Izrael - Palestina
Když v září 1993 Izraelci a Palestinci podepisovali Dohodu o omezené palestinské autonomii, bylo to považováno téměř za diplomatický zázrak. Následoval mírový proces, který byl ovšem, viděno z pohledu nynějších událostí, oběma stranám spíše vnucen, než že by vycházel z jejich přání. Arabský svět se nikdy nesmířil s existencí Izraele a Izraelci nikdy nezapomněli, že jejich věčným údělem je boj o holé přežití. Jejich strategie je neměnná - oko za oko, zub za zub.
A tak když dav Palestinců v Ramalláhu vyvlekl z vězení a upálil dva izraelské vojáky, vzlétly včera izraelské vrtulníky k trestné výpravě.
Vzápětí vzrostla o jedenáct procent cena ropy. Svět si přeje, aby její plynulé dodávky neohrozila válka na Blízkém východě, ale trh se neřídí sny nýbrž zcela pragmatickým očekáváním.
Na předtuše toho nejhoršího nic nemění večerní oznámení izraelské armády, že nepodnikne další akce, pokud se palestinské samosprávě podaří zastavit násilí a střelbu do Izraelců. To se totiž Arafatovi nepodaří jednoduše proto, že se o to ani nesnaží. Vede svůj národ do konfrontace s vědomím, že na každou akci Izrael důrazně odpoví.
Předem bylo jasné, že mírový proces zůstane iluzí, pokud nedojde k dohodě v otázce svrchovanosti nad muslimskými a židovskými posvátnými místy v jeruzalémském Starém městě.
Vyjednat takovou dohodu ale zřejmě není v lidských silách a zázrak shůry nepřišel. Pro západní svět je nepochopitelné, že předmětem vášní nejsou peníze, a že znesvářené strany vůbec nezajímá, kolik bude stát u našich čerpacích stanic Naturál. Je to ale tak. Vůbec je to nezajímá.
Vysílá se v pátek 13. října 2000 ráno.
Poznámka JČ: Politikové a pozorovatelé z Blízkého východu konstatují v britském rozhlase, že mírový proces zastaven není a navzdory nynější rétorice a nenávisti bude muset časem pokračovat, že to obě strany vědí. O ropu mi moc nejde, spíš mi srdce usedá nad osudem obyčejných lidí - není moc velká legrace žít jako Palestinec pod hrozbou izraelské státní správy, ani není legrace jako Izraelec se muset bát Palestinců a vůbec už není legrace ona šílená nenávist, kdy se individuální vina neústrojně a iracionálně přenáší na celé společenství. To je právě xenofobie a nacionalismus - musíme si dost dávat pozor, abychom ve svých postojích k "zatraceným antiglobalizačním aktivistům" nebo "těm pitomým Rakušákům, co demonstrují proti Temelínu" nepropadali stejné, nakonec smrtící úzkoprsosti a vždycky uvažovali o lidech individuálně. Když už i normálně rozumní lidé jako Petr Paleta (na jiném místě těchto Britských listů) v podstatě argumentují, že protože viděl, že jacísi zahraniční násilníci terorizovali maminku s kočárkem, je dobře, že česká policie zmlátila na oplátku nějaké úplně jiné lidi, dostáváme se dost nebezpečně blízko izraelsko-palestinskému konfliktu. Měl jsem dojem, že Češi jsou racionálnější národ...
