Česká televize: Je to jasné jak facka
Ve výroku "To je jasné jak facka" je skryto přesvědčení, že jen blbec
nechápe. Řekneme-li "Tady jsou všichni blbci, jen já jsem normální",
vyjadřujeme tím nelíčený údiv nad tím, že nastala mezní situace, kdy jas
věci nedokáže prorazit zatemněnost povážlivé části přítomných mozků.
Zdá se mi, že k této mezní situaci směřuje současná diskuse ohledně České
televise. Dovoluji si to tvrdit nikoli z arogance, ale proto, že - jako
ignorant v otázkách medií a televizního vysílání - mohu k věci přistupovat s
odstupem, který bývá odepřen fachidiotům a těm, kteří mají v této oblasti
nevyřízené účty.
V případě diskuse o ČT (a jmenování nového ředitele) mi připadá
jasné jako
facka, že jde o svrchovaně politickou záležitost a že je tedy diskusi nutné
udržet v této rovině a nezamlžovat celou věc technickými záležitostmi a
osobními nevraživostmi.
Veřejnoprávní sdělovací prostředek je jedním z mála nástrojů, jehož
pomocí
lze moc udržet alespoň trochu při zemi. Jeho pozice je ovšem obtížná,
protože je na moci, proti níž potenciálně vystupuje, administrativně
závislý. Problémy pak jsou tím větší, čím více politikové zapomínají na to,
že jsou pouze dočasnými správci statků a ne jejich vlastníky s právem
dědičným.
Existenci veřejnoprávního sdělovacího prostředku lze zdůvodnit pouze a
jedině nezávislostí jeho zpravodajství a pátrací žurnalistiky. Na všechny
ostatní argumenty se můžeme dívat jako na dělení nulou v matematice -
nedávají smysl.
Pokud Milan Šmíd kdesi píše, že "by byl ochoten přijmout i stanovisko
někoho, kdo si myslí, že by veřejnoprávní televize měla být v ČR zrušena" je
to nesmysl, vhodný tak na osolení jistého Tomáše Marka.
Kdyby nějaký obhájce lidských práv prohlásil, že o názorech na poslání
určité obtížné skupiny lidí do plynu nebude diskutovat s nějakým holohlavým
primitivem, ale že je ochoten přijmout takový názor od člověka, který jej
bude presentovat na dostatečně vysoké intelektuální úrovni, byl by oheň na
střeše, a přitom jde o zcela stejný způsob uvažování.
Význam veřejnoprávního sdělovacího prostředku je v jeho existenci
samé, tedy
v tom, že neustále hrozí utržením z řetězu politických manipulací.
V tomto
smyslu se moc neobává toho, co se děje právě teď, ale toho co by se stát
mohlo. To na své kůži pocítili Ivan Kytka a Andrew Stroehlein dřív, než
mohli výsledky své práce byť jen naznačit, zda jsou geniální nebo naopak.
Nezávislost veřejnoprávních sdělovacích prostředků moc znepokojuje,
takže je
logické, že táž je chce zmanipulovat a omezit jejich vliv na (pro sebe)
únosnou míru. To lze vidět nejen v ČR.
Napsal jsem, že význam (z hlediska moci nebezpečí) veřejnoprávního
sdělovacího
prostředku je především v jeho existenci samé. Domnívám se, že to platí i z
hlediska občana, pro nějž je důležité, že v takovém prostředku může najít
záchytný bod, kdykoli to bude považovat za potřebné.
Sledovanost je v tomto
směru zcela nepodstatná a odvozovat od ní smysl existence nezávislého media
je stejně pošetilé, jako tvrdit, že svoboda shromažďování je zbytečná,
protože většina lidí sedí u internetu, otevírá , jak statistiky naznačují,
pornografické stránky a již se neshromažďuje.
Považuji za nutné zdůraznit, že předcházejícím odstavcem nepopírám, že je
nutné velmi pečlivě dbát o kvalitu toho, co veřejnoprávní medium produkuje.
Kvalita (nepřeceňoval bych formu na úkor obsahu) je důležitá už jen
proto,
že občan zavalený informacemi bude hledat záchytné body. Bude je jistě
nacházet - a proč ne - i v mediích soukromých. Ta ovšem nemohou konkurovat
veřejnoprávnímu mediu v kontinuitě serióznosti a nezávislosti.
Jeden čtenář BL nedávno napsal, že je pro něj kombinace Právo + BL +
další
odkazy na internetu zajímavější než časopis TIME, který tudíž odhlásil.
Zmiňuji se o tom nikoli kvůli jeho volbě záchytných bodů, ale jako vhodné
upozornění na proces, jímž již dnes mnohý z nás prochází.
K tomu, aby se kvalitním záchytným bodem mohla stát ČT, je nutné
zbavit ji
vlivu politiků.
Jakub Puchalský po svém odstoupení naznačil, že ČT byla pod politickým
tlakem. Je příznačné, že se tím nikdo pořádně nezabývá. Kde je opozice,
kde veřejnost?
To, že kdosi zvedne telefon a chce cosi po řediteli ČT, je
nenezpečný projev
zneužívání moci, který nelze omlouvat tím, že jde "jen" o televizi a že
telefonující je tak nějak odborník. Není totiž důvod domnívat se, že
Klausové a jiní Langrové nevolají i na jiná čísla a nezkoušejí tam
uplatňovat svoje zájmy, kdekoli a kdykoli se jim zlíbí (možná, že Telecom má
nesmírně cennou databázi volaných a volajících).
V souvislosti s neetickými až nezákonnými telefonáty připomínám (v BL již
zmíněný) případ kanadského ministra Jeana Charesta. Ten ztratil ministerské
křeslo kvůli tomu, že zatelefonoval jistému soudci, aby urychlil projednání
soudního případu. Důvodem bylo potenciální zneužití nemalé ministerské moci
- jinak šlo o bezvýznamný případ týkající se občana Charestova volebního
obvodu.
Jan Čulík poznamenal, že nejlepší obranou proti politickému nátlaku
je jeho
zveřejnění. S tím lze jen souhlasit. Problém je v tom, že současná
politická mafie se snaží obsadit místo ředitele ČT člověkem, který si
netroufne hned při prvním telefonátu říct - ale ovšem pane (dosaďte jméno a
funkci dle libosti), to, co říkáte, je tak zajímavé, že s tím okamžitě
seznámím naše diváky, dobrý den. Hledají člověka, který místo "sloužím
vlasti" (a ne vám) řekne "provedu" a sklapne kufry.
To, že se Jakub Puchalský ozývá až po svém odstranění, není nutně
projevem
jeho osobní nestatečnosti (tu je lehké odsuzovat od glasgowské či
deepriverské klávesnice), ale patrně daleko víc příznakem zbahnění české
politické scény, v níž se statečnost rychle utápí.
Troufám si tvrdit, že ve společnosti se zavedenými etickými pravidly a
fungující opozicí by zveřejnění nátlaku politiků na veřejnoprávní prostředek
znamenalo jejich odchod z funkcí a pravděpodobně konec jejich politické
kariéry.
Vzhledem k náznakům politického tlaku na ČT lze mít silné
pochybnosti o tom,
že Rada ČT, která kandidáta ředitelství vybírá, je objektivní a že jejím
měřítkem je veřejný a nikoli spoukromě-politický zájem jejích členů a
politických bossů.
Jiří Jírovec
