Odposlech Ivana Davida
Zdá se, že cokoli je spojeno s firmou Ivan David, je notoricky nějak zvláštní. Čerstvě je to případ jeho údajného odposlechu. Postup, kdy iniciativním odmontováním nalezeného zařízení zahladil stopy vedoucí k pachateli, označil Jaroslav Bašta za nelogický, bývalý ministrův mluvčí lakonicky poznamenal, že se odposlechu nemá co divit, když zaměstnal bývalé zpravodajce, a do třetice jeho předchůdkyně na ministerstvu, dnes senátorka Zuzana Roithová upozornila, že ze sebe dělá obětního beránka, při čemž sám žádal BIS o odposlechy jiných lidí.
Zájem o bývalého ministra nelze šetřit a o tom, zda odposlech specielně tohoto muže mohl mít pro někoho smysl, nemá cenu spekulovat.
Je-li na tomto nahlédnutí do života jednoho úřadu něco k zamyšlení, pak to určitě není zjištění že fantastický rozvoj elektroniky umožňuje zaznamenat prakticky cokoli a kdekoli. To je jasné každému, kdo se v televizi dívá na detektivky.
Štěnice na úřadech spíše provokují k otázce, zda se u nás správa věcí veřejných náhodou nemůže odehrávat neveřejně. Kdyby totiž všechno, co úředník říká a činí bylo vysloveno a vykonáno veřejně, průhledně a jednoznačně, žádný odposlech by neměl smysl.
Existuje-li naopak možnost odposlechem úředníka zjistit něco, co by občanovi mohlo zůstat utajeno, pak je takový odposlech vlastně stejně užitečný, jako je užitečné zpravodajsky sledovat společensky nebezpečnou aktivitu zločineckého podsvětí.
Neexistuje totiž žádný slušný důvod, aby veřejný činitel, navíc na svém pracovišti a v pracovní době cokoli před veřejností utajoval. Klasické přísloví říká, že co je šeptem, to je s čertem. Platí to i dnes a platí to i přesto, že automaticky neplatí opak. Ani nad tím co veřejní činitelé vyslovují nahlas bohužel nemají pokaždé patronát andělé.
Vysílá se ve středu 29. prosince 1999 ráno.
Potíž je, že případné informace nebyly odposloucháváno proto, aby byly publikovány ve prospěch veřejného zájmu, ale ku prospěchu číhosi zájmu soukromého...
