Železný prohrál mezinárodní arbitráž s firmou CME
Jan Čulík
Tento článek byl napsán minulý týden pro dnešní vydání týdeníku Reflex. - Mezitím byl arbitrážní rozsudek zveřejněn, a to i v češtině. Vrátíme se k němu rozborem.
Dlouho předtím, než byly oznámeny výsledky mezinárodní arbitráže CME kontra Železný, poukazovali pražští mediální pozorovatelé na to, jaký to bude cirkus: bez ohledu na to, jaké bude rozhodnutí, se budou obě strany sporu snažit zmanipulovat veřejnost tak, aby viděla výsledky arbitráže v co nejpříznivějším světle pro jejich stranu. Podstatné je, že verdikt arbitráže nebyl zveřejněn, takže jsme odkázáni pouze na interpretace z druhé ruky. Plný verdikt by prý mohl být publikován pouze se svolením obou stran konfliktu a zdá se být nepravděpodobné, že by něco takového Vladimír Železný připustil. Novináři by však neměli přejímat subjektivní interpretace a měli by od Železného a od CME požadovat zveřejnění plného textu rozsudku, který by si měli rozebrat sami.
Jisté se zdá být jen tolik: Arbitrážní tribunál jednomyslně rozhodl ve prospěch CME, když potvrdil, že Železný porušil ustanovení smlouvy s CME o "nekonkurenci". Přestože podle smlouvy neměl Železný právo vyjednávat s jinými partnery než s CME, začal ještě před rozchodem se CME jednat s firmami AQS, Česká produkční 2000 a MAG Media. Podmínka o "nekonkurenci" byla, jak se zdá, součástí smlouvy o prodeji 5,8 procent společnosti ČNTS od Železného firmě CME, a tak v důsledku jejího nedodržení byla tato prodejní smlouva arbitráží nyní anulována. Podle výroku soudu má CME získat zpět od Železného asi 27,1 milionu USD, tedy zhruba miliardu korun. Částka denně narůstá o penále 3200 USD, tedy asi 120 tisíc korun. Arbitrážní tribunál však neudělil firmě CME právo požadovat od Železného vysoké odškodné ve výši dalších 470 milionů dolarů. Železného protiútok, že prý CME naopak dluží jemu více peněz, přesně 131 milionů dolarů, je zřejmě jen pokus o vytáčku, stejně jako tvrzení, že Železný nic platit Američanům nebude, vždyť podíl ČNTS dnes už nemá takovou hodnotu, jakou měl při provádění transakce. (Že by to mělo něco společného se skutečností, že Železný - dvakrát - prodal podniku CME podíly v ČNTS za vysoké finanční částky, a pak ČNTS od vysílání odpojil?)
Celá historie televize Nova je výmluvným, až symbolickým, příkladem nedůvěryhodného postkomunistického podnikání a ukázkou chabé státní regulace sdělovacích prostředků, v jehož důsledku vznikají v ČR kupodivu jako v snad jediné postkomunistické zemi opakovaně absurdní televizní krize.V roce 1993 udělila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zadarmo televizi Nova vysílací licenci - poskytla tím Železnému a jeho společníkům od daňových poplatníků obrovské finanční částky - na úplně jiný vysílací projekt, jehož podmínky nová televizní stanice hned po udělení licence přestala respektovat. Z dokumentů, které zveřejnily Britské listy 11. 7. 2000, včetně prohlášení RRTV pro ČTK z 30. 1. 1993, zdá se, vyplývá, že účastníky původního řízení o udělení licence byly v roce 1993 CET 21 a CEDC (tj. předchůdce CME) společně - argumenty o údajné "neexkluzivitě" vztahů mezi Američany a firmou CET 21, českým držitelem licence, vznikly, jak se zdá, až o hodně později. CME se spolupráci s Vladimírem Železným v prvních letech existence televize Nova chovala v českém prostředí hodně agresivně. Šla vždycky až na hranu zákona a pokoušela se televizi Nova, snášející zlatá vejce, co nejefektivněji ovládnout. Přestože jednou udělená licence je podle zákona nepřevoditelná, uzavřela 1. 8. 1996 CME s Vladimírem Železným smlouvu o "půjčce" 5,2 milionů dolarů, které byly prostřednictvím Železného vyplaceny jeho společníkům v CET 21. Účelem půjčky bylo zvýšit Železného podíl v držiteli licence CET 21 na majoritních 60 procent (Železný se za to zavazoval hlasovat v CET 21 vždy ve prospěch CME) a zvýšit podíl CME v ČNTS na 93, 2 procent, čímž padlo programové veta společnosti CET 21 v televizi Nova. 11. srpna 1997 pak prodal Vladimír Železný se společníky firmě CME dalších 5,8 procent podílu ČNTS za 28 537 000 amerických dolarů (většinu této částky má nyní Železný podniku CME vracet), čímž zvýšila firma CME své vlastnictví ČNTS na 99 procent. Zdá se, že Američané svému českému partnerovi příliš důvěřovali. "Sami jsme vytvořili ze Železného monstrum," přiznal se ředitel podniku CME Fred Klinkhammer.
Z českého domácího hlediska je ovšem nejpodstatnější nikoliv jen to, že neustálé kontroverze ohledně televize Nova zpochybňují podnikatelskou pověst ČR v zahraničí, že si televize Nova vysílá, co chce, a manipuluje veřejnost ku prospěchu vlastních podnikatelských zájmů, ale především to, že odchodem od Američanů se stala televize Nova - úplně ruským způsobem - majetkem neprůhledných domácích oligarchických zájmů, o nichž nikdo neví, jakým způsobem mohou tuto mocnou televizi v případné politicky nestabilní situaci zneužít. Železný je v současnosti už jen malým pěšáčkem na daleko větší a velmi nejasné šachovnici.
