Jak se britská vláda snaží bojovat proti rozčarovanosti voličů

Vláda se pokouší o nový přístup. Je frustrována tím, že se jí nepodařilo zastavit vlnu cynismu voličů a nedaří se jí přesvědčit je o svých úspěších. Proto ve své výroční zprávě, zveřejněné minulý čtvrtek, přijala britská vláda nový přístup. Její výroční zpráva už nehovoří o politicích, neobsahuje už rozsáhlé statistiky, ale naopak zahrnuje osobní, individuální příběhy obyčejných lidí. Tak se dovídáme o Davidu Bardsleym, řidiči manchesterského příměstského vlaku, a o Sue Trottové, která vede restauraci v městě Newton Abbott. Zpráva zahrnuje také interaktivní internetový trik: zadejte své poštovní směrovací číslo a dovíte se o  tom, co "vláda dělá dobrého" ve vaší čtvrti.

Vítejte tedy k personalizované vládě. Bezpochyby je tento přístup zlepšením, v porovnání s předchozími, velmi podnikatelsky vypadajícími zprávami britské vlády. Vláda má také chvalitebný občanský cíl. Tony Blair byl obviněn, že vytváří politiku jako v televizním seriálu a činí sám sebe hlavní postavou jeho zápletky. Nynější vládní výroční zpráva je pokusem úřadu ministerského předsedy přesunout pozornost od Blairovy rodiny - od adolescenta Euana (který se nedávno na veřejnosti opil, pozn. JČ), od nemluvněte Lea a od manželky Cherie - k rozsáhlému počtu podpůrných státních zaměstnanců. Je to něčím víc než jen pouze marketingovým trikem. Britská vláda se snaží znovuvytvořit důvěru a získat respekt tím, že přesvědčí lidi, aby si uvědomili, že vládní struktury mají lidskou tvář - jde o učitele, o lékaře a o zdravotní sestry, které poskytují služby veřejnosti. Je to pokus vyhnout se problému, že politikové ztratili důvěru voličů. Je to také chytrá hra: lidé dnes odmítají politiky, ale často jsou velmi vděčni pracovníkům veřejných služeb, kteří do své práce vkládají všechno, jako jsou lékaři či učitelé.

Avšak jestli tohle skutečně způsobí, aby voliči začali milovat vládu, to je jiná otázka. Soudě podle posledních dvou let, to, že britský úřad ministerského předsedy si sám píše své výroční vysvědčení, nepřesvědčuje nikoho. Hlavním nákupčím tohoto dokumentu jsou vždy jen vládní úřady (loni si sama britská vláda koupila 41 000 výtisků ze všech 49 000, co se prodaly) a velký počet neprodaných výtisků jde do sběru. Lidi prostě nemají zájem o to, vydat i skromnou částku 2.99 liber (cca 150 Kč) na tuto zprávu a číst si od Tonyho Blaira v úvodu, že "toto jsou fakta". Nikdo tomu nevěří: jsou to totiž jen fakta, která si Blair sám vybral.

Tento druh propagandy jen dál živí cynismus, který se možná stane největší hrozbou soudržnosti britské vlády před nadcházejícími britskými volbami. Pro Novou labouristickou stranu je záhadou, že dosáhla celé řady podstatných úspěchů a v nadcházejících čtrnácti dnech mají být zveřejněny rozsáhlé investice do veřejné infrastruktury. Přesto však Blairovu vládu nikdo nechválí a  lidi si na ni neustále stěžují a trvale ji podezřívají, že skutečnosti zkresluje.

Downing Street argumentuje, že je to částečně vina samotné britské vlády. Velkou chybou vlády bylo to, že měla jasně říci, že nejprve bude nutné dělat nepopulární opatření, než z toho vznikne společnosti prospěch. Na začátku muselo být prioritou dostat hospodářství do stabilní situace a vyhnout se recesi. Tím bylo zapotřebí odložit veřejné výdaje o dva až tři roky. Potíž je, že vláda byla v roce 1997 zvolena s tím, že začne plnit tato očekávání hned. Vláda nepřiznala, že bude nutno odložit tato očekávání o několik let. Ministři neustále zveřejňovali různé iniciativy, jako by problémy, které měly tyto iniciativy vyřešit, už byly vyřešeny jen oznámením o existenci těchto iniciativ. To neodpovídalo každodenním zkušenostem normálních lidí, a tak vznikl vůči vládě značně cynický postoj. Nynější výroční zpráva britské vlády zaujala možná velmi inteligentní přístup, ale voliče to sotva přesvědčí o dobrých úmyslech Blairova kabinetu.