pátek 13. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Výpověď:
  • Viděli jsme 26.9. na Václavském náměstí policejní provokatéry v akci (čtenáři z Ostravska) Soužití v regionu - budeme se hašteřit a zchudneme?
  • Pár dní po Temelínu (Ladislav Nedbal)
  • Blázni z Vídně jako z Prahy (Ivan Sosna) Další svědectví o brutalitě české policie:
  • Policista nám v malé cele stříkl do očí pepřový sprej (výpověď španělského občana)
  • Účelem zatýkání bylo vyvolat strach mezi cizinci (výpověď britského občana) (Nejen) školství: V ČR chybí pro diskusi minimum vzdělání a společenského konsensu:
  • Jak psát o maturitě, aby to zajímalo nejen učitele? Jak psát o české literatuře, aby to zajímalo nejen češtináře? (Ondřej Hausenblas) Unie svobody, počítače, zákony a státní správa:
  • Parazitismus je u lidí neschopných obvyklý (Štěpán Kotrba) Nabytá politická moc nemusí lidskou bytost zkorumpovat:
  • Pierre Elliott Trudeau (1919-2000) (Jiří Jírovec) ) Ktož sú boží bojovníci - zásahová policie jako vyjádření nejčistších českých nacionálních tužeb:
  • Policisté jsou teď pro dívky sexy (Právo, Východní Čechy) Reklama České policie v Deníku Metro:
  • "Antiglobalizační protesty byly v Praze nejhoršími násilnostmi od roku 1945" Diskuse:
  • Chyby české policie při antiglobalizačních zásazích (Atilla Bocskay):
  • Škoda, že policisté těm rabiátům za jejich chování vrazili facku jen tu a tam (Petr Paleta) Nacionalismus:
  • Izrael - Palestina (Ivan Hoffman) Sazka vrací úder:
  • TV Sazka uvádí: medailon novinářského teroristy (Tomáš Pecina)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

    Aktualizace, pátek 13.9. 23.00:

    Otevřený dopis Václavu Havlovi

    Pane prezidente, zaujmete k zásahu policie proti občanům při antiglobalizačních demonstracích čestný postoj?

    Tomáš Pecina

    Vážený pan
    Václav Havel

    president České republiky
    Fax: 02-57320472

    V Praze dne 13. října 2000

    Re: Otevřený dopis

    Vážený pane presidente,

    jsem spolupracovníkem internetového deníku Britské listy. Tento deník se velmi konzistentně zabýval situací kolem nedávného zasedání světových finančních institucí v Praze i následnou kontroverzí ohledně zpráv o brutalitě, jíž se policie dopouštěla na zadržených osobách.

    Z dnešního zpravodajství jsem se - už po několikáté - dozvěděl, že k policejní brutalitě (snad až na nevýznamné výjimky) nedocházelo, že jde o očerňující kampaň vedenou proti České republice zahraničním nepřítelem a že Vy osobně nebudete iniciovat žádné kroky, aby se trestná činnost policistů při zásahu a po něm vyšetřila.

    Zprávy prezentované ministrem vnitra a mluvčími policie jsou v rozporu s tím, co o událostech kolem 26. září vím, a zpochybňují důvěryhodnost osob, jichž si mám důvod vážit, mimo jiné vládního zmocněnce pro lidská práva Petra Uhla.

    Nepřímo se tak dozvídám, že i já sám jsem buď lhář nebo naivní oběť rejdů cizích zpravodajských služeb.

    Zprávy o policejní brutalitě, jejichž publikaci a republikaci Britské listy věnovaly značný prostor, jsou označeny za smyšlenku a zpochybňuje se tak i serióznost četných zahraničních periodik, která rovněž přinesla dílčí svědectví (Le Monde, Independent, Guardian…). Ne všechny osobní výpovědi jsou zcela přesné, ne všechny mají stejnou hodnotu, nicméně ve svém souhrnu a s úvahou okolností, za nichž vznikaly, jsou nepřehlédnutelným důkazem toho, že česká policie postupovala vůči zajištěným osobám krutě, ponižovala je a zašla daleko za hranici zákona i mezinárodních norem upravujících ochranu lidských práv.

    Pane presidente,

    nechci žít v zemi, která má v zahraničí pověst xenofobního, rasistického prostředí, kde o právech občanů suverénně rozhoduje nikým nekontrolovaná policie a kde jsou svědectví desítek osob paušálně označena za nedůvěryhodná, smyšlená či dokonce na zakázku fabrikovaná jen proto, že tyto osoby zastávají jiné politické postoje než představitelé moci této země.

    Nechci žít v zemi, kde jednání policistů kontrolují výhradně jiní policisté a jejíž president zavírá oči před fakty jen proto, že to on nebo jeho aparát uzná za krátkodobě politicky výhodné.

    Před čtvrtstoletím jste napsal v dopise jistému nejvyššímu představiteli totalitní země: "…přeci jen velice záleží na vůdcích, které z těch všech protichůdných dispozic, jež ve společnosti dřímají, budou mobilizovány, kterým z těch potencialit se dá příležitost k uplatnění a které budou naopak potlačeny."

    I dnes stojí naše země v situaci, kdy její občané hledají pozitivní vzory a na postoji jejích vedoucích představitelů záleží, které potenciality dřímající v národě budou rozvinuty a které se potlačí. Věřím, že se dokážete rozhodnout stejně, jako byste se v téže situaci rozhodl v roce 1975, a k událostem následujícím po 26. září zaujmete čestný postoj.

    S úctou

    Tomáš Pecina

    Kopie: Česká tisková kancelář
    Lidové noviny
    Mladá fronta Dnes
    Právo
    Zemské noviny/Slovo
    Britské listy
    Neviditelný pes

    FLASH: Překvapivé mediální odhalení ministra Grosse

    Štěpán Kotrba

    Co všechno asi započítalo vnitro do "bezpečnostních" výdajů na Akci MMF ministr vnitra  Gross odpovídá na otázky TV NOVAMinisterstvo vnitra se při zjišťování nákladů na zajištění bezpečnosti při zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky (SB) koncem září v Praze přiblížilo částce 300 milionů korun. Novinářům to řekl ministr vnitra Stanislav Gross s tím, že částka ještě není konečná.

    Ministr konstatoval, že jeho resort musel ze svého rozpočtu vynaložit již v tuto chvíli prokazatelně víc než 160 milionů korun, které bude muset uspořit jinde. Přesto považuje Gross tuto bezpečnostní akci za zdařilou, protože z investic a získaných poznatků bude policie dlouho  profitovat a žít .

    K  poznámce novinářů, že údaje zveřejněné na tiskové konferenci po zasedání vlády byly nižší, uvedl, že záleží na tom, co se do nákladů započítává. Přiznal, že vnitro zahrnuje do nákladů například i nákup motocyklů, protože policie s jejich pořizováním v letošním roce nepočítala. Uvedl to i redaktor ČTK Hrníčko ve své zprávě z tiskové konference, na  kterou Gross přišel do Lidového domu.

    O možném používání gumových projektilů českou policií očekává diskusi, zopakoval na přímou otázku novinářů. Ta by se podle Grosse měla konat co nejdříve, dokud jsou zářijové události v Praze ještě v živé paměti. Ministr vnitra zjevně hodlá využít emocionální atmosféry a populistických hlasů o "tvrdém potrestání" podobných projevů občanského nesouhlasu...

    Pan ministr  otázku o projektilech zjevně nebyl nadšen. Jeho vysvětlení o tom, že gumový projektil je i tenisový míček však působilo na tiskové konfereenci značně směšně. Nicméně vyloučil, že by měl na mysli gumové projektily užívané například v Izraeli, které mohou způsobit vážná zranění. Gross byl zřejmě poučen o vážných důsledcích podobného populismu samotnými policisty, protože např. policejní prezident Kolář při příležitosti přijetí u premiéra Zemana rozhodně vyloučil, ŽE BY POLICIE POŽADOVALA ZBRANĚ, KTERÉ MOHOU DEMONSTRANTY ZABÍT. Moudrý muž. A tak ve svém poblouznění o tom, co je projektil a co ne (tenisák to asi nebude, pane ministře) zůstává naštěstí ministr vnitra už docela osamocen...

    Ministr rovněž oznámil, že  dal vypracovat věcný záměr legislativní předlohy, podle níž by bylo zakázáno zakrývání obličejů při demonstracích, což je obvyklé zejména u  anarchistů a aktivistů antifašistických organizací. Ministr vnitra Gross na páteční tiskové konferenci v obležení kamer

    Gross stále odmítal obvinění, podle kterých měli policisté postupovat v rozporu se zákonem a  zadržené demonstranty bít. Na mou přímou otázku, zda "individuálním excesem " byla účast policistů v civilu, kteří zatýkali demonstranty, aniž byli označeni policejními čísly, odpověděl ministr, že "každý policista  - tudíž i ten v civilu - má právo zadržet občana, který porušil zákon. Musí se však předepsaným způsobem legitimovat...," podotkl s lišáckým úsměvem Stanislav Gross. Což  zvláště cizinci, kteří byli těmito zakuklenci zadrženi a eskortováni, asi jen ztěží prokáží - dodávám já. A s tím zřejmě právníci ministerstvo vnitra kalkulují. 

    Policie se však podle  Grosse bude  "nepředpojatě věnovat všem podnětům, protože si chce udržet dosažený kredit ".  Takže policie bude zřejmě kontrolovat policii...

    "Já jasně říkám, že není mým zájmem cokoli zametat pod koberec," dodal ještě ministr vnitra na tiskové konferenci ČSSD pobaveným novinářům. 

    Obvinění z  mezinárodního spolčení s jednoznačným a prokázaným úmyslem poškodit Českou republiku ministr vnitra ale zopakoval i tentokrát. Dodal, že získal poznatky zpravodajských služeb o této organizaci. Nebyl však schopen přítomným novinářům tuto spikleneckou teorii nijak konkretizovat. Neodpověděl ani na mou otázku, zda touto škodlivou organizací, která se usadila v Praze v době zasedání MMF a SB s  úmyslem koordinovaně pomlouvat Českou republiku míní Independent Media Center, o  níž již Britské listy psaly jako o jednom z nezcenzurovatelných a otevřených informačních zdrojů, do kterého přispívaly a stále ještě přispívají stovky novinářů z celého světa.

    Konkretizovat prý nemůže s ohledem na probíhající sledování této instituce.

    Je vidět, že mediální paranoia ve vládě je nakažlivá...

    Volný novinář Jaromír Sedlák rozesmál všechny přítomné svou poznámkou, že aktivisté proti globalizaci vlastně "bojovali" za  programové zásady ČSSD a jejich činnost by měla tedy ČSSD ocenit také stejně jako činnost policistů - a poděkovat jim. Gross na to odpověděl, že by ČSSD musela každou chvíli někomu děkovat za podporu svého programu...

    Skutečností však zůstává, že v návrhu střednědobého i dlouhodobého programu, který projednávala nedávno celostátní programová konference sociální demokracie jsou pasáže o globalizaci a trvale udržitelném životě velmi kritické a ČSSD se těmito formulacemi v mnohém shoduje s mnohými ekologickými a sociálně kritickými názory účastníků Countersummitu či projednávání Alternativní zprávy. Stanislav Gross je přitom v politickém vedení strany zodpovědný za přípravu strategického programu a během jeho projednávání proti těmto programovým formulacím nikterak nenamítal...


  • Stanislav Gross chce rozehnat i rakouské demonstranty. Český ministr vnitra se rozhodl exportovat strategii "policejní revoluce", kterou osvědčil při nedávném zasedání MMF a SB v Praze. Naléhal na rakouského ministra vnitra, aby použil policejní jednotky proti pokojným ANTIjaderným demonstrantům. Odpovědí mu bylo konstatování, že Rakousko neomezí ani trochu právo rakouských občanů na shromažďování a projevení názoru... Oznámila to v hlavní večerní zpravodajské relaci ČT.

    Proč diplomatickému diletantovi Grossovi musejí udílet lekce z demokracie zrovna rakouská černohnědá koalice xenofobních Svobodných a lidovců ústy rakouského ministra vnitra? Není to pro Českou republiku ostuda? A není to absurdní? (ŠOK)

  • Senátor Zeman a cizí peří. Vladimír Zeman, senátor za Unii svobody, má své voliče rád (zejména nyní, když jsou volby přede dveřmi). Proto jim do schránky nechal doručit leták nadepsaný: Nákladem S. O. S. 2000 a senátora Vladimíra Zemana, spoluautora zákona o svobodném přístupu k informacím (zde). V něm se občanovi poněkud polopatistickým jazykem vysvětluje, jak zmíněný zákon používat a k čemu všemu je mu dobrý. Celé to má háček: předkladateli a hlavními autory zákona byli Oldřich Kužílek a Michael Žantovský (ODA) a jak Britským listům potvrdil první z nich, V. Zeman se na přípravě zákona nijak autorsky nepodílel. Inu, normální je nelhat, že, pane senátore? --- Ve čtvrtek se nám podařilo spojit i s Vladimírem Zemanem. Ten se výrokem O. Kužílka cítil dotčen: považuje se prý za spoluautora zákona, protože se, jak pan senátor vysvětlil, iniciativně účastnil jeho prosazování. Na dotaz, zda se V. Zeman nějak podílel i na textu zákona, nám bylo řečeno, že o něm se svými kolegy často diskutoval. (TP)

  • Paranoia Neviditelného psa buší do spánků? V dnešním vydání se podle informací našich zpravodajů zapsal Neviditelný pes do historie české žurnalistiky pozoruhodnými články. Steve Prošek tam rozumuje o nebezpečném celosvětovém spiknutí alternativních radikálů, "které chce zničit západní civilizaci" a v jiném článku se pokouší NP diskreditovat svědectví belgického účastníka pražských demonstrací Michaela van Broekhovena proto, že zjišťuje, že je to čelný ekologický aktivista a "že už jednou v Americe byl zatčen". Autorem tohoto článku je Luboš Motl, který je čtenářům Britských listů dobře znám. Posuzovat důvěryhodnost svědka na základě jeho politického přesvědčení je stalinismus. Představte si, že se dostavíte k soudu jako svědek a soud vás odmítne pro váš třídní původ, případě pro to, že sympatizujete s KDU-ČSL, nebo třeba s KSČM. - Neviditelný pes se chová vůči svým čtenářům neseriózně, pokud je neseznámil s větším počtem svědeckých výpovědí osob zadržených v Praze, aby mohli čtenáři sami posoudit, nakolik jsou či nejsou tato svědectví když je všechny navzájem srovnáme - důvěryhodná či nikoliv, a nakolik mohou jejich důvěryhodnost ovlivňovat pokusy o diskreditaci jednotlivých svědků. Pokusí se také Neviditelný pes diskreditovat onoho jihokorejského profesora ekonomie, sympatizanta s MMF, kterého česká policie také zmlátila? - psaly o tom Lidové noviny.

  • Premiér Miloš Zeman jménem české vlády opět plně podpořil zásah policie při zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové bankyv Praze. Odmítl "dezinformační kampaň" obviňující policii, že mezi demonstrující odpůrce MMF a SB nasadila své provokatéry, kteří v centru Prahy ničili výlohy obchodů. Zeman přijal policejního prezdenta Jiřího Koláře a  13 policistů pořádkových jednotek a poděkoval jim za "vzorné zajištění celé akce". Kolář uvedl, že policie zvolila novou taktiku. "Proti násilí a agresi postavit disciplínu a zákon. Tato strategie zvítězila," řekl policejní prezident. Mnozí policisté, kteří zasahovali v Praze při antiglobalizačních demonstracích dostanou odměnu. Všichni policisté nasazení při MMF by měli dostat i čestný odznak. Ke stížnostem na brutalitu policie na služebnách řekl policejní prezident, že evidují 60 podání, která si stěžují na postup policie. Označil je za nejasná, nekonkrétní a zprostředkovaná. "Nemohu vyloučit nějaké individuální excesy," řekl Kolář, odmítl ale, že by policisté na služebnách systematicky v chování vůči zadrženým porušovali zákony.Jde prý o záměrnou diskreditaci policie. Policistům poděkoval předtím už i prezident Václav Havel. Není známo, zda se tento bývalý politický vězeň zajímal o brutalitu, o níž svědčí desítky zadržených.

  • Zadržený Španěl tvrdí, že byl bit i ve vazební věznici. Jeden ze dvou Španělů obviněných v souvislosti s demonstracemi proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze konstatuje, že jej policisté bili na policejních stanicích i ve vazební věznici. Hovořil o tom s pracovnicí sekretariátu Rady pro lidská práva vlády ČR Petrou Burčíkovou. Uvedl, že byl do vazby přijímán čtyřmi muži ve vojenských maskáčích se zakrytými obličeji, kteří se chovali násilně.

  • Ministerstvo zahraničí se oficiálně obrátí na Evropskou unii kvůli blokádám hraničních přechodů rakouskými odpůrci temelínské elektrárny až v pátek.

  • Dobrá diskuse o MMF a Světové bance v České televizi. Napsal jeden významnější pracovník České televize, jehož jméno je redakci známo:

    Vazeny pane Culiku,

    protoze velmi pozorne sleduji diskusi v Blistech o nedavnych udalostech kolem MMF a SB v Praze, rad bych Vas upozornil na porad, ktery dnes (ctvrtek 12.10.00) bezel v 18.10 na CT2. Jde o hudebni porad PASKVIL, jehoz valna cast byla ovsem venovana zminovanym udalostem. Na porad me upozornili antiglobalizacni aktiviste v zahranici, kteri me pozadali, abych jim ho nahral na VHS. Ucinil jsem tak s velkym potesenim, protoze PASKVIL, ac svym zamerenim hudebni show pro mlade, me velmi prijemne prekvapil. Urcite si ho obstarejte. Musim (bohuzel?) konstatovat, ze  tvurcum poradu se podarilo v rade smeru predstavit deni kolem MMF a SB v Praze lepe a "objektivneji", nez se to podarilo v nasem zpravodajstvi.

    Spěchá!! Výhodná nabídka zaměstnání v zahraničí. Knowledge Media Institute britské The Open University hledá pro projekt Clockwork pracovníky se znalostmi aplikované umělé inteligence a internetových technologií.

  • Milan Šmíd publikoval novou Louč.

  • Jan Hurych vydal elektronickou knihu svých příspěvků, zveřejněných na internetu. Je k dispozici na adrese:http://members.tripod.com/~Hurontaria/knihy/bol3718.zip.

  • Jak píšu anglicky v aktuálním vydání týdeníku Central Europe Review, je zjevné, že násilí, jemuž byli na českých policejních stanicích koncem září vystaveni zahraniční i čeští občané, nelze považovat za výjimečný rys, ale je velmi pravděpdoobné, že je to zažitá součást české policejní kultury.(JČ)

  • Svědectví ze Srbska. Upozorňuje Zdeněk Fekar:

    V aktualnim vydani Tramvaje Nacerno (http://www.tramvaj.cz), vychazi reportaz Frantiska Sistka popisujici deni v Jugoslavii poslednich dni.

  • Souvislosti. Nové kulturní (a tedy samozřejmě nikterak ziskové) revue Souvislosti (www.osf.cz/souvislosti), přináší dosud nepublikované texty a fotografie básníka Vladimíra Holana, edici Holanových vpisků do Bible, studii Jana Jandourka o Josefu Škvoreckém, rozhovor s Tomášem Halíkem a Přemyslem Rutem o Popelci umělců, muzikologickou anketu, co je či není "duchovní hudba" a mnoho dalších podstatných článků, rozhovorů a recenzí.

  • Pomozte zachránit ohrožené památky. Viz http://www.volny.cz/kampanila. Pokud je to možné, dejte vědět o této stránce i svým přátelům.

  • Česká literatura na internetu. Píše Radek Sárkozi: Pripravili jsme pro Vas soutez. Poznejte vyznamneho ceskeho spisovatele a ziskate dozivotni clenstvi v Klubu Off-line ZDARMA ! A vlastne ho ani nemusite poznat. Cenu ziska i jedna vylosovana odpoved a odpoved nejvtipnejsi... Viz http://www.ceskaliteratura.cz.

  • O palachovském komplexu méněcennosti a o hystericky nepřiměřené reakci české veřejnosti, politiků a policie na antigobalizační demonstrace, jejímž důsledkem byla na policejních stanicích xenofobní brutalita vůči cizincům, píše anglicky Jan Čulík zde v  časopise Central Europe Review, nositeli evropské novinářské ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě.

  • Fotografie, potvrzující, že mezi demonstranty v Praze byli policisté oblečení jako anarchisté, jsou zde:

    http://dailynews.yahoo.com/h/p/ap/20000926/wl/czech_world_economy_pro_ewg.html

    http://search.news.yahoo.com/search/news_photos?p=prague&c=news%5fphotos&n=10&b=41&h=s


  • Ve spolupráci se Štěpánem Kotrbou a agenturou Tendence jsme zde (kliknutím na ikonu se dostanete do archívu starších, případně i novějších snímků - najdete jich tam velké množství) zveřejnili fotografie z pražských antiglobalizačních protestů. (Každou fotku zvětšíte kliknutím na ni; fotky mají popisky, které se objeví, když na jejich malou verzi přesunete myš):
    E-PHOTO OF PRAGUE S26
  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Výpověď:

    Viděli jsme 26.9. na Václavském náměstí policejní provokatéry v akci (Jméno a kontakt na tyto osoby z Ostravska jsou redakci známy.)

    Chtěl bych Vám poskytnout "svědeckou výpověď" o jistých podivných okolnostech během zákroku policie 26.9.2000 večer na Václavském náměstí.

    Asi ve 21,45 jsme přišli s přítelem k Václavskému nám. ze směru Hlavní nádraží (vrátili jsme se z Výstaviště, kde se málem podařilo zablokovat autobusy s "finančníky ", ale díky již poněkud chaotické organizaci demonstrací se jim podařilo odjet) u Muzea jsme pozorovali probíhající zákrok policie.

    Vstup na Václ.nám. byl "neprodyšně" uzavřen policejními těžkooděnci a na parkovišti mezi magistrálou a ulicí od hl.nádr. k Václ.nám. posedávala skupinka demonstrantů a pozorovala dění kolem.

    Pak se se z řady policie stojící naproti skupince demonstrantů začaly ozývat provokativní narážky typu : "co to máte v těch rukách, vám to nestačilo?", a pod.( přitom ti lidé měli fotoaparát a vodítko na svého psa).

    Z toho důvodu jsem, tuše možný zákrok ze strany policie, sešel s přítelem ze svahu dolů na ul. vedoucí z Hlavního nádraží k Václaskémunám. a viděli jsme jak kolem oné skupinky demonstrantů proběhla jiná (asi pětičlenná) skupina "typických" demonstrantů v šátcích a pod. Ještě se jich ptala (opět !) jestli nemají ještě nějaké dl.kostky a vzápětí seběhla dolů ke kordonu policistů (kde jsme předtím mohli vidět, jak se na tom místě marně pokoušeli projít novináři a členové OPH) a po chvilce (asi 15 vteřin) prošli tito lidé tímto kordonem směrem na Václ.nám.

    Když jsme se snažili dostat na Václavské nám. přes ul.Jindřišskou, tak jsme narazili na členy OPH a řekli jim o tom, co jsme právě viděli.

    Ti nám potvrdili tuto informaci i od jiných lidí a zároveň nás informovali o tom, že byl natočen a rozpoznán (i jménem) tajný policista jak "rozjíždí" agresivní akce " odpůrců" na Václavském nám.

    Asi po deseti minutách byl vstup na Václavské nám. otevřen a my jsme se šli podívat na tu "spoušť". Možná jsme nebyli dost pozorní ale kromě vymlácených výloh McDonalds, IPB a KFC tam k žádným škodám nedošlo.

    Zvláštně na nás působil pohled na nedotčený stánek s skleněným zbožím vedle McDonald. Možná je to podivné ( rozhodně nás netěšilo, že došlo k těmto agresivním útokům ze strany militantních demonstrujících ), ale pohled na onen stánek přece jenom zmírnil naše zhnusení nad koncem " dne globalizačních akcí".

    Po 23 hodině jsme odjeli vlakem zpět na Ostravsko odkud pocházíme a kde žijeme.

    Nevím, jestli tahle "výpověď" bude něčemu prospěšná , ale doufám , že použijete li ji k něčemu, tak to bude ve prospěch objektivního informování o těchto událostech.


    Pár dní po Temelínu

    Ladislav Nedbal

    První dny po spuštění jaderného reaktoru v Temelíně potvrdily, že první obětí řetězové reakce jsou vztahy mezi národy v našem regionu. Spor není ani tak mezi odpůrci a stoupenci jaderné energie. Takové neshody by byly vyjadřovány u vrat jaderné elektrárny. Ne, je to daleko spíš konflikt mezi Českem a Rakouskem. To se projevilo zablokováním hranic, které rozdělují oba národy a výměnou hloupých výroků mezi sdělovacími prostředky a politiky všech barev. Jaderná energie se stala příhodným nástrojem, který eskaloval latentní nepřátelství, které mezi námi vládne.

    Tuto úzkoprsost, tak typickou pro středoevropskou intelektuální atmosféru, je vidět v čistě krystalické formě na všech stranách nynějšího konfliktu. Náš region dal lidstvu mnoho vynikajících mozků, ale většina z nich dosáhla úspěchu teprve až poté, co unikli z dusivé atmosféry tohoto regionu. Ti, kdo zůstali, byli schopni se přizpůsobit valčíkově-knedlíkovému způsobu myšlení. Nemáme tady rádi cizince, ani lidi s novými, původními myšlenkami. Také nemáme rádi novou technologii. Všechno musí být dobře prozkoušeno ... alespoň jako jaderná elektrárna na úsvitu třetího milénia.

    Je to dobrá rozvojová strategie pro budoucnost tohoto regionu? Když jsem jel automobilem nedávno ze San Diega po kalifornském pobřeží, projížděl jsem neustále samými průmyslovými zónami vysoké technologie. Měl jsem pochybnosti, zda budeme schopni konkurovat v globálním měřítku takovou obrovskou kapacitou. Je ta bitva už navždy prohrána, anebo existují chytré metody...?

    Jsem si jist, že Temelín velmi silně omezil naše šance stát se během života nynější generace úspěšnými. Tento vedlejší efekt je podle mého názoru daleko závažnější než možná mlhavá hrozba jaderné katastrofy. Intelektuální a hmotné zdroje, které lze zmobilizovat za účelem získání globální konkurenceschopnosti jsou omezené nejen v České republice, ale vzhledem k tomu, jak obrovský je to úkol, i v Rakousku a v Bavorsku. Na české straně jsme vydali 90 miliard korun na výstavbu energetické kapacity, které v podstatě není zapotřebí a která je převážně založena na inovacích a vynálezech, kterých jiné národy dosáhly už dávno, před několika desetiletími. Využíváme kapacitu našich nejlepších inženýrů k výstavbě a provozu této elektrárny. Tím jsme záměrně vytvořili obrovský odliv mozků, jako kdyby v minulých desetiletích a stoletích nedocházel k obrovským vystěhovaleckým vlnám.

    Temelín způsobil celému regionu, včetně Česka, Bavorska i Rakouska, obrovské škody. Všechny strany konfliktu přispěli k této ztrátě před deseti lety "chytrým" manévrováním a nerozhodností na jedné straně arogantní pošetilostí na druhé straně politické arény. Veřejnost k tomu většinou mlčela a aktivisté byli odzbrojující trapnou absencí kompetence, kterou se snažili vynahradit divadelními představeními. Vědci se mlčky dívali na to, jak je plýtváno obrovskými ekonomickými zdroji na morálně zastaralou jadernou elektrárnu, namísto aby byly vloženy investice do slibovaných vysokých technologií. Temelín zcela zjevně vyčerpal zdroje a motivaci pro vývoj a výzkum v oblasti alternativních zdrojů energie v celém regionu na mnoho let do budoucnosti.

    Co se dá dělat, nyní, co už byly ty peníze utraceny a intelektuální zdroje zkameněly kolem čtyř velkých komínů? Není čas na to, bědovat a stavět ve Wullowitz stany. Také teď není čas na to, zvyšovat nepřátelství. Jaderná reakce bude zahájena a bude poskytovat elektřinu. Pravděpodobnost jaderné katastrofy je asi tak velká jako pravděpodobnost jaderné katastrofy z Landshutu nebo z Dukovan.

    Měli bychom zmobilizovat zbývající kapacity k tomu, abychom vytvořili inteligentní alternativy k budoucím Temelínům. Loni založili Česká akademie věd, Weizmannův Ústav vědy v Izraeli a univerzity v Budějovicích, v Mnichově a v Řezně, k nimž se posléze připojily univerzity v Linci a v Praze Mezinárodní středisko pro vzdělávání v oblasti biovědy a technologie. Tyto instituce, zastupující všechny národy, které historicky žijí v našem regionu, jsou připraveny sloučit intelektuální zdroje pro pokročilé vzdělávání v těch oblastech biologie, kde pravděpodobně vzniknou nové technologie. Čeští partneři projevili ochotu přispět tím, že nabídli umístit toto Středisko v bývalém Bukvojském paláci v Nových Hradech na rakouských hranicích. Toto místo, které bývalo historickým tavicím kotlem etnických a kulturních vlivů, má šanci se navrátit ke své někdejší roli. Není to jen historické místo, ale také ohnisko pro nově vytvořené výzkumné středisko, které obdrželo téměř 180 milionů korun ze státních prostředků na vědeckou infrastrukturu. Naši němečtí, izraelští a rakouští kolegové přispěli svou intelektuální kapacitou k organizaci prvních pracovních setkání, která se mají uskutečnit už příští rok. Jen zlomek státních peněz, které byly vydány na Temelín, by byl obrovským oživením této společné vzdělávací činnosti. Jsme velmi vděčni za finanční podporu České akademie věd a Jihočeské univerzity. Jenže náš CELOROČNÍ rozpočet (vynecháme-li výzkumné středisko) se rovná pouhým čtyřem procentům rozpočtu na JEDINÝ DEN během stavby Temelína. Mám pocit, že bychom měli požádat lidi, kteří stanuj ve Wulowitz, aby se k nám připojili a jeli do parlamentů ve Vídni, v Praze a v Berlíně se žádostí o podporu výzkumu nových, inteligentních a ekologicky neškodných hypermoderních technologií pro hospodářské oživení našeho regionu. Už bychom neměli být dál trpěliví. Jinak budou brzo někde zase postaveny další komíny.


    Days after Temelín.

    The first days after initiating the nuclear reactor in Temelín confirmed that the first victim of the chain reaction is the relation between the nations of our region. The dispute is not so much between opponents and supporters of nuclear energy. Such disagreement would be expressed at the gates of the power plant. Rather it is a conflict between Czechia and Austria that is demonstrated by blocking the borders dividing the two nations and by exchange of stupidities between media and politicians of all colors. The nuclear energy became a handy subject to escalate the latent animosity between us.

    The narrow-mindedness so typical for the central European intellectual atmosphere is presented in a crystal clear form on all sides of the present conflict. Our region gave the mankind many brilliant brains but most of them were successful only after they escaped the stifling atmosphere of this region. Those who remained were able to conform to the waltz-and-knödl way of thinking. We don't like strangers and original people here. We also don't like new technology. It must be well tested ... at least as a nuclear power plant at the dawn of the third millennium.

    Is this a good development strategy for this region's future? When driving recently north from San Diego along the Californian coastline I was passing through one hi-tech campus after another. I was wondering what could we do to be able to compete on the global scale with such an impressive capacity. Is it a battle lost forever or are there clever ways...? I am sure that Temelin largely diminished our chances to be successful during this generation life-span. I consider this side effect to be much more relevant than a vague threat of a nuclear disaster. The intellectual and material resources that can be mobilized to achieve the global competitiveness are limited not only in Czechia but considering the challenging magnitude of this task also in Austria and Bavaria. On the Czech side, we spent 90 billions of crowns to build an energy capacity that is largely not needed and that is dominantly based on innovations and inventions that were achieved by other nations several decades ago. We use the capacity of our best engineers to build and run this plant. By this, we deliberately generated an enormous internal brain drain as if there were no massive waves of emigration in the last decades and centuries.

    By Temelin, the entire region including Czechia, Bavaria and Austria lost enormously. All sides of the dispute contributed to the loss ten years ago by "clever" maneuvering and indecisiveness on one side and arrogant foolishness on the other side of the political arena. Public was largely silent and the activists were laming the case by embarrassing lack of competence that they tried to compensate by theatrical performances. Scientists were silently watching the huge drain of resources being used for morally outdated plant instead boosting promising high-technologies. Temelin obviously drained resources and motivation for research and development of alternative energy sources in the entire region for many years ahead. What can we do after the money was spent and intellectual resources are petrified around the four big chimneys? There is no time to cry and tent in Wullowitz. There is also no time to escalate the animosities. The nuclear reaction will start and will supply the electricity. The chances of nuclear disaster are about equal to that coming from Landshut or Dukovany.

    We should mobilize the remaining capacities to generate smart alternatives to potential future Temelins. Last year, Czech Academy of Sciences, Weizmann Institute of Science in Israel and the universities in Budejovice, Muenchen and Regensburg joined later by the universities in Linz and Praha founded the International Center for Bioscience and Technology Education. The institutions representing all nations historically living in our region are ready to combine intellectual resources for advanced education in those areas of biology where new technologies are likely to emerge. Czech partners demonstrated the willingness to contribute by offering to house the Center activities in the former Buquoy palace in Nove Hrady at the border to Austria. The place that was a historic melting pot of ethnic and cultural influences has a chance to return to its former role. It is not only a historical place but also a focal point of the newly established research center that received nearly 180 million crowns of public funds for scientific infrastructure. Our German, Israeli and Austrian colleagues committed their personal intellectual capacity to organize first workshops already next year. A fraction of public funds that went to Temelin would give this joint education activity a big boost. We are very grateful for the financial support of the Czech Academy of Sciences and South Bohemian University. Yet, our ANNUAL running budget (not including the research center) is only 4% of average ONE DAY budget of Temelin during its construction. I feel that we should ask the people tenting at Wulowitz to join us going to parliaments in Wien, Praha and Berlin to plead for research and development of smart and nature-friendly high technologies to boost our region. We should not be patient anymore. Otherwise there will be more chimneys soon...

    Ladislav Nedbal, Ph.D.


    Blázni z Vídně jako z Prahy

    Ivan Sosna

    Tak jsem si tuhle mohl přečíst, jak blokády na rakouských hranicích dělají jen blázni z Vídně, kdežto pokojného příhraničního domorodce Temelín nezajímá.

    Nevím sice, jaké je složení protestujících, rád ale věřím, že řadu, možná i většinu rakouských vesničanů u hranic problematika bezpečnosti temelínské jaderné energie až tak nevzrušuje. "Já nemám čas, na hospodářství je tolik práce...," cituje tisk tento hlas lidu, "blokády ať si tady dělají ti blázni z Vídně."

    Hlas lidu, jenž mi neodbytně připomněl jaro-léto roku osmašedesátého na vsi tentokrát české. "Na takový hlouposti my tady nemáme čas, my musíme hochu makat," argumentovali - ze svého hlediska oprávněně a pochopitelně - "družstevní rolníci". Pro kolik z nich byl slavný a nešťastný pokus o trochu více svobody a demokracie jen blbnutím pomatených inteligentů z Prahy! Oni měli barák, svého pašíka, svůj záhumenek, oproti minulosti neskutečný životní standard a nějaké svobody je moc nezajímaly. Kam by taky cestovali, když měli na krku hospodářství a o letních dovolených vrcholící boj o zrno! Unavení vstáváním za kuropěním si tak akorát přečetli Jihočeskou pravdu a svou skrovnou potřebu informací saturovali v hospodě nebo večer u telky.

    Co chci předchozím elitářským odstavcem typického intektuálského nemakačenka říci? Třeba to, že ne každý selský rozumbrada má zdravý selský rozum. Že vesnice nebyly a nejsou plné jen rozšafných a moudrých rolníků, ale také pivních strejců. Takových, kteří jsou s úsudkem rychle hotoví, kteří mají ve všem své primitivní jasno a pro něž je vše mimo jejich osobní zkušenost volovina. V každé chalupě nebydlí fikaný český Honza, prosťáček na pohled, ale vlastně filuta, který nakonec sleze z pece a zesměšní nafintěné městské frajírky, ani Kuba a Anče-proletářka, seriálově zesměšňující komického nenažraného Trautenberka. Postobrozenecká iluze moudrého českého lidu, zachránce husitských tradic a českého jazyka, huštěná donedávna do generací školáčků, zkrátka idealizuje a zkresluje. Někdy totiž "rozumný" a "střízlivý" hlas lidu volá jen po pivním klidu a zaprděném sice, ale přece jen pohodlí. A "blázni", jakkoli nepraktičtí, fanfarónští a jurodiví, mohou vidět dál než za strejcova humna.

    Netvrdím, že tomu tak u "aktivistů" (taky jste si všimli, jak se to slovo stalo skoro nadávkou?) z Prahy nebo rakouských hranic nutně je. Nechci oslavovat kavárenské či nás internetové intelektuály a nevysmívám se člověku, jenž je machr na zeleninu, ale širší obzory jsou pro něj polem neoraným. Jen jsem si připomněl, že hlas lidu vždy není hlasem božím.

    Poznámka JČ: To je sice pravda, ale má právo na svůj názor. Jiná věc je, že pokud s ním - z dobrých důvodů nesouhlasíme, musíme ho kritizovat a racionálně věci vysvětlovat a analyzovat. Tady právě selhávají sdělovací prostředky. Protože nakonec o všem mají a musejí v demokracii rozhodovat právě občané, těm by však měly být dány všechny příležitosti, aby byli toho rozhodování schopni a aby nepropadali mediální demagogii a manipulaci podnikatelů i politiků, jak se nyní v ČR děje tak často...


    Policista nám v malé cele stříkl do očí pepřový sprej

    Výpověď španělského občana

    Pokusil jsem se zahrnout co největší množství podrobností, ale jen ty, o nichž jsem přesvědčen, že jsou relevantní. Potřebujete-li další podrobnosti, nebo máte-li pochybnosti, prosím, předejte to tisku či Amnesty International, atd. Má e-mailová adresa je (známa OPH).

    Jméno: (známo OPH)

    Země: Katalánsko (Španělsko)

    Kdy jste byl zatčen: 26. září ve 14.45.

    Kde: Na ulici západně od silnice, která se blíží ke Kongresovému středisku z jihu, před policejním kordonem.

    Jak: Tři policisté skočili přes přítelkyni, která seděla na ulici a rukama signalizovala, že nemá žádné násilné úmysly, protože začínala být situace napjatá mezi policejním kordonem a demonstranty. Ti z nás, kteří byli nablízku, čtyři, skočili na ni, abychom ji ochránili. Policie nás bila a odtahovala tak dlouho, až nás rozdělila a každý z nás jsme zvlášť dostali pouta. Tři policisté stáli kolem každého z nás. Když jsme byli přivedeni na policejní stanici a já jsem se snažil anglicky vysvětlit dvěma policistům, kteří mě strkali, že se nebráním, ať mě nestrkají, pouto mého batohu se chytlo na dveřích a policista, který šel přede mnou (byla to velmi úzká chodba) se otočil a udeřil mě obuškem do nohy a pak mě chytil třetí policista za hlavu a tloukl jí do zdi, na místě, kde chodba zahýbala doleva. Byli jsme odvedeni do chodby před kanceláří a policisté na nás řvali česky, abychom vyprázdnili své baťohy (křičeli na mě a na jednoho Angličana, my jsme byli jediné dvě osoby s baťohy). Policisté ty baťohy otevřeli sami, vyházeli z nich věci na podlahu a řvali na nás, abychom je sebrali, ale my jsme měli ruce v poutech. Angličanovi roztrhl baťoh nožem velmi nervózní policista, protože nemohl rozepnou rukama v kožených rukavicích na něm zip.

    Přečetli vám vaše práva? Ne, ani v jedné ze tří policejních stanic (první byla napravo od Kongresového střediska, druhá v Praze 4 a třetí byla policejní stanice pro cizince). Během naší první noci ve vězení, myslím, že to byl severně od Karlových Varů, jsme dostali kus papíru s našimi právy a povinnostmi, měli jsme si to za půl hodiny přečíst. Nebylo tam nic ohledně jídla. Podepsal jsem to pod podmínkou, že se budu moci spojit s právníkem. Jenže pak mi nebylo dovoleno zatelefonovat.

    Kolik lidí bylo zatčeno s vámi? Na první policejní stanici jsem byl s A z Baskicka, s D. z Holandska a G. z Velké Británie. Ve vozidle, které nás vezlo na druhou policejní stanici, byl také český novinář, rakousko-americká žena, která byla posléze obviněna, Němka a další žena, kterou jsem neměl možnost identifikovat. Policisté v tomto vozidle měli čísla 247463 a 262401. Rakušanku strkali a hrubě s ní zacházeli, aby ji dostali do vozidla. Na druhé policejní stanici jsem byl s  D.G.,M. a L. Byl tam také někdo ze Slovinska, osmnáctiletý Polák, a dva Američané, ale nepamatuju se, jak se jmenovali. Zpočátku tam bylo také sedm Čechů (viz níže). V cizineckém vězení jsem byl s G., M. a K (to byl další Polák, který byl také zatčen v Praze).

    Jak dlouho trvalo, než jste byl po zatčení přivezen na policejní stanici? Bylo to velmi rychlé, možná pět minut.

    Hovořil jste s právníkem anebo s Občanskými právními hlídkami? Na  druhé policejní stanici, v Praze 4, kam jsem byl odvezen abych podepsal výpověď, jsem požádal o telefonní hovor a o právníka. Souhlasili, ale řekli, že to udělají sami. Musel jsem jim dát telefonní číslo OPH a oni odešli z místnosti. Za pár minut se vrátili, že prý bylo obsazeno, a tak právníka nebudu mít. Požadoval jsem, aby zatelefonovali znova, ale ignorovali mě.

    Bylo vám dovoleno telefonovat? Ne, vůbec ne. Nemohl jsem komunikovat s vnějším světem, dokud jsem nebyl 29. září propuštěn.

    Stal jste terčem policejního násilí, ve vězení či mimo vězení? Na ulici mě bili zejména do nohou a do zadku, ale dvakrát mě také udeřili do hlavy a jednou do levé paže. Naštěstí jsem měl na zádech baťoh. Na první policejní stanici jsem dostal opravdu silnou ránu, ještě pořád ta noha o čtrnáct dní později hodně bolí. Taky mě udeřili na pravé straně hlavy takže, když jsem byl propuštěn, bylo bolestivé kousat potravu. První tři dny jsem měl bolesti hlavy. Čísla policistů zaznamenal A. (4 čísla policistů jsou OPH známá).

    Na druhé policejní stanici, než nás měli odvézt na třetí, jsem se zeptal, jestli si smím zavázat tkaničky a ukázal jsem na nohy. Chytili mě za krk a obuškem mě strčili k východu ze stanice, dva policisté mě odtáhli k vozidlu a hodili na mě boty. Spadly mi totiž, jak mě policisté táhli. Když jsme dorazili na třetí policejní stanici, kde mě vyvolali jménem, dovolili mi jít samostatně (jeden policista za mnou, jeden přede mnou, ale netáhli mě). Na druhé policejní stanici, kdy jsme celé odpoledne nonstop požadovali svá práva (tlumočníka, právníka, telefon, potravu) dostala dívka z Rakouska v jedné chvíli na chodbě ránu, a tak jsme všichni křičeli a po celé policejní stanici se rozléhal hluk. Přišel policista a postříkal nás pepřovým sprejem. Všechny osoby začaly bolet oči a nos, ale zejména byl postižen G (Brit, který si musel lehnout na zem a dlouho jsme mu pitnou vodou vyplachovali oči). Jsem si jist, že je to protizákonné, stříkat na lidi pepřový sprej v uzavřeném prostoru čtyř čtverečních metrů, kde je uzamčeno osm osob.Od té chvíle si většina policistů sundala odznaky s čísly, protože jsme jim sdělili, že je budeme žalovat.

    Byl jste vyslýchán? Na co se vás ptali? Na druhé stanici jsem řekl, že nebudu vypovídat, a bylo mi řečeno, že pokud budu skrývat informace, bude to horší. Nakonec jsem se rozhodl vypovídat jedině o okolnostech mého zatčení, včetně ran, které jsem obdržel od policistů. Jenom v této jediné chvíli za celé tři dny jsem měl tlumočníka do španělštiny. Stále ještě mám podepsané prohlášení v češtině, víceméně je tam napsáno, že jsem nevěděl, že je demonstrace zakázána, policie mě neinformovala, a že jsem se vydal "žádat policii o klid", když policisté měli "nějakou práci s nějakou dívkou", takhle mi to přeložil později jeden slovinský zadržovaný, to, co řekl tlumočník policii po mém vysvětlení. Ve výpovědi nebylo žádné jiné jméno kromě mého.

    Byl jste spoután? Kterou část těla a jak dlouho? Byl jsem spoután po dobu tří hodin pouty z umělé hmoty, včetně cesty na druhou policejní stanici. Tam jsem byl spoután kovovými pouty a měl jsem je dvě hodiny, než jsem byl donucen se svléknout do naha.

    Byl jste nucen se svléknout do naha? Byl jsem prohledáván jednou na první policejní stanici (sám i mé věci), pak znovu na druhé policejní stanici. V třetí a ve vězení jsem byl donucen se svléknout donaha (musel jsem si sundat i gumičku, kterou si vážu vlasy, i tkaničky od bot, pokaždé). I při druhé prohlídce se policistům zdály mé vlasy velmi legrační. Jeden policista předstíral, že mi prohledává vlasy a mával jimi na druhé a ukazoval jim, jakého orangutana mají v cele, a všichni se tomu smáli. Vodili nás z jednoho místa na druhé, jako bychom byli zvířata.

    Měl jste tlumočníka? Jen během výslechu. Taky mi na stanici pro cizince dali text, přeložený do angličtiny. Obviňoval mě, že jsem páchal veřejné výtržnosti a odporoval jsem [policii] na území Prahy 1, 2 a 4.

    Podepsal jste nějaký dokument psaný jiným jazykem než vaší vlastní řečí? Jako důležitý dokument jen svou první výpověď.Stejně myslím, že to nebudou moci použít. Když jsem byl donucen se při prohlídce na třetí policejní stanici svléknout do naha, policisté našli tuto výpověď u mě v kapse, zmačkali ji a zahodili. Je to logické, neboť chtěli, abych podepsal jiný text, jímž bych se obvinil. Nahý jsem šel k odpadkovému koši a vyndal jsem si zmačkaný kus papíru. Řekl jsem, že je to z právního hlediska moje. Dovolili mi s tím odejít. Podepsal jsem také méně důležité dokumenty jako tři seznamy mých zavazadel (odebrali mi kleště), pokutu ve výši 400 Kč (slíbili, že nás propustí večer 26. září), dva policejní kusy papíru s mými otisky prstů a fotografií a dokument, který pro nás přeložil španělský velvyslanec, když jsme byli mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní 29. září propuštěni. V něm jsme přiznali, že jsme se účastnili demonstračního pochodu a tím jsme porušili české zákony, a proto budeme deportováni. 28 osob ze Španělska (24 z Baskicka a 4 z Katalánska) to podepsalo.

    Dostali jste vodu? Jak často? Poté, co jsme šest hodin požadovali potraviny, jsme dostali pro 16 osob dvě lahve vody, pokud si to přesně pamatuji. Už jsme pak nedostali vodu, ale když jsme přijeli do vězení, v cele byl kohoutek (přijeli jsme tam 27. září asi ve 21.30, tedy 31 hodin po zatčení.)

    Dostali jste potraviny? Jak často? Asi ve 22 hodin 26. září, poté, co jsme dlouhé hodiny požadovali potraviny, jsme dostali každý dva krajíce chleba se salámem. Pak už jsme po dobu dalších 24 hodin nedostali žádné potraviny, takže během celých 31 hodin to bylo jediné, co jsme snědli.

    Žádali jste o lékařské ošetření a dostali jste ho? Žádal jsem o ošetření ran na rukou, které mi policie způsobila, když mě táhla pozadu a ran způsobených pouty. Ostatní lidé, kterým tekla krev z nosu, měli pořezaný či zbitý obličej, rozbité rty a obočí, rozbitý prst a nehet, oteklou ruku, atd. byli předvedeni k lékaři až ve vězení. Na druhé policejní stanici odvezli Čecha, který byl bledý a byl polo v bezvědomí, později se vrátil.

    Dostali jste nějaké léky? Ne, jen mercurochrome na rány na rukou, na pažích a na rameni.

    Bylo vám dovoleno spát? První noc jsme nemohli spát, protože v policejní cele (asi 3 x 1 metr) nebylo dost místa, abychom si mohli lehnout (v noci v té cele byl 1 Holanďan, 1 Angličan, 2 Američané, 2 Němci, 1 Slovinec a já, protože oněch sedm nebo osm Čechů, mezi nimi novinář z jedněch českých novin, bylo odvezeno z policejní stanice asi ve 23 hodin a už jsme je neviděli. Kromě toho byly dveře policejní stanice otevřené a do cely šel [studený] vzduch dveřmi, které měly mříže. Osmnáctiletý Polák byl také odvezen pryč. Poté, co byl odveden k výpovědi, nám sdělil, že ho policie obvinila z útoku na policii.

    Bylo vám dovoleno jít na záchod? Jak často? Jednou, na druhé policejní stanici, než jsme byli odvezeni (asi kolem poledne 27. na cizineckou policejní stanici). Musel jsem použít toalety za přítomnosti policisty uvnitř.

    Popište, jak policie zacházela s jinými, podle toho, co jste vy osobně viděl. Se čtyřmi cizinci, kteří byli na druhé policejní stanici, zacházela policie obdobně, i když někteří z nich se stali terčem velmi silného násilí, než tam byli přivezeni, zejména na ulici.

    Kdy vám bylo řečeno, že vás propustí? Kde? Bylo mi to řečeno asi ve 23 hodin 28. září, kdy si pro mě přijdou. Pak nás přiměli, abychom se svlékli z vězeňského mundúru a z vězeňských bot a vrátili nám naše oděvy. Pak čtyři osoby z Baskicka a já jsme byli zadržováni v cele do 4 nebo 5 hodin ráno, byli jsme donuceni podepsat prohlášení, o němž jsem se už zmínil v souvislosti s velvyslancem, a pak jsme byli propuštěni. Nebylo nám nikdy řečeno, proč jsme byli zadrženi, zda jsme byli z něčeho obviněni anebo zda byl zahájen nějaký justiční proces.

    Pomáhaly policii nějaké jiné organizace? Kolem policejních stanic byl mnoho osob bez uniforem, ale se zbraněmi a často s koženými rukavicemi, předpokládám, že to byli policisté v civilu.

    Jak dlouho jste byl zadržován? Asi 62 hodin.

    Vyjednával někdo (velvyslanectví, organizace, atd.) o vašem propuštění?

    Španělský velvyslanec v České republice přijel do vězení 28. září asi v 19 hodin a sdělil nám, že mimo vězení lidé vědí, kde jsme. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem se mohl uklidnit, že jsem se dověděl, že lidé venku věděli, co se děje, o čemž většina z nás pochybovala. Také byl velvyslanec přítomen, když nás pozdě v noci propustili.

    Dotaz: Je možno považovat odebrání kleští a 400 korun pokuty za krádež? Někteří lidé, včetně dvou Němců, odmítli podepsat text, jímž jsme se museli obvinit. Nevím, co to pro ně bude znamenat.


    Účelem zatýkání bylo vyvolat strach mezi cizinci

    Výpověď britského občana

    Jmenuji se Scott. Byl jsem zatčen kolem půl jedné ráno ve středu v ulici nedaleko Karlova mostu, myslím, že se jmenuje Mostecká. Byl jsem v Praze jako pozorovatel a pasivní účastník průvodů. Neházel jsem kamení ani jsem nepoškozoval budovy.

    Byl jsem odvezen na hlavní policejní stanici a  zadržen přes noc. Během asi 19 hodin zadržení mi bylo dovoleno jít na záchod jen dvakrát, přičemž mě policisté pozorovali. Setkal jsem se v celách s mnoha lidmi, kteří měli podlitiny kolem očí a s jedním pánem, jemuž rozbili nohu. Byl jsem svědkem toho, jak jednu dívku neustále vyvolávaly skupiny policistů. Viděl jsem, jak jednoho kluka v černé bundě svázali s rukama před tělem a pak ho hodili hlavou proti zdi. Na schodišti, které vedlo dolů byla na zdi krev v červených špinavých kouscích. Zakopl jsem o něco, co vypadalo jako zub. Později, když nás odvezli na jiné místo, k cizinecké policii, dovolili nám kávu, ale ne kouřit. Byl jsem svědkem toho, jak policisté lidem brali fotoaparáty a ničili z nich film. Byl jsem spolu s více než 100 lidmi zadržován 36 hodin a odmítli mi povolit telefonovat. Neposkytli mi naprosto žádné informace o datu či hodině, kdy mám být propuštěn. Také mi dali do pasu vízum jen na dva dny a nejsem si jist, zda mě tam kdy znovu pustí.

    Od té doby, co jsem odjel z Prahy, mám zlé sny: jedu autobusem na hranici, kde mě zatknou a odvezou mě do vězení na dlouhé měsíce. Vždycky se probudím s výkřiky hrůzy.

    Když jsem byl převážen, byl jsem také svázán pouty a policista si s nimi z legrace pohrával, a ještě víc je utáhl. Opakovaně jsem žádal o návštěvu britského konzula a dostával jsem odpověď, že na to nemáme čas. Zdálo se, že policie jedná téměř úplně náhodně. Lidé kteří byli přivedeni do cel po mně, byli propuštěni předem mnou a jiní byli v celách déle. Byl jsem v Praze už déle než minulý týden, strávil jsem spoustu času jinde než na demonstracích. Nechci v žádném případě nijak zraňovat české lidi, ale souhlasím, aby byla vznesena žádost na vyšetření plánování a úmyslů, podkládajících tuto strategii policie. Z mého hlediska se také zdálo, že cílem zatýkání po demonstracích bylo vyvolat mezi cizinci strach a nepřátelství a rozvrátit aktivistické hnutí. Jsem anarchista a pacifista, prý došlo k mnohému násilí, ale myslím, že důvodem bylo částečně, že před konferencí bylo široce inzerováno, jak silně bude mobilizována česká policie.


    (Nejen) školství: V ČR chybí pro diskusi minimum vzdělání a společenského konsensu

    Jak psát o maturitě, aby to zajímalo nejen učitele?

    Jak psát o české literatuře, aby to zajímalo nejen češtináře?

    Ondřej Hausenblas

    Neporozumění a nedorozumění kolem nové podoby maturit myslím pramení z více zdrojů:

    a) Obecně je u nás nízká úroveň myšlení o vzdělávání (i mezi vzdělanci samými). Níže vysvětlím.

    b) Záměr sestavit státní testy k maturitě byl přes všecku upřímnou u jedněch i méně upřímnou snahu u druhých pojat málo promyšleně, nejednotně a moc rychle. Proto nebylo možné vytvořit takové návrhy kompetencí, kterým by rozuměli dokonce i studenti a učitelé a které by neobsahovaly neobhajitelné položky.

    c) Změna čehokoliv ve školství u nás (domněle) ohrožuje mnohé učitele, politiky, úředníky, protože po nich bude chtít hodně změnit styl práce i myšlení.

    d) Testovat u maturity písemně a s uzavřenými otázkami "literaturu" považuji za zhoubné. Vyhodnocovat úlohy otevřené, kde student píše svoje vyjádření, u nás myslím fakt nikdo neumí, ač někteří už vědí, jak se to dělá. Nemáme praxi! To, co dělají učitelé ve škole, se použít celostátně nedá. Maturita ústní z literatury možná je, a pro ni jsem sestavil svůj návrh kompetencí maturanta.

    Myslím si, že diskuse v Britských listech mezi p. Kostečkou a p. Sárkozim je příznačná pro to, jak se u nás myslí o škole, výuce a učení (vyučování je něco velmi rozdílného od učení se), o češtině a literatuře. Chybí tu již předem existující trocha společenského konsensu, nutná např. k tomu, aby stát jako reprezentant společnosti směl podniknout ve vzdělávací politice nějaké kroky jdoucí jedním nebo druhým směrem. Proto je tak těžké nejen zavést školné na VŠ, ale vůbec o něm veřejně diskutovat, proto se připravovaný zákon o školství základním a středním ubíral hlavně zpočátku, ale vlastně až dosud cestami hodně jinými, než k jakým ukazovala tzv. zelená kniha České vzdělání a Evropa a než kam ukazuje kniha bílá, která se v těchto dnech dokončuje.

    Teprve se budují základy společenského konsensu, ale Ministerstvo nebo partaj už už chce mít zákon (ono jde taky o prachy a o moc: kdyby byla politika moderní a zákon ušit podle ní, třeba by se musely zrušit některé instituce nebo aspoň výhody, které v dosavadním stavu někomu určitému slouží k zisku a moci...).

    A je těžké Ministerstvu tu myšlenku na urychlené vypracování zákona vzít, protože málokdo mezi mocnějšími (např. poslanci) si asi uvědomuje, že zásada "mít nejdřív obecně přijatelnou politiku a pak teprve psát zákon", je povinná a nevyhnutelná. Já si myslím, že jsme jako společnost - porovnáno s úrovní školské politiky na Západě - ve stavu barbarství, i když máme některé západní sklony a tzv. dobrou tradici.

    V myšlení o vzdělávání jsou nejméně dva velmi odlišné pohledy, a ty se navzájem hodně vylučují: Já bych ten svůj, který je myslím obsahově dost blízký tomu, co píše o literatuře a Katalozích maturitních kompetencí p. Sárkozi, nazval - bez citových zabarvení - jako UŽIVATELSKÝ, kdežto ten páně Kostečkův spíše TRADICIONALISTICKÝ (zase bez hodnotícího zabarvení).

    Uživatelský ve smyslu, že znalosti a dovednosti i postoje, kterých se člověk ve škole dobude, mu mají sloužit k tomu, aby on jako individuální člověk jich pro sebe i pro druhé používal. To jistě chtějí i zastánci druhého pohledu a dalších, ale oni, a myslím, že p. Kostečka k nim patří, mají zároveň a hlavně na mysli druhý cíl, totiž aby se vzděláváním přesouvala na následující generace TRADICE, tj. vše dobré, co předchozí svět vytvořil.

    My "uživatelé" ovšem nechceme bourat (když dojde na polemiku, býváme opravdu levně - bez dobrých argumentů - osočováni z bořičství, ne-li z revolucionářství) to dobré, co otcové a matky stvořili. Rozdíl je v tom, co hraje hlavní roli, a zejména co kvůli čemu musí ustoupit do pozadí, ne-li vymizet z vyučování a učení docela. Při nezvládnutí uživatelského přístupu by hrozilo zapomnění na to, odkud jdeme, ale zase by se nevytratilo vědomí toho, že chceme dojít někam jinam než do minulosti. U tradicionalistů se bohužel snadno stává, že vymizí ve výuce příležitost k tomu, aby se student přesvědčil, že vše, co se učí, dává dobrý smysl i pro jeho osobu, aby se mohl jako svobodná bytost dobře rozhodnout, že se to také chce a potřebuje naučit kvůli své budoucnosti (zvláště, když dítě ještě tak docela svobodná, tj. i zodpovědná bytost zprvu není).

    Bodejť by nevymizel čas a příležitosti k přemýšlení, k volbě mezi více možnostmi, k diskusi, ve které padají i názory hodně "nesprávné", když nám TRADICE každým rokem a stoletím přistrkuje na povinnou školní hromadu další a další výtečná díla, objevy, činy, fakta, jména....

    České školství se liší od některých jiných právě tím, že si tuhle děsivou skutečnost (že množství faktů za poslední století narostlo tak, že dosavadními metodami ani v dosavadním pojetí školství je k  nezvládnutí) uvědomuje hrozně málo lidí na hrozně důležitých místech.

    Někteří jako by o ní věděli, ale jejich činy se tím neřídí! Profesor češtiny na univerzitě, profesor na gymnáziu, ministerský náměstek, šéf ve výzkumném ústavu atd., ti jako by o důsledcích ještě ani nezačali myslet - anebo mysleli někam jinam. Samo tradování minula nás totiž před moderními zly neochrání - daří se snad dnešní české škole zastavit používání drog včetně nikotinu, alkoholu, módních vln a konzumerismu?

    Mnozí sice o změně v pojetí smyslu vzdělávání myslet začali, ale hned se tuze lekli: A co bychom vyučovali? A jak? Mnozí si uvědomují, že kdyby pustili studenty k spolurozhodování a spoluvýběru učiva a metod učení, ztratili by své panství nad nimi.

    Pozor! Pro mnohého inteligentního, avšak společensky nedospělého člověka je učitelství sladkou doménou moci, kterou by mezi obchodníky, tesaři nebo sportovci získat neuměl.

    Česká školská tradice účinně drží studenty na uzdě, kterou svírá učitel - jeho názor je správný, a to i tehdy, když studentům dovolí diskutovat. Jaktože DOVOLÍ?

    Přece diskuse je přirozený způsob komunikace, nejlepší cesta k tomu, když se lidi mají dohodnout a naučit spolu žít bez rvaček, bez vytahování a ovládání druhých. Jde vůbec o směr, kterým ve škole proudí informace.

    Učitel nemá ve skutečnosti co dovolovat. Avšak je jich hodně, kteří teď vůbec nevědí, o čem mluvím. V jejich třídě by nastal neuvěřitelný chaos, studenti by se vůbec nic nenaučili atd... Mají pravdu: v jejich třídě ano. Jejich žáky totiž nikdo neuměl naučit, jak pro učení využít mnohost pohledů na tutéž věc, jak pochybovat, jak nesouhlasit a argumentovat, jak docházet ke konstatování zásadní neshody.

    Jen si to přečtěte - spílá se tu zmetků. Vůbec nechápu, proč p. Kostečka nenapsal svou kritiku názorů p. Sárkoziho věcně, čistě, solidně.

    Co chápu, je, že neumí ten rozpor mezi UŽIVATELSKÝM uvažováním o škole a TRADICIONALISTICKÝM uvažováním sám dobře myslet, promýšlet, posuzovat.

    Obávám se, že hlouběji, než by sám chtěl, tkví v tom druhém přístupu. Poctivě, zodpovědně a jistě s velkou erudicí vidí vzdělávání a učení jen jedněma očima, těma, které mu narostly a kterým ho naučily školy, jichž se mu dostalo.

    Je mi líto to říkat, ale jsem přesvědčen, že ten, kdo byl v USA, a přesto vydává výroky o tom, jaké je americké školství, neuvažuje dobře. Jak je možné, že si nevšiml toho, že tam školství není jedno, že to naše sovětské oči chtějí vidět jevy jako jednotné, regulované shora?

    Té neuvěřitelné rozmanitosti, že v každém státě, okrsku, městě, učiteli a žákovi v USA je přes všecek konzumerismus něco jiného! Možná však právě tuto rozmanitost považuje p. Kostečka za ono "špatné ve školství". V tom bych tedy nemohl souhlasit, myslím, že rozmanitost je "normální" a že sjednocování je vždy omezením svobody a tím i základního předpokladu k tomu, aby svět fungovat.

    Jsou v USA místa, regiony, kde se ve školství dělají věci tak výborné, že se našinci chce brečet (Maryland, Arlington u Washingtonu D.C., ale viděl jsem pozoruhodné věci na High School v Utahu - v Salt Lake City, ale taky v San Diegu a dokonce v Haarlemu v New Yorku). Psal jsem o tom v českém tisku. A nejvíc oceňuji, že uměli dělat dobrou školu pro zanedbané vrstvy žáků, a přitom jim nehloupnou talenty.

    Ovšemže jsou v USA i místa a školy neuvěřitelně bídné, mnohem horší než naše nejhorší! Když u nás o tomhle mluvím, dokonce mi říkají Vidíš, právě tam se nechceme dostat. Opět žasnu: Cožpak se do průšvihu americké školství nedostalo právě tím, co podědilo po evropských předcích? USA kopíroval v počátku školství pruské, tedy naše, kasárenské.

    V tom je právě ten rozdíl světů. Rozpor těch lidí, co "mají", a těch, co "nemají", o který my se tak mocně snažíme elitními gymnázii a malým počtem vysokých škol, se v USA vyvinul mnohem bolněji, a proto se dnes s mnohem větším nasazením i finančním snaží propast zase přemostit. Je to jiný svět, a připadal bych si hloupě, kdybych na něj chtěl vytahovat svá měřítka. p>

    Tohle vše píšu proto, abychom věděli, že se máme podívat na zadání VYTVOŘTE KATALOG KOMPETENCÍ K MATURITĚ různějšíma očima. Je to od Ministerstva odvážný a riskantní krok, k němuž se rozhodlo, když už se od dob Kalibra a Scia ví, jak málo poučeně o testech, o cílích a výsledcích vzdělávání se u nás umí myslet. Prostě se někde začít muselo.

    A k mé roli, jak mě vyzývá p. Sárkozi - I pro autora katalogu je to riziko: ať bude konzervacionistou (tradicionalistou) nebo třeba rekonstruktivistou (někým, kdo doufá, že skrze vzdělávání se podaří vylepšit společnost - třeba tak, že kompetentní mladí lidé se budou umět sami rozhodnout o svém osudu), vždy dostane na frak.

    Jsou tu dvě obce vzdělanců, které myslí úplně jinak. Prozatím má jedna na své straně státní moc, Ministerstvo, ale i v něm jsou lidé názoru druhého, a lidé hledající (myslím že marně) kompromis. Nevěřím na kompromis, ale na postupný vývoj od jedné strany k druhé ano. To nejzajímavější na učení je proces sám - jak intelekt pracuje, na co se soustřeďuje a jak se toho zmocňuje, jak komunikuje atp.

    Já jsem podal návrh, o kterém jsem věděl, že nebude snadno a snad vůbec přijat, ale hanbil bych se, kdybych chtěl pomocí maturitních testů - tím, na co se ptají a jaké odpovědi očekávají - upevnit nefunkční způsoby, jimiž se dneska čeština a literatura vyučuje. Našel jsem dost podpůrců, nejen odpůrců. Výhrady měli, ale postupovali rozumně. Věděli, že tak, jak to kreslím já, by uměla učit tak desetina učitelů. Já doufám, že další třetina by možná tak chtěla učit, kdyby jí někdo nabídl, že ji to naučí. Stavba Nové maturity byla příležitostí zkusit posunout myšlení poslání předmětu o krok dál.

    Už to, jak návrh některé učitele popudil, považuji za kus úspěchu: uvědomili si, že je možné chtít od předmětu něco jiného, než na co jsou zvyklí, ale bohužel se toho polekali. Já dobře vím, že jsem je tím do nových pozic neposunul - jsem skoro jist, že žádný nový test, nový předpis ani nový popis předmětu, třeba v osnovách nebo metodické příručce, jimi nepohne.

    Potřebovali by si sami na sobě zkusit, co to je číst s chutí a s možností vztahovat vše,co čtou, jen ke své osobě. Potřebovali by zažít, že diskuse o tak subjektivních přístupech, se dá vést velmi kvalitně a kultivovaně, a že to vede k většímu zájmu o četbu a o diskusi o ní.

    Potřebovali by se přihlásit třeba do kursu Čtením a psaním ke kritickému myšlení, který poskytujeme učitelům všech stupňů, aby viděli, že to nemusí být chaos, a že náročnost se dá hledat i jinde a jinak, než vypsáním tematických soupisů všeho, co má student znát. To, co se student může ve škole s literaturou naučit, totiž může být nejen přínosem pro národní kulturu (že bude mít sečtělé lidi s úctou k vývoji), ale také přínosem pro jejich osobní život v soukromí i v práci.

    Pokusil jsem se ve své verzi katalogu pojmenovat skutečné kompetence, tj. jaké procesy člověk na určité úrovni potřebuje zvládat, aby rozuměl literatuře i věcným textům rozumem i srdcem a aby vnímal jejich komunikační okolí: že texty od někoho proudí s nějakým záměrem k někomu jinému, a aby takového porozumění dosahoval jsa vybaven jistým přehledem o faktech i o způsobech práce s nimi.

    Pro oblast literatury jsem však navrhoval VŮBEC JI NETESTOVAT, protože ty kompetence, které stojí za to, aby je škola v literárních hodinách vyučovala, jsou tak složité a tak neměřitelné, že mají význam jenom jako cíle, ideje nad vodami.

    Cíle nižší, operativní a měřitelné, například "student pozná v textu, zda jde o prózu nebo poezii", případně "najde v textu místa, kde věc není pojmenována přímo svým názvem, ale obrazně", se podle mého soudu nemají do tak významných testů, jako je maturita, vůbec dávat, protože jsou jen nástroji k důležitějším věcem.

    Učitelé, kteří je tam uvidí, totiž k nim budou určitě vyučovat, učiní je bohy svých hodin, a ani bůh už jejich studentům nepomůže k tomu, aby získali lásku k četbě a estetickou rozkoš z ní.

    Tohle se ve světě, zejména v proklaté Americe ví - jestlipak znáte International Reading Association, která na poli záchrany a rozvoje čtenářství pracuje celá desetiletí? Víte, že vydává skvostné časopisy - např. Reading Teacher?

    Čtete je pravidelně? Mnohé země neumějí s nezájmem dětí o četbu dost dobře zápasit, a my jsme lepší v tom, že naší tradicí je maturita ústní, která by mohla prokazovat, jak student umí o věci přemýšlet, a která nevnucuje studentům exaktně měřitelné pohledy na krásu estetického prožitku.

    Chtíč některých politiků a úředníků, ale i některých učitelů po SROVNÁVÁNÍ studentů je mocný a zhoubný, u nás i ve světě. To, co je pro studenta a jeho vědomosti důležité, je jeho srovnávání se sebou samým, pozorování, jak se mu daří dostat se dál, výše a hlouběji.

    To, že sousedů Francek zná míň jihoafrických spisovatelů, nebo notářovic Libuna zná víc podrobností z vývoje poetismu, neznamená NIC pro mě jako člověka, který hledá, co je v knize pozoruhodného, co v mém životě souvisí s tím, o čem čtu, co krásného si z ní odnesu pro sebe nebo pro své povídání s druhými. A škola vyšší, ani můj zaměstnavatel se z mých znalostí o literatuře, projevených v testu nebo navrčených ve výuce, již reguluje katalog plný jmen a názvů děl, stejně nic užitečného nedozví.

    Rozumíme si už, že nejde o likvidaci literatury, ale o to, aby se ve škole s prospěchem děly činnosti, ve kterých žáci a studenti dospívají k větší čtenářské a lidské ušlechtilosti? Aby takové procesy měly prostor a podporu, nemůže být učitel tlačen ani tažen strašidlem maturitních testů. Trvám, že dobrý učitel literatury nepotřebuje, aby student projevil znalost "povinných" autorů a děl. Pozná hloubku a vybavenost jeho pohledu na literaturu z práce s kterýmkoliv vhodným dílem, tj. dost komplikovaným, aby bylo co předvést.

    Že škola probere určité národní nebo globální pilíře a že je žáci tedy budou kdesi v paměti mít, to se bude zajišťovat jinak, méně zhoubně: prací s učiteli už od fakulty - aby věděli, co to je číst, rozumět a prožívat, jaké prostředí, jaké učitelovy postoje a jaké metody práce s textem a celou třídou tomu prospívají. Ale hlavně aby učitelé sami uměli číst a milovat své autory natolik, že se nesníží k tomu, aby o nich vyučovali způsobem, který většinu dětí odrazuje, zejména těch méně intelektuálně založených, pro něž možná bude v životě četba jedinou z mála příležitostí k reflexi nad sebou a svým způsobem života!

    Snad ještě stojí za to říct, že původní zadání katalogu kompetencí nebylo jen na testy - mělo to vlastně být pojetí předmětu. Proto jsem nakonec i literární kompetence sepsal. A že jsou napsány složitě? Snad jen některá cizí slova - jenže v té fázi neměly katalogy být vůbec určeny studentům! Ale když se podíváte na činnosti a dovednosti, které by student měl během studia vyvíjet, myslím, že je možné si je představit.

    Ale co to je umět literaturu českého obrození, to nikdo neví. Co to je umět metaforu (snad poznat, nebo vytvořit) je sice jasnější, ale uniká PROČ.

    Do značné míry spočívá obtížnost v tom, že se v žádném z vyučovacích předmětů u nás dobře neumí říkat CO TO ŽÁK VLASTNĚ UMÍ, KDYŽ UMÍ XY. Co jeho mozek provádí, když žák umí K.H. Máchu. Atd.

    Nepřistoupím totiž na představu, že to, co se v kulturních státech vyvíjelo desítky let - totiž jakési národní kurikulum, pojetí vzdělanosti a oborů v ní, se u nás smí stihnout od podzimka do února! Ani od 1999 do 2004. Ať se ministři postaví na hlavu kvůli svým politickým cílům, odborná stránka věci se prostě nebude podřizovat, je mi líto. Nejprve pojem roste v hlavách a diskusích odborníků, ovšem musejí být hojně poučení realitou ve škole a nesmějí si dovolit terén nekontaktovat - to znamená, že vidíme, co je a není přijatelné, a pak se rozhodneme, co chceme a nechceme respektovat.

    Neznamená to, že se podřídíme představám praktiků, kteří mají svou výuku už třicet let zaběhnutou a nedovolí ji modernizovat... To vše ovšem předpokládá, že máme moc rozhodovat o tom, jak bude maturita vypadat - a to znamená, že maturita bude jednotná. A to já považuji za dost scestné.

    Ale když už se do toho stát mermomocí tlačí, můžeme toho použít tak, aby se vyjasnily pojmy, potřeby a možnosti. Například ať se vyjasní samo zadání - co vlastně chceme stvořit, komu to má dobře posloužit a zároveň jak to sloužit může a bude, pak budeme hledat cesty, jak ke kompetencím může výuka přispívat, co má kdo dělat atd. Jak dalece tomu porozumějí laici, rodičovská veřejnost, to není bezvýznamné: vzdělávací politici o ni opírají své kariéry, a ty jdou budovat jednoduše, když si rodiče jednoduše myslí, že kluk má ve škole dostat čtverku, když neuměl májovce. Jen těžko jim to osvícený učitel vymluví. Mnozí na tom pracují, a jde to, ale musí se začít u prvňáčků.

    Že nakonec na základě mnou vytvořeného soupisu vznikl takzvaný Brožův seznam kompetencí, mě pořád mrzí - jsou v něm přiroubovány právě ty věci, které podle mého nemají v soupisech kompetencí co dělat - totiž seznamy UČIVA neboli TÉMAT.

    Obávám se, že v Kostečkově seznamu je jich ještě mnohem víc. Jakmile se tohle předepíše, má svoboda ve vzdělávání utrum. "Učte Máchu" - copak je Mácha tak bezcenný a učitelé takoví tupci, že by ho bez předpisu vynechávali?

    Možná však nevědí, jak Máchu vyučovat tak, aby o něm chtěli slyšet a s ním se setkat i dnešní mladí lidé. Do toho bych radši vrazil investice peněz, úsilí a času, milý státe a milí kolegové...

    U nás se hodně věří, že předpis má sílu měnit skutečnost. To považuji za germánskou a rakušáckou ideologii. Z německé filosofické tradice je v tom ta spekulativní nadřazenost ideje nad realitou, z rakušácké tradice ta víra v sílu předpisu.

    Myslím, že začnu do Britských listů nabízet některé lekce z didaktického zacházení s literaturou. Což vzít ty básně z metra? Ovšem neočkávejte, že vás poučím nebo že mi dokážete neschopnost. Neumím nic. V poezii umí ten, kdo ji čte. My učitelé mu můžeme pomáhat se najít jako čtenář a pomáhat mu s poezií se setkat nejen bezprostředně, ale také kultivovaně. Ale vlastníkem procesu i zážitku s žití s ní je jenom čtenář.

    Ondřej Hausenblas


    Parazitismus je u lidí neschopných obvyklý

    Štěpán Kotrba

    Chlubení cizím peřím není u lidí přimykajících se k Unii svobody ničím výjimečným. Psal jsem nedávno o dalším "digitálním věrozvěstovi", soudním znalci přes počítače, počítačovou bezpečnost, Y2K, a všechno možné (i přes manipulativní ohodnocování akcií KB)
    panu Smejkalovi - blízkém spolupracovníkovi poslance Mlynáře (US). Pan Smejkal se také tváří jako spoluautor všeho, co má v názvu "digitální" - soudě alespoň podle jeho mediálních vystoupení, kde je zvláště veřejnoprávní ČT označován jako "expert". Ošklivá nadávka :)). Vůbec mne tedy nepřekvapuje, že senátor za US, pan Zeman, se tváří jako spoluautor také. Oceňuji ovšem poctivou reakci pana Kužílka (ODA).

    >Parazitismus, stejně jako lobbismus si ale zasluhuje věcnější pohled. On totiž ani digitální podpis není všemocným všelékem na všeobjímající neschopnost, aroganci a laxnost ve státní správě. V kapitalismu platí něco za něco (Oko za oko, zub za zub). Tudíž digitální podpis či právo na informace - za protihodnotu - peníze. A tak dochází - v rozporu s přáním opravdových spoluautorů zákona 106/99 (předkladatelů) - k  EKONOMICKÉ SEGREGACI OBČANSKÝCH PRÁV. V zákonu o digitálním podpisu se také objevily velmi nebezpečné snahy znemožnit státním orgánům stát se svou vlastní certifikační autoritou. A tak si představte ten KRÁSNÝ NOVÝ SVĚT, ve kterém za  každý e-podpis ve státní správě, každý mail s digitálním podpisem státního úředníka v rozvíjejícím se e-governmentu ZAPLATÍ STÁT SOUKROMÉ FIRMĚ směšnou částku. Směšnou? Vynásobte si ji indexem rozvoje internetu za rok (x<sup>2</sup> až x<sup>3</sup>) a pochopíte, jak mohutný penězovod ZE STÁTNÍHO DO SOUKROMÉHO se plánoval vytvořit. Čím "pokrokověji" se postaví vláda k informačním technologiím, TÍM VÍC ZA TO ZAPLATÍ. Z peněz vašich. Parazitismus přímo digitální. Kdo není jednička, je nula. A Občan, ona modla politiky? Ten, strašen přízrakem internetového komunismu (internetu nedej bože ze státních peněz a zdarma) bude dál chodit po úřadech. Anebo mi chcete namluvit, že obyčejný člověk, chodící po úřadech jednou za rok si pořídí např. u 1.CA (První certifikační autority - PVT) tzv. "kvalifikovaný certifikát" (podle zákona) za několik set Kč na dobu šesti měsíců? Takže za jednu virtuální návštěvu u státu zaplatí soukromé firmě třeba i  100 Kč? Ušetříte, neváhejte, na vaše peníze čekají už lobbisté, kteří se těší na vaše peníze - www.spis.cz

     
    Související články:

    Nabytá politická moc nemusí lidskou bytost zkorumpovat

    Pierre Elliott Trudeau (1919-2000)

    Jiří Jírovec

    Zpráva o smrti bývalého kanadského ministerského předsedy Pierra Elliotta Trudeua (1968-79 a 1980-84) se vyhnula BL a valně i jiným českým sdělovacím prostředkům. Po pravdě řečeno, zadání jména tohoto státníka přineslo na Seznamu pouze několik odkazů na starší články v Kanadských listech pana Kalába.

    Není celkem divu, protože Trudeau naposledy předsedoval v roce 1984 a pak se do (kanadské) politiky ze svého soukromí vrátil jen třikrát, vždy v souvislosti s jednáním o budoucnosti Quebecu v Kanadě. Mimo svoje životní jubilea žil ostatně i mimo větší zájem kanadských sdělovacích prostředků.

    Naposledy se jeho jméno dostalo na titulní stránky před dvěma lety, když jeho nejmladší syn zahynul v lavině.

    Trudeau nebyl samozřejmě zapomenut, ale časový odstup od jeho odchodu z Ottawy se zdál být příliš velký na to, aby se dala očekávat taková reakce veřejnosti, k jaké došlo, když byla jeho smrt oznámena.

    Media byla zjevně připravena - protože Trudeau byl nějakou dobu poblíž hrobníkovy lopaty - na to ukázat pár retrospektivních záběrů z jeho politického života, udělat rozhovory s ministry jeho vlády a s historiky, kteří ho buď zatracují nebo vynášejí.

    Reakce veřejnosti však rychle převedla řeč z roviny politické do roviny lidské. Trudeau totiž prakticky dokázal, že nabytá politická moc nemusí lidskou bytost zkorumpovat - zejména když člověku nechybí skutečný intelekt.

    Trudeau neviděl v získání moci vrchol svého politického snažení, ale nástroj pro uskutečnění představy o tom, jak by Kanada mohla zevnitř i zvenku vypadat. V tom jsou zajedno jeho příznivci i odpůrci, přestože budou i nadále vést spory o tom, co a do jaké míry se mu co podařilo a co, lidově řečeno, zvoral. Politik si jen těžko může přát lepší hodnocení.

    Jeho život naznačuje, že měl podobný přístup i k bohatství. Bylo pro něj klíčem ke vzdělání a rozsáhlému cestování, nikoli smyslem jeho existence. Trudeau se narodil v rodině zámožného montrealského právníka a jako bohatý člověk svůj život i završil, ale tato skutečnost nikdy nepřekrývala jeho jednání.

    Trudeaův vstup na federální politickou scénu (v druhé polovině šedesátých let) vzbudil obrovský ohlas veřejnosti. Mohu z vlastní zkušenosti vysvětlit proč.

    Do roku 1969, kdy jsem poprve přijel do Kanady, pro mě byl (český) politik takměř neživotnou bytostí ve víceméně rakevním úboru, neznající víc než přeříkávání frází předepsaných projevů. Bezpohlavní tvor spíše vyššího než neurčitého věku, jehož jediný citový projev spočíval v předpisovém státnickém polibku. Jistou výjimku představoval oplavkovaný Dubček trávící několik vteřin patřících roku 1968 v prostoru mezi třímetrovým prknem a hladinou jakéhosi bazénu.

    A tak jsem jen zíral na kanadského ministerského předsedu, který se netajil tím, že zrovna chodí se Streisandovou, který si po šichtě (mezivládních jednání) zašel jako soukromník na skleničku do australského baru, nebo sjel francouzskou sjezdovku v Alpách, když už tam byl. Zírali ovšem i samotní Kanaďané, protože i pro ně byl čtyřicetiletý politik politik z masa, kostí a se sloužícím přirozením novinkou.

    Vlna nadšení, které se říkalo trudeao-manie, za sebou zanechala pozoruhodnou stopu - občana, který začal jinak vnímat vlastní zemi (k tomu přispělo i Expo 67), lidi kolem sebe i vlastní práva.

    Politik, který prohlásí, že stát nemá místo v ložnicích občanů a myslí to stejně vážně jako povýšení charty lidských na základní zákon země, vzbuzuje nejen zájem, ale i důvěru, zejména když po slovech následují činy.

    Když se v roce 1970 uchýlili quebečtí separatisté k teroristickým akcím, odpověděl Trudeau na otázku novináře, co s tím bude dělat nyní již slavným výrokem "sledujte mě" (Just watch me). Ne všichni přijali nasazení armády a dočasné zvýšení pravomoci policie s nadšením, ale další vývoj dokázal, že rozhodný postoj vlády přerušil nebezpečný trend únosů a vydírání, který vyvrcholil vraždou quebeckého ministra práce Laporta.

    Trudeau byl velmi vzdělaný člověk, intelektuál v tom nejlepším slova smyslu. Některými lidmi, zejména svými politickými oponenty, byl považován za arogantního. Ti, kteří ho znali osobně, tento názor nesdílejí. A veřejnost, kterou svým jednáním oslovil, rovněž ne.

    Proto přišly desetitisíce lidí podepsat kondolenční listiny. Proto byla trať, kterou projížděl vlak s Trudeaovým tělem, lemována lidmi, kteří přišli smeknout klobouk a vytvořili obraz ne nepodobný poslední cestě Masaryka do Lán.

    Jedním z možných vysvětlení reakce veřejnosti je, jak se někteří novináři shodovali, stesk po době, kdy stál v čele státu důvěryhodný politik. Od té doby bohužel uplynulo pod ottawskými mosty příliš mnoho vody.

    Občas není na škodu nacházet poučení v historii. Pierre Elliott Trudeau by mohl mnoha českým politikům sloužit jako příklad jak nakládat s mocí. Třeba by se nakonec dočkali smeknutí klobouku a ne sliny padající směrem k jejich rozpadajícímu se majestátu.

    Jiří Jírovec


    Ktož sú boží bojovníci - zásahová policie jako vyjádření nejčistších českých nacionálních tužeb

    Motto:

    Já nemohu zpívat skromně,
    radostí jsem bez sebe,
    představte si, že se do mně
    zamiloval SNB.
    Pranic nedbám o starosti,
    pranic nedám na řeči.
    vždyť u člena bezpečnosti
    nejvíc budu v bezpečí.

    (Z rané poezie Pavla Kohouta)

    Východní Čechy

    Policisté jsou teď pro dívky sexy

    Právo 12. 10. 2000

    Trošku možná i ošklíbaní a posmívaní policisté, po dlouhá desetiletí ústřední postavy vděčně přijímaných anekdot, se po zářijových divokých protestech odpůrců globalizace v Praze najednou stali pro mladé dívky přitažlivými a sexy. Kluci v nich vidí životní vzor a kupodivu se pro ně zdá být lepší stát se členem pořádkového komanda nebo zásahové policejní jednotky než dealerem drog.

    Potvrdilo se to i v úterý dopoledne na Masarykově náměstí v Pardubicích, kde policisté státní i městští spolu s hasiči předváděli ukázky svého umění, techniky a organizačních schopností při zvládání krizových situací.

    "Je to tak dobře. Vždycky je národ viděl jako fanfaróny buzerující za špatné parkování nebo jiné drobné dopravní přestupky. Vždycky se mluvilo o tom, že hlídka se dokáže zázračně vypařit, když se náhodou připlete ke konfliktu.V Praze ukázali opak," řekl Právu důchodce Jaroslav Mlejnka, který se přišel na ukázky podívat.

    "Jsou normální. Přijdou na diskotéku a chovají se jako normální kluci. Dovedu si představit, že bych s nějakým takovým chodila," přiznala se s náznakem uzardění 16letá Renata.

    "Líbilo se mi, jak jsme po nich házeli šutry a vůbec jim to nevadilo, jen se řehnili," povzdechl si spokojeně devítiletý Péťa Brabec. V životě se mu už asi nepoštěstí, aby beztrestně házel kameny po policistech.

    "Mně se líbil pes Bart. S tím bych mohla ven i večer a nikdo by mě neznásilnil," zasnila se stejně stará Lucka. "Pardubičtí občané měli možnost sledovat ukázky součinnosti celého integrovaného záchranného systému," shrnula policejní mluvčí Hana Fojtíková do nejstručnější podoby úterní dopoledne, kterým policisté, strážníci a hasiči přispěli svými ukázkami k Městskému festivalu v Pardubicích.


    Reklama České policie v Deníku Metro

    "Antiglobalizační protesty byly v Praze nejhoršími násilnostmi od roku 1945"

    (Jméno a adresa autora této poznámky jsou redakci známy.)

    Dobrý den,

    viděl jste úterní (nebo to byl pondělní?) deník Metro? Je tam celostránková reklama Policie ČR (pardon - Policie si reklamu platit nemůže; je tam celostránková reklama, v níž Dopravní podnik hl.m. Prahy přetiskuje materiály policie) o profesionálním zásahu atd. Myšlenka týdne: Praha prý zažila nejhorší pouliční násilí od konce druhé světové války.

    Nevím, kdo to psal. Nejspíš ten člověk v letech 68-69 (tanky v  ulicích, mrtví na demonstracích) byl na Měsíci (s programem Apollo?), a nejspíš se násilné rozhánění demonstraci koncem osmdesátých let (Palachův týden apod.) jako násilí nepočítá.

    Zřejmě je to Freudian slip: Policie se přeci násilí nedopouští. Střílení do lidí se za násilností v ulicích přeci nedá považovat.

    Doporučují si článek sehnat celý. Dopravní podnik si jim u Policie ČR určitě udělal očko.


    Chyby české policie při antiglobalizačních zásazích

    Atilla Bocskay

    Na Nove a CT1 som videl nekompetentnu policiu. Urobili naozaj par skolackych chyb. Miesta zatarasov a zasahov vyzerali, akoby sa tam zasahovalo "ad hoc". Operacny plan sice nepoznam, ale jeho realizacia mi pripominala skor stare zname socialisticke "Neprejdu".

    V prvom rade by bolo treba rozhodnut, co je dovodom zasahu a objektom obrany. V provom rade Kongresove Centrum. Bolo treba vymedzit okruh obrany, ktory sa uzavrie a nesnazit sa za kazdu cenu vytlacit demonstrantov dalej. Podla svedkov boli v obrane Centra diery. Vytyceny okruh by mal byt primerany, co do velkosti. Nemusi byt naozaj mimo dohlad delegatov (to je skor ideologicka nez bezpecnostna poziadavka a ani sa to nepodarilo.) Mal by byt lahko ubranitelny. Podla mapiek, ktore som videl, som nadobudol dojem o istom chaose. Napriklad zhluky transporterov a vodnych diel naskladanych tak, ze nebolo lahke s nimi volne operovat. To ale zachadza do detailov, ktore by zrejme mali vysvetlit zastupcovia policie -- ci mali nejaku podrobnu taktiku a ak ano, tak aku.

    Dovodom na to, preco som zacal pochybovat o profesionalite policajneho zasahu boli zatarasy pouzite na prehradenie pristupovych ciest. Pouzili sa standartne zabrany, ako vsade na svete. Lahko sa prenasaju, maju na jednej strane dva haky a na druhej dve oka, ktore lahko zapadaju do seba. V rukach prvej linie demonstrantov sa premenili na zbran. Tie zatarasy su dobre na usmernenie dopravy, usmernenie chodcov pri sportovych podujatiach, pri rekonstrukciach, na letiskach a zeleznicnych staniciach. Kedze su tak mobilne, tak sa ale aj lahko rozoberaju. Na Nuselskom moste ich pouzili niekolko radov, aj tam tie zabrany lietali. Pri demonstraciach ako sa ocakavali v Prahe sa obycajne zabrany nepouzivaju standartnym sposobom, ale spajaju sa do dokonalejsich zostav. Potom uz nestacia len haky a oka, ale zabrany sa spajaju retazami (retaze sa uzatvaraju masivnymi skrutkami alebo vysiacimi zamkami a zatazia sa bud blokmi z betonu, alebo aspon vrecami s pieskom (rovnako ako prenosne dopravne znacky), pripadne mozu byt "ukotvene" retazami aj o stlpy verejneho osvetlenia.

    Pokial sa ocakavaju neprijemnosti na miestach ako je Vaclavak, aj tam sa mozu podobne zostavy zataras pouzit. Preto som v jednom z predchazajucich e-mailov doporucil pozriet sa do okolia Elyzejskeho palaca. Su tam po uliciach, vratane "najkrajsej avenue na svete" (Champs-Elysees) postavene zatarasy. su v nich dostatocne priechody aby sa ludia mohli okolo nich pohybovat, ale v pripade demostracie by doslo k prirodzenemu roztrhnutiu davu (vzhladom na relativnu neodstranitelnost zeleza a betonu).

    V roku 1989 sme videli v uliciach Prahy transportery s "radlicami" (s napisom VB). Kde sa podeli.

    Dalsou otazkou je, preco, ked niektore prevadzky mali vykladne skrine zabednene, tak zname terce antiglobalizacnych demonstracii ako McDonald's hrdo cakali, az im to demonstranti vytlcu. Kazdy vie, ze McDonald's su lokalne vlastnene, otazkou je potom, preco su stale nazyvane McDonald's a nie trebars "Pepikovo rychle obcerstveni"? To je ina kapitola. Priklanam sa ale k tym, ktori tvrdia, ze jeden splundrovany McDonald's sa velmi lahko a rychlo da do poriadku, ale ziska sa tym reklama a priaznivci hamburgerov sa anti-anti-globalizacne naladia (nieco ako pro-globalizacne, ale nie je to celko to iste).

    Ak teda doslo k osobnej konfrontacii policajtov a demonstrantov, tak to mozno nebolo nutne. Aspon nie v tom rozsahu, ako bolo vidiet na zaberoch. Nielen Nova a CT1, ale aj mnohi svedkovia svedcia o tom, ze vacsina davu nic nehadzala a s nikym sa nebila. Skutocnych vytrznikov bolo vidiet len par desiatok.

    Dojemne vyzerala capica od policajnej uniformy leziaca na zemi vedla cervenej hmoty, ktora by mohla byt aj krv. Podobne kaluze krvi som videl pri autonehodach a ten, komu patrila to obycajne neprezil. Kedze nikto nevykrvacal, stopy krvi by boli skor v kvapkach a liniach, ako sa masa ludi pohybovala. Chybou rezie bolo, ze ta capica bola biela, teda dopravacka. Co som si na zaberoch tiez vsimol, boli policajti s vyholenymi lebkami. Netvrdim, ze slo o skinheadov, ale clovek by mal vyzerat primerane k svojmu zamestnaniu. Predpokladam, ze neslo o tajnych z protidrogoveho, ktori na seba navliekli mundury.

    V ramci prezencie sa zavreli skoly a divadla, ale zda sa, ze mnoho podstatneho sa neurobilo. Nijak dobre nevyzera ani to, ze divadla sa zavreli pre verejnost, ale organizovalo sa predstavenie pre delegatov. nevyzera dobre ani to, ze rokovalo sa o chudobnych krajinach a organizovala sa zranica na Vystavisti. Z "protokolarnych" dovodov je nutne nejaku recepciu zorganizovat, ale tentokrat bolo lepsie zvolit skromnejsiu formu, a teda priamo v Kongresovom centre.


    Škoda, že policisté těm rabiátům za jejich chování vrazili facku jen tu a tam

    Petr Paleta

    Vážený pane Čulíku, uvádíte 5 bodů, proč lidé v ČR nevěří výpovědím o "policejní brutalitě":

    1. Západ usiluje o záměrnou diskreditaci České republiky, 2. svědectvím není možno důvěřovat, protože jsou od cizinců, 3. svědectvím není možno důvěřovat, protože jsou od osob, jejichž politické názory nesdílíme, 4. vzhledem k tomu, že protestující byli většinou levicových názorů, jistě byli také násilníci, a 5. tak je dobře, že jim policisté tu a tam vrazili tu facku

    Jaksi Vám tam chybí bod šestý, nejdůležitější, protože jej zastává daleko nejvíce lidí: 6. Protože jsou tato svědectví plná vnitřních rozporu a nekonzistencí a protože je podávají lidé, kteří byli zatčení již jednou v USA a vydali prakticky stejně prohlášení.

    Po tom, co jsem já osobně viděl (napadení maminek s dětmi na dětském hřišti bandou zahraničních rabiatu) bych si dovolil ještě přidat soukromě bod 7: Je škoda, že jim policisté za jejich chování v Praze vrazili facku jen tu a tam (pokud vůbec).

    Poznámka JČ: Obdivuji Petra Paletu za jeho schopnost generalizace na základě principu kolektivní viny. Měl bych pro něho několik otázek:

    1.Můžete určit, jaké procento z přibližně jedné stovky individuálních výpovědí, které jsou k dispozici, je od lidí, kteří "byli zatčeni už jednou v USA a vydali prakticky stejné prohlášení"? A  kdyby tomu tak bylo, co to na výpovědi mění? Jak známo, policie v Seattle se k demonstrantům chovala také hrubě, vyvolalo to skandál a tamější policejní velitel odstoupil.

    2. Můžete jmenovat vnitřní rozpory a nedůslednosti v těchto svědectvích? Naopak se mi na základě zdravého rozumu zdá, že jsou svědectví až příliš důsledná a přesná, velmi střízlivá a přesvědčivě individuální. V normálně uvažující, zdravé společnosti je bude asi obtížné zpochybnit.

    3. Vyskytne-li se v davu pokojných demonstrantů několik násilníků, ať už autentických rušitelů veřejného pořádku či policejních provokatérů, znamená to, že má být arbitrárně zatýkán a zbit kdokoliv (včetně např. stoupence MMF, jihokorejského profesora, jak o tom informovaly Lidové noviny?)

    4. Máte nějaké důkazy, že zahraniční rabiáti, kteří, jak jste viděl, terorizovali české matky, byli totožní s cca 900 osobami, které byly českou policií zatčeny, brutalizovány a pak bez obvinění propuštěny? Myslíte si, že i když policie zadržela úplně jiné lidi, než kteří terorizovali české matky, je dobře, že za to policie potrestala aspoň některé ty zatracené cizince?

    5. Zastáváte názor, že násilník, který byl přistižen policií při páchání násilného činu, jí nemá být civilizovaným způsobem zadržen a předán k potrestání soudu, ale zmlácen na místě, popřípadě na policejní strážnici a má být ponižován? Pokud ano, z které evropské demokratické a soudní tradice toto přesvědčení odvozujete?


    Izrael - Palestina

    Ivan Hoffman

    Když v září 1993 Izraelci a Palestinci podepisovali Dohodu o omezené palestinské autonomii, bylo to považováno téměř za diplomatický zázrak. Následoval mírový proces, který byl ovšem, viděno z pohledu nynějších událostí, oběma stranám spíše vnucen, než že by vycházel z jejich přání.

    Arabský svět se nikdy nesmířil s existencí Izraele a Izraelci nikdy nezapomněli, že jejich věčným údělem je boj o holé přežití. Jejich strategie je neměnná - oko za oko, zub za zub.

    A tak když dav Palestinců v Ramalláhu vyvlekl z vězení a upálil dva izraelské vojáky, vzlétly včera izraelské vrtulníky k trestné výpravě.

    Vzápětí vzrostla o jedenáct procent cena ropy. Svět si přeje, aby její plynulé dodávky neohrozila válka na Blízkém východě, ale trh se neřídí sny nýbrž zcela pragmatickým očekáváním.

    Na předtuše toho nejhoršího nic nemění večerní oznámení izraelské armády, že nepodnikne další akce, pokud se palestinské samosprávě podaří zastavit násilí a střelbu do Izraelců. To se totiž Arafatovi nepodaří jednoduše proto, že se o to ani nesnaží. Vede svůj národ do konfrontace s vědomím, že na každou akci Izrael důrazně odpoví.

    Předem bylo jasné, že mírový proces zůstane iluzí, pokud nedojde k dohodě v otázce svrchovanosti nad muslimskými a židovskými posvátnými místy v jeruzalémském Starém městě.

    Vyjednat takovou dohodu ale zřejmě není v lidských silách a zázrak shůry nepřišel. Pro západní svět je nepochopitelné, že předmětem vášní nejsou peníze, a že znesvářené strany vůbec nezajímá, kolik bude stát u našich čerpacích stanic Naturál. Je to ale tak. Vůbec je to nezajímá.

    Vysílá se v pátek 13. října 2000 ráno.

    Poznámka JČ: Politikové a pozorovatelé z Blízkého východu konstatují v britském rozhlase, že mírový proces zastaven není a navzdory nynější rétorice a nenávisti bude muset časem pokračovat, že to obě strany vědí. O ropu mi moc nejde, spíš mi srdce usedá nad osudem obyčejných lidí - není moc velká legrace žít jako Palestinec pod hrozbou izraelské státní správy, ani není legrace jako Izraelec se muset bát Palestinců a vůbec už není legrace ona šílená nenávist, kdy se individuální vina neústrojně a iracionálně přenáší na celé společenství. To je právě xenofobie a nacionalismus - musíme si dost dávat pozor, abychom ve svých postojích k "zatraceným antiglobalizačním aktivistům" nebo "těm pitomým Rakušákům, co demonstrují proti Temelínu" nepropadali stejné, nakonec smrtící úzkoprsosti a vždycky uvažovali o lidech individuálně. Když už i normálně rozumní lidé jako Petr Paleta (na jiném místě těchto Britských listů) v podstatě argumentují, že protože viděl, že jacísi zahraniční násilníci terorizovali maminku s kočárkem, je dobře, že česká policie zmlátila na oplátku nějaké úplně jiné lidi, dostáváme se dost nebezpečně blízko izraelsko-palestinskému konfliktu. Měl jsem dojem, že Češi jsou racionálnější národ...


    TV Sazka uvádí...

    Antiovečka aneb Medailon novinářského teroristy

    Tomáš Pecina

    Miluji parodie a mám slabost pro všechny odrůdy tohoto žánru, od Limonádového Joea přes Macourkovy a Vorlíčkovy komedie počátku 70. let, které provázely moje dětství, až po kdysi zakázané ovoce, bondovky a filmy Monty Python's Flying Circus. "Vyjádření" Sazky, které Britské listy dostaly k recenzi, je, troufám si tvrdit, velmi zdařilou parodií na publicistický pořad.

    Televizní diváci dostali možnost zhlédnout jen začátek filmu, čtené vyjádření a. s. Sazka. O to nejzajímavější byli připraveni. Je to škoda, protože "protipořad" Sazky měl naději získat v jistých kruzích až kultovní oblibu.

    Mladý moderátor dočetl svůj text a mizí. Objevuje se titulek J. O. novinář veřejnoprávní, na pozadí zpívá Daniel Landa (?) sugestivní politicky angažovaný (rozuměj: fašistický) text. V záběru je jeden z tvůrců pořadu, lobbista Sazky Václav Prokůpek (v titulku je ale uvedeno pouze jméno). Prokůpkův proslov stojí za ocitování:

    "V květnu tohoto roku jsem se setkal jako mluvčí občanského sdružení Parking Partner CZ (tento subjekt je pak uveden v závěrečném titulku jako autor pořadu-pozn. TP) s novinářem Jiřím Ovečkou. V té době údajně točil pro pořad Klekánice pro Českou televizi velmi zajímavý pořad o jednom gigantickém podniku. A já dostal neméně zajímavou nabídku. Měl jsem zprostředkovat kontakt s tímto podnikem a mohla mě čekat "malá domů". Odmítl jsem: novinářský racketeering neprovozuji. Ale díky této události jsem se mohl seznámit s tím, kdo to vlastně Jiří Ovečka je. A začal jsem pátrat - pátrat po lidech, kteří s ním přišli do styku. Bylo to pátrání vskutku netradiční, protože za Jiřím Ovečkou zůstávají oběti! Zůstávají za ním i soudní spisy: prohrané soudní spory, díky nimž musel opustit Chebský deník i Českou televizi."

    Jít o seriózní publicistický pořad, byl by takový začátek hned několikanásobnou chybou. Divák nezná ani V. Prokůpka, ani jeho - podle názvu soudě dosti skurilní - občanské sdružení, takže nemá sebemenší důvod Prokůpkovi věřit. V. Prokůpek nevystupuje ani jako průvodce pořadem, ani jako veřejně známá osobnost, ale prostě jako deus ex machina, jenž na diváka vychrlí difamační informaci, aniž by ji opřel o jediný důkaz.

    Následuje graficky celkem zdařilá pasáž. Zpěvák opět zpívá svůj text, v levé části je fotografie J. Ovečky, v pravé kdosi odstrkuje Ovečkou nastavovaný mikrofon: vstoupil "novinářský terorista".

    Poté hovoří John Bok, jenž vypráví o zkušenosti spolku Šalamoun s J. Ovečkou v kauze Marty Chadimové. Ovečka prý svou reportáž zkreslil a sestříhal způsobem, který je v rozporu s novinářskou etikou. O co přesně šlo, se ale už divák nedozví, tvůrci se spokojují s jediným pohledem a postupují v rychlém tempu k dalšímu Ovečkově zločinu.

    Náměstí v Chebu, malebná oblaka, do toho velmi temná, téměř operní hudba (tj. motiv novináře-teroristy). Ovečka prý na začátku 90. let získal novinářskou cenu, když natočil reportáž proti chebské společnosti BOBR. Nemůže být pochyb, kde se nacházíme: skuteční novináři točí reportáže o firmách, reportáž proti firmě, to je jazyk public relations. Ať freudovský brept nebo druhá přirozenost, věrohodnost reportáže v důsledku této zdánlivé maličkosti utrpěla.

    V důsledku Cenou křepelek oceněné reportáže prý Chebský deník prohrál pět soudních pří a Jiří Ovečka ho musel opustit. Kam šel, zatím nevíme.

    Vystupuje bývalá šéfredaktorka a dlouze hovoří o útrapách, které jí vyznamenaný reportér Ovečka způsobil. Opět stejný model: žádná fakta, žádné důkazy.

    Je čas představit druhou stranu sporu. Telefonát Jiřímu Ovečkovi.

    Ženský hlas: "Pane Ovečko, já mám prosbu. Já bych se Vás chtěla zeptat: Vy jste nositelem Ceny křepelek za svoji činnost publicistickou. Já vím, že v souvislosti s BOBRem to bylo takové trošku problematické, a tak se Vás chci zeptat, jestli Vás doposavad nenapadlo, že byste tu cenu vrátil?"

    Ovečka: "No, zatím jako neshledával jsem důvod... Ta věc je poměrně stará a..."

    ...a co, se už nedozvíme. Nicméně je zde i druhý svědek, ing. Václav Moravec. Jaké je jeho postavení v kauze BOBR, divák podobně jako u V. Prokůpka neví. Pan Moravec hovoří o své nedůvěře k novinářům a ke sdělovacím prostředkům - na vině je pochopitelně Jiří Ovečka.

    Nyní prosím laskavého čtenáře o soustředění. Následující věta komentáře totiž poněkud vyráží dech (hudebním doprovodem je opět motiv "Ovečka"): "Díky chebské kauze získala Česká televize veřejnoprávního novináře ověnčeného novinářskou cenou." Takže to bychom měli: Ovečka nejenže nebyl vyhozen, ale odešel z regionálního deníku do celostátní televize.

    Ale peripetie zločinného žurnalisty nejsou zdaleka u konce. Opět bez důkazů a bez podrobností komentář uvádí: "Nejdřív působil v pořadu Nadoraz. Ten musel na tlak kolegů-novinářů (kterých?) opustit. Jak nám řekl jeden z dotazovaných (kdo?), na obhajobu nechvalně známého podnikatele (kterého?) tu na příklad natočil devět reportáží."

    Celá předchozí sekvence se odehrává na pozadí velké Ovečkovy fotografie. Dole běží titulek "Na tomto místě měl hovořit Jiří Ovečka" - zda odmítl nebo ho tvůrci pořadu o vystoupení opomněli požádat, divák nezjistí.

    Po "vyhazovu" z Nadorazu přešel Ovečka do zpravodajství. Komentář: "Nechme mluvit představitele firmy, známého pražského právníka, který nechce být jmenován. Vzpomínky na dobu bojů s Jiřím Ovečkou jsou totiž pro něj dodnes znechucující." Méně věrohodný způsob, jak úvést klíčového svědka, si lze těžko představit.

    Právník, zadní záběr, obličej záměrně zneostřen. Titulek: "známý pražský advokát". Právník hovoří. "Přístup toho redaktora byl teda pro mě naprosto šokující a večer už v Televizních novinách ta reportáž vyšla a byly tam takový prostě věci šílený, že se to nedá vylíčit, jo?... co jsem pociťoval, [tam] z nás udělali úplný zločinci... To byla kampaň, podle mýho, to byla prostě řízená kampaň, ačkoliv pak vyšla v televizi omluva a uvedení na pravou míru tý celý záležitosti, tak prostě to důraznější a co si víc lidi pamatujou, to je to první, že jsme něco provedli, prostě. Já prostě věřím tomu, že ten člověk pracoval na vobjednávku, že to byla likvidační reportáž, nebo likvidační prostě pořad..."

    Britské listy samozřejmě zjistily, o koho a o kterou kauzu šlo: tajemným rozhněvaným mužem je JUDr. Michal Račok a firmou společnost Ferona; existuje i pravomocný rozsudek, nařizující České televizi zaplatit poškozeným částku cca. 200 tisíc korun (pikantní je, že dr. Račok je funkcionářem České advokátní komory a ta stěží svým členům doporučuje anonymní vystupování v médiích): smůla však je, že takový způsob prezentace je zcela nevěrohodný. Tvůrci protireportáže tedy evidentně nevyužili ani jasnou příležitost ke skórování.

    Na telefonu opět Jiří Ovečka, tentokrát ještě stručněji: "Já se k tomu nebudu vyjadřovat." K čemu? K Feroně? K obvinění, že ve volném čase vraždí osamělé stařenky? K výsledkům voleb? Nevíme, otázka autorům nestála za to, aby s ní diváka seznámili.

    Tečku obstaral opět John Bok: "Tak nemravný člověk jako pan Ovečka by v médiích ani neměl být." No uznejte, může ještě někdo pochybovat?

    Závěrem (a teď pro změnu vážně): Na Nezvalově a Prokůpkově "reportáži" se dají najít snad všechny myslitelné novinářské chyby. Nejde ovšem o nebezpečnou manipulaci, ale o dílo veskrze zábavné. O Ovečkovi se nedozvíme skoro nic, zato pochopíme, jak moc vedle sáhli Hušákovi lidé, když si jako své mediální spojky zvolili dvojici tak žalostných amatérů.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|