pondělí 30. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Předvolební kampaň na internetu:
  • Nemáte vkus? Volte Čtyřkoalici - ta ho nemá taky! (Tomáš Pecina) Ochranou památek k podnikatelským ziskům?
  • Omluva panu Miroslavu Jandorovi: pohádky pro děti a erotické videokazety (Oldřich Maděra)
  • Omluva Památkovému ústavu v Brně: vydali jste vynikající zákaz (Oldřich Maděra) Police a státní správa:
  • Úřad na ochranu osobních údajů šetří porušení zákona ze strany policie při udělování akreditací (Štěpán Kotrba) Hranice demokracie?
  • Je demokracie opravdu bezzubá proti neonacionalismu? (Štěpán Kotrba) Recenze dnešní pražské filmové premiéry:
  • Sametová kocovina: Nový film o pohnuté historii české kinematografie - a společnosti - od sedmdesátých let (Jan Čulík) Dopis od místopředsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání:
  • Zdena Hůlová: Proč nemám ráda Tomáše Pecinu Vandalský vpád amatérů a demokracie:
  • Bohumil Doležal: "Drzý grafomane!" (Martin Stín)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

    Nikdo nesmí být policií legitimován, pokud k tomu není přesný zákonný důvod

  • V sobotu večer se zhruba 25 demonstrantů sešlo před vazební věznicí v Praze na Pankráci (jiná fotografie je zde), kde jsou zadržovány poslední 3-4 osoby obviněné v souvislosti se zářijovým zasedáním MMF/SB. Po zhruba půlhodině se účastníci rozešli. Zpestřením nepříliš výrazné akce byly oduševnělé tváře policistů v civilu (zdezde).

    Fotografie zde napravo zachycuje dva policisty, kteří v rozporu se zákonem legitimují účastníky demonstrace. Na dotaz Britských listů, z jakého důvodu vyžadují od mladíků prokázáni totožnosti, si oba policisté zakryli služební odznaky a kvapně místo opustili (číslo jednoho z nich se nám však přesto podařilo zachytit fotoaparátem: 011184).

    Tedy znovu a ještě pomaleji, nejen pro tyto dva příslušníky: Policie ČR nemá právo legitimovat účastníky žádné akce jen proto, aby si pořídila seznam např. levicových nebo pravicových radikálů, příznivců Sparty Praha nebo odpůrců skupiny Lunetic. Nikdo nesmí být policií legitimován, pokud k tomu není přesný zákonný důvod: to patří k základním právům občana demokratického státu. Rutinní kontrola dokladů, jak ji policie na demonstracích běžně provádí, je nezákonná. (text TP, foto ŠOK)

  • V komorní atmosféře a bez větších emocí se v sobotu po poledni odehrála souběžná demonstrace levicových a pravicových radikálů na pražském Palackého náměstí. Na každé straně se jí účastnilo přibližně 50 demonstrantů. Zatímco projevy stoupenců Vlastenecké fronty přetékaly nacionalistickým patosem a vyšinutými větnými vazbami, anarchisté, které policie zablokovala v horní části náměstí, se snažili pravicové radikály přehlušit pískáním, výkřiky a skandováním antifašistických hesel.

    Ani další průběh akce se ničím nevymykal zavedené místní praxi: Po čtrnácté hodině se pravicoví demonstranti vydali pod policejní ochranou na pochod na Vyšehrad (podle informací policie byl řádně ohlášen), zatímco třiceti anarchistům přehradila policie cestu na křižovatce Rašínova nábřeží a Trojické ulice. Nedošlo k excesům ani z jedné strany a přibližně po hodině se demonstranti rozešli.

    Výkon policie, i když víceméně korektní, nebyl ani tentokrát zcela bez vad na kráse: Od demonstrujících anarchistů i od přihlížejích požadovali policisté prokázáni totožnosti a čtyři osoby, které u sebe neměly doklady, zajistili (jak Britským listům řekl policejní důstojník velící zásahu, v jednom případě šlo o osobu mladší 15 let); zákon o policii v § 13 přitom uvádí přesné podmínky, kdy policie smí od občana požadovat doklady, a ty zde patrně nebyly naplněny.

    Tradiční bolestí byla přítomnost policistů bez identifikačních čísel. Šest policistů v neprůstřelných vestách bylo sice po protestu demonstrujících ze zásahu staženo, ale pořádek v okolí zajišťovalo nejméně třicet dalších, kterým odznak zakrývaly žluté luminiscenční vesty. Na toto závažné porušování zákona o policii upozorňují Britské listy nepřetržitě od roku 1998. (TP)

  • Václav Havel v sobotním projevu při příležitosti udělování státních vyznamenání řekl, že identitu českého národa neohrožují mezinárodní organizace a nadnárodní instituce, ale že za možnou ztrátu identity si mohou Češi sami.

  • Vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla ujistil, že se nezhroutí důchodový systém a že na vyplácení důchodů bude mít stát i v budoucnu dostatek finančních prostředků.

  • Lidé pracují lépe ve firmách s volnější disciplínou. Došlo to už i Libuši Benešnové. Výkon zaměstnanců povzbudí podle předsedkyně Senátu Libuše Benešové příznivá atmosféra na pracovišti více než tvrdá disciplína a tlak zaměstnavatele.

  • Policie propustila v sobotu všechny čtyři osoby, které téhož dne zadržela při demonstracích pravicových a levicových radikálů v Praze 2. Tři zadržené předvedla na policejní služebny kvůli ověření totožnosti a jednoho anarchistu kvůli přestupku proti veřejnému pořádku - močení na veřejnosti. - Policie neměla právo zjišťovat totožnost demonstrantů, pokud se nedopustili žádného trestného činu.

  • "Jeho Výsost přijíždí". Jan Rybář, který strávil ve Velké Británii v letech 1995-1996 v Glasgowě rok jako postgraduální student, tu zemi snad tedy doufám alespoň trochu zná (napsal docela rozumnou práci o situaci v Severním Irsku) a měl by mít rozum, je v dnešní Mladé frontě Dnes spoluautorem pozoruhodně patolízalského článku o anglickém princi Charlesovi, který přijíždí do ČR. Uznáváme, že britská královská rodina má snad pro některé lidi v ČR určitý romantický náboj, který se polobulvární MFD tedy tentokrát rozhodla exploatovat skutečně v nejvyšší míře. Nevím, být Janem Rybářem, jestli bych přistoupil na psaní takovýchto článků - považoval bych to za vážné poškození své novinářské integrity. Princ Charles má v Británii pověst nepraktické, poněkud výstřední a irelevantní osoby, která své ekologické projekty myslí dobře, celkově je však pojímána dost jako komická figura, zejména v důsledku tragické a velmi kontroverzní, intenzivně medializované historie vztahů k princezně Dianě (z množství informací, které postupem času vyšly najevo, vyplývá, že se k nezkušené Dianě chovali Charles i celá královská rodina velmi nepříjemně a necitlivě) a své milence Camille Parker Bowlesové (dost trapně ulpívá v mysli jeden Charlesův výrok, který snad novináři před časem získali odposloucháváním jeho hovorů, kdy vyjádřil touhu být pro Camillu její menstruační vložkou). Možná že byli v nedávné historii na Charlese v těchto záležitostech britští novináři až příliš krutí, jenže ať už je tomu jakkoliv, pověst prince Charlese v jeho společnosti není taková, aby před ním každý padal na kolena, jak to figurativně činí v Mladé frontě Dnes Jan Rybář. Podobně jako v práci jiných mladých (vlastně spíše pomalu do středního věku dospívajících?) novinářů, i Rybářovi (musí mu být teď ke třiceti) chybí při sepisování těchto textů určitá míra všeobecně kritického civilizačního kontextu a rozumné soudnosti. Dělají tím české společnosti medvědí službu, když v zájmu čtivosti sepisují o princi Charlesovi bulvární článek plný pseudoromantických nesmyslů, namísto toho, aby - když už se Charlesovým příjezdem do ČR vůbec zabývají, list otiskl inteligentní, kritické a vyvážené zhodnocení toho, co vlastně Charles pro dnešní Británii a Evropu znamená, pokud vůbec něco. Rybář v úvodu svého článku doslovně přetiskl v MFD plný bombastický Charlesův oficiální titul. V žádných britských novinách jsem takové patolízalství v životě neviděl. K čemu to je - a jak například obohacuje naše poznání hluboká informace, že Charles nemá údajně rád, pokud se na něho při plnění oficiálního programu spěchá a co bude na Pražském hradě jíst. Opravdu texty takovéto úrovně četl v Británii během svého tamějšího pobytu Jan Rybář ve svém oblíbeném deníku Independent? (Independent má redakční zásadu, že netiskne nic o britské královské rodině, pokud nejde o výjimečnou zprávu velkého veřejného zájmu.) Jak rychle se zapomínají měřítka a úroveň, že. Nevím, jestli by sponzoři Jana Rybáře z televize ITV, kteří financovali jeho roční postgraduální pobyt v Glasgow, po přečtení jeho dnešního článku v MFD neusoudili, že to byly vyhozené peníze - že jeho pobyt v Británii financovali asi zbytečně. Anebo musí snad každý po návratu do Čech po určité době znovu propadnout místním zvyklostem? (JČ)

  • Ředitelka TV Prima Kateřina Fričová v pátek resignovala na svou funkci. Tento krok, který byl v zákulisí očekáván již delší dobu, zdůvodnila K. Fričová dlouhodobými neshodami s provozovatelem televize Prima, společností FTV Premiéra, potažmo akciovou společností GES Holding. Spolu s ní odchází i programový ředitel televize Prima Petr Koliha. --- Fričová patří nepochybně k nejvýznamnějším osobnostem české mediální scény: s minimem prostředků se jí podařilo dát televizní stanici osobitý image, vytvořit poměrně kvalitní (a diktátem vlastníka jen málo ovlivněné) zpravodajství a publicistiku a vyvést televizi z červených čísel. V kuloárech se mluví i o tom, že Fričové nabídli poslanci opoziční smlouvy místo generální ředitelky České televize; v každém případě by ředitelka Primy nebyla bez šance ani v regulérním konkursu. Velkým handicapem Fričové pro tuto funkci je však omezený rozhled a zcela chybějící mediální charisma. (TP)

  • Minulý čtvrtek vyšel v polském deníku Gazeta Wyborcza článek Tomáše Peciny o pražském zasedání MMF/SB. Českou verzi článku zveřejnily Britské listy zde. Autor nabídl text k publikaci rovněž Literárním novinám, ale jejich šéfredaktor Jakub Patočka článek odmítl.

  • Český helsinský výbor potvrdil, že během protiglobalizačních demonstrací docházelo k policejní brutalitě. K tomu jsme přinesli jeho průběžnou zprávu, zde, nebo jako dokument RTF na této adrese.

  • Nové vydání týdeníku Tramvaj načerno (http://www.tramvaj.cz) rozbírá politiku bosenského prezidenta Aliji Izetbegoviče, zamýšlí se nad budoucností regionálních knihoven v ČR a uvažuje na základě příběhu z novinářské branže nad morálkou a právem.

  • Nové texty o české literatuře na stránce Radka Sarkoziho (http://www.ceskaliteratura.cz ) zahrnují sborník severočeských spisovatelů a malířů Od břehu k horám, Sefertovo Na vlnách TSF, Sarkoziho článek Transformace českého školství se vleče. Sarkoziho stránky mají i odkazy na internetové časopisy Weles, Host a Časoděj.

  • Jiřina Fuchsová (jfuchs@sprynet.com) sestavuje adresář učitelů českého jazyka. Píše:

    Profesorům, učitelům a instruktorům českého jazyka: Máte-li zájem aby informace o vašem vyučování bylo celosvětově k dispozici na internetu, pošlete základní údaje (název kurzu, místo konání přednášek, trvání kurzu - kalendářní a časový údaj - stručný popis náplně, výši školného, a kontaktní telefon či e-mailovou adresu). Uveďte údaje o výuce českého jazyka v letech 2001 i 2002.

  • Senátor Zeman a cizí peří. Vladimír Zeman, senátor za Unii svobody, má své voliče rád (zejména nyní, když jsou volby přede dveřmi). Proto jim do schránky nechal doručit leták nadepsaný: Nákladem S. O. S. 2000 a senátora Vladimíra Zemana, spoluautora zákona o svobodném přístupu k informacím (zde). V něm se občanovi poněkud polopatistickým jazykem vysvětluje, jak zmíněný zákon používat a k čemu všemu je mu dobrý. Celé to má háček: předkladateli a hlavními autory zákona byli Oldřich Kužílek a Michael Žantovský (ODA) a jak Britským listům potvrdil první z nich, V. Zeman se na přípravě zákona nijak autorsky nepodílel. Inu, normální je nelhat, že, pane senátore? --- Podařilo se nám spojit i s Vladimírem Zemanem. Ten se výrokem O. Kužílka cítil dotčen: považuje se prý za spoluautora zákona, protože se, jak pan senátor vysvětlil, iniciativně účastnil jeho prosazování. Na dotaz, zda se V. Zeman nějak podílel i na textu zákona, nám bylo řečeno, že o něm se svými kolegy často diskutoval. (TP)

  • Jaroslav Hutka má stránky se svými texty a informacemi o CD se svými písněmi na této adrese.

    Spěchá!! Výhodná nabídka zaměstnání v zahraničí. Knowledge Media Institute britské The Open University hledá pro projekt Clockwork pracovníky se znalostmi aplikované umělé inteligence a internetových technologií.


  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Předvolební kampaň na internetu

    Medvídek koala řádil na severu Čech...

    Nemáte vkus? Volte Čtyřkoalici - ta ho nemá taky!

    Tomáš Pecina

    Málokdy mají graficky strohé Britské listy příležitost rozzářit se barvami a okouzlit bohatstvím typografických formátů a hravých dětských metafor; rádi proto využíváme příležitost a publikujeme v plném znění předvolební e-mail Čtyřkoalice.

    Dopis byl odeslán z adresy ctyrkoalice@volny.cz (z libereckého serveru vol.cz) a proto se zdá, že jde o dílo některého lokálního funkcionáře - ne-li dokonce politického soupeře. Pokusíme se s autorem e-mailu spojit a představit ho i čtenářům Britských listů.


     
    To máme ale krásný podzim. Růže odkvétají, ptáci odlétají na jih a třešně už jsou pěkně v  mrazáku.
     
    SPOLEČNĚ PRO ZMĚNU
    informační večerník kandidátů Čtyřkoalice    první číslo   28. října 2000
     
    Medvídek koala jezdí po vlastech českých. V sobotu zavítal do Jablonce nad Nisou a Liberce. Byl i s červeným double deckerem vykázán od Hypernovy, aby se pak proběhl dolů Pražskou a nahoru Moskevskou ulicí. Vystrašil několik dětiček, ale nikoho nepokousal.
    Radost z něho pak jistě měli návštěvníci libereckého Kauflandu, kterým do nákupních košíků naděloval pivo zn. KOALA. Rozdalo se jich na pět set.
     
    Kdy jsou volby a jak se volí?
    První volby do krajských zastupitelstev se uskuteční v neděli 12. listopadu. Co nevidět dostaneme hlasovací lístky, z nichž jeden budeme moci vhodit do volební urny. Na kandidátce lze nejvýše čtyřem kandidátům přidělit preferenční hlasy.
    Zítra se dozvíme, na co vlastně ty kraje jsou. Odpovídat budeme též na vaše dotazy.
     
    16,5%  jsou podle magazínu iDnes preference Čtyřkoalice v Libereckém kraji před kvapem se blížícími krajskými. Poněkud lépe dopadá zatím průběžné hlasování na  serveru http://www.evolby.cz podle něhož
    Čtyřkoalice v Libereckém kraji získá rovných 50%
    hlasů, těch občanů, kteří přijdou k  volbám.
     
    A zde je odkaz na  naše oficiální stránky.

    Ochranou památek k podnikatelským ziskům?

    Omluva panu Miroslavu Jandorovi: pohádky pro děti a erotické videokazety

    Oldřich Maděra

    Vážený pane,

    omlouvám se Vám za mé výroky uveřejněné v mém článku v Britských listech o Vás a Vašich firmách.

    Omlouvám se, že jsem si dovolil navrhnout projekt malé větrné elektrárny 4.9kW, která ušetří 200t hnědého uhlí, v památkové zóně slavkovské bojiště, kde Vy a Vaše firmy nemají žádné obchodní zájmy a kde pouze z dobré vůle organizujete za své peníze každoroční setkání přátel historie.

    V zápalu zneužívání větru, který patří nám všem, jsem přehlédl, že Vámi vlastněný nonprofitní server (http://www.austerlitz-region.cz/) neprodává přímo žádné zboží Vaší firmy DAVAY (http://www.austerlitz-region.cz/austerlitz2005_cz/10_akce/index.html). Na tomto nonprofitním serveru, který propaguje vlastnictví nás všech - kulturní památku slavkovské bojiště - není žádná reklama a Vy z ní nemáte žádný příjem. Dále jsem si uvědomil, že jsem ani na tomto nonprofitním serveru vlastně neviděl žádný odkaz na Vaši firmu DAVAY (http://www.austerlitz-region.cz/austerlitz2005_cz/11_linky/index.html), která prodává na webu různé vidokazety.

    Odpusťte, možná jsem nenormální, ale ze skladby Vámi nabízeného zboží, kde nabízíte hned vedle pohádek pro děti erotické videokazety, jsem opravdu "na maděru", jak uvádíte.

    Oldřich Maděra

    Brno


    Omluva Památkovému ústavu v Brně: vydali jste vynikající zákaz

    Oldřich Maděra

    Vážený Památkový ústave v Brně,

    omlouvám se Ti za některé nepředložené výroky v mém článku (http://www.britskelisty.cz/0010/20001026h.html#07) v Britských listech. Opravdu jsi nikdy neodeslal žádné kladné stanovisko na stavbu hypermarketu v památkové zóně Slavkovské bojiště (http://blisty.internet.cz/0010/20001024g.html#06).

    Všechny hlavní památky Slavkovského bojiště jsi vždy zodpovědně hájil a to tak pečlivě, že Ti před tvými okny zbořili jednu z nejhodnotnějších památek v samém středu města Brna - Velký Špalíček. I když tato památka ležela pouhých 100 metrů od tvých ctěných vrat, dnes je na jejím místě pěkný obchod s textilem a staví se zde ještě pěknější hotel.

    Omlouvám se Ti za pokus o narušení nejdůležitější a vlastně jediné původní historické památky Stará pošta na Slavkovském bojišti, která je dnes v soukromém vlastnictví (http://www.austerlitz1805.cz/). Chápu, že ty železobetonové podzemní garáže v jejím těsném sousedství a několik luxusních apartmánů nad nimi bylo opravdu nezbytně nutné povolit. Na rozdíl od toho by moje větrná elektrárna, která by ostatně ani z prosperující restaurace nebyla vidět, ušetřila pouhých dvě stě tun hnědého uhlí.

    Než uvedu plné znění Tvého vyjádření, dovol abych uvedl seznam hodnotných krajinných prvků uvnitř chráněné památkové zóny, které zejména tvoří přirozený krajinný ráz okolí památky Stará pošta" směrem k plánovanému místu stavby větrné elektrárny, která by mohla narušit dosud zachovaný charakteristický táz krajiny.

  • dvouproudá státní silnice Brno-Vyškov
  • areál firmy vykupující dřevěné palety s nevzhlednými plechovými boudami a desetimetrovými hromadami palet
  • dvacetimetrový stožár pro mobilní telefony
  • bývalá betonárka pro stavbu dálnice s desetimetrovými nevzhlednými věžemi a hromadami štěrku
  • čtyřproudá dálnice Brno-Olomouc
  • dálniční mimoúrovňové křížení silnice směrem na Slavkov se čtyřmi sjezdy a nájezdy
  • černá skládka u jednoho ze čtyř nájezdů na dálnici
  • náletové křoviny a stromy v rozsáhlém neudržovaném okolí křižovatky dálnice se silnicí na Slavkov
  • desetimetrová, v noci osvětlená, reklamní plechová orlice cca 1 km západně po dálnici a další obdobné reklamy
  • železniční vlečka z cementárny Mokrá vedoucí po železobetonovém mostě ve výšce 10 metrů nad středem obce Holubice, která dále protíná pozemek pro stavbu elektrárny a dělí ho na dvě části
  • železniční trať Brno-Veselí nad Moravou s podjezdem pro silnici v dolní části obce Holubice
  • stavba areálu dřevozpracující firmy s desetimetrovými halami a dalšími výrobními objekty na vrcholku kopce nad obcí Holubice

    Zde již uvádím opis tvého vyjádření v plném znění:

    Památkový ústav v Brně Radnická 2, 601 54 Brno

    č.j. 11975 - OPP 6970/2000 Okresní úřad
    referát kultury
    Nádražní 7
    V y š k o v

    V Brně dne 23. října 2000

    Vyjádření podle ust. § 14 odst. 6, zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů

    Věc: Holubice, okr. Vyškov, výstavba větrné elektrárny - MAWT 5

    K Vašemu požadavku ze dne 11.10.2000 a požadavku firmy MADĚRA s.r.o. ze dne 26.9.2000 podáváme toto vyjádření:

    Záměr výstavby větrné elektrárny na katastrálním území obce Holubice, na parcele č. 165, která je součástí památkové zóny bojiště bitvy u Slavkova, je z hlediska zájmů státní památkové péče

    n e p ř í p u s t n ý

    a to z těchto důvodů:

    Uvažovaná parcela se nachází v památkové zóně bojiště bitvy u Slavkova, která byla vyhlášena MK ČR 10.9.1992 na základě významu daného území pro historickou osobitost místa, historické vazby sídel, krajiny, terénních útvarů a krajinný obraz daného území.

    Památková zóna krajinného typu je charakteristická mírně zvlněným terénem. Z  krajinářského i památkového hlediska umístění větrné elektrárny by pohledově negativně ovlivnilo památkovou zónu slavkovského bojiště a narušilo přirozený krajinný ráz (viz vyhláška č.137 / 1998 Sb., §60).

    Výstavba větrné elektrárny by znamenala závažný zásah do historického a obecně vžitého panoramatu bojiště bitvy u Slavkova. Dosud zachovaný charakteristický ráz krajiny nelze narušit netradiční, byť ekologickou výstavbou.

    Investorovi doporučujeme upustit od záměru výstavby větrné elektrárny v památkově chráněném území zóny bojiště bitvy u Slavkova. Navrhovaná větrná elektrárna i při své relativní subtilnosti naruší dálkové pohledy a výhledově hrozí její následné využití - nosič vysílacích zařízení, reklam apod.

    Na území jižní Moravy je jistě mnoho vhodnějších míst, kde umístěním větrné elektrárny nedojde k újmě na krajinném rázu historické zóny. Jsme přesvědčeni, že větrné elektrárny si jako obnovitelný zdroj energie najdou i v naší zemi své místo, ovšem výhradně v průmyslových zónách, kde mohou dotvořit charakter území a být tak estetickým přínosem, nikoliv však v v plošně chráněném území.

    P o u č e n í

    Toto vyjádření je podkladem pro vydání závazného stanoviska výkonného orgánu státní památkové péče - referátu kultury OkÚ ve Vyškově

    PhDr. Ing. Miloslav Housovský
    vedoucí odboru památkové péče

    Na vědomí: MADĚRA, s.r.o., Hálkova 47, 614 00

    Vyřizuje: Ing. arch. Jana Firbasová
    Ing. Dagmar Fetterová
    Ing. arch. Petra Peterková


    Úřad na ochranu osobních údajů šetří porušení zákona ze strany policie při udělování akreditací

    Štěpán Kotrba

    Podle sdělení JUDr. Jiřího Maštálky z Úřadu na ochranu osobních údajů obdržel ÚOOÚ podnět k zahájení šetření činnosti Policie ČR při udělování akreditací novinářům na zasedání MMF a SB a vezme jej v úvahu při sestavování kontrolního plánu. Britským listům to sdělil JUDr. Maštálka dnes v 13:24. Nutno říci, že podnět jsem zaslal i já 25.10. mailem a odpověď došla kupodivu - také mailem. Rychlá, věcná, korektní, vstřícná. Škoda jen, že ještě ani ÚOOÚ nepoužívá dosud digitální podpis. Snad v dohledné době... Nutno říci, že úřad nezávislého kontrolora se vůbec nechová jako "Úřad", ale opravdu jako úřad. Potěšitelné zjištění. Jedno z prvních, které jsem s úředníky českého státu za poslední léta učinil. Postup šetření této věci budeme pečlivě sledovat a čtenáře budeme průběžně informovat.

    O tomto pravděpodobném porušení zákona ze strany Policie či FBI na našem území (a tudíž v české jurisdikci) informoval server World Online i další "postižení" novináři. Má zkušenost s akreditačním střediskem MMF byla podobná, neboť mne úředník střediska po předložení novinářského průkazu nejdříve lustroval ze sjetin se stovkami jmen zřejmě "nežádoucích" žurnalistů, než mne vůbec pustil dál. Na mou otázku odpověděl, že je to seznam nežádoucích osob. Stalo se 23.9. v 9:30. Akreditace mi stejmě udělena nebyla. S poukazem na to, že jsem "žádal" pozdě. Bůh ochraňuj občanskou společnost před multinacionálními byrokraty a globalizovanou policií.


    Je demokracie opravdu bezzubá proti neonacionalismu?

    Poznámka na okraj aktivit Vlastenecké fronty

    Štěpán Kotrba

    Motto: Boucháte-li na vrata a nikdo neotevře, neznamená to, že nikdo není doma

    To, že vystupování Vlastenecké fronty víceméně hraničí s trestnými činy šíření rasové nenávisti, je známo už dlouho. Je to známo i české policii. Je s podivem, jak její pořádkové složky postupují pouze podle formálních aspektů práva, a nikoliv podle jeho věcného obsahu. Pokud dokážete zajistit, že správnímu úřadu - městskému či obvodnímu úřadu nahlásíte "protestní" pochod - demonstraci, nikdo se už pak nestará, zda je proslov na tomto shromáždění v souladu se zákonem. Jde přeci o "povolené" shromáždění, a  tak zodpovědnost nemá policista, ale starosta té dané obce. A tak pochod radikální neonacionalistické pravice dostává "zelenou" a policejní ochranu "nahlášeného shromáždění" a nikoho z našich "věrchušek" nezajímá, že se tak ve společnosti vytváří pocit společenské únosnosti utrapravicových společenských aktivit. Hrdě, se zdviženou pravicí, řvou po ulicích "Nic než národ !" Hrdě, pod "ochranou" policie se uzavřou ve vesnické hospodě a nikdo neví, co se uvnitř děje. A policie stojí a mlčí. Zákon praví, že pokud je orgán činný v trestním řízení nečinný, je povinností občana konat na obranu zákona. Toť legitimace jednání anarchistů. On totiž "zákon" je opravdu nečinný. Již mnohokrát bylo upozorňováno (i Britskými listy) na militarizující a fašizující tendence mezi některými policisty či bezpečnostními službami.

    Probudí se snad sociálnědemokratický ministr vnitra teprve tehdy, až se "naše hnědá armáda" přetransformuje v politickou stranu a volby dopadnou tak, jako ve Francii s Jean-Marie Le Pennem? Nic než národ... To by bylo trochu pozdě.

    Notabene - stará generace anarchistů v čele s Jakubem Polákem (jejíž hlavním "akčním" programem byly právě ANTI-FA aktivity) je už "přestárlá" a ztrácí kontakt na "mláďata", která dnes tvoří hlavní proud anarchosociálního hnutí. To způsobuje ztrátu akceschopnosti i ideové soudržnosti anarchistů, zatímco Vlastenecká fronta utvořila "politickou koalici" s národními socialisty a jejím hlavním ideologem se stal salónní národní socialista Jan Skácel, bývalý politický vězeň a fanatický nacionalista. I díky němu se výrazně změnila taktika hnutí směrem k legálním metodám, využívajícím zákona i hledání politických spojenců namimoparlamentní pravici. A tak právníci Vlastenecké fronty tvoří dnes "útočnou kolonu" vůči institucím státu a mistrně dokáží využívat kompetenční složitosti českého práva i věcné neuchopitelnosti "hnutí skinheads" z titulu těch mála paragrafů, které postihují neonacionalismus a protofašismus v jejich některých vystoupeních či skutcích. Soudci jim v tom vydatně pomáhají. Miloš Zeman se na pohřbu jedné z obětí rasistického útoku vyjádřil, že skinheads je nutno postavit mimo zákon. Jak dokázal sociálnědemokratický ministr vnitra, zůstalo doposud jen u slov. Je demokracie opravdu bezzubá proti neonacionalismu? Probudí se až o novém holocaustu? To by bylo trochu pozdě.

    Poznámka JČ: Je pravda, že existuje-li v ČR zákon, zakazující šíření rasové nenávisti, měly by státní orgány vynucovat jeho dodržování. Pro právní kulturu je velmi špatné, vynucují-li státní orgány dodržování zákona jen někdy. Nejsem si však jist, že by v demokracii měly zákony zakazovat verbální politické projevy - měly by trestat až konkrétní činy ani si nejsem jist, zda by zákaz verbálních rasistických projevů vedl k oslabení nebo naopak k heroizaci a k posílení rasistických tendencí v české společnosti...


    Kam se poděla někdejší nová vlna českého filmu?

    Sametová kocovina?

    Nový dokumentární film o pohnuté historii české kinematografie ve svědectví pamětníků od začátku sedmdesátých let dodnes

    Jan Čulík

    Robert Buchar dokončil svá studia na pražské FAMU v roce 1975 a než v roce 1980 emigroval do Spojených států, natočil patnáct filmů. Do roku 1989 pracoval jako kameraman pro CBS a od té doby vyučuje kinematografii na Columbia College v Chicagu. Zároveň pracuje jako kameraman při výrobě reklam a nezávislých filmů.

    Bucharův film "Sametová kocovina" o historii české kinematografie od začátku sedmdesátých let dodnes měl minulý týden premiéru v České republice na filmovém festivalu v Jihlavě.

    Dnes, v pondělí 30. října 2000, ve čtrnáct hodin ho mohou shlédnout zájemci v pražském Filmovém klubu, Karlovo náměstí 19, Praha 2. V České televizi se bude Bucharův film vysílat v lednu 2001.

    Robert Buchar nám poskytl recenzní videokopii, takže jsme ji v pátek 27. října mohli zařadit mimo program do kursu současného českého filmu na Glasgow University.

    Bucharův film působí jako cenný studijní materiál: přesně řečeno také to studijní materiál vlastně je. Kromě několika málo příležitostných záběrů z dnešní Prahy či půltuctu dokumentárních záběrů ilustrujících, o čem je řeč, je celých 144 minut tohoto dokumentárního filmu pietním a taktním sestřihem monologů českých filmových režisérů nejrůznějších směrů a generací: Věry Chytilovém Saši Gedeona, Jiřího Krejčíka, Antonína Máši, Jiřího Menzela, Jana Němce, Ivana Passera, Jana Svěráka, Karla Vachka, Drahomíry Vihanové a Zuzany Zemanové. Ve filmu také hovoří kameraman Stanislav Milota a produkční Jaroslav Bouček, který se podílel na kontroverzní privatizaci Barrandova.

    Svědectví příslušníků starší generace ve filmu převládají. Jsou, možná docela pochopitelně, zcela apokalyptická. Lidé jako Jiří Krejčík, Antonín Máša, Stanislav Milota a Věra Chytilová v první části filmu, vypovídající o likvidaci slavné české kinematografie ze šedesátých let, k níž došlo v letech sedmdesátých, vyplňují známá historická fakta osobním svědectvím. Potvrzuje se, co bylo známo: že totiž v okupačním, normalizačním režimu byli k likvidaci vynikající úrovně české kinematografie použiti jedinci druhého až třetího řádu, kteří by se v normální situaci neuplatnili. Ti se obávali konkurence kvalitních a talentovaných režisérů a celé vedení Československého filmu s nimi vstoupilo ve spiknutí, aby dobří režiséři nemohli pracovat. Některým, jako je Jiří Krejčík či Antonín Máša, byla práce ve filmu znemožněna navždy. Zajímavé je svědectví Věry Chytilové, které se nedala a chodila se s komunistickými papaláši do vedení filmu i na ÚV KSČ do krve hádat: dobře věděla, že se jí funkcionáři bojí, a tak demonstrativně šířila všechny nehoráznosti, které jí jaký funkcionář řekl, písemně zase na všechny další úřady. Nakonec jí bylo dovoleno natáčet.

    Druhá polovina filmu přináší svědectví o osudu české kinematografie od pádu komunismu: zabývá se rozkradením barrandovských ateliérů a jejich dnešní nefunkčností. I v této části filmu je pohled starší generace režisérů veskrze apokalyptický. Potvrzuje se, co je o české společnosti známo: je to společnost, která je nespokojená, nešťastná, neklidná a je v chaosu.

    V reakci na pád komunismu přestala podle těchto starších filmových tvůrců platit veškerá etická či morální měřítka. Nové filmy neobsahují žádné myšlenky. Chtěl bych vědět, argumentuje Antonín Máša, čím žije a o čem přemýšlí dnešní mladá generace. Nevíme to, protože ze současných českých filmů či televizních pseudoinscenací se to nedovíme. Bucharův film potvrzuje i jinou známou věc: být disidentem za komunismu bylo po pádu komunismu v stále setrvačně znormalizované společnosti handicapem. Stejně tak, tvrdí jeden filmařský svědek, jako museli po roce 1948 být hrdinové letci z bitvy o Británii za své hrdinství odsouzeni do vězení, protože se česká společnost nemohla s jejich hrdinstvím, s jejich nasazováním životů, vyrovnat (hrdinný postoj člověka, který byl ochoten pro blaho svého národního společenství nasadit život, byl tomuto společenství, jemuž jde převážně o knedlíky, nepříjemný a nebezpečný), byli nutně po roce 1989 ostrakizováni i chartisté. Stanislav Milota, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, svědčí ve filmu o tom, že když na Radě pozvedne k něčemu hlas, ozve se proti němu: "No jó, to jste vy, ti disidenti..."

    Je trochu škoda, že Bucharův film je nevyvážený v tom smyslu,že dává velký prostor kritikům ze starší generace a bohužel už jen relativně malý prostor příslušníkům generace mladší, kteří by bezpochyby na všechnu tu kritiku měli být schopni přesvědčivě reagovat. Že by relativně malý časový prostor, ve velmi dlouhém filmu byl mladším českým filmařům poskytnut jen proto, že opravdu nemají co říct? Nezdá se to být pravda. Mladší režisérka Zuzana Zemanová sice se v relativně dlouhých svých extempore nezmohla na moc víc než vlastně jen na banality (přiznám se k určité zaujatosti, protože při dlouhém interview před filmovou kamerou si nevyndala z pusy žvýkačku - byla to nehorázná urážka filmového publika, anebo to snad mělo působit dojmem nonšalantnosti? Působilo to nesmírně trapně) - avšak osoby jako Jan Svěrák a zejména Saša Gedeon se projevili ve filmu - bohužel jen na velmi malém prostoru jako lidé s pronikavou inteligencí. Gedeonův film "Návrat idiota" patří konec konců k jednomu z nejlepších českých celovečerních filmů, jaké vznikly za posledních deset let. Ano, v české společnosti snad je chaos, uznává Gedeon. Demokracii asi nemáme, ale česká společnost je svobodná - a to je obrovská věc. Každý se svobodou může naložit, jak si přeje. Lidi jako Gedeon ji bezpochyby zužitkují. Nadějí pro českou společnost musí být, že se v ní snad během času prosadí právě takoví jedinci, jako je Gedeon - pokud z frustrace neodejdou do zahraničí.

    Bucharův film kreslí deprimující obraz současné české kinematografie i společnosti - možná je to však proto, že se skládá především ze svědectví starších filmových tvůrců, které komunistický režim uprostřed kariéry zničil a po pádu komunismu už byla společnost jiná - octli se v cizí zemi a novým poměrům se nedokázali přizpůsobit. Je to velké téma, jedno z mnohých, o něž se málokdo v ČR zajímá: lidé středních let byli pádem komunismu zaskočeni. Jak se s tím, že jim byla "ukradena" země, v níž žili spokojeně, vlastně vyrovnali?

    Bucharův film vznáší více otázek, než na kolik jich odpovídá. Je apokalyptická vize nynější české společnosti, kterou líčí, autentická? Nebylo by zajímavé po těchto frustrujících výpovědích starších lidí dát větší prostor mladým, jejichž společnost to dnes v Čechách je, aby na frustraci staré generace odpověděli a  Antonín Máša se dověděl, čím dnešní mladí lidé žijí?

    Anebo je to skutečně tak, že erudice, kulturnost a civilizovanost skončila v české kinematografii a české společnosti se slavnou vlnou filmů z šedesátých let, po nich následoval asijský útlak invazí zotročeného národa a dnes už jen bezbřehá svoboda konzumního, sobecky individualistického primitivismu, bez jediné samostatné, zlidšťující myšlenky? Situace se mi v České republice nezdá tak apokalyptická, jak ji vidí tito staří, bezmocní filmoví režiséři.

    Hovořím-li o tom, že poskytl Rudolf Buchar svým mluvčím pietně a taktně velký prostor, nemyslím to stoprocentně jako chválu. Film je sice sestřihán tak, že je zjevné, že má promyšlenou strukturu, ale tato struktura je příliš liberální. Nevím, komu je film určen. V první části, pojednávající o likvidaci české kinematografie začátkem sedmdesátých let, svědčí pamětníci režiséři ze svého osobního hlediska o skutečnostech, které dnes v ČR každý zná. Mezinárodní publikum to možná nezná, není však pro ně tento způsob zpracování historie českého filmu příliš rozvláčný a  subjektivní? Totéž platí i o druhé části filmu: výpovědi připadají příliš osobní, nejsou konfrontovány z nezávislou kritickou objektivní analýzou situace a jsou moc dlouhé, takže se v rozsáhlých monolozích ztrácejí občasné skutečně podnětné myšlenky. Přijme mezinárodní publikum tyto "proudy vědomí" zatrpklých českých filmařů jako první úvod do této problematiky, i níž neví nic?

    Kinematografičtí starci se ve svých výpovědích opakují. Stanislav Milota (to je o něm známo) není schopen před kamerou dokončit souvisle snad jedinou větu (právě proto jsou jeho - velmi dlouhé - vstupy sestříhány nejradikálněji).

    Celkově působí film spíše jako užitečný dokumentární materiál před sestřihem, z něhož jistě budou v budoucnosti čerpat historikové i jiní studenti posledních třiceti let života české společnosti. Pietní přístup k autentickým svědectvím však znamená, že nejde v pravém slova smyslu o skutečný dokumentární film - neprojevuje ani investigativnost, ani kritičnost: osobní svědectví jsou sice stavěna na vzájem do kontrastu, avšak analytičnost redakčního přístupu není dostatečně ostrá.

    Tak je historie rozkradení Barrandova vylíčena jen na základě několika osobních svědectví: tvrdě analytický, investigativní film by však nezůstal jen u těchto měkkých, subjektivních výpovědí, přinesl by vlastní, autoritativní analýzu tohoto tématu a k němu by použil osobních výpovědí jen jako ilustrace.

    Celé rozsáhlé osobní svědectví Jiřího Krejčíka dosti podstatně zpochybňuje to, když ve filmu vyjde najevo, že Krejčík považuje Cibulkovy seznamy spolupracovníků Stb za konečný a přesvědčivý důkaz této spolupráce. Okamžitě to u diváka vyvolá dojem: jestliže Krejčík věří Cibulkovi, co jiného je v jeho svědectví, které tvoří dost podstatnou část Bucharova filmu, nespolehlivé?

    Bucharův film proto zůstává do značné míry na půl cestě: shromáždil cenný dokumentární materiál na úrovni osobních svědectví, nepokusil se je však samostatně zhodnotit. To snad udělá s jeho filmem časem někdo jiný. Film by byl působivější, kdyby autor vzal nůžky a tak o třetinu ho zkrátil.

    144 minut Bucharova filmu obsahuje celou řadu velmi zajímavých podnětů k přemýšlení - bohužel, díky příliš liberálnímu střihu, se někdy trochu ztrácejí v opakujících se banalitách. Kromě už výše zmíněného Saši Gedeona obsahuje film velmi zajímavé výroky Karla Vachka: rádi bychom se k nim v někdejších příštích Britských listech vrátili.


    Pár citátů z Bucharova reklamního letáku o filmu Sametová kocovina: (viz též www.realplay.com/velvethangover)

    Jiří Menzel: Ztratil jsem víru, že se jednoho dne lidi zlepší. A jsem přesvědčen, že dnešní filmy jsou tak brutální, že dnešní mladá generace, ve srovnání s naší generaci, si nemyslí, že lidi někdy budou lepší. Tento útěk od lidství není úmyslný, ale přináší zisky. Lidi dávají přednost zlu před dobrem. Dobro je bohužel nudné. A umělci si neuvědomují, že přispívají k dehumanizaci naší společnosti.

    Jan Svěrák: Co mě zajímá, a to se projevuje v mém filmu "Kolja" a v ostatních filmech, je člověk proti sobě. Zajímá mě, co dělá člověk ve společnosti, kde je všechno dovoleno. Kde jsou hranice. Jde o morálku. To je velké téma.

    Věra Chytilová: Očekávala jsem, že po období nuceného materialismu budeme mít duchovní období, že se prvořadé stanou duchovní problémy. Ne! Dneska máme materialismus, který je materialističtější, než jaký kdy byl marxismus. Teď se prostě jen bojuje o peníze. Dřív jsme měli ideologii propagandy, dnes máme ideologii peněz.

    Jan Němec: Takže v současnosti máme to nejhorší z obou politických systémů a nejodpornější je politická scéna, jejímiž přestaviteli jsou tito dva idioti a zločinci. Ano, premiér Zeman a předseda parlamentu Klaus jsou zločinci. Jsou horší než komunisti, protože je lidi zvolili ve svobodných volbách, dali jim důvěru, věřili jim, a oni si dnes dělají legraci z celého národa. A nejhorší je, že nejdůležitější páky v ekonomice jsou v rukou lidí ze starého systému KGB a tajné policie. A to s mlčenlivým souhlasem těchto takzvaných politických představitelů.

    Stanislav Milota: A Václav [Havel] se změnil. Změnilo ho jeho prezidentství a vydal se opačným směrem, k jiným lidem. V současnosti hraje velkou hru. Hraje prezidenta a hraje, myslí a jedná jako prezident.


    Dopis od místopředsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

    Zdena Hůlová: Proč nemám ráda Tomáše Pecinu

    Tomáš Pecina zveřejnil v Britských listech dvě noticky, které znovu uvádíme níže. Na ně reaguje předsedkyně RRTV v níže uvedeném dopise.

    1.

  • Kdo vlastní soukromé české televize Nova, Prima a TV3, bude od nynějška tajné. Rozhodla o tom Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, když zamítla žádost Britských listů o tyto informace jako neodůvodněnou. Pod dopisem, který uvádíme v plném znění, je podepsána odstupující členka rady Zdeňka Hůlová. --- Sledujme dobře, kam Z. Hůlová od listopadu nastoupí: není to první rozhodnutí, které tato dáma (o níž se nejen mezi novináři šušká, že je ještě zkorumpovanější než televizní rocker a zároveň radní Petr Štěpánek), udělala ve prospěch soukromých vysilatelů a v neprospěch veřejnosti, a byli bychom velmi překvapeni, kdyby za to nebyla odměněna přiměřenou sinekurou. (TP) - Zákon č. 106/1999 Sb. praví, že všechny informace, o nichž není výslovně uvedeno, že jsou tajné, jsou veřejné. (JČ)

    25.10. 2000

    2.

  • Úřednická arogance aneb Kritizovali jste nás, nic vám neřeknu II. Včera jsem znovu hovořil s mluvčí Rady RTV H. Havlíkovou. Seznámil jsem ji s tím, co jsme se dozvěděli ve sněmovně, a položil jí dvě otázky: 1. Jak je možné, že Rada interpretuje zákon jedním způsobem před poslanci a jiným pro veřejnost?2. Domníváte se, že je v pořádku, když se členové Rady chovají k novinářům/k veřejnosti tak, jak to předvedl ve svém e-mailu Petr Štěpánek? Dr. Havlíková si vzala čas na rozmyšlenou a pak odpověděla, že mluvčí Rady není od toho, aby komentoval nebo vysvětloval stanoviska Rady, a proto na žádnou z mých otázek neodpoví; předá je prý na příštím zasedání k vyjádření Radě. --- A nebylo by tedy jednodušší dr. Havlíkovou propustit a nahradit ji telefonním záznamníkem? Mírou korelace mezi otázkou a odpovědí by se jistě paní Havlíkové vyrovnal... (TP)

  • Poněkud sdílnější byla místopředsedkyně Rady Z. Hůlová. Na první otázku uvedla, že Rada nemá v této otázce zcela jasno, a je proto možné, že se na příštím zasedání 7. 11. přikloní k názoru, který vyjádřily Britské listy, na druhou si pak povzdechla, že komunikační strategie je zatím velkým problémem Rady. --- To si, s prominutím, myslíme rovněž. (TP)

    27. 10. 2000


    Pane Pecino,

    ve čtvrtek 26.10. jsem s Vámi hovořila poprvé v životě, a to telefonicky. Přiznám se, že jsem bojovala sama se sebou, zda to vůbec mám učinit, což se mi po desetileté práci v oboru ohledně rozhovoru s novinářem stalo rovněž poprvé.

    Důvodem mého váhání byl Váš text, uveřejněný v BL předcházejícího dne, tj. 25.10, čili osočení a špína, kterou jste na mne v BL vrhl, aniž jsme se kdykoliv předtím viděli a aniž jste se mne ohledně mé údajné zkorumpovanosti kdykoliv zeptal na cokoliv. Vaše tvrzení ve stylu J.P.P. (jedna paní povídala) se mi totiž jeví v příkrém rozporu s principy, které kdysi zřejmě BL chtěly v ČR pomoci prosazovat, např. vysoké kvalitativní standardy novinářské práce a znalost sledované problematiky. Cítíte-li se strážci takových hodnot, pak vůbec nechápu formu a způsob Vašeho osobního výpadu, který hrubě očernil mé jméno.

    Pokud snad byl motivem Vašeho chování fakt, že Vám Rada svým rozhodnutím odepřela určité informace, máte zákonné možnosti takovému rozhodnutí čelit (a také jste je následně využil).

    Kromě členství v Radě RTV (předtím v Radě ČTK) se dlouhodobě zabývám mediální legislativou a vždy jsem se snažila, aby byla pro novináře s ohledem na jejich společenskou funkci co nejpříznivější. Proto mne Váš postup mrzí o to víc.

    Váš útok na osobu, která Vámi zpochybněné rozhodnutí podepsala, znamená zásadní nepochopení faktu, že jde o úkon statutárního zástupce Rady jako kolektivního orgánu, nikoliv o mé osobní rozhodnutí.

    Svou eventuální reakci na Vaše hrubě nekorektní a očerňující tvrzení ještě zvažuji. Hrozby žalobami však do mé výbavy běžně nepatří a preferuji jiné než soudní formy komunikace. I proto jsem přijala Váš výše zmíněný telefonát ve snaze zodpovědět Vaše otázky a otevřeně Vám vysvětlit poměrně složitou problematiku.

    Po přečtení Vašich pátečních poznámek v BL jsem ale opět překvapena. Na rozdíl od dob doufejme minulých není novinář naštěstí povinen uveřejňovat prohlášení nejrůznějších veřejných činitelů v plném znění. Novinářská zkratka však z etických a profesionálních důvodů nemá zkreslovat podstatu řečeného. Proto reaguji tentokrát raději písemně.

    Ptal jste se na výrok Petra Štěpánka. K problematice výroků jednotlivých členů Rady opakuji, že na osobní názory a postoje mají přirozeně právo. Ne každý člen Rady se vždy stoprocentně identifikuje s kolektivním rozhodnutím Rady či jejím postupem. Jednací řád Rady takové situace upravuje. I tak je ale jednotná komunikační strategie Rady problémem, kterým se Rada dlouhodobě zabývá. Domnívám se, že je tomu tak u řady kolektivních orgánů, které rozhodují ve sboru. Podotýkám ještě, že bez ohledu na široký rozsah své působnosti a počet regulovaných subjektů (provozovatelů vysílání) disponuje Rada - na rozdíl od ministerstev a jiných ústředních orgánů - jen malým úřadem bez samostatného tiskového oddělení či odboru. Rada zamýšlela zřídit alespoň samostatnou funkci mluvčího, ale ani to si z ekonomických důvodů (viz níže) nemůže dovolit. Proto ji plní PhDr. Helena Havlíková souběžně s funkcí vedoucí úřadu, což rozhodně není snadná pozice a úkol. Není rovněž snadné vybojovat při tvorbě státního rozpočtu dostatečné finanční prostředky na to, aby činnost Rady mohla být i v tomto ohledu zkvalitněna. Navíc i na Radu dopadají úsporná opatření vlády při krácení rozpočtu.

    Ptal jste se dále, zda považujeme veřejnost za šaška (zřejmě v souvislosti s tím, že Vám Rada odepřela podat Vámi požadované informace). Vaším odvoláním ve věci se Rada bude zabývat. Veřejností rozhodně nepohrdám a není mi lhostejné, co si myslí o naší činnosti. Do příslušných zákonů jsem vždy prosazovala formulaci, že Rada je orgánem, zastupujícím veřejnost a že své úkoly plní ve veřejném zájmu. U nově navrhovaných úprav (připravovaný nový zákon o vysílání) se mi bohužel zdá, že směřují naopak k větší etatizaci Rady.

    Ptal jste se "Paní Hůlová, proč lžete?" a odvolával jste se na můj projev před komisí, který je podle Vás v nesouladu s dalším postupem Rady. Řekla jsem Vám, že pokud by byl prokazatelně rozpor v tom, co Rada činí a co o tom veřejně (ať již v Stálé komisi pro sdělovací prostředky či jinde) prohlašuje, je to špatně a takové výroky je třeba uvést na pravou míru. Osobně si však stojím za svým "sněmovním" výrokem, který v BL uvádíte. Povinnou informaci o vlastnických strukturách provozovatele vysílání ostatně Rada prosazovala i při tvorbě nového zákona o vysílání.

    Předpokládám, že se Vaším textem ze dne 25 10. v souvislosti s rozhodnutím Rady, kterým nevyhověla Vaší žádosti o poskytnutí informací, bude Rada zabývat na svém nejbližším zasedání, tj. 7.11., jak Vám již bylo sděleno. Výsledek pochopitelně nemohu předvídat a navíc v té době nebudu členem Rady. Máte ovšem plné právo s naším rozhodnutím nesouhlasit a stejně legitimní a legální je podání odvolání a posléze eventuální. žaloby proti odepření podání informace dle příslušného zákona. Pokud se tedy proti některým Vašim postupům důrazně ohrazuji, rozhodně se to netýká tohoto bodu.

    Datem 2.11. 2000 přestávám být členkou a tudíž i místopředsedou či úřadujícím předsedou Rady, neboť k 1.11. končí mé funkční období ze zákona. Nejsem tedy odstupujícím členem, jak jste uvedl a jak už jsem Vám vysvětlila.

    Otázku svého dalšího profesionálního uplatnění budu řešit až v příštích dnech. Otázku dovolby Rady sněmovna odložila až na své příští plénum. Podotýkám jen na okraj, že na rozdíl od některých jiných funkcí není člen Rady po ukončení své funkce nikterak zabezpečen. Chce-li v oboru dále působit, není to nikterak lehké, neboť vystavuje určitým spekulacím či podezření jak médium, které by ho případně zaměstnalo, tak sebe sama. Na toto téma jsem ostatně odpovídala v létě MfD.

    Tolik pro dnešek. Má odpověď rozhodně není vyčerpávající, neboť sledovaná témata jsou velmi široká a ani odborníci na ně mnohdy nemají jednotný názor. Doufám, že bude čas a dostatek jiných příležitostí tyto a související otázky více osvětlit. Předpokládám rovněž, že zareaguje Rada, viz výše.

    JUDr. Zdena Hůlová, 28.10. 2000


    Vandalský vpád amatérů a demokracie

    Bohumil Doležal: drzý grafomane!

    Martin Stín

    Václav Klaus se nedávno přímo otřásal rozhořčením nad domnělou namyšleností Václava Fischera, která ho motivovala ke vstupu do politiky. O pár dní později Bohumil Doležal, vyprovokován článkem "Modrá totalita", mi oslovením "drzý grafomane" dal najevo nelichotivé mínění o mých publicistických pokusech.

    Projevy obou mužů mají jednotící prvek: názor, že veřejná činnost je působištěm pouze pro oprávněné, v kterém ctižádostiví amatéři nemají co hledat. Vzniká ovšem otázka, jak taková oprávněná osoba vzniká a podle čeho se pozná. Sami zmínění pánové byli ještě poměrně nedávno neznámými lidmi, jimž jejich tehdejší postavení nedalo příležitost poměřit jejich schopnosti praxí a nebyli tedy profesionály v pravém slova smyslu. Není pochyb o tom, že jde o kvalitní osobnosti, ale přesto nelze říci, že polistopadovým vývojem danou příležitost využili způsobem zcela jednoznačně úspěšným. Jisté je pouze tolik, že se pevně usadili na svém dobytém území a nyní ze svých výšin dávají najevo názor, že je drží právem, nemíní se hned tak z něj nechat vypudit a cítí se oprávněni rozdávat známky způsobilosti k veřejnému působení dalším občanům. Vůbec si neuvědomují, že projevit veřejně názor nebo jej dokonce aktivně prosazovat přímou účastí na správě věcí veřejných není nepřístojnost, ale samozřejmé právo a možná dokonce povinnost občana v demokratické společnosti.

    Hodnocení dráhy Václava Fischera od neznámého emigranta do jeho dnešního postavení je jednodušší. Začal z ničeho a vybudoval funkční, prosperující podnik. Prokázal exaktně, že své představy umí přeměnit ve skutečnost. Kdyby to neuměl, zkrachoval by, což ve svých důsledcích je mnohem tvrdší pád na zem než případný volební neúspěch. Na rozdíl od politika by nemohl neúspěch zastřít demagogií, lhaním, nebo odvrátit od sebe jeho následky vyprávěním o tom, jak by vše bylo jiné, jen kdyby jeho okolí včas a lépe pochopilo jeho jedinou, nezpochybnitelnou pravdu: leckdo by ho sice možná s účastí vyslechl, ale na skutečnosti krachu by se nedalo nic změnit a bylo by třeba zavřít krám. Člověku, jenž přichází do politiky z  tvrdého podnikatelského prostředí a je úspěšný, je proto třeba bedlivě naslouchat, pokud bude hovořit o věcech, které si ověřil praxí. Že nebude možné jeho výroky podřídit směrnicím některé politické strany nebo dokonce autoritativního politického vůdce ? Tím lépe, aspoň se zvýší pravděpodobnost, že na naší politické scéně občas zazní nějaká zdravě originální myšlenka.

    Ponechám stranou otázku, jak se liší grafoman od váženého publicisty a naopak, když oba občas píší nesmysly a literární styl žádného z nich není bez vady. Vyslovuji však podiv nad tím, si publicisté a grafomani začali houfně připojovat k podpisu internetovou adresu. Dosud jsem si naivně myslel, že tím chtějí usnadnit čtenářům sdělování názorů. Je ale možné, že se jen chtějí pochlubit, že dokázali technicky zvládnout módní komunikační techniku a  mínění těch druhých je obtěžuje. Mají svou pravdu, nad kterou není a s tou si vystačí. Šťastní to lidé.

    Poznámka JČ: Co je měřítkem "kvalitních osobností"? Asi nikoliv "úspěch" v českém kontextu. Lze předpokládat, že by Václav Klaus uspěl v širším evropském kontextu jako politik a Bohumil Doležel jako komentátor? A lze z širšího hlediska usoudit, že je činnost Václava Klause a Bohumila Doležela pro českou společnost prospěšná?


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|