie, normalne se rika: nemaji uplatneni na trhu prace.

Zda se spravedlive rici, ze pred rokem 1989 byli tito lide integrovani do spolecnosti, a to i ti, kteri meli ruzne handicapy. Meli zamestnani i byt. Zili v rodine a meli sit pratel a znamych. Meli sve misto v hierarachii v zamestnani i v rodinne sfere. Neni tedy obtizne si predstavit, ze byl komunisticky rezim pro ne vlastne lepsi. Samozrejme, nekteri jedinci byli vicemene marginalizovani i pred rokem 1989, byli to napriklad byvali veznove ci alkoholici. Nicmene komunisticka spolecnost pro ne nalezla misto. Odmitala respektovat odlisnosti mezi lidmi a timto zpusobem praktikovala nucenou politickou integraci. Tento system fungoval relativne dobre pro spolecensky a ekonomicky nejchudsi lidi.

Je pravda, ze existuje urcita (velice) mala hranicni skupinka lidi, kteri byli dostatecne na vysi aby mohli pracovat v neefektivnich podnicich a na druhou stranu byli natolik omezeni, ze se nebyli schopni prizpusobit porevolucnimu tlaku na zvyseni efektivity (ten ale byl podstatne mensi, nez tvrdila a tvrdi oficialni vladni propaganda).

Handicapovani lide v komunisticke spolecnosti "neexistovali". To znamena, ze byli v lepsim pripade byli nekam uklizeni do druzstva invalidu, v horsim nekde zapomenuti. Velice obtizne se shaneli jakekoliv specialni pomucky, invalidni vozik nebyl samozrejmosti a tehdejsi voziky byly dost nepohodlne (tezke), upravene automobily snad ani neexistovaly. O bezbarierovem pristupu se zacalo mluvit vice az po revoluci. Zvukova signalizace na prechodu je take porevolucni.

Co se tyce bezdomcu: ano, komunisticka spolecnost pro ne nalezla misto v kriminale. Mam pocit, ze potulka byla v komunismu trestana na zaklade absence pracovniho razitka v obcance. Plati tedy, ze kazdy mel praci a nebo byl zavreny (mj. pise o tom Vaclav Havel).

Figl je v tom, ze system fungoval relativne hure i pro spolecensky a ekonomicky nejchudsi lidi. Minuly tyden byla v televizi debata s M. Stepanem (nas "jediny zavreny komunista") a tam mu byla prave toto tvrzeni pomerne dobre vyvraceno.

Obecne mi vadi, za autorka prijala optiku oficialni CSSR. Nepripousti moznost, ze vedle oficialnich cisel komunisticke propagandy zde byla rada problemu prave v bytove vystavbe a nepolemizuje s moznosti, ze nedostatek bytu je naopak dusledkem nedostatecne privatizace a liberalizace. K tomu poznamku: kdyz rakousky Haider pochvalil nacistickou zamestnaneckou politiku, byl z toho skandal. Pokud prijmeme fakt, ze fasismus je obdobou komunismu, nejedna se do urcite miry ze strany autorky o podobne nemravny postoj?

Takze: kde autorka sebrala onen nesmysl s poklesem poctu levnych bytu? Pokud vim, tak dostupnost bydleni v CSSR byla horsi nez je dnes. Jak to, ze autorka nezminuje cerny trh s byty, ktery je dusledkem nedostecne liberalizace. Veta pokles poctu levnych bytu (je) dusledkem specifickych procesu hospodarske transformace je alibismus jak se vyhnout faktum, ktere se ji nehodi do kramu.

Krome toho ceska vlada neinvestuje do stavby levneho bytoveho fondu, ktery by napravil nedostatek techto bytu, zpusobeny restitucemi a privatizaci.

Ne, nedostatek bytu neni zpusobeny restitucemi a privatizaci, i kdyz osoba, ktera povazuje Marcuseho za autoritu v otazkach levneho bydleni, muze povazovat restituce a privatizaci za formy zostrujiciho se tridniho boje.

Liberalizace cinzi, slabost socialnich zaruk a pokles stavby levnych bytu vzdy zhorsuje problem bezdomovectvi.

Ondřej Čapek