Stíhačky a koně se kupují stejným způsobem
František Roček
Ivan Hoffman ve své středeční poznámce o vládním záměru, že letadla koupíme od firmy, která se u nás zaváže investovat nejvíce peněz, uvedl: Je to samozřejmě také způsob jak dělat byznys, nicméně není to způsob jediný. Tento přístup srovnává s jiným nákupem: Když se před šesti lety dánský královský dvůr rozhodl obnovit koňské spřežení pro slavnostní příležitosti, také vypsal veřejnou soutěž. Vyhrál ji náš kladrubský hřebčín. Dánský dvůr se nezabýval žádnými ofsety a kupuje to nejlepší, co je pro daný účel k mání, totiž starokladrubského koně vyšlechtěného speciálně pro ceremoniální dvorské účely. Rozdíl mezi tím, jak my míníme nakoupit nějaká nadzvuková letadla a tím, jak dánské království nakupuje určité koně, spočívá v tom, že královská rodina přesně ví, co chce a proč. Toť základ dobré investice. Tolik Hoffman.
Domnívám se, že v tom není rozpor. Stíhačky a koně se kupují stejným způsobem - můžete mít v hlavě srovnáno co a proč chcete, ale nakupujete nakonec podle finančních prostředků.
Klíč k dilematu
Stíhací bombardéry z hlediska dlouhodobějšího rozvoje obranného potenciálu potřebujeme, protože představují jeden z nejefektivnějších obranných systémů současných armád. Viz. Ohlédnutí nad leteckou akrobacií nejen v novinách (BL 24. března 2000.
Ale jsme také v situaci, kdy na tyto letouny prakticky nemáme peníze. Situace se bude řešit dlouhodobými úvěry, ale zároveň probíhá nákup bitevníků L-159, má se realizovat modernizace tanků T-72, neobejdeme se bez štábního informačního systému, a co modernizace raketové protivzdušné obrany...? Vojáci přitom nechtějí nic jiného, než armádu podle standardů NATO. Kde ale vzít prachy?! Jednou z cest je tlačit na zahraniční obchodní partnery, aby v ČR investovali.
Ve frontě stojí agenti s americkými staršími F-16 a F-18, s nejmodernějším JAS-39 Gripen a také se do řady postavil novotou vonící Eurofichter. Francouzskou Mirage pomíjím, protože v kombinaci politických, vojenských i ekonomických faktorů je na tom hůře než F-16 a F-18.
Pokud vláda chce (musí) koupit stíhací bombardéry, může použít ekonomický klíč jako prioritní a tím vyřadit ze hry letouny, které nechce, aniž jenom malíčkem levé nohy naznačí, které to jsou...
Bude-li se muset dodavatel stíhacích bombardérů upsat investičně naší ekonomice v rámci offsetových programů snad až do výše 150 % (?), bude to nejspíš společnost (a v návaznosti na to stát či státy, které tuto společnost podporují) preferující dlouhodobější ekonomickou perspektivu spolupráce a reálný zisk z dodaných stíhacích bombardérů v rámci oboustranné ekonomické dohody nebude klíčovým faktorem.
Americké stíhací bombardéry jsou prodávány jako přebytečné. Převažuje tedy spíše přímé ekonomické hledisko, protože i offesový obchod přináší zisk.
Jinak tomu je u Gripenu. JAS 39 Gripen je moderní stroj a osobně si myslím, že šitý na míru Česko - moravské pivní říše. Vázne však jeho export a pro švédského výrobce a jeho britského partnera je otázka dalšího exportu otázkou udržení výroby a ekonomické podpory dalšího vývoje letounu. Neboť v okamžiku kdy je nejmodernější letoun (jakým Gripen je) uveden do bojového stavu letectva se již pracuje na vývojově vyšší verzi letounu. Pro výrobce Gripenu je tedy případná podmínka "kdo u nás investuje, ten jede" určitě ekonomicky ne příliš růžová, ale z hlediska perspektivy letounu JAS 39 Gripen akceptovatelná podmínka. A tím se (podle mého názoru) také beze slova elegantně vyhodí ze hry F-16 a F-18, protože pro jejich dodavatelům by se nadprůměrná offsetová (nebo dokonce i mimooffsetová) nadlimitní investiční činnost nevyplatila.
Z tohoto hlediska je zajímavá nenápadná zprávička z Hospodářských novin ze dne 10. května, kde bylo zamyšlení nad otázkou, zda vláda neoddálí výběr letounu o dva roky: "Britové se Švédy údajně investovali značné částky do marketingu spojeného s letounem JAS-39 Gripen ... a pokud nebude v ČR urychleně vypsáno a v dohledné době uzavřeno výběrové řízení, bude to pro ně znamenat nemalé ztráty..."
Přišla i DASA
Ve hře se na poslední chvíli objevil i Eurofichter. Letoun Eurofighter 2000 (nazýván též EF-2000, nová verze Eurofighter Typhoon) je vyvíjen ve vzájemné spolupráci více evropských států - Německa, Velké Británie, Itálie a Španělska. Letoun je projektován tak, aby byl schopen provozu s minimálními servisními zásahy až 30 let od uvedení do operačního použití. Uvádí se spolehlivost - méně než 400 vad na 1000 letových hodin a více něž 95% pravděpodobnost úspěšného ukončení mise. Kombinace malé konstrukce a nízkou úrovní tepelného vyzařování dělá z Eurofighteru Typhoon velice těžce vizuálně odhalitelný stroj, může letět cestovní rychlostí v nadzvukovém letu, apod.
Projekt Eurofighter Typhoon je řízen Správní agenturou NATO pro Eurofighter a Tornado (NETMA), která byla založena pro dohlížení nad zásobovacími požadavky vzdušných sil čtyř partnerských zemí - Itálie, Španělska, Německa a Velké Británie. Jako součást projektu byla založena tři velká průmyslová konsorcia. Po obchodní stránce má střed Evropy pod palcem německé DASA. Jak se DASA postaví k vládní touze velkých investic? Výhodou letounu je, že bude představovat páteř evropského stíhacího letectva v 21. století a ve Francii mu bude sekundovat Rafale, ve Švédsku a v několika (?) dalších státech Gripen. Proto nebude přímo v situaci prodat letouny za každou (ještě přijatelnou) cenu.
Jak si DASA poradí s investičním přáním vlády? O tom lze dnes zatím jen spekulovat. Faktem je, že česká vláda je v pozici kupujícího. Jedná se o tak velký balík peněz, že si může jednou dokonce i diktovat... Investiční laťka pro britskou zájmovou sféru (marketingové aktivita na švédském JAG 39) i německou (Eurofighter prostřednictvím DASA) nemusí být nerozumným tahem.
