Nesmrtelné myši, dlouhověká telata a amerikanofilové z Lidovek
Vážený pane Čulíku,
někdy si nejsem jistá, jestli má cenu číst v novinách články o vědě.
Naposledy mě tato pochybnost přepadla, když jsem si v LN 27.9.
přečetla článek s bombastickým názvem: "Vědci hledají v klonování recept na
nesmrtelnost" a podtitulkem "Naklonovaná zvířata už nevykazují známky
předčasného stárnutí. Podle expertů to znamená, že klonovaní jedinci mohou
žít mnohem déle."
Pokusy, kterými se tento článek zabývá, vysvětlím raději sama. Pak se vrátím
k Lidovkám.
Před časem se ve vědeckém i jiném tisku objevily články, které popisovaly
telomery klonovaných ovcí. (Telomery jsou části chromozomů, které se při
dělení buněk postupně zkracují. Buňky starých živočichů mají telomery krátké
a už se nemůžou dělit.) (Některé vědeckopopulární články charakterizují telomery jako určitá "víčka" na koncích chromozomů, něco jako mají na konci tkaničky od bot, pozn. JČ.)
Klonované ovce (Dolly a dva sourozenci) měly
telomery kratší než kontrolní neklonovaná zvířata stejného věku (Nature 399:
316, 1999). Podle jednoho z modelů stárnutí by to znamenalo, že klony budou
stárnout rychleji než neklonovaní jedinci.
Mezitím američtí a kanadští vědci klonovali krávy. Ke klonování si vybrali
hodně staré buňky, které už měly 95% života za sebou. Získali přesně opačný
výsledek. Telátka měla telomery naopak DELŠÍ (Science 288: 665, 2000) než
kontroly. Vznikla otázka proč. Je příčinou různých délek telomer u klonů
odlišnost ovcí a krav, anebo použití různých klonovacích technik?
Nyní přicházejí pokusy na myších. Američtí a japonští vědci vypěstovali šest
generací klonů (Nature 407: 318, 2000). Postupovali tak, že z vajíčka
odstranili buněčné jádro a pak tam přenesli jádro klonované buňky. Jádro
buňky takto klonované myši opět vpravili do vajíčka. A tak dále až do šesté
generace. Mohli by tak pokračovat až do nekonečna, ale jediná vzniklá myška
šesté generace byla svojí pěstounskou matkou sežrána.
Když se vědci podívali
na telomery, zjistili, že se v každé generaci o něco prodloužily. Testovali
i chování klonovaných myší. V rychlosti učení, síle a zvídavosti se nijak
nelišily od neklonovaných živočichů a žádné známky předčasného stárnutí na
nich nebyly pozorovány. Jedna myš z páté generace klonů žije už rok a půl a
těší se dobrému zdraví. Na myš je to docela vysoký (i když nikoliv extrémní)
věk.
Metoda má zatím nízkou účinnost. Pouze z jednoho až dvou procent oocytů s
přenesenými jádry se narodí živé myši. (U krav je uváděna účinnost pět
procent.) Vědci spekulují, že by mohlo docházet k selekci těch dárcovských
jader, které mají delší telomery. I tak jsou experimenty nadějné. Časem by
mohli vzniknout živočiši, nesmrtelní nikoliv ve svých potomcích, ale ve
svých klonech.
Nyní k Lidovkám. Uvádějí, že pokusy prováděl T. Wakajama z New Yorku. Vědec
se jmenuje T. Wakayama. Teď sice pracuje v New Yorku, ale experimenty
prováděl v Honolulu. Práce se kromě amerických účastnily i japonské
laboratoře. O telatech LN píší, že je "světu představili američtí badatelé".
Možná je představili, ale na pokusech pracovaly i dvě kanadské laboratoře.
Jsou snad v LN a ČTK samí amerikanofilové, kteří neuznávají vědecký přínos
jiných než amerických pracovišť?
Skvostem je popis telomerázy. (To je enzym, který prodlužuje telomery.)
Podle LN "Enzym, který propůjčuje věčné mládí". Buňkám v kultuře možná věčné
mládí propůjčuje, ale zda ho propůjčuje celému organismu, to není jisté.
Autoři původního článku o klonovaných telatech píší: "It is not known
whether the longevity of these animals will be reflected by telomeric
measurements, although cells derived from cloned fetuses had an about 50%
longer proliferative life-span than those obtained from the same-age
nonmanipulated fetuses." Lidovky to překládají: "Klonovaná telata tak mají
velkou šanci žít o padesát procent déle." It is not known... (Není známo, zda bude dlouhověkost těchto zvířat ovlivněna telomerickým měřením...)
A pak věřte novinářům.
