úterý 21. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Západ a ostatní svět:
  • Romové v Londýně: naše ošklivá nesnášenlivost (Observer) Stromy v ČR:
  • ...pily bzučí po skalinách... (Václav Pinkava) Televize Nova:
  • Kdo bude v ČR provozovat lepší komerční televizi, Železný nebo Lauder? (Tomáš Pecina)
  • Oznámení: Hokej na Radě (CME) Ekologičtí aktivisté:
  • Pan Jírovec se mýlí (Jan Rovenský)
  • Věda a laičtí aktivisté (Jiří Jírovec) Občanská společnost v ČR:
  • Nikdo se v ČR neodváží protestovat proti občanské společnosti, ale... (Vladimíra Bošková) Česká ekonomika:
  • Privatizace (Ivan Hoffman) Česká politika:
  • Ombudsman(Ivan Hoffman) Ještě k Albrightové v Praze:
  • Co bylo dříve, vejce, nebo...? (Jan Hurych) Ekologicko-ekonomická polemika s Literárními novinami:
  • Jak zatočit s mýtem (Ondřej Čapek) Polemika s Britskými listy:
  • Jsou Češi tak nemožní, jak je líčí Jan Čulík? (Josef Fronek)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Nikdo se v ČR neodváží protestovat proti občanské společnosti, ale...

    Vladimíra Bošková

    V podstatě žádná politická strana v ČR si veřejně nedovolí protestovat proti tzv. občanské společnosti. Ovšem například ODS si ji představuje víceméně jen jako vztah občan - centrální politická moc, kdy se možnost občanů ovlivnit dění ve společnosti zužuje převážně pouze na volby do parlamentu či do obecních zastupitelstev. Se skřípěním zubů si nyní ODS začíná zvykat na myšlenku, že občan také bude moci - snad již brzy - volit do krajských samospráv.

    ODA, KDU-ČSL a ČSSD o sobě tvrdí, že jsou pro širší pojetí občanské společnosti. Podpora jejího dalšího rozvoje však u těchto politických subjektů setrvává zatím převážně jen na úrovni nebránění vzniku dobrovolných neziskových sdružení a organizací s tím, že některé tyto neziskové organizace získají finanční prostředky ze státního rozpočtu a mohou vykonávat pro společnost určité veřejně prospěšné služby.

    Další rozvoj občanské společnosti se však v ČR zastavil. Již na úrovni existujících neziskových organizací (např. v sociálním resortu) se vyskytuje mnoho nedostatků. Na rozdíl od V. Británie či dalších západních zemí v ČR stále chybějí důkladné zákony, jejichž prostřednictvím lze například měřit kvalitu a hospodárnost neziskových služeb, takže veřejné prostředky jsou rozdělovány nedokonalým způsobem a výběr "uznaných" neziskových subjektů lze někdy označit za problematický či sporný.

    Profesní pracovníci vykonávající pro veřejnost neziskové služby nezískali zákonná pravidla pro možnost vyjednávat se státní či veřejnou správou o svých podnětech ke zlepšení různých věcí. A už vůbec takovou možnost nemají uživatelé neziskových služeb - na rozhodování o kvalitě a hospodárnosti využití prostředků nemají občané žádný vliv.

    Politické strany v ČR se zatím úspěšně vyhýbají tématu rozvinutí občanské společnosti a občanské samosprávy do té míry, která řadovým občanům v západních státech umožňuje přímý vliv na správu a kontrolu veřejných prostředků. Přestože v ČR již od roku 1991 existuje veřejné zdravotní pojištění, společnost dosud nezískala prostřednictvím zákona možnost volit si sama své zástupce do orgánů zdravotních pojišťoven a přes tyto své zástupce přímo vidět do účtů i do ukazatelů o kvalitě zdravotní péče. Zatím tzv. zástupce pojištěnců Všeobecné zdravotní pojišťovny volí poslanecká sněmovna (jde o přátele politiků, nikoli o skutečné zástupce občanů). Kdo a jak je volen do orgánů ostatních zdravotních pojišťoven, to je veřejnosti zcela neznámo. U okresních poboček Všeobecné zdravotní pojišťovny probíhají rovněž veřejnosti utajené "volby" - zaměstnanci okresních úřadů, případně obcí si prostě dosadí své známé. Pokud se pojištěnci v ČR pídí po jménech "svých zástupců" ve zdravotních pojišťovnách, dostávají od vedoucích pracovníků těchto institucí odpovědi typu: do toho vám nic není. Zatímco v západních státech bývají schůze správních rad nemocnic a zdravotních správ veřejné, tj. otevřené veřejnosti, v ČR podléhají schůze správních rad vysokému stupni utajení, jako by mělo jít o vojenské tajemství.

    Smutné na tom je, že v době první republiky existovala v ČSR široce rozvinutá občanská společnost, kdy si mj. občané v okresech sami volili své zástupce do orgánů tehdejších nemocenských pojišťoven a také sami kandidovali (kandidátku mohli předkládat i jednotlivci, nikoli pouze odbory). Jenže tento princip se současným politikům v ČR nehodí do hry - nemohli by totiž manipulovat se zdravotním pojištěním, jak to dělají nyní, kdy politici zničujícím způsobem přímo ovládají finanční toky v českém zdravotnictví jednak prostřednictvím tzv. "zástupců pojištěnců", jednak prostřednictvím státních úředníků, kteří rovněž zasedají v orgánech zdravotních pojišťoven (při centrálním ústředí těchto pojišťoven). Zbytek tragickým způsobem rozdávaných peněz občanů pak "zhodnocují" zástupci tzv. zaměstnavatelů, kdy se jedná ve vysoké míře o problematické podnikatele, nikoli o seriózní zaměstnavatele, které by zajímala úroveň zdravotního stavu pracovních sil v ČR.

    Abychom byli spravedliví, vicepremiér Vladimír Špidla v současné době zkouší odstartovat vznik Sociální pojišťovny (pro správu prostředků na důchody a nemocenské dávky), do jejíchž orgánů se mají vedle vládou vybraných osob dostat také zástupci pojištěnců a zaměstnavatelů. ODS by tuto Sociální pojišťovnu nejraději pohřbila, ačkoli tato instituce ve vyspělých evropských zemích přes všechny problémy se stárnoucí populací zůstává spolehlivým pilířem určitých nutných sociálních jistot obyvatelstva - a především také dobrým nástrojem vlivu občanů na správu veřejných peněz.

    Bohužel, Špidla se ve svých záměrech zatím zastavil na půlce cesty. Dosud se nerozhoupal k tomu, aby prosazoval volby do orgánů Sociální pojišťovny zdola, od okresů. V návrhu věcného záměru zákona o Sociální pojišťovně se počítá s delegováním pojištěnců a zaměstnavatelů do orgánů této instituce na úrovni hlavního města Prahy. Jak tento volební klíč dopadne v praxi? V Praze zatím vždy došlo k nezdravé kooperaci centrálních politiků s tzv. zástupci občanů, kteří bývají příliš odtrženi od skutečného lidu v okresech a obcích. Nelze očekávat, že v budoucnu tomu bude jinak. Řadoví občané opět nedohlédnou na prsty "svých zástupců" v hlavním městě, nebudou znát jejich jména a nikdo z Prahy se jim také nebude pravidelně ze svých skutků zpovídat.

    Volební klíč do orgánů Sociální pojišťovny tedy Špidla nezvládl, neboť ho neokopíroval od vyspělých zemí, ale bohužel od principu nynější Všeobecné zdravotní pojišťovny, který vznik občanské společnosti a široké veřejné kontroly potlačuje.

    Druhou chybou Špidly je fakt, že nemá odvahu propojit Sociální pojišťovnu se zdravotními pojišťovnami. Dohled sociální pojišťovny nad zdravotními (resp. nemocenskými) pojišťovnami je ve vyspělých evropských státech samozřejmostí.

    Jedná se totiž o účinný systémový prvek demokracie i nástroj potlačování korupce (pojištěnci zvolení do orgánů sociální pojišťovny zdola samotnými občany, kteří vidí přímo do účtů jak důchodů, tak zdravotní péče a dávek při pracovní neschopnosti, nejsou politiky snadno manipulovatelní, neboť mají veškeré informace k samostatnému úsudku). Propojení sociální pojišťovny se zdravotními pojišťovnami v západních zemích je rovněž nástrojem k potlačování inflace nákladů ve zdravotnictví (např. léčebné standardy se díky tomu formulují účinnějším způsobem tak, aby se předcházelo zbytečné invaliditě - tento pohled na zdravotní péči v ČR zcela chybí). A právě z tohoto důvodu se čeští ministři zdravotnictví vlivu sociální pojišťovny (a přes ni vlivu pojištěnců a zaměstnavatelů) na  kvalitu, účelnost a hospodárnost zdravotní péče urputně brání - čeští ministři zdravotnictví jako přímí zástupci lékařské lobby nemají rádi protiinflační nástroje, neboť inflace cen zdravotní péče jim vyhovuje a nekvalitních služeb se nebojí (až budou stonat, dostanou protekčně lepší službu než řadový občan). Špidla je tedy ve dvojím ohni - z jedné strany ODS nepřející si rozvoj veřejnoprávních organizací v ČR, z druhé strany ministři zdravotnictví - lékaři, kteří nechtějí připustit, že by léčebné výsledky začali nestranně hodnotit skuteční zástupci občanů (prostřednictvím profesionálních úředníků, které by si průměrně duševně zdraví občané nechali vyškolit v okolních vyspělých zemích).

    V těchto měsících, kdy se připravuje jednak projednávání návrhu zákona o české Sociální pojišťovně a kdy se nedočkavě čeká i na nový zákon o veřejném zdravotním pojištění, se tedy rozhodne o tom, zda v ČR na dalších pět až deset let zůstane občanská společnost a veřejná kontrola v polozakrnělém stavu, anebo zda se situace zlepší.

    Politici v ČR se jako klíšťata přisávají na všechny významné instituce, v nichž je hodně peněz a z jejichž úrovně lze hodně ovlivnit. Je to ostatně vidět i na současných tanečkách kolem České národní banky. Všeobecná zdravotní pojišťovna, kterou ročně projde pomalu sto miliard Kč, už na politiky - klíšťata doplatila opakovaným a kumulovaným, několikamiliardovým schodkem. V důsledku toho se pojištěncům skrytým, veřejně nepřiznávaným způsobem prodlužují čekací doby na operace i na vyšetření, zhoršuje se kvalita některých druhů péče a zbytečně se brzdí možnosti zdokonalení léčebných postupů. Podobný marasmus čeká i Sociální pojišťovnu, pokud se této instituce opět zmocní centrální politici (se svými přáteli). Politikům při správě veřejných prostředků jde a půjde převážně o krátkodobé horizonty, např. o zvýšení nemocenských dávek před parlamentními volbami. Rozhodně jim nepůjde o zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ani o korektní zhodnocování peněz občanů pro delší časový horizont.

    Vladimíra Bošková, Občanské sdružení na ochranu pacientů

    (Praha 2, Podskalská 24)



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|