Vládu si neplatíme proto, aby se za naše peníze chválila
Odpověď Jaroslavu Pleslovi
Milý pane Plesle,
já se nerozčiluji,
ani nevztekám. Člověk však někdy do druhého promítá své vlastní emoce, aniž
by si to uvědomil. Odtud možná ten osobně dotčený tón Vaší odpovědi.
Myslím, že diskutovat dlužno o problému a ne o domnělých emocí jeho
nositelů. A problém vztahu státních úřadů a médií je velmi nadosobní.
Rozeberu ho podrobněji:
Já jsem nedostal žádnou zakázku od státu. O spolupráci mně požádala
ČT. Ministerstvo zahraničních věci iniciovalo (částečným finančním
přispěním) vznik kritického pořadu, popularizujícího kritickou Zprávu
komise EU. Kdyby si bývalo MZV objednalo (u K-2, nebo u kohokoliv) pořad
chválící dokonalé fungování ministerstva, či vlády, určitě bych na něm
nespolupracoval. Vám by to však, pane Plesle, zřejmě připadalo zcela v
pořádku: kdo platí, může si poroučet.
Píšete, že jsem placen z peněz ministerstva zahraničí. Copak to je
za peníze? Ono si je ministerstvo někde vydělalo? Obávám se, že ne!
Ministerské a veškeré vládní peníze, jsou veřejné prostředky. Peníze nás,
daňových poplatníků. A myslím, že i vy uznáte, že vládu si neplatíme proto,
aby se za naše peníze chválila. A už vůbec ne, aby se chválila zakrýváním,
či cenzurováním vlastních nedostatků.
Domnívám se (a doufám), že si platíme vládu demokratickou a
základním principem demokracie je otevřenost a podpora negativní zpětné
vazby, jako podmínky fungování každého zdravého systému. (Trocha
kybernetiky je někdy poučná). Státní instituce mohou za naše peníze
podporovat medializaci témat, která považují za důležitá, ale nesmějí za
naše peníze lhát a dezinformovat! V případě cyklu NASKOČÍME? byly tématem
tuzemské problémy před vstupem do EU a nikoliv vládní sebechvála.
Ostatně i ministerstvo samo s Vámi nesouhlasí. Kdyby si myslelo
totéž co Vy, proč by teď tak usilovně popíralo jakýkoliv pokus o cenzuru a
hledalo náhradní důvody (třeba, že právo na informace není obsahem Zprávy
komise EU, přestože je zmiňováno na řadě míst v této Zprávě i ve Zprávách
minulých, nebo, že toto téma nebylo v původní koncepci cyklu, přestože
dramaturgii ministerstvo výslovně ponechalo v rukách ČT a už koncem
prosince dostalo seznam témat, ve kterém PRÁVO VĚDĚT figurovalo.)
Zřejmě předpokládáte, že vztah občana ke státu má být "koho chleba
jíš, toho píseň zpívej!" Takový názor mi připadá jako sediment prorežimní
výchovy předminulých desetiletí.
Ostatně nejí spíš stát náš chleba, než my jeho?
Ale já si o tomhle nechci dopisovat s Vámi, kterého na věci nejvíc
zajímá, jestli se snad nerozčiluji. Velmi bych však stál o různorodé a
srozumitelnými důvody podložené názory na tuto otázku.
Vy, čtenáři BL, kterých je nemálo a jste názorů různých a
osobitých, co si o věci myslíte? Může si stát ze svých (t.j. veřejných)
prostředků platit naši slepou loyalitu?
Poznámka JČ: Ať se na mě pan Škrdlant nezlobí, všechny jeho
argumenty o propagandě z ministerstva jsou přesvědčivé, ale jak je možné,
že mu nepřipadala podivná tato skutečnost:
"Ministerstvo zahraničních věci iniciovalo (částečným finančním
přispěním) vznik kritického pořadu, popularizujícího kritickou Zprávu
komise EU."
Vždyť přece to, že MZV něco iniciuje u nezávislé, veřejnoprávní
televize, je nepřípustné! Přes všechny řeči o kritičnosti se na tom
nezávislý novinář nemůže podílet a hlavní vina je na ČT pro nedostatek
soudnosti. Cožpak skutečně někdo i třeba na minutu vzal opravdu vážně, že
MZV bude samo financovat či spolufinancovat televizní pořad kritický
vůči sobě?
