Jan Čulík versus Epicentrum aneb Mnoho povyku pro nic
Nemohu odolat pokušení reagovat na materály předložené Janem Čulíkem v pátečních BL o jeho útoku na Epicentrum.
Uvádím nejprve tu část o něch materiálů, o kterou mi hlavně jde - tučná zvýraznění pocházejí ode mne:
4. Příklady zkreslujících zpráv tzv. agentury Epicentrum V týdeníku Týden z 21. 11. 1999 napsali Štětina s Procházkovou mj. toto (viz příloha 1):
Javlinskij a jeho poslední mohykáni (...)
Příliš zásadoví pro úspěch
Jabloko si za celou dobu existence uchovalo své hlavní bohatství - pověst principiální a nesmiřitelné demokratické opozice.(...)
Javlinskij a jeho hnutí se nikdy nezapletli do žádného korupčního skandálu, nebyl hrdinou sexuálních dobrodružství,
nenechal se přesvědčit k žádné oficiální funkci, nezahrával si s žádnou finanční či průmyslovou lobby. Naopak. Jeho hlavním heslem
je boj proti korupci v nejvyšších politických kruzích. Ani tyto postoje mu však nepomohly k větší popularitě. Být příliš čestným
voličům zas tak neimponuje (jako ostatně všude jinde). (...)
Průzkumy slibují nyní Jabloku zhruba 11 procent hlasů. Je to úspěch. (...)
Jabloko v minulých volbách utratilo na kampaň skoro nejméně ze všech velkých bloků. (...)
V Lidových novinách byl dne 11. 4. 1998 otištěn následující text J. Štětiny (viz příloha 2):
Největší senzací minulých dnů je šéf demokratického hnutí Jabloko Grigorij Javlinskij. Jeho šance stouply během měsíce o 4 procenta.
Dnes dává Javlinskému hlas 12 procent občanů. Odstoupení vlády vyneslo Javlinského do centra pozornosti. Vystupoval vtipně, glosoval
krizi s přehledem. Ve chvíli, kdy se hroutila celá struktura moci, stál nad věcí. Pokud však Jabloko nezazáří v parlamentních volbách,
jeho šance v roce 2000 budou mizivé. V seznamu uchazečů o prezidentské křeslo tedy zeje díra.
Dne 10. 6. 1996 zveřejnily Lidové noviny tento hodnotící text P. Procházkové a J. Tobiáše (viz příloha 3):
Grigorij Javlinskij je jediným kandidátem, který si zaslouží zařazení mezi demokraty. Je to politik evropského typu,
vzdělaný, plynně hovořící anglicky, s vybranými mravy, a to je také jeho nejvážnějším handicapem v ruské předvolební kampani.
Nikdo nenapíše v seriózních a objektivních novinách o žádném politikovi, že je „příliš zásadový pro úspěch“. Absurdnost výše uvedených
citátů zvlášť vynikne, nahradíte-li si jméno Grigorij Javlinskij jménem libovolného českého či západního politika. Tento způsob psaní je tím
nebezpečnější, že o skutečném stavu ruské politiky se v ČR příliš mnoho neví a česká veřejnost nemá většinou možnost si tyto informace
korigovat podle vlastní zkušenosti či z nezávislých zdrojů.
V podobném duchu se nesou i další texty tzv. agentury Epicentrum na toto téma. Hledal jsem články Epicentra, které by byly k Javlinskému
kritické nebo aspoň objektivní, avšak bez úspěchu. Zejména v textech P. Procházkové je ve spojení s G. Javlinským nezřídka používán
epiteton „demokrat“ a Jabloko je nazýváno „demokratickým hnutím“, což budí představu, že všichni ostatní ruští politici jsou založením
nedemokraty, a jedná se o hrubou novinářskou manipulaci.
5. Shrnutí
Z výše uvedených důvodů trvám na tom, co jsem na adresu Jaromíra Štětiny, Petry Procházková a jejich neformální agentury Epicentrum
řekl a napsal.
Jsem ochoten omluvit se jim v případě, že veřejnosti přesvědčivě vysvětlí, proč je jejich zpravodajství o Grigoriji Javlinském takto
zaujaté a neobjektivní, a uspokojivě objasní, např. formou auditované účetní závěrky, jakým způsobem a kým je jejich novinářská činnost
financována.
Do té doby musím trvat na tom, že jejich jednání nelze vysvětlit jinak než jejich vazbou na ruského politika Javlinského a jeho hnutí Jabloko.
6. Návrh usnesení komise
Navrhuji, aby komise pro etiku při SN ČR záležitost uzavřela s tím, že prokazatelně neobjektivní a zkreslující
zpravodajství „agentury Epicentrum“ ohledně Grigorije Javlinského dává Janu Čulíkovi právo zpochybnit novinářskou integritu Jaromíra
Štětiny a Petry Procházkové způsobem, jak to učinil.
V Praze dne 26. července 2000
Dr. Jan Čulík
University of Glasgow
Co jsem si odnesl já jakožto člověk bezelstný ze shora uvedeného textu? Podle J. Štětiny, Petry Procházkové a také
J. Tobiáše z LN by byl G. Javlinskij z českého hlediska vhodný kandidát na funkci ruského presidenta. Má řadu
positivních, pro danou funkci a současnou situaci velmi potřebných vlastností, ale jeho podpora u voličů je právě
vzhledem k těmto u veřejnosti málo populárním vlastnostem poměrně slabá. Nezíská-li v parlamentních volbách 2000
výrazný počet hlasů, budou jeho šance mizivé. K tomu také ve skutečnosti došlo.
Janu Čulíkovi vadí nejvíce shora uvedené tučně zvýrazněné texty. Podle něho nikdo nenapíše v seriózních a
objektivních novinách (v jiné části materiálů s dodatkem "v zemi kde žije" t,j, v Británii) o žádném politikovi, že
je „příliš zásadový pro úspěch“. To je snad docela logické, protože žádný politik už z povahy věci nemůže být
zásadový a proto také nelze zkusit nahradit Javlinského jméno jménem nějakého politika. I z dalších vlastností
a postojů Javlinského, tak jak je uvádějí oni tři autoři, je zřejmé, že Javlinskij politikem není. O tom svědčí jeho
výsledky ve volbách, nedokáže zřejmě nikoho strhnout k nějaké akci, někomu něco nabulíkovat či naslibovat.
Protože nezaujímal žádnou veřejnou funkci a nezapletl se do nějaké aféry, nemohl si ušpinit ruce Ale když někdo
napíše, že takový je, co je na tom zaujatého nebo neobjektivního?
Jestliže tomu "neobjektivnímu a zaujatému" referování Jan Čulík nevěří, nechť shromáždí seriosní důkazy, že Javlinskij
vůbec žádné zásady nemá, chová se jako buran, ilegálně "zprivatisoval" nějaká ta naftová pole, je napojen na nějakou
mafii a vůbec neumí anglicky, abych to stručně shrnul. Nemá smysl, aby nutil autory, aby upravovali své zprávy či
komentáře podle jeho vkusu. Mimo to, co pomůže Javlinskému, bude-li někdo pro něho (za úplatek) získávat sympatie
veřejnosti v ČR?
Jestliže je Jabloko Epicentrem nazýváno „demokratickým hnutím“, nebudí to u mne představu, že všichni ostatní
ruští politici jsou založením nedemokraty, a že se tedy jedná se o hrubou novinářskou manipulaci. Je to názor
referujících novinářů, kteří mají k ruské realitě blíž než kdokoliv jiný v ČR a kteří tím pádem možná nejsou daleko
od pravdy. Komu se to nezdá, může nám klidně vyjmenovat celou serii jiných lidí, kteří by si ten přídomek zasloužili
víc než Javlinskij. Poslední hrubé novinářské manipulace nám ostatně předváděl Jamie Shea asi před rokem,
když informoval veřejnost o dění v Kosovu.
Návrh, aby komise pro etiku při SN ČR dala Janu Čulíkovi právo zpochybnit novinářskou integritu J. Štětiny a
P. Procházkové, je smutná absurdita.. To ona komise nemůže udělat, protože by mohla pak rovnou třeba také začít
prodávat odpustky. To ví dobře jak ona komise, tak Jan Čulík. Zbývá tedy jen otázka, co k tomu návrhu Jana Čulíka
vedlo. Rozhodně by měl uvážit možné následky podobných akcí pro budoucnost svých Britských Listů. Po nedávném
epochálním úspěchu BL, které prostřednictvím T. Peciny zatrhly V. Žákovi forwardování e-mailů z parlamentního
počítače, je to další akce, která popularitě BL u českých čtenářů rozhodně neposlouží. Lze jen doufat, že se podobné
akce nedostanou do nějakého dalšího sborníku "Jak Češi myslí a jednají".
J. Štětinovi se jen divím, že tak prudce reagoval na ta obvinění dokonce hrozbou žaloby. Nemusel si toho všímat,
neměl vůbec reagovat a tím Janu Čulíkovi pomáhat nafukovat tu úplně prázdnou bublinu. Zakrátko by se na věc zapomnělo
nebo by si Jan Čulík uvědomil, že podobnými akcemi jen škodí sám sobě.
30.7.2000
Poznámka TP: Václav Žák má právo na forwardování pošty, ale nemá právo nikde uvádět adresu instituce,
ve které už osm let nepracuje. Jak by se díval pan Teplý na to, kdyby od V. Žáka dostal (papírový) dopis na hlavičkovém
papíru Sněmovny? A ten stojí ještě méně než jeden přeposlaný e-mail!
