Přistěhovalci jsou pro nás přínosem
Pro vládu České republiky, která chce omezit příliv přistěhovalců. Shrnuji článek Francese Cairncrossové a Zarrera Masaniho, který vyšel 28. prosince v deníku Guardian. Frances Cairncrossová píše pravidelně pro týdeník Economist.
Zajeďte se k jakékoliv myčce automobilů nebo k benzínové stanici v Londýně či na jihovýchodě Británie a budou vás obsluhovat dychtivé ruce lidí z konfliktních míst dnešního světa - ze Somálska, z Kosova, ze Srí Lanky, z Kolumbie. Mnoho dalších těchto lidí je daleko méně viditelných - myjí nádobí v hotelích a v restauracích, dělají v noci uklízeče v kancelářích a v nemocnicích nebo přehazují lopatou na staveništích beton.
Velký počet těchto lidí, vykonávajících tato "špinavá" zaměstnání, patří velmi pravděpodobně mezi žadatele o asyl, kteří budou nakonec odmítnuti stále podezřívavějším britským ministerstvem vnitra. Pro tuto nově labouristickou vládu, stejně jako pro jiné vlády Evropské unie, je logika jednoduchá: asylový systém se snaží ochromovat ekonomičtí imigranti, které je nutno z EU vytlačit.
Ale kdy se stává žadatel o asyl ekonomickým přistěhovalcem a měla by se o to země, do níž se chce dostat, vůbec starat? V nedávném pořadu "Analysis" v BBC Rado 4 jsme poukázali na nedůslednosti, s nimiž západní vlády už dlouho klasifikují nové přistěhovalce.
V době hospodářského rozkvětu v padesátých letech bylo přijímáno mnoho fakticky politických uprchlíků z fašistického Španělska a Portugalska jako ekonomičtí přistěhovalci, protože Británie potřebovala jejich pracovní síly. A během studené války bylo přijímáno mnoho hospodářských uprchlíků z komunistických zemí jako by to byli političtí uprchlíci.
Dnes uplatňuje Británie svévolně jinou nedůslednost, s níž se snaží oddělovat přistěhovalce. Mladý Řek, občan Evropské unie, si může zajít do jakéhokoliv obchodu v Londýně a požádat tam o zaměstnání. Mladý Turek musí mít pracovní povolení, které mu bude vydáno pouze tehdy, jestližezaměstnavatel potvrdí, že nikdo jiný v Británii nemůže vykonávat tuto práci. Mladý Kosovec nesmí v Británii po dobu prvních šesti měsíců svého pobytu pracovat vůbec a je nucen žít z kuponů sociální podpory pro žadatele o asyl. Všichni tito mladí lidé však často mívají velmi podobnou kvalifikaci, všichni mluví anglicky a z hlediska Britů jsou navzájem totožní.
Důvodem tohoto rozlišování je snaha omezit příliv přistěhovalců do Británie. Většina lidí by asi souhlasila, že neomezené přistěhovalectví s sebou nese velké sociální náklady asimilování lidí, kteří bývalí kulturně a jazykově odlišní, avšak proti tomu je nutno postavit velkou řadu hospodářských výhod, které nové zemi přistěhovalci přinášejí.
Mnoho lidí je znepokojeno, že přistěhovalci odebírají pracovní příležitosti od "domácího" obyvatelstva. Avšak přistěhovalci vytvářejí mnoho nové pracovní příležitosti. Nedávné analýzy, provedené ve Spojených státech a v Británii, prokázaly, že dopad přistěhovalectví na míru domácí nezaměstnanosti je minimální.
V příštím století bude v rychle stárnoucích evropských zemích velká poptávka po mladých, kvalifikovaných lidech. Nejenom bude těchto lidí zapotřebí, aby vykonávali manuální práci, kterou místní lidé nechtějí dělat. Nejcennějším vkladem do většiny podniků však nebude ani kapitál, ani materiál, ale lidská nápaditost. Čím více se bude Británie bránit importu talentu z celého světa, tím více budeme zaostávat v mezinárodní soutěži o nové myšlenky.
Za posledního půlstoletí svět zbohatl částečně proto, že jsme zliberalizovali globální proudy kapitálu a obchod se zbožím a se službami. Naproti tomu tvrdě omezujeme volný pohyb pracovních sil. Vítáme dovoz softwaru z Indie nebo z Číny, ale zabraňujeme příchodu počítačových programátorů, kteří tento software produkují.
Musíme změnit naši politiku vůči žadatelům o asyl. Letos prý dosáhne v Británii počet žadatelů o asyl 74 000. Většina těchto žádostí bude odmítnuta, ale bude pravděpodobně trvat dlouhé roky, než budou ty žádosti vyřízeny, a stejně jen asi polovina lidí, jejichž žádost o asyl je odmítnuta, z Británie odchází.
Co získáváme tím, že udržujeme tyto lidi v umělém vakuu, že jim znemožňujeme, aby se živili vlastní prací, ale jde nám na nervy, že žijí z podpory britského státu? Jistě by bylo daleko rozumnější začít praktikovat daleko pružnější imigrační politiku, zhodnotit jejich kvalifikaci a dovolit jim pobyt v zemi, třeba jen dočasně, pokud se v Británii dokáží sami uživit.
Uvolněnější přístup k dočasné migraci za prací by také zkrátil fronty žadatelů o asyl a vydělil by z toho jasné případy osob, které byly v zahraničí mučeny a trpěly perzekucí - ty by dostaly asyl přednostně.
Šířeji řečeno, potřebujeme politiku, která přijme, že někteří přistěhovalci přinášejí zemi větší prospěch při nižších sociálních výdajích než jiní. To může znamenat selektivnější politiku: ale selektivita musí být založena na moudrých, nikoliv na náhodných měřítcích.
Globální migrace bude i nadále sílit. Měli bychom ji využít v náš prospěch, nikoliv předstírat, že neexistuje.
