Stížnost z deníků České slovo a Zemské noviny:
Proč posílá Jana Dědečková své články všude?
Pro paní Dědečkovou:
Vážená paní,
přiznám se, že se mi velmi špatně hledají slova.
Článek, který jste poslala našim novinám a který jsme otiskli toto
pondělí na komentářové stránce, být pod pozměněným názvem (abychom na
jedné a téže straně neměli dvakrát v titulku Českou televizi), najdu v
Britských listech, bez zmínky, že jste to poskytla nám, zato s douškou,
že jste to poslala do Lidových novin!
Tomu se za starých času, kdy ještě nebyly počítače, říkalo psát přes kopírák.
S takovými autory přerušovaly redakce, v nichž jsem působil (LN, Týden),
okamžitě spolupráci.
Můj vztah k vám byl až do této chvíle indiferentní. Teď mám bohužel
jistotu, že ve vaší řadě sedí člověk, který, mj. hlídá žurnalistickou
etiku - aniž přitom zvládá její nejvlastnější základy.
Kopii tohoto mailu posílám panu Culikovi a pevné věřím, že ji zveřejní.
Zdraví
zástupce šéfredaktora Zemských novin a Českého slova
:
Vážený pane Slezáku,
velice se omlouvám , pokud jsem se nějakým způsobem zpronevěřila etice
žurnalistiky a pravda je, že v tomto případě asi neznám její nejvlastnější
základy. Je skutečností, že jsem článek nabídla všem redakcím našich deníků
a týdeníků s tímto textem:
Vážený pane šéfredaktore,
nabízím Vám k otištění svůj pohled na veřejnoprávní ČT. Se srdečným
pozdravem
Jana
Dědečková
Nevím, jak to chodilo za starých časů, kdy se ještě psalo přes kopírak ale
doba počítačů, kdy jeden text je možné odeslat celé skupině a v několika
minutách rovněž získat odpověď, se zkrátila na minimum a pouze pan Bílek z
Reflexu se mě zeptal, zda má chápat tuto nabídku, jako exluzivitu a já mu
vzápětí potvrdila že ne. Články psané exkluzivně pro určitý tisk také
tímto způsobem nabízím. Že jste otiskli můj text se dovídám až z Vašeho
dopisu a nedokáži posoudit, zda chyba byla na mé straně, protože
žurnalistika není mou profesí. Pokud jsem se chyby dopustila, byla neúmyslná
a upřímně se omlouvám.
Domnívám se, že do Rady ČT jsem byla zvolená nikoli proto, abych hlídala
etiku žurnalistické práce (dle mého názoru by tím hlídačem měl být Syndikát
novinářů), protože pro takovou práci nemám profesní předpoklady, ale abych
hájila zájmy koncesionářů, tedy i Vaše. Než jsem zastávala funkci radní,
neměla jsem potřebu publikovat své názory a postoje a proto neznám ani
pravidla, jak se který text nabízí.
Ještě jednou se omlouvám
Dědečková
Poznámka Tomáše Peciny: Můj názor je, že pokud to nebyl článek, za který autor očekává honorář, ale
víceméně vyjádření stanoviska veřejného činitele, nevidím žádný problém v
tom, že byl poslán několika redakcím současně.
Poznámka JČ: V tom případě by ale asi skutečně mělo být jasné, že jde o "press release", neboli "tiskové prohlášení", distribuované všem. Pokud jde o individuální článek, exkluzivně nabízený určitému periodiku, veřejný činitel by to měl ve svém dopise redakci napsat jasně, aby nebylo mýlky. V Britských listech jsme článek paní Dědečkové, o němž nás informovala, že ho posílá do Lidových novin, zveřejnili jednak proto, že internetový list má trochu jiné postavení než tradiční noviny, tištěné na papíře, a jednak proto, že jsme pochybovali, zda text Lidové noviny zveřejní.
