Vandalský vpád amatérů a demokracie
Bohumil Doležal: drzý grafomane!
Václav Klaus se nedávno přímo otřásal rozhořčením nad domnělou namyšleností Václava Fischera, která ho motivovala ke vstupu do politiky. O pár dní později Bohumil Doležal, vyprovokován článkem "Modrá totalita", mi oslovením "drzý grafomane" dal najevo nelichotivé mínění o mých publicistických pokusech.
Projevy obou mužů mají jednotící prvek: názor, že veřejná činnost je působištěm pouze pro oprávněné, v kterém ctižádostiví amatéři nemají co hledat. Vzniká ovšem otázka, jak taková oprávněná osoba vzniká a podle čeho se pozná. Sami zmínění pánové byli ještě poměrně nedávno neznámými lidmi, jimž jejich tehdejší postavení nedalo příležitost poměřit jejich schopnosti praxí a nebyli tedy profesionály v pravém slova smyslu. Není pochyb o tom, že jde o kvalitní osobnosti, ale přesto nelze říci, že polistopadovým vývojem danou příležitost využili způsobem zcela jednoznačně úspěšným. Jisté je pouze tolik, že se pevně usadili na svém dobytém území a nyní ze svých výšin dávají najevo názor, že je drží právem, nemíní se hned tak z něj nechat vypudit a cítí se oprávněni rozdávat známky způsobilosti k veřejnému působení dalším občanům. Vůbec si neuvědomují, že projevit veřejně názor nebo jej dokonce aktivně prosazovat přímou účastí na správě věcí veřejných není nepřístojnost, ale samozřejmé právo a možná dokonce povinnost občana v demokratické společnosti.
Hodnocení dráhy Václava Fischera od neznámého emigranta do jeho dnešního postavení je jednodušší. Začal z ničeho a vybudoval funkční, prosperující podnik. Prokázal exaktně, že své představy umí přeměnit ve skutečnost. Kdyby to neuměl, zkrachoval by, což ve svých důsledcích je mnohem tvrdší pád na zem než případný volební neúspěch. Na rozdíl od politika by nemohl neúspěch zastřít demagogií, lhaním, nebo odvrátit od sebe jeho následky vyprávěním o tom, jak by vše bylo jiné, jen kdyby jeho okolí včas a lépe pochopilo jeho jedinou, nezpochybnitelnou pravdu: leckdo by ho sice možná s účastí vyslechl, ale na skutečnosti krachu by se nedalo nic změnit a bylo by třeba zavřít krám. Člověku, jenž přichází do politiky z tvrdého podnikatelského prostředí a je úspěšný, je proto třeba bedlivě naslouchat, pokud bude hovořit o věcech, které si ověřil praxí. Že nebude možné jeho výroky podřídit směrnicím některé politické strany nebo dokonce autoritativního politického vůdce ? Tím lépe, aspoň se zvýší pravděpodobnost, že na naší politické scéně občas zazní nějaká zdravě originální myšlenka.
Ponechám stranou otázku, jak se liší grafoman od váženého publicisty a naopak, když oba občas píší nesmysly a literární styl žádného z nich není bez vady. Vyslovuji však podiv nad tím, si publicisté a grafomani začali houfně připojovat k podpisu internetovou adresu. Dosud jsem si naivně myslel, že tím chtějí usnadnit čtenářům sdělování názorů. Je ale možné, že se jen chtějí pochlubit, že dokázali technicky zvládnout módní komunikační techniku a mínění těch druhých je obtěžuje. Mají svou pravdu, nad kterou není a s tou si vystačí. Šťastní to lidé.
Poznámka JČ: Co je měřítkem "kvalitních osobností"? Asi nikoliv "úspěch" v českém kontextu. Lze předpokládat, že by Václav Klaus uspěl v širším evropském kontextu jako politik a Bohumil Doležel jako komentátor? A lze z širšího hlediska usoudit, že je činnost Václava Klause a Bohumila Doležela pro českou společnost prospěšná?
