úterý 28. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Ještě jednou Mein Kampf:
  • O knize Mein Kampf, ale hlavně o svobodě projevu (Milan Šmíd)
  • Máme sice svobodu slova, ale zároveň ZÁKAZ propagace určitých myšlenek... (Jiří Wagner)
  • Zakazovat či nezakazovat? (Jaroslav Pour) Česká politika:
  • Martinu Mejstříkovi: Potíž je, že politikové nezhodnotili komunistické období a předstírali, že v roce 1990 začínají z bodu nula (Jiří Jírovec) Jiří Jírovec:
  • Dosud nejhnusnější článek Jiřího Jírovce: Laufer nebo Vyčítal? (Otakar Kverka) Rusko:
  • Putin (Ivan Hoffman) Britský rasismus a xenofobie:
  • Nenávist vůči Němcům? Kanadský tiskový magnát Conrad Black žaluje britského velvyslance v Londýně
  • Nulová tolerance: reakce britského bulvárního tisku na osud Romů je politováníhodná (Guardian)
  • Rasová nenávist v Británii je všude - jen se zeptejte mé manželky (Observer)
  • Likvidace automobilky Rover vedla k zhoršení britsko-německých styků (Observer) Srbsko:
  • Srbové byli v právu a Jan Čulík je zaujatý, jak správně píše Josef Fronek (Josef Ladra) Jak polemizovat:
  • Panu Motlovi: Pětky z chování... (Václav Pinkava)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Martinu Mejstříkovi: Potíž je, že politikové nezhodnotili komunistické období a předstírali, že v roce 1990 začínají z bodu nula

    Jiří Jírovec

    Rozhovor Kazi Šťastné s Martinem Mejstříkem, přeložený pro BL z Central Europe Review, je velmi dobrým dokladem toho, jak těžké je přijmout skutečnost, pokud bortí vlastní představy o světě.

    Martin Mejstřík během deseti let života v netotalitním státu například správně vypozoroval, že politikům padá moc do klína na základě jednoduchých, demagogických hesel a přestože ona hesla byla několikrát porušena, voliči to zatím vždycky přijali. Bojí se však tuto pravdu zobecnit, protože by přišel o ilusi, že stačí vystřídat zlého Klause a Zemana někým "slušným", a bude to.

    Vrcholem jeho naivnosti je představa, že by stačil konstituční monarcha. Když to člověk z Mejstříkových úst slyší, tak musí být jen rád, že ani nechce žádnou politickou stranu založit.

    Před časem kdosi (Vít Novotný zde, pozn. JČ) v BL napsal, že fungující (politický) systém nestojí a nepadá se slušnými lidmi, ale s kontrolními mechanismy, které znemožňují, aby slušný člověk (politik) zvlčel a vlk si dělal, co chce.

    Kontrolní mechanismy - zejména nezávislé soudy a sdělovací prostředky - jsou tak říkajíc nutnou, ale nikoli postačující podmínkou. Musí k nim ještě přibýt odhodlání využívat je.

    Zklamání Martina Mejstříka pramení z toho, že naletěl na myšlenkový model široce hlásaný politiky a medii po roce 1989: komunismus je špatný (zrůdný, kriminální - dosaďte si co chcete) a protože je vlevo, je vše, co je vpravo od něj nutně lepší, tak že čím víc vpravo tím lépe. Jinými slovy, co pravice činí, dobře činí - by default, jak říkají anglosasové - a snaha o kontrolu její moci by byla urážkou pokroku.

    Zklamání z Klause, respektive z toho, že se posunul "vlevo", aby mohl sdílet moc (a nechal přitom odpovědnost na ČSSD) prolíná celým rozhovorem. Mejstřík si myslel, že Klaus je se svou ODS pěkně pravicový a bimho, ten pacholek takhle zklamal.

    Jenže zklamání z Klause (posledních pěti let) jen maskuje selhání modelu, který ODS a její partneři prosazovali během své nikým neoponované vlády. Je příznačné, že rozhovor neobsahuje jedinou zmínku o stavu ekonomiky, o rozkradených miliardách, krachujících bankách ani o nezaměstnanosti, ačkoli právě tyhle věci způsobují "blbou náladu".

    K Mejstříkovu výroku "Rozčarování je všeobecné. Všichni, koho potkáte jsou nespokojeni, kromě oněch 10 000, kteří jsou nahoře a mají politickou a hospodářskou moc." lze dodat jediné - vítejte v reálném kapitalismu, pane. Pravda, po česku ochuzeném právě o nějaké ty kontrolní mechanismy.

    Podle mého názoru je základní problém v tom, že politikové, kteří se dostali k moci po roce 1989, odmítli udělat objektivní analýzu předcházejících 40 let a její výsledek dát k dispozici pro poměřování dalšího vývoje (a své vlastní činnosti).

    Místo toho, aby z tehdejšího stavu společnosti udělali bod výchozí, posunuli ve své rétorice vše do nuly. Možná, že si čtenáři BL vzpomenou, jak se na toto téma vyjadřoval třeba Vladimír Mlynář při setkání českých intelektuálů - pokud ne, mohou si ho připomenout zde .

    Z čistě politického hlediska to bylo výhodné, protože nové nebylo čím poměřovat (dělení nulou nedává smysl) a tak každý krok nové moci musel nutně vypadat geniálně - což posléze vedlo k ilusi, že kontrolních mechanismů ani přebírání zkušeností odjinud netřeba. V oblasti pojišťovnictví a bankovnictví pak přešla genialita, alespoň podle mého názoru, přímo v idiocii.

    Snahy o testování nového modelu, podle nějž se měla společnost přeměňovat, byly nejspíše považovány za rouhačství proti znovuobjevenému náboženství (trhu).

    Chtěl-li Miroslav Mejstřík se svými kolegy něco změnit, měl si uvědomit, že jediná cesta vede právě přes zmíněné kontrolní mechanismy. "Oslovování (řadových) členů politických stran" je k ničemu, protože politické strany jsou vůdce se stranickým aparátem, pak dlouho nic a pak člen/volič (jednou za čtyři roky nebo tak). Mejstříkova charakteristika sjezdu ODS (mafiánská klika shromážděná kolem vůdce) má nepochybně obecnou platnost. Je například jako ušitá pro nedávnou sešlost kanadské Liberální strany v  Ottawě.

    Odhlédneme-li od občasného boje o moc uvnitř stranického aparátu (v demokratických společnostech je tento boj viditelnější a poražený většinou odchází do správních rad či podobných lukrativních pozic a ne na šibenici, jak tomu bývalo za Stalina), je zřejmé, že k dosažení změn dochází jen tehdy pokud fungují nezávislé sdělovací prostředky (pátrací žurnalistika), existuje relativně volný přístup k informacím a možnost soudně napadnout vládu a jednotlivé zákony.

    Martin Mejstřík má jistě kamarády mezi právníky - proč je nevyzval, aby zpochybnili legálnost zákonů, které zneprůhledňují privatizaci?. Proč nevyzval kolegy novináře, aby se pustili do pátrací žurnalistiky (prodej banky vlastnící podíl Prazdroje za 5 miliard a následná transakce při níž se nový majitel onoho podílu zbavil za 20 miliard je takměř námětem tisíciletí - pokud nešlo o novinářskou kachnu).

    V rozhovoru je pozoruhodně nepřítomen president Václav Havel. Tedy kromě Mejstříkovy vzpomínky na rok 1992, kdy se pokusil Havla inspirovat nápadem na konstituční monarchii. Je to zároveň nepochopitelné. Pokouší-li se totiž Mejstřík o uvedení občanské společnosti do pohybu, měl vyzvat Havla k tomu, aby se vzdal moci a začal v podhradí (obrazně řečeno) měnit svoje teorie v činy. Vždyť, jak se zdá, je on vlastně jediný, kdo ví, jak si má taková občanská společnost v zápase s mocí a hloupostí vlastně počínat. Tím, že Havel ve své funkci setrvává prokazuje společnosti službu vskutku medvědí.

    Další záhadou rozhovoru je absence jakýchkoli Mejstříkových představ o tom, jak by vlastně česká společnost měla vypadat. Milosrdnější ze dvou vysvětlení je, že se ho Kazi Šťastná asi zapomněla zeptat.

    Jiří Jírovec



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|