Nejdříve bych Vás chtěl poprosit, abyste věnoval pozornost následujícímu textu, který je psán formou článku a který jsem do BL zaslal (ještě před tím, než vyšel Váš článek, poté jsem jej trochu aktualizoval - nevím v jaké podobě vyjde a zda vůbec vyjde). A ještě o něco Vás poprosím - snažte se, prosím, vnímat argumenty věcně:
Měli bychom se však více naslouchat (i když "na člověka někdy přijde chvíle, kdy je hluchý jako pařez", jak se také někde praví ve Švejkovi). Stěží lze například obvinit náš tým, který přichází s určitou koncepcí řešení problematiky financování investic v oblasti terciárního studia, z toho, že chceme využít nějakého "nestřeženého okamžiku". Právě naopak - uvědomujeme si citlivost dané problematiky a veškeré naše rozbory či návrhy jsou veřejnosti přístupné na internetu již tři roky (v časopisu Marathon zmíněném v článku, na který J. Jírovec reaguje). Právě v tomto čase připravujeme internetovou konferenci na dané téma, kterou chceme odstartovat se vstupem do nového roku (století i tisíciletí).
Z čistě věcného hlediska je nutné zdůraznit, že kritické argumenty týkající se půjček, se nevztahují na mnohokráte citovaný tzv. australský model. To, že absolvent odvádí nikoli fixně stanovenou částku, ale určité procento ze svého příjmu přesahujícího statistiky vyčíslenou průměrnou mzdu není jen nějaký "technický detail", ale věc zcela zásadní - eliminují se tím mj. rizika jak na straně investora, tak i studenta, resp. absolventa.
Následující text byl napsán ještě před tím, než vyšel Jírovcův článek, nicméně reaguje na řadu obecně se vyskytujících "nedorozumění", kterými jsou poznamenány i některé jeho úvahy.
Spory, které se v současné době vedou se vzrůstající intenzitou o tzv. "školném", jsou poznamenány největší hustotou OOO (Obecně Oblíbených Omylů ve smyslu spisovatele M. Součka) na centimetr kubický (šedé kůry mozkové).
1/ Tak již sám název - "školné" - je zavádějící a je projevem OOO. Nebylo by vhodnější mluvit o způsobu financování investic do terciárního vzdělávání, jejich efektivnosti a cestách optimalizace?
2/ OOO je samotný názor, že vše podstatné již bylo řečeno, že teoreticky již není co řešit, že jde jen o prosazení praktických či politických rozhodnutí.
Právě naopak. Teorie je zde na samotném počátku řešení problému či přesněji jeho "ohmatání". A nejen to, rozpracování dané problematiky stimuluje řešení základních a zcela zásadních otázek ekonomické teorie a dalších vědních disciplín.
V oblasti ekonomické teorie se jedná např. o následující tématické okruhy:
Vzdělávací systém se tak stává "informačně slepý" (neví, co chce, čemu dát prioritu) a rigidní. Dochází tak k paradoxu - absolvent by měl představovat především generátora inovací a nositele inovačních schopností, je však pěstován k prostředí, kde převládají protiinovační formalismy. (Čest a sláva těm kantorům a manažerům vysokých škol, kteří přes nepříznivé prostředí dokážou odvést výkon a něco předvést.)
4/ Velmi častým a velmi negativně působícím OOO je názor, podle kterého nelze využít trh a zapojit soukromé zdroje do systému financování investic v oblasti terciárního školství, aniž by se vytvářela bariéra rozpočtového omezení domácností (tj. začal působit segregační efekt majetkové či příjmové diferenciace obyvatelstva).
(Názorem, ze si v této oblasti vystačíme s veřejnými prostředky, se zabývat nebudeme. Jednak proto, že není OOO, není obecně uznávaným, ale zejména proto, že frapantně ignoruje realitu, stačil se již dostatečně diskvalifikovat, je nezodpovědným, protože setrvání stávající praxe na něm by odsuzovalo naše absolventy k tomu, aby se stávali absolventy nikoli druhé, ale třetí, čtvrté... kategorie. Ve sportu si obdobu takového názoru nikdo netroufá obhajovat, ale proto, že tam by se to okamžitě poznalo. Jak bychom asi dopadli v Naganu, pokud bychom tam vyslali jen ty, kteří nebyli "poskvrněni" financováním sportu na bázi soukromého zisku? Problém je v tom, že v oblasti soutěže o úroveň vzdělání se debakl neprojevuje tak frapantně, o to však masověji a s horšími důsledky.)
Poté, co byl na stůl a na papíře předložen projekt návratného a efektivního financování sociálních investic (včetně investic do vzdělání), nemá názor, že nelze zapojit soukromé zdroje, aniž by to mělo segregační důsledky oprávnění. (Vzniká pak již jen otázka, proč na tomto názoru setrvávají ti, co projekty dostali k dispozici, a zda v tom není již jakási příměs sociální demagogie.)
5/ Odpůrci financování investic do vzdělání standardní investiční formou, tj. "z budoucích výnosů", namítají, že by tím byl absolvent poškozen, protože by byl dodatečně finančně zatížen. Jedná se o další z řady OOO. Reálný příjem absolventa i po odpočtu úhrady investice by výrazně vzrostl. Je nutné si totiž uvědomit, že stávající systém deformuje i trh profesí. Zaměstnavatel nedostává hotový výrobek (absolventa schopného vykonávat žádoucí druh činnosti a průběžně inovovat své schopnosti tak, aby reagoval na měnící se podmínky), ale "skládačku", ze které teprve musí vybrat to, co je potřebné, co nikoli, a sestavit funkční celek. Vybírá se mu velmi těžko, protože v "rozloženém" a mnohdy nekompletním stavu jen obtížně rozpozná, který produkt je vůbec použitelný. Navíc mu vznikají značné náklady - podle údajů firem jsou náklady na "zprovoznění" absolventa větší než náklady na celé vysokoškolské studium. Není divu, že firmy dávají přednost těm, co již někde pracovali a zdráhají se absolventy přijímat.
Námi navrhovaný systém by poskytoval informace i stimuly k tomu, aby vysoké školy produkovaly kvalitní finální produkt, jehož kvalitu je schopen zaměstnavatel posoudit. Navíc by podstatně snížil náklady na "finalizaci produktu", které jsou mnohdy výrazně vyšší než náklady na celé vysokoškolské studium. Absolvent by tak nejen mnohem snadněji získal zaměstnání, ale i jeho plat by byl několikanásobně vyšší.
Předpokladem je zde adaptace vysokoškolského systému na prostředí, ve kterém je jeho financování závislé na kvalitě produkce. Z praktického hlediska to znamená, že systém musí být zaváděn postupně. Tento aspekt je v projektu řešen tím, že by se systém zaváděl "odzadu", tj. od posledního ročníku k předcházejícím.
6/ Jedním z názorů, který se dané problematiky týká a který je rovněž OOO, je, že se s "reálně socialistickým" systémem jako neúspěšným experimentem se naše společnost rozešla "plně a definitivně". Nikoli, ten v prakticky nezměněné podobě přežívá právě v oblasti terciárního vzdělávání, které poznamenává na celý život ty, co jsou připravováni na nejdůležitější výkony v oblasti veřejné správy i v soukromé oblasti. Právě zde se uhnízdily všechny ekonomické atributy "reálně socialistického", stagnačního systému založeného na nekontrolovatelné redistribuční moci, ztrátě informací (a s ní spojeném vyprazdňování vlastního smyslu), nadvládě poslušného průměru atd. atd.
7/ Podobným a příznačným OOO je, že mezi jeho přednosti patří to, že se vymanil z tržních vztahů. Ne, je to jeho hlavním handicapem, protože tím došlo ke ztrátě informací o efektech, které poskytuje, a o podílu jednotlivých složek tohoto systému na těchto efektech. Tím tento systém ztratil inovační dynamiku a převládla rigidita.
8/ OOO je i názor, že při řešení otázek způsobu financování investic do vzdělání jsou rozhodující hlediska politická (že pravice říká - "platit školné", levice říká - "školné v žádném případě").
Kolik je u nás "pravičáků", kteří budou vítat, že by způsob financování investic do vzdělání prohluboval sociální segregaci? A kolik je u nás "levičáků", kteří by vítali zaostávání vzdělávacího systému v důsledku nedostatku veřejných prostředků a antiinovační rigidity? Spor, který existuje, je sporem vyplývajícím z nepochopení perspektivního řešení a v důsledku přetrvávání předsudků.
9/ Dalším z řady OOO je názor, podle kterého se stačí zavěsit na standardní přístupy uplatňované k financování vysokého školství v zemích EU. Jenže právě země EU pociťují, jak jim ujíždí (americký) vlak a snaží se hledat řešení. Zatím se jim však to nejlepší ztrácí právě v USA.
10/ I naše "česká malost" může vyvolat OOO. Co jiného je názor, že tak malá země jako my musí čekat, až převezme "osvědčené modely". Vzdyť právě u nás se z řady důvodů nejvíce prohlubuje rozpor mezi tím, v jakém se nacházíme postavení, a perspektivou, která se otevírá, pokud najdeme řešení. A ne nadarmo se u nás říká "nouze naučila Dalibora housti" (ovšem též malostně české "doma není nikdo prorokem") . Proč se u nás nepustit do rozpracování a prosazení smělého řešení? Není právě situace, v níž se nacházíme, tím nejcennějším, co máme - totiž stimulem nalezení cesty? Máme snad u nás málo kvalifikovaných a odvážných lidí.
(Pokračování dopisu)
Potud článek. Nyní k některým bodům Vašeho dopisu:
1/ Zvykl jsem si na ledacos, proto mě zase označení za "šizuňka", který chce zneužít "nestřeženého okamžiku" a něco ukrást, nepřekvapuje. Je to Vaše hodnocení. Nemohu s ním polemizovat, protože postrádá jakoukoli argumentaci. Podobně se nehodlám vyjadřovat k otázce, že jsem "vzdálen realitě studentského života" (až budete v Praze, zajděte k nám na školu a zeptejte se našich studentů), nebo že něco dělám "částečně z blbosti a částečně za cizí peníze".
2/ Konference, které k danému tématu pořádáme, neslouží k tomu, aby bylo něco "posvěceno". Pokud budete mít zájem, mohu Vám zaslat jejich záznam. Zjistíte, že na nich byly seriózně rozebírány různé možné přístupy k řešení dané problematiky a že naším týmem navrhovaný přístup byl podroben kritickému projednání.
3/ To, že investice do vzdělání je investicí do budoucnosti jednotlivce, není dle mého názoru jen "módní pravicový trend", ale prostě fakt. To, že na tuto kartu hraje zejména pravice, je další fakt. Nevidím důvodu, proč by levice (a já se vždy za levicového považoval), nemohla přijít s vlastní interpretací dané problematiky.
4/ Jak jste zjistil z vloženého článku, jsou důvody, pro které hledá náš tým tržní zprostředkování financování investic do vzdělání, poněkud jiné, než uvádíte. Jde skutečně především o vytvoření zpětné informační vazby, aby bylo umožněno a stimulováno generování a šíření inovací v oblasti vzdělávacího servisu. A rezervy v této oblasti jsou obrovské.
5/ V našem přístupu rovněž poukazujeme na to, že "půjčky na vzdělání" problém neřeší (a to ze zásadních důvodů). Za nedostatečný považujeme i zmíněný "australský model". (Obojí mj. vyplývá z článku, na který jste reagoval.) Aby bylo zřejmé, jak si reformu financování investic do vzdělání představujeme, vkládám svá vystoupení na letošní konferenci k investicím do vzdělání (považuji za podstatné "mít před očima" konkrétní podobu projektu):
Úvod do problematiky - návratnost a efektivnost investování do lidského kapitálu
Radim Valenčík, CSc.
Letošní ročník je již 3. ročníkem vědecké konference, která se problematikou lidského kapitálu a investic do vzdělání zabývá. Tentokráte ovšem konané na podstatně vyšší úrovni. Jedno z přísloví říká, že i hlupák dokáže položit takovou otázku, na kterou nedokáže odpovědět ani deset mudrců. Otázku, která postupně vykrystalizovala v dosavadních diskusích na dané téma, lze zformulovat takto:
Jak dosáhnout odstranění či alespoň změkčení bariéry rozpočtového omezení státu při investování do vyšších forem vzdělání, aniž by tím byla vytvářena bariéra rozpočtového omezení domácností?
O tom, že se náš stát potýká a ještě dlouho bude potýkat s bariérou rozpočtového omezení při investování do vzdělání není pochyb a není patrně nutné tuto skutečnost dokazovat. Svědčí o tom mj. obrovský zájem o studium na naší soukromé vysoké škole, na které studenti či jejich rodiny musí v plné výši hradit náklady na studium.
Nejjednodušší řešení, které se nabízí, tj. zavádět školné i na státních školách, by sice vedlo ke změkčení bariéry rozpočtového omezení státu, na druhé straně by vytvářelo bariéru rozpočtového omezení domácností, které i za současných podmínek nesou - v podobě úhrady nákladů na ubytování po dobu studia, studijních pomůcek a zejména pak obětovaného příjmu svého člena po dobu několika let - poměrně vysoké náklady. Omezoval by se tím mj. okruh těch, co vstupují do konkurenčního prostředí v oblasti nabývání a uplatňování schopností.
Nabízí se a je navrhována řada dalších možností, jak tento problém řešit - zavést školné jen pro "nadlimitní" studenty, uplatnit systém sociálních stipendií a stipendií pro talentované, přenést část nákladů na firmy - budoucí zaměstnavatele, pokusit se vytvořit nějaký systém půjček na studium atd. Každé z takových řešení má svá úskalí a přináší další problémy.
S jedním z možných řešení přišel i náš tým, který se při VŠFS zabývá problematikou efektivnosti a návratnosti investic do vzdělání: Využít kapitálový trh tak, aby - jak už to v případě kapitálového trhu bývá, čím kapitálový trh vytváří podmínky pro rovnost příležitostí - náklady na vyšší formy vzdělání byly hrazeny z budoucích výnosů, z příjmu těch, co vzdělání nabývají, a to formou podílu investora na budoucím příjmu absolventa. Toto řešení považujeme za systémové, je popsáno ve sborníku z loňské konference, otevírá řadu možností mj. i v oblasti reformy penzijního systému, kde by umožnilo vytvoření vzájemné mezigenerační solidarity. Vzhledem k tomu, že nechceme, aby náš přístup predeterminoval jednání konference, budeme jej prezentovat v rámci krátkého vystoupení až zítra, v závěrečném jednacím bloku.
V obecné rovině každopádně platí, že jde o návratnost a efektivnost investic do vzdělání, že investorem může domácnost, stát, firma, veřejno-právní či soukromá instituce, např. i investiční fond. Chceme-li najít optimální řešení, musíme si ujasnit odpověď na následující otázky:
1/ Je vysokoškolské vzdělání soukromým či veřejným statkem, resp. nakolik je vzdělání v tom či onom oboru veřejným a soukromým statkem? Existují z uvedeného hlediska rozdíly mezi různými obory? Např. v tom smyslu, že některé typy vzdělání lze uplatnit především v soukromé sféře, a to jako statky či služby, při jejich poskytování existuje vylučitelnost ze spotřeby (např. v případě, že absolvent pracuje jako architekt či advokát), zatímco v jiných případech (kdy absolvent pracuje jako např. astronom či lingvista) se jedná o statky či služby se setkáváme s nevylučitelností ze spotřeby. Jaké důsledky z toho vyplývají pro fungování trhu profesí a pro řešení problematiky návratného a efektivního investování do vzdělání?
2/ Je pojem "lidský kapitál" pouze metaforou zvýrazňující určité obdobné rysy, které má "investování do člověka" s "normálním investováním", nebo se jedná o legitimní ekonomický pojem, který ukazuje na určitou symetrii v oblasti využívání investičních příležitostí? A pokud se jedná o legitimní ekonomický pojem, mohou být investiční příležitosti i v této oblasti zpřístupněny prostřednictvím kapitálového trhu, nebo - nahlíženo z opačné strany - hraje vývoj kapitálového trhu významnou roli i při nabývání reálného ekonomického obsahu pojmu "lidský kapitál"?
3/ Jaký je vztah mezi lidským potenciálem (tím, co je člověku dáno "od přírody", či tím, co přesahuje rámce ekonomicky zjistitelných výnosů) a lidským kapitálem, který svůj ekonomický smysl nabývá právě na základě porovnání ekonomických nákladů a ekonomických výnosů (byť třeba i v nepeněžní formě)?
4/ Bude vývoj směřující k růstu role tzv. "kvartérního sektoru", který je oblastí služeb úzce souvisejících s nabýváním a uchováváním lidských schopností, "vytlačovat" tržní vztahy z ekonomiky, nebo naopak bude stimulovat vývoj trhu tak, aby uplatnil své funkce i v této oblasti? V jakém poměru se v této oblasti bude vyvíjet vztah mezi veřejným a soukromým sektorem?
5/ Neměli bychom podstatnou část spotřeby domácností chápat v produktivním smyslu, tj. otevřeně hovořit o významu produktivní spotřeby? Není nutné z tohoto hlediska dořešit i některé velmi obecné teoretické otázky spojené s ekonomickým pojetím užitečnosti? Nebo - možná - nenastal čas pro vypracování toho, co bychom mohli nazvat ekonomií produktivní spotřeby?
6/ Jakou roli hraje zvládnutí problematiky návratného a efektivního investování do vzdělání a lidského kapitálu v tom, aby ta či ona země - a jde nám zejména o naši zemi - obstála v globální konkurenci?
Čím lépe se nám podaří na tyto a další otázky odpovědět v teoretické rovině, tím přesnější bude náš praktický postup, tím více odpadnout různé předsudky, ideologizace problémů, krátkozraká řešení, polovičatosti apod. Pokusme se pokročit v jejich promyšlení i na naší konferenci.
Zkušenost z diskusí na dané téma ukázala ještě jeden důležitý rozměr této problematiky: Každé řešení problémů, které má mít šanci na praktické uplatnění (ať již je nás postoj k existující praxi jakkoli kritický, resp. i v případě, pokud řešení navrhuje výraznou inovaci vůči stávající praxi), musí respektovat parametry daného stavu (se vším všudy, s tendencí k setrvačnosti, s působením různých předsudků či dílčích zájmů apod.) a prezentovat využitelné závěry nikoli jako krok do neznáma, jako radikální změnu, ale jako plynulý proces postupných krůčků, které však činím s plným a přesným pochopením toho, o co jde, při nichž máme jistotu konání. A není třeba zvlášť zdůrazňovat, že by pozitivní řešení měla být politicky neutrální a - i díky svému teoretickému fundamentu - umožňovat širokou shodu.
Na závěr ještě osobní poznámka: Otázka, kterou jsme si postavili v úvodu, tj. jak řešit problém bariéry rozpočtového omezení státu při investování do vzdělání, aniž bychom vytvářeli bariéru rozpočtového omezení domácností, má právě v naší zemi velmi konkrétní obsah a její výzvu u nás pociťujeme velmi naléhavě. Jsem přesvědčen, že pokud se s ní poctivě porveme (ve smyslu hledání teoretických řešení a jejich praktického uplatnění), můžeme mít náš přínos k jejímu řešení - jak v oblasti obecné teorie, tak i konkrétní praxe - značný význam.
K souběžné reformě penzijního systému a financování investic do vzdělání
Radim Valenčík
Problematika návratného a kapitálovým trhem zprostředkovaného financování investic do vzdělání (lidského kapitálu), resp. problematika návratnosti (a možnosti zprostředkování kapitálovým trhem) sociálních investic se řešení na našem pracovišti (Bankovní akademii a nyní na VŠFS již od roku 1997. Byly zpracovány více než dvě desítky absolventských prací, publikována řada článků i rozsáhlejších materiálů v odborném tisku, připraven projekt grantu na dané téma a řada podkladových studií. Významnou součástí výstupů se staly vědecké konference k problematice lidského kapitálu a investic do vzdělání, které se konaly na podzim v roce 1998 a 1999. Z obou byly vydány sborníky, sborník z druhé vědecké konference (který je k dispozici) obsahuje mj. Souhrnný projekt zabezpečení efektivnosti a návratnosti sociálních investic, který ve stručnosti prezentuje podstatu daného přístupu.
Obecný princip, na základě kterého je zabezpečena efektivnost a návratnost sociálních investic, lze charakterizovat takto:
1/ Investice do člověka vede k navýšení lidského kapitálu a v tržním prostředí se projeví zvýšením příjmu.
2/ Investor (investiční fond) si touto investicí vytváří finanční aktivum (které se stává součástí jeho portfolia), adresátu investice do lidského kapitálu (klientu fondu) naopak vzniká finanční závazek vůči investorovi.
3/ Klient splácí tento závazek formou předem definovaného podílu investičního fondu na příjmu klienta do doby vyrovnání diskontovaného závazku a rizikové prémie.
3.1/ Od příjmu klienta se přitom odpočítá určitý "nedotknutelný" základ (kterým může být dle konkrétního typu investice např. statisticky vyčíslený průměrný příjem, jeho násobek, příjem, který klient dosahoval před realizací investice, či výše sociální dávky v nezaměstnanosti apod.) a ve prospěch investičního fondu se dovádí procentuálně stanovený díl z té části příjmu, která přesahuje "nedotknutelný" základ.
3.2/ Riziková prémie odpovídá rezervě, kterou si investiční fond vytváří ke krytí rizika vyplývajícího z předpokládané existence neúspěšných a méně úspěšných klientů (aby s dostatečnou jistotou dosahoval stejného výnosu z té části portfolia tvořeného investicemi do lidského kapitálu, jako ze standardní součásti portfolia tvořené např. investicemi do státních dluhopisů), pokud je čerpána jen zčásti, je rozpouštěna podle předem daných pravidel ve prospěch úspěšných klientů.
4/ Prostředky k investování do lidského kapitálu získává fond od výdělečně činných osob tak, aby z výnosu těchto investic mohl vyplácet pojistné v době, kdy tyto osoby přestanou být výdělečně činné.
Všimněme si, že přístup obsahuje i významný prvek vzájemné (nikoli jednostranné) mezigenerační solidarity: Já (produktivně činný občan) odvádím část svého příjmu k financování investic do vzdělání, bydlení, rekvalifikace apod. jiných občanů (těch, co jsou v předproduktivním věku, nezaměstnaní apod.) tak, aby z výnosů těchto investic (prostřednictvím působení investičních fondů v této oblasti) formou mého podílu na jejich příjmech byl zabezpečen můj příjem (v podobě výplaty pojistných dávek penzijního pojištění, pojištění v nezaměstnanosti apod.) v době, kdy přestanu být výdělečně činný. (Jedná se vlastně o solidaritu, která je založena na využití tržních mechanismů.)
Po dlouhou dobu převládaly vůči navrhovanému přístupu odmítavé reakce podmíněné většinou nikoli věcnými výhradami, ale řadou předsudků, resp. nepochopením významu trhu a možností jeho vývoje. V tomto roce se situace začala měnit. Objevily se práce i na jiných pracovištích, které jej považují za jednu z možných, reálných a případně i realizovatelných alternativ.
O průběhu a obsahu diskusí by bylo možné vyprávět celého hodiny a nebylo by to nezajímavé, někdy smutné, někdy i komické. Ukázaly, že příliš nepomáhá trpělivé vyvracení námitek (padnou-li jedny, objeví se další), propracovávání detailů projektu (koho by zajímaly podrobnosti, když jde o princip), odkrývání širšího kontextu (zachycení přirozených tendencí vývoje trhu a jejich spojitost se změnami v obsahu ekonomického růstu lze označit za bujnou fantazii) apod. (Zavedené myšlení a zavedená praxe se dokážou neuvěřitelně vzpouzet nové myšlence, i když právě ona "zavedenost" vede do slepé uličky.) Mnohem více se osvědčilo prokázat a názorně ukázat, že realizace navrhovaného přístupu nás nenutí k nějakému "skoku do neznáma", že jednotlivé realizační kroky lze činit v přímé návaznosti na současnou praxi řešení problémů v oblasti financování vzdělání a penzijního systému (a - což. jak se ukazuje není nevýznamné - "politicky neutrálně). Proto řešitelský tým věnoval v době, která uplynula od minulé konference, hlavní pozornost právě této otázce, a to jak z hlediska možností, které se nabízejí v soukromé, tak i veřejné sféře:
1/ V soukromé sféře jde především o půjčky na studium s modifikovaným způsobem splácení, které snižují riziko jak na straně investora (banky), tak i klienta (studenta): Podíl tzv. spotřebních půjček domácnostem na trhu bankovních produktů roste. V tomto případě by šlo o financování investice do vzdělání. Jediný rozdíl od standardní půjčky by byl v tom, že výše (normálně úročených splátek) by byla odvozena od budoucího příjmu absolventa. Tím by se riziko rozložilo. V současné době navazujeme kontakty s odděleními nových produktů v některých peněžních ústavech.
2/ Ve veřejné sféře jde (coby první krůček souběžné reformy) o možnost vytvářet určitý typ aktiv v rámci rezervního fondu, jehož zřízení se předpokládá v rámci tzv. všeobecného fondu sociálního pojištění: Vycházíme z přístupu MPSV, který (pokud finální podoba jeho projektu reformy nebude znamenat "úkrok stranou") předpokládá oddělení "velkého fondu" od státního rozpočtu a v rámci něj zřízeného (rezervního) "malého fondu", který by mohl obsahovat i výnosová aktiva. Ta by mohla mít mj. podobu závazků studentů-absolventů hradit část nákladů na jejich studium formou podílu fondu na jejich příjmech, přitom:
