úterý 18. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká politika:
  • Minulý týden byl zajímavý z hlediska pojmenovávání politických seskupení pravými jmény - Nálepky (Václav Pinkava)
  • Kritika dohody o dohodě (Ivan Hoffman)
  • Král v převleku (Ivan Hoffman) Milan Šmíd několikrát k debatě o České televizi:
  • Jan Štern je mistrem dezinterpretace a v České televizi by neměl co dělat (Klíčovou větu Milanu Šmídovi z článku v Týdnu vyškrtli) (Milan Šmíd)
  • Polemika s Janem Čulíkem: měl či neměl by se vrátit Ivo Mathé do České televize? (Milan Šmíd)
  • Nesmysly Tomáše Marka v MFD (Milan Šmíd)
  • Co je je britský komerční kulturní okruh Channel Four - a jaká je jeho role ve srovnání s BBC (Milan Šmíd) Reakce:
  • Česká televize a kritika Jana Čulíka: Milan Šmíd se vlamuje do otevřených dveří (Jan Čulík) Článek Milana Šmída pro Týden,v BL však v plném znění:
  • Quo vadis Česká televize? (Milan Šmíd) Česká televize:
  • Ivo Mathé: V ČT jsme za mého ředitelování vypracovali projekt digitálního vysílání Ještě jednou ke Karlu Gottovi:
  • Lidové noviny: Bezpracné sprosťárny místo analýzy (Ladislav Nedbal)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Česká televize a kritika Jana Čulíka: Milan Šmíd se vlamuje do otevřených dveří

    Jan Čulík

    Cením si příspěvků Milana Šmída k diskusi o roli a funkci české veřejné televize. Dovolte mi k tomu několik poznámek.

    Předem bych chtěl zdůraznit, že s tím, co píše Milan Šmíd, tak z osmdesáti až devadesáti procent souhlasím. Oblasti, v nichž se rozcházíme, jsou jednak dány Šmídovým někdejším zázemím v České televizi i v lokální pražské společnosti, jednak jsou důsledkem neporozumění mým argumentům.

    Mrzí mě, že mě Milan Šmíd jedním dechem dává na tutéž rovinu jako pány Šterna a Vadase, s nimiž, doufám, nemám naprosto nic společného. Tento Šmídův omyl je snad důsledkem jen toho, že já vyjadřuju své myšlenky konkrétně, jasně a bez obalu - nikoliv prostřednictvím mlhavého kroužení kolem tématu, jak to mají ve zvyku mnozí pražští intelektuálové. Ale posuzujte předložené argumenty, nikoliv jak důrazně jsou předkládány.

    Do mysli se mi vnucuje, že mé srovnávání s Vadasem a Šternem je vlastně nehoráznost: mohu však vinu dát jen sám sobě: pokud Milan Šmíd nepochopil, o co mi jde, a že se v podstatě s ním v jeho názorech shoduji, je to jen moje vina, že jsem své komentáře, připomínky a analýzy neformuloval dostatečně názorně. Selže-li komunikace, vinu má vždycky ten, kdo se pokouší komunikovat.

    Konkrétní připomínky k textu Milana Šmída

    Zdá se mi, že v některých ohledech si Milan Šmíd vytváří vlastní realitu, případně argumentuje bez základu věcných faktů. Hovoří o Kytkově "manažerském výbuchu". Kde jsou věcné důkazy, že k tomuto "výbuchu" skutečně došlo? Uvěřím, až budu svědkem veřejné diskuse mezi Kytkou a jeho kritiky v České televizi a budu si moci srovnat argumenty z obou stran. Zatím mám k dispozici argumenty pouze z jedné strany, lidí relativně blízkých Kytkovi (i když mezi "reformátory", kteří přišli do ČT s Puchalským, byly četné názorové rozdíly a nikdy neexistovala stoprocentně "jednotná fronta", kterou se nyní z "jeho lidí" uměle snaží vytvářet "vítězové", kteří v ČT zůstali.) Opačná strana nikdy žádný věcný názor, kromě toho, že Britské listy jsou goebbelsovské (Zdeněk Šámal), nebo že Čulík má s Kytkou kamarádšoft (Otakar Svoboda) nevyjádřila. Škoda.

    V České televizi jsem nebyl přítomen, když tam přišel Ivan Kytka, takže z vlastní zkušenosti nevím, co tam dělal. Avšak existují nejrůznější svědectví a shodou okolností vím, že při své práci Kytka využíval nejmodernější západní manažerskou praxi. (Čím to asi je, když byl tak špatným manažerem, že ho okamžitě nevyhodili z české sekce BBC, kam z České televize odešel... Že by holt BBC fungovala na základě jiných principů než ČT?)

    Historii píší vítězové: ti, kdo ve zpravodajství České televize převládli, šíří nyní představy, že byl Kytka nemožný. Mám diametrálně jiná svědectví od kvalitních profesionálů, kteří ovšem mezitím z televize odešli a nikdo je neposlouchá, neboť, jak se pozoruhodně stalinským výrazem vyjádřila jedna mladá česká novinářka, "jsou to bývalí lidé".

    Takže kdo to rozsoudí? Vzhledem k tomu, že je celá situace složitá, je myslím od Milana Šmída nevěcné označovat Kytkův pokus o reformu zpravodajství za "manažerský výbuch". - Ano, opakuji, to, že byl Kytka donucen k odchodu za pouhých sedm týdnů, aniž mu byl dán čas realizovat svůj projekt (už ta krátkost času ukazuje, jací byli lidé, kteří ho donutili k odchodu, amatéři) poškodila na dost dlouhou dobu rozvoj české demokracie. Mám k tomuto tvrzení dobré důvody.

    Čulíkovy výroky "zpravodajství ČT bylo za Mathého v kapse politiků... za Ivo Mathého byla novinářská práce ČT špatná... o tom, jak má fungovat veřejnoprávní TV stanice v oblasti žurnalistiky, nevěděl Ivo Mathé bohužel příliš mnoho..." označuje Milan Šmíd za apriori nedoložená tvrzení.

    Britské listy ovšem za dobu své existence přinesly pro všechny tyto výroky dost velké množství důkazů z různých zdrojů i z různých stran. Označit po všech těch článcích tyto výroky za "apriori nedoložená tvrzení" se zdá být dosti předpojaté.

    Ještě před nástupem Puchalského a Kytky od 1. dubna 1998 BL racionálně a věcně analyzovaly chyby v Událostech České televize. Kromě Britských listů existují nesčetná svědectví o srozumění mezi politiky a novináři České televize, mj. např. v memoárech Oty Černého (Klausův tiskový mluvčí Otovi Černému: "Oťas, neblbni, nebo Klaus nepřijde." - Mimochodem, i kdyby nešlo o ovlivňování pořadu Debata, zdá se Milanu Šmídovi snad normální, že Klausův mluvčí říkal moderátoru pořadu Debata, mezi nímž a politiky měla být rozsáhlá vodní hladina, jak říkají Britové, clear blue water, familárně "Oťas"? O tom, jak si Jan Ruml mohl víceméně sám určovat, jaké otázky mu budou dávány v pořadu Aréna, píše např. Martin Fendrych ve svých memoárech Jako pták na drátě.)

    Snad každý pracovník zpravodajství České televize může svědčit o tom, že se politikové pokoušeli často novináře v České televizi vydírat tím, že do studia prostě nepřijdou, pokud nebudou splněny jejich podmínky, týkající se partnerů v debatě nebo otázek. Toto jsou dost známé a dost dobře zdokumentované věci - znovu se o tomto problému nedávno zmínil Roman Prorok - a není myslím férové, bagatelizuje-li Milan Šmíd nepřípustný vliv politiků na Českou televizi tím, že tvrdí - nepodloženě - že pro to neexistují žádné důkazy.

    Jiná věc je, zda bylo možno v dané etapě postkomunistického vývoje mít v České republice veřejnou televizi lepší, než jak ji řídit Ivo Mathé. To skutečně nevím, ale jsem přesvědčen, že stálo za to a vždy stojí za to nesmiřovat se s průměrností a o zlepšování se pokoušet. Říkat svým podřízeným, že jsou nejlepší a že mají kritiku ignorovat, protože je zaujatá, je sice líbivé, ale otázka je, zda to odpovídá poslání veřejné televize.

    Co se týče výroku "za Ivo Mathého byla novinářská práce špatná" - mám k dispozici archív několika stovek zpravodajských a publicistických pořadů České televize z druhé poloviny devadesátých let. Uvedený výrok je podložen dlouhodobým sledováním - možná neférově srovnávám vysílání ČT s novinářskou praxí veřejnoprávní BBC. Pokud mi Milan Šmíd nevěří, budu muset holt vyprodukovat průřezovou obsahovou analýzu zpravodajského vysílání České televize v letech 1996 - 1998, abych ho přesvědčil, že nemluvím do větru, když říkám, že zpravodajství ČT bylo tou dobou špatné.

    Myslím, že není úplně přesvědčivé kritizovat Jana Šterna na základě jeho předchozí činnosti v deníku Prostor. Z toho se může vyvléknout: může argumentovat, že investice a "plýtvání peněz" - to všechno se dělo v dobré víře, v zájmu projektu. Daleko přesvědčivější by byla systematická, věcná, objektivní analýza jednotlivých pořadů Nadoraz, vyrobených v ČT právě pod vedením Jana Šterna. Jsou to publicistické pořady, které patří k tomu nejnižšímu a možná i nejpodlejšímu v historii televizní novinářské práce, snad s výjimkou komunistických televizních kampaní proti Chartě 77 koncem sedmdesátých let. Souhlasím s Milanem Šmídem, že Jan Štern jednal opakovaně neeticky při řízení pořadu Nadoraz. Natočené pořady to výmluvně prokazují - proboha, vždyť už jen existence tohoto vysoce pochybného pořadu, který vznikl za Mathého éry, společně s existencí pořadu Debata musí nezaujatým pozorovatelům stačit jako důkaz skutečně nízkých kvalit publicistických pořadů České televize.

    Neváhám říci přímo, že pořady Nadoraz byly skutečně kanální. Ty, které jsem viděl, bez výjimky nehorázně urážely základní lidskou slušnost. Proč? Neumělá a neprofesionální, nevěcná práce (příspěvky byly chaotické, iracionální a nedovyresearchované) byla doplňována emocionálně manipulativními praktikami, v nichž dosáhl výrobní tým pořadu Nadoraz skutečné dokonalosti. Některé věci je nutno říct naplno. Bylo pozoruhodné, že racionální, věcnou novinářskou práci tito lidé dělat neuměli: avšak psychologickými mistry insinuace a navozování nepodložených obvinění byli par excellence. Jak je možné, že Ivo Mathé tento strašlivý pořad ve své televizi trpěl? Jak se to slučuje s jeho tvrzeními, že za jeho vlády byla publicistika ČT vynikající?

    Plným právem Jakub Puchalský pořad Nadoraz zrušil: charakterizoval bych toto rozhodnutí jako možná vyvrcholení jeho ředitelské kariéry. Konečně se člověk, který se, jak se zdá, většinou obával činit radikálnější rozhodnutí, rozhodl učinit něco správného a razantnějšího. Potíž ovšem je, že i při tomto činu zůstal Puchalský na půl cestě. Nehorázný manipulativní pořad Nadoraz zrušil, jinou kvalitní investigativní novinářskou prací ho nenahradil. Nespornou skutečností je, že za Puchalského pak zpravodajství ČT dále nezadržitelně klesalo směrem k bulváru. Jak je možné, že tento pokles Milan Šmíd nevidí. Nesrovnává Šmíd zpravodajství České televize vůbec s anglosaskými zpravodajskými a publicistickými pořady?? Nemá snad ty pořady na své vysoké škole k dispozici?

    Milan Šmíd polemizuje s mým návrhem, aby byl novým ředitelem České televize nejlépe zkušený novinář s dobrým manažerským zázemím. Proč musí být ředitelem ČT zrovna novinář a proč by mělo být zpravodajství a publicistika nejdůležitější prací veřejné televize, ptá se Milan Šmíd a zaštiťuje se při tom bruselskými autoritami.

    Bylo by chybou přijímat jakékoliv autority jen proto, že jsou to autority, třeba i bruselské. Shodou okolností jsou při formulování cílů veřejné televize bruselské autority velmi rozumné. Stoprocentně souhlasím s charakteristikou, jakou citoval Milan Šmíd, že úkolem evropským veřejnoprávních televizí je

  • poskytovat prostřednictvím svého programu orientační body pro všechny příslušníky veřejnosti, býti faktorem sociální soudržnosti a integrace všech jednotlivců, skupin a společenství...

  • poskytovat prostor pro veřejné diskuse, ve kterých mohou být vyjádřeny názory a náhledy co nejširšího spektra lidí..

  • vysílat nestranné a nezávislé zpravodajství, informace a komentáře.

    Otázka pro Milana Šmída: Jak si asi představuje, že televize veřejné služby splní úkol

    poskytovat orientační body pro všechny příslušníky veřejnosti, býti faktorem sociální soudržnosti a integrace všech jednotlivců, skupin a společenství...

    Výlučným vysíláním únikových či manipulativních zábavných pořadů to asi nebude.

    Proč navrhuju, aby se stal ředitelem České televize zkušený novinář s manažerským zázemím? Protože je v českém kontextu nutné, aby ředitel televize preferoval zpravodajství a publicistiku, chránil, zaštiťoval a rozvíjel je.

    Tím dojde k napravení nerovnováhy, která existovala za Iva Mathého, kdy nejdůležitější složkou České televize byly zábavně produkční součásti této instituce. Obávám se, že stane-li se v českém kontextu ředitelem České televize dobrý komik anebo dobrý produkční, filmový režisér či technik, zpravodajství a publicistika bude i nadále popelkou. V Británii nebylo zapotřebí, aby byl generálním ředitelem BBC nutně pokaždé novinář, protože význam zpravodajství a publicistiky je přijímán v britské společnosti bez diskuse. V tom v ČR vůbec neexistují paralely.

    Milan Šmíd varuje proti přeceňování politického významu České televize. Ano, je to potíž. Pro politiky je Česká televize především nástrojem, který mohou využít k propagandě. Bez nadsázky se dá říci, že právě zpravodajství a publicistika je - ať se nám to líbí nebo nelíbí - na veřejné televizi to nejdůležitější. Bude--li profesionální a kvalitní, bude hrát v demokracii velmi kultivující roli. Bude-li zanedbávána, bude demokracii ochromovat. O tom snad nemůže být sporu.

    Nevím, kde vznikla představa a kdo ji šíří, že Čulík zastává jakousi ideu, že veřejnoprávní televize musí být agresivní a jejím úkolem je politiky napadat. To je tragické nedorozumění, řekl by jeden známý český politik.

    Jan Čulík se zasazuje o vznik nezávislé, hrdé, analytické a samostatné novinářské práce, s autoritativním samostatným výzkumným zázemím, které nezávisí na tom, jaké informace poskytnou novinářům politikové. O agresivitě jen pro agresivitu nebylo nikdy řeči. Několikrát jsem kritizoval moderátory Jednadvacítky (Danielu Drtinovou) právě pro necitlivou agresivitu v zájmu agresivity. Taková žurnalistika je neprofesionální.

    Milan Šmíd je fascinován představou, že Jan Čulík má svou "jedinou pravdu". Bylo by užitečné, kdyby Milan Šmíd konkrétně, bod po bodu vysvětlil, co je to za "jedinou", ideologickou černobílou pravdu, kterou se JČ pořád snaží prosazovat. Píše-li Milan Šmíd:

    Bude-li televize na obrazovce jednostranně prosazovat jenom jednu jedinou pravdu (ať už je to pravda Čulíkova nebo Šternova, Vadasova či Justova), aniž by tuto pravdu nechávala procházet testem oponentury, nebo aniž by poskytovala prostor pravdám a názorům jiných, pak takové médium nespojuje, neintegruje, ale naopak rozděluje danou společnost

    bylo by dobré, aby dokázal, kde a kdy se Jan Čulík zasazoval o to, aby "televize na obrazovce jednostranně prosazovala jen jednu jedinou pravdu". Spíš bych řekl, že samotným účelem Britských listů od samého jejich počátku je "nechávat myšlenky procházet testem oponentury, poskytovat prostor pravdám a názorům jiným". Pokud to Milan Šmíd kupodivu nevidí, holt dělají Britské listy něco špatně.

    Informace Milana Šmída o tom, že Puchalský byl donucen k rezignaci právě proto, že jeho slabé ředitelování vedlo k tomu, že si každý mohl vyrábět bez systému, jaké pořady chtěl, a nakonec nebyly peníze pro silné lobbistické skupiny (interpretuji-li to tak správně) je zajímavá - ale chtělo by to celou věc podložit větším množstvím konkrétních faktů.

    Proč mám pochybnosti o návratu Ivo Mathého do České televize? Uznávám ho jako technického manažera (materiál, připravující Českou televizi na příchod digitální éry, který dnes zveřejňujeme v Britských listech, se zdá z technického hlediska velmi dobrý). Otázka je, jaký by byl posléze obsah navrhovaných okruhů. Ale možná že prostě chci příliš mnoho - a Česká republika nemá nikoho lepšího pro ČT, než je Ivo Mathé - a Česká televize se holt bude muset vrátit zpět do kruhů let 1992-1998.

    Pochybnosti mám proto, že Ivo Mathé opakovaně prokázal (mimo jiné i příspěvky do Britských listů na jaře a v létě 1998) že je hlavně velmi výmluvným obhájcem vlastní věci, a to na úkor ostatního. Snad to není příliš neférové a doufám, že se pan Mathé neurazí - ale svou intenzivní argumentací ve vlastním zájmu mi vzdáleně připomínal Vladimíra Železného. Myslím, že se oba pánové našli a jistě si byli celou řadu let důstojnými soupeři.

    Myslím, že se dá dokázat na různých příkladech - ale zase nejlépe by se to dokázalo veřejnou diskusí a konfrontací soupeřících stran - že při výřečné obhajobě vlastní práce a vlastního režimu v ČT (Ivo Mathé pravděpodobně - možná do určité míry právem - zastává názor, že když nebude, jak říkají Britové, "troubit na trumpetu vlastních zásluh" nikdo jiný to za něj v chaosu a relativitě české společnosti neudělá - nejúspěšnější v ČR je přece ten, kdo mluví nejhlasitěji ve vlastním zájmu!) trochu padají pod stůl drobty pravdy i faktů. Takže opravdu nevím.

    Opakuji, že za Ivo Mathého bylo zpravodajství ČT nekvalitní: jsem ochoten to doložit analýzou jednotlivých pořadů.

    PS. A ještě k citátu z Adama Michnika v článku, který Milan Šmíd napsal pro časopis Týden. Michnik podle něho konstatoval:

    "Proč nemáme v Polsku nějakou BBC? Protože tu nemáme Brity. My, Poláci, nemáme britskou politickou kulturu. Nejsou v nás myšlenky pluralismu, tolerance, common sense. To všechno nemáme a proto jsme odsouzeni k destruktivním hloupým konfliktům, při nichž každá politická frakce by chtěla mít televizi jen pro sebe."

    Rád bych k tomu dodal, že nekvalitnost českých televizí je zcela zjevně důsledkem slabosti českých státních struktur i slabosti české inteligence. Michnik si idealizuje kvalitu britské politické kultury. Stačí si pár dní kupovat bulvární deník Sun, s nákladem kolem pěti milionů výtisků (seriozní noviny mívají jen několik set tisíc výtisků denně) a hned poznáte, jak primitivní, nekulturní a zaostalá je britská společnost. Důležitá věc je, že v britské společnosti ovšem tento většinový primitivismus v bezbřehém relativismu, jaký uvedl do české společnosti Václav Bělohradský, prostě nevládne. Od třicátých let vznikly v Británii kvalitní veřejnoprávní a pak relativně velmi kvalitní komerční sdělovací prostředky prostě pevným rozhodnutím vládnoucích elit. Právě na těch elitách to závisí, jak to dopadne.

    Jan Čulík



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|