Co je nového v České republice

Aktualizace, čtvrtek 15.00:

Jiří Hodač: Nikdy mi nebyl ukončen pracovní poměr v ČT

George(Jiri)Hodac

DĚKUJEME.

Občanské sdružení Britské listy přirozeně vydá zájemcům stvrzenku za platbu pro případné daňové účely (je však otázka, zda to daňový úřad uzná). Zájemci o stvrzenku nechť pošlou potvrzení o platbě na adresu Občanského sdružení Britské listy. Díky.

Potřebujeme 500 drobných sponzorů, zatím se jich přihlásilo 254

Hlavním příspěvkem z televizního poplatku je roční sponzorský dar ve výši 1,5 milionu korun, z něhož se fakturovaná plnění strhávají. Zda tento druh sponzoringu je nebo není v rozporu se zákonem o České televizi, musí rozhodnout nová Rada ČT - bývalá, jak víme, se přímé odpovědi diplomaticky vyhnula.

Největší problém Člověka v tísni spatřujeme nikoli v jeho financování z televizních poplatků, ale v propojování dvou činností, které se navzájem vylučují: nelze být dost dobře humanitárním pracovníkem a novinářem zároveň. Je asi třeba dát za pravdu těm, kdo vidí v obecně-prospěšné společnosti Člověk v tísni především vlivovou agenturu Hradu, jejíž ukotvení, politické i zpravodajské, je však širší a lze je vystopovat daleko do minulosti.

Budeme proto velmi pozorně sledovat, jak se k Člověku v tísni postaví prozatímní vedení České televize; to nám o mocenských poměrech v "nové" ČT poví ještě víc než fekálie na předním skle trabanta Věry Valterové. (TP)

Skandálem při (mikro)sčítání lidu

Z českého tisku se podivnými praktikami Českého statistického úřadu a Sociologického ústavu Akademie věd v roce 1993 zabýval pouze Český deník. Ten zveřejnil i informaci, že na Kalifornské univerzitě v Los Angeles působil Ivan Sviták (tehdy z Levého bloku), a uvedl současně, že na univerzitě samotné o průzkumu nikdo údajně nikdo nic neví. Český deník napsal, že dotazování bylo zaměřeno na místa, kde v parlamentních volbách zaznamenala úspěch levice, a jména respondentů se dostala do zvláštní počítačové databáze. Celou akci tehdejší "novináři" připsali politicky účelově na vrub "bývalým komunistům a nomenklaturním kádrům, případně v kombinaci s vedením KSČM". Databáze samotná by prý pak podle Českého deníku bývala mohla být využita "při eventuálním levicovém převratu". :)))

Vážený pane Pecino,

zakoupila jsem pro sebe knihu V hlavních zprávách: Televize, kterou jste napsal spolu s panem Čulíkem. Pro mne jde o zajímavou až fascinující četbu. Na knihu jsem "narazila" náhodou, neboť jejímu vydání nepředcházela žádná propagace. Je to zatím jediná kniha o událostech v ČT, kterou mi stálo za to si koupit.

Proč potřebujeme od čtenářů BL peníze

Zde je vysvětlení, proč nyní naléhavě potřebujeme, aby čtenáři Britských listů vystoupili z pasivity a časopis finančně podpořili:

(Jsem natolik zhnusen celkovou situací v České republice - dostaly se mi o víkendu do ruky některé aktuální české barevné časopisy - je to neuvěřitelná idiocie - že ztrácím naději, že by jediný člověk dokázal proti obrovskému proudu nevědomosti, hlouposti, manipulace a špíny cokoliv zmoci. Už proti němu jen v Britských listech vystupuji pět let a myslím, že jsem svou povinnost už dost splnil. - Budu pokračovat pouze potud, pokud projeví čtenáři svou vůli v tom smyslu, že to mám dělat dál, ale za takových podmínek, abych mohl získat placené spolupracovníky a neničil si na pochybné kauze zdraví. Britské listy sice možná za poslední měsíce zdvoj - až ztrojnásobily svou obec čtenářů a čtou je všichni, kdo něco v ČR znamenají, ale pokud jediný redaktor a dva reportéři, pracující zcela zadarmo, nedostanou od rozsáhé čtenářské obce podstatnější podporu, budeme to muset zabalit. Je to na vás, přátelé... Vystupte z pasivity. JČ)

Národ sobě - že by už to neplatilo?

Přinášíme nové, exkluzivní informace

Proč potřebujeme peníze - potřebujeme cca 500 malých sponsorů, ochotných věnovat BL ročně 1000 - 1500 Kč - tolik lidí se přece v české společnosti MUSÍ najít... Nebo ne?

37 000 individuálních počítačů

Od prosince 2000 zveřejňujeme v BL denně výzvu se žádostí o dobrovolnou finanční podporu Britským listům ve výši cca 1000 - 1500 Kč ročně. Z desetitisíců čtenářů, kteří čtou v současnosti BL každý měsíc, přislíbilo sponzorovat touto částkou BL celkem pouhých sedmdesát čtenářů, navzdory mnoha pochvalným dopisům ohledně naší práce. Nic snad nemůže být výmluvnějším svědectvím o atomizaci české společnosti.

Myslím, vážení přátelé, kteří čtete BL, že byste se měli pokusit ještě jednou se nad touto věcí zamyslet. Je to pouze na vás, jestli Britské listy budete či nebudete mít k dispozici. Vím, že v ČR se za přístup na internetové stránky neplatí a my chceme ve veřejném zájmu časopis i nadále udržet přístupný zadarmo široké veřejnosti.Upozorňujeme, že Britské listy NEJSOU internetový časopis - naprosto nepatří do onoho moře stupidity, které najdete na "českém internetu". Na grafické úpravě ani na technických podružnostech jim nezáleží. BL jsou normální, profesionální, seriózní investigativní list, jakých existuje v každé normální demokratické společnosti několik. Vychází jako veřejná služba, protože jejich redaktoři vidí, že česká společnost tento druh časopisu zoufale potřebuje, i když, jak je zjevné, na něj asi nemá - stejně jako nemá např. na veřejnoprávní televizi. Na internetu vycházejí BL pouze proto, že nemají prostředky pro šíření tiskem.

Najdou lidi v sobě dostatečné množství energie, aby dokázali ve veřejném zájmu přispět?

Takže, jak se říká anglicky, it´s over to you... - je to na vás.

Dejte nám vědět, zda vám na časopise tolik záleží, že byste za něj zaplatili 2,70 Kč až 4, 10 Kč denně: to je oněch 1000 - 1500 Kč ročně (děleno 365).

Založili jsme občanské sdružení a otevíráme bankovní účet pro vaše příspěvky. Oznámíme ho co nejdříve.

Jan Čulík

Vypada to, ze se clanky na Blistech sestavaji jen z reklamy na sebe same. Pomalu a jiste me zacina otravovat vase zebracke snahy o ziskani penez. Mozna, ze by se to chtelo prejmenovat na Zlisty (Zebracke listy).

Musím Vás ujistit, že v mém okolí čte BL hodně desítek čtenářů, ale má to jeden háček - v drtivé většině se všichni těšíme, jak se pěkně pobavíme.

Zvláště pak, když padne věta: "...a BL již toto předpověděly..." a články typu vzbouřenci v TV, Inpeg, Ladronka... popisovat jedním dvěma "redaktory" mimo dění, to už se fakt třískám smíchy o zem.

Připomíná mi to kronikáře na malé vesničce /městě/, který popisuje vše a všude a ve své podstatě, souvislosti tvoří až na papíře, aby to nějak "vypadalo" a "vyšlo".

Jinak si tady v Čechách všichni přejeme, aby sbírka byla velmi úspěšná a BL vycházely i nadále, nějak by mi ráno ta porce Vaší "legrace" už po těch letech scházela. No a v rámci Vaší kampaně "Národ sobě" dejte veliký, ale skutečně veliký pozor, ať před ukončením první sbírky nevyhoří to Vaše skvělé divadlo. S pozdravem, Honzo a Tome, vydržte.

(Gramatiku autorovi opravila redakce.)

Sčítání lze provést tak, aby statistici získali použitelné údaje a přitom neohrozili bezpečnost sčítaných osob. Je to ale "něco za něco": čím bezpečnější soubor dat z hlediska ochrany jednotlivce, tím méně údajů pro demografy a sociology, zejména z hlediska křížových vazeb (korelací). Představme si například, že dotazník bude rozdělen na několik částí, které se každá samostatně vhodí do průhledné sčítací urny společné pro celý sčítací obvod. Občan bude mít jistotu, že podle jeho osobních dat nelze dohledat majetkové a bytové poměry, ale zároveň se z výsledků sčítání sociologové nedozvědí, jaká je životní úroveň např. vietnamské komunity, protože informace o národnosti nebude propojitelná s údaji o majetku. Podobně nebude možno stanovit, kolik ze současných Pražanů se v tomto městě narodilo a kolik se přistěhovalo, protože místo narození se nebude vyplňovat (je to údaj schopný závažným způsobem ohrozit anonymitu sčítání - kolik sčítaných osob se narodilo např. v Samaře jako Vladimír Železný?). Stejně tak se nemůže vyplňovat obor, ve kterém občan pracuje, leda by to bylo na samostatném lístku: existují totiž obory, kde v celé zemi profesionálně působí třeba jen jeden specialista. (TP)

Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky' , zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

"Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním."

Viz o tom v BL zde. (JČ)

Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 900 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

Výběr textů z posledních dní:

• Společnost a policie: Jak se potlačuje hudební i myšlenkový underground v Čechách (Pavel Kubů))

• Týdeník Nymbursko odmítl otisknout placenou inzerci, odhalující nekalé praktiky starosty Poděbrad za ODS

• Pozoruhodný rozhovor v deníku České slovo: Vrátím se klidně podesáté, říká Bobošíková (Marek Pokorný)

• O nepořádku v jednom pražském činžovním domě - podobnost s Českou televizí a českou společností jen čistě náhodná (Pavel Polka)

Štěpán Kotrba

V květnu 1995 podepsal tehdejší předseda Českého statistického úřadu (a nynější čtyřkoaliční senátor) Edvard Outrata a viceprezident Svazu obchodu ČR profesor Jiří Jindra "velmi zvláštní" dohodu o spolupráci mezi ČSÚ a Svazem obchodu. Praví se v ní, že na přípravě obsahu a forem statistických zjišťování prováděných Českým statistickým úřadem (ČSÚ) ve sféře vnitřního obchodu a služeb se budou napříště podílet odborníci ze Svazu obchodu ČR.

Podle slov tehdejší tiskové mluvčí ČSÚ Jarmily Lehnerové "by se tak statistická zjišťování měla stát přijatelnější pro respondenty, což je jednou ze základních podmínek získávání kvalitních primárních dat pro statistické informace." Vyjádření tiskové mluvčí z května 1995 je až nápadně podobné vyjádření její nástupkyně v únoru 2001. Že by se od té doby nevymysly ještě gumovější věty, oslazující občanům jejich hořká procitnutí z nevědomosti?

Svaz obchodu České republiky je "nezávislé, dobrovolné a otevřené zájmové sdružení právnických a fyzických osob podnikajících v odvětví obchodu" které v době podpisu této smlouvy sdružovalo 52 obchodně-podnikatelských subjektů. V roce 1995 byly mezi nimi mj. společnosti K-mart, Delvita, Rephana, Euronova, Magnet, Strojexport, Kovo a Koospol. Současný seznam členských firem je ještě pestřejší. Podle vlastního vyjádření "deset let působení Svazu obchodu ČR je jednoznačně spojeno s dynamickou transformací a restrukturalizací obchodu v České republice." Svaz vznikl již na přelomu let 1989 a 1990 z podnětu tehdejších obchodních podnikatelských subjektů, které s nastupující liberalizací a privatizací podnikání pocítily potřebu se sdružovat k aktivitám, které překračovaly možnosti každého z nich. Hlavním smyslem existence svazu je podle informací z téže doby "prosazování zájmů členů při vytváření rovných podmínek obchodního podnikání". Dnes tvrdí SO ČR naprosto nepokrytě, že "obhajuje společné zájmy členských subjektů, především obchodních firem a jejich prosazování vůči orgánům státní správy, územním a jiným orgánům a organizacím"... Uvedené věty nepotřebují komentáře.

Jednoho v té souvislosti napadne, jak lze "vhodným způsobem" zapojit reklamní a mediální rozpočty členských (a většinou dnes už nadnárodních) firem (ve výši desítek až stovek miliónů korun ročně) do "komerčně výhodné" podpory činnosti jednoho státního úřadu, který jejich zájmy bude prosazovat za ně - s plamennými řečmi i horoucím srdcem. Vždyť přeci z takovéto spolupráce musí těžit obě strany - a nebo ve statistice neplatí zákony kapitalismu, týkající se zisku? A tak zatímco "zlý" ministr zdravotnictví David (kterému se povedlo snížit náklady na léky o 4 %, než ho premiér odvolal), netrpěl vůbec žádnými sympatiemi českých mainstreamových médií, předsedkyně ČSÚ Bohatá se pomalu ale jistě stává ve svém modrém šatě pozitivní mediální hvězdou...

Jeden z posledních údajů uváděl, že celkový objem reklamy, který protekl českými médii, byl za rok 2000 12 miliard korun. Logické vyústění této poznámky si z uvedených údajů dovodí ctihodný čtenář Britských lstů určitě sám.

Jaroslav Plesl

Nevím, zda už funguje rozšířené oddělení analýz zpravodajských a publicistických pořadů České televize, a tak bych rád touto cestou upozornil diváky i prozatímního ředitele ČT - pana Jiřího Balvína - že zpravodajství jeho televize lže. CET 21 totiž žádnou licenci na vysílání televize Nova nevlastní, ale má ji pouze na určitou dobu propůjčenou od státu. A také není pravda, že americká CME zmíněnou jednu miliard korun Železnému půjčila na nákup většinového podílu v CET 21. Tyto peníze Američané zaplatili za podíl ve společnosti ČNTS.

Takže si platíme veřejnoprávní zpravodajskou redakci, která si neumí obstarat pravdivé informace v docela důležitém sporu o jednu ze dvou celoplošných soukromých terestrických televizí. Proč to pan ředitel Balvín toleruje?

Dlouho předtím, než byly oznámeny výsledky mezinárodní arbitráže CME kontra Železný, poukazovali pražští mediální pozorovatelé na to, jaký to bude cirkus: bez ohledu na to, jaké bude rozhodnutí, se budou obě strany sporu snažit zmanipulovat veřejnost tak, aby viděla výsledky arbitráže v co nejpříznivějším světle pro jejich stranu. Podstatné je, že verdikt arbitráže nebyl zveřejněn, takže jsme odkázáni pouze na interpretace z druhé ruky. Plný verdikt by prý mohl být publikován pouze se svolením obou stran konfliktu a zdá se být nepravděpodobné, že by něco takového Vladimír Železný připustil. Novináři by však neměli přejímat subjektivní interpretace a měli by od Železného a od CME požadovat zveřejnění plného textu rozsudku, který by si měli rozebrat sami.

Jisté se zdá být jen tolik: Arbitrážní tribunál jednomyslně rozhodl ve prospěch CME, když potvrdil, že Železný porušil ustanovení smlouvy s CME o "nekonkurenci". Přestože podle smlouvy neměl Železný právo vyjednávat s jinými partnery než s CME, začal ještě před rozchodem se CME jednat s firmami AQS, Česká produkční 2000 a MAG Media. Podmínka o "nekonkurenci" byla, jak se zdá, součástí smlouvy o prodeji 5,8 procent společnosti ČNTS od Železného firmě CME, a tak v důsledku jejího nedodržení byla tato prodejní smlouva arbitráží nyní anulována. Podle výroku soudu má CME získat zpět od Železného asi 27,1 milionu USD, tedy zhruba miliardu korun. Částka denně narůstá o penále 3200 USD, tedy asi 120 tisíc korun. Arbitrážní tribunál však neudělil firmě CME právo požadovat od Železného vysoké odškodné ve výši dalších 470 milionů dolarů. Železného protiútok, že prý CME naopak dluží jemu více peněz, přesně 131 milionů dolarů, je zřejmě jen pokus o vytáčku, stejně jako tvrzení, že Železný nic platit Američanům nebude, vždyť podíl ČNTS dnes už nemá takovou hodnotu, jakou měl při provádění transakce. (Že by to mělo něco společného se skutečností, že Železný - dvakrát - prodal podniku CME podíly v ČNTS za vysoké finanční částky, a pak ČNTS od vysílání odpojil?)

Celá historie televize Nova je výmluvným, až symbolickým, příkladem nedůvěryhodného postkomunistického podnikání a ukázkou chabé státní regulace sdělovacích prostředků, v jehož důsledku vznikají v ČR kupodivu jako v snad jediné postkomunistické zemi opakovaně absurdní televizní krize.V roce 1993 udělila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zadarmo televizi Nova vysílací licenci - poskytla tím Železnému a jeho společníkům od daňových poplatníků obrovské finanční částky - na úplně jiný vysílací projekt, jehož podmínky nová televizní stanice hned po udělení licence přestala respektovat. Z dokumentů, které zveřejnily Britské listy 11. 7. 2000, včetně prohlášení RRTV pro ČTK z 30. 1. 1993, zdá se, vyplývá, že účastníky původního řízení o udělení licence byly v roce 1993 CET 21 a CEDC (tj. předchůdce CME) společně - argumenty o údajné "neexkluzivitě" vztahů mezi Američany a firmou CET 21, českým držitelem licence, vznikly, jak se zdá, až o hodně později. CME se spolupráci s Vladimírem Železným v prvních letech existence televize Nova chovala v českém prostředí hodně agresivně. Šla vždycky až na hranu zákona a pokoušela se televizi Nova, snášející zlatá vejce, co nejefektivněji ovládnout. Přestože jednou udělená licence je podle zákona nepřevoditelná, uzavřela 1. 8. 1996 CME s Vladimírem Železným smlouvu o "půjčce" 5,2 milionů dolarů, které byly prostřednictvím Železného vyplaceny jeho společníkům v CET 21. Účelem půjčky bylo zvýšit Železného podíl v držiteli licence CET 21 na majoritních 60 procent (Železný se za to zavazoval hlasovat v CET 21 vždy ve prospěch CME) a zvýšit podíl CME v ČNTS na 93, 2 procent, čímž padlo programové veta společnosti CET 21 v televizi Nova. 11. srpna 1997 pak prodal Vladimír Železný se společníky firmě CME dalších 5,8 procent podílu ČNTS za 28 537 000 amerických dolarů (většinu této částky má nyní Železný podniku CME vracet), čímž zvýšila firma CME své vlastnictví ČNTS na 99 procent. Zdá se, že Američané svému českému partnerovi příliš důvěřovali. "Sami jsme vytvořili ze Železného monstrum," přiznal se ředitel podniku CME Fred Klinkhammer.

Z českého domácího hlediska je ovšem nejpodstatnější nikoliv jen to, že neustálé kontroverze ohledně televize Nova zpochybňují podnikatelskou pověst ČR v zahraničí, že si televize Nova vysílá, co chce, a  manipuluje veřejnost ku prospěchu vlastních podnikatelských zájmů, ale především to, že odchodem od Američanů se stala televize Nova - úplně ruským způsobem - majetkem neprůhledných domácích oligarchických zájmů, o nichž nikdo neví, jakým způsobem mohou tuto mocnou televizi v případné politicky nestabilní situaci zneužít. Železný je v současnosti už jen malým pěšáčkem na daleko větší a velmi nejasné šachovnici.

"Vy jste jedním z těch intelektuálů, kteří hlásají svobodu a demokracii a kteří by se zároveň chtěli zbavit politických stran ... Likvidace politických stran by znamenala diktaturu: demokracie je založena na politických stranách."

(Antonín Švehla Karlu Čapkovi 1)

Začátkem ledna 2001 se účastnily tisíce lidí velkých demonstrací uprostřed Prahy, hlavního města České republiky. Podle vedoucích představitelů těchto demonstrací byli demonstranti rozhořčeni nedávným jmenováním nových lidí do České televize. Tato jmenování byla prý politicky motivována a ohrožovala nezávislost sdělovacích prostředků v České republice. Mluvilo se o nové hrozbě totality a o návratu stranické nadvlády nad státními sdělovacími prostředky.

20. prosince byl jmenován nový generální ředitel České televize, Jiří Hodač. Zaměstnanci v České televizi tvrdili, že je Hodač politickým jmenováním, že měl blízko ke Klausově Občanské demokratické straně. Na protest zahájili stávku, "okupovali" pražské ústředí České televize a dostalo se jim při tom podpory od čelných politiků.

Brzy se do záležitosti vložili lidé zvenčí: představitelé Evropské unie a nevládních organizací, jako například Mezinárodní federace novinářů v Bruselu se okamžitě postavili na obranu stávkujících novinářů a kritizovali české úřady za to, jak reagovaly na situaci. Teprve když Hodač rezignoval a Parlament změnil způsob, jímž mají být v budoucnosti jmenováni ředitelé České televize, se situace do určité míry uklidnila.

Představitelé britské Helsinské skupiny pro lidská práva navštívili Prahu koncem ledna s cílem zjistit, co se vlastně děje. Pro lidi na Západě by bylo velmi podivné, kdyby se do ulic vydaly tisíce demonstrantů, kteří by protestovali proti jmenování určitých lidí do jejich státních sdělovacích prostředků, vzhledem k tomu, že k těmto jmenováním běžně dochází na politickém základě a jmenování uskutečňují lidé s vhodnými politickými vazbami anebo správným členstvím v politické straně. Většina italských, francouzských či německých občanů by ani nebyla schopna vzpomenout si na jméno různých ředitelů, šéfů zpravodajství, atd. ve svých televizních stanicích. Avšak stoupenci stávkujících osob v České televizi se velmi rychle vytasili s protiargumentem. Konstatovali, že po desetiletích komunismu jsou lidé v ČR velmi citliví na jakýkoliv projev politického zasahování do sdělovacích prostředků.

Je politováníhodné, že se pozorovatelé britské Helsinské skupiny za lidská práva nemohou s takto idealistickým a zjednodušeným vysvětlením ztotožnit. Poté, co tito pozorovatelé podrobně prostudovali celou situaci a jednali s nejrůznějšími účastníky konfliktu, dospěli k závěru, že je situace daleko špinavější, než jak byla prezentována. Vůbec nešlo o projev "lidové moci": zdá se, že stávka o Českou televizi byla součástí širší strategie, jejímž cílem je přesunout moc do rukou malé skupiny lidí, jejichž tenata dosahují do všech oblastí kulturního, politického a hospodářského života České republiky.

Konflikt

V roce 2000 se začaly hromadit problémy s Českou televizí. Její mladý generální ředitel, Jakub Puchalský, odstoupil v prosinci 1999 a v únoru 2000 byl nahrazen Dušanem Chmelíčkem. Podle kritiků se ani jednomu z nich nepodařilo zkvalitnit profesionalitu České televize ani v oblasti výroby pořadů, ani v oblasti finanční průhlednosti. Ve snaze zlepšit způsob, jak Česká televize funguje, odvolal v březnu parlament televizní radu a nahradil ji novým týmem.

Jedním z prvních činů této Rady bylo v dubnu jmenovat George Hodače jako šéfa zpravodajství. Jeho funkční období nebylo charakterizováno úspěšnou prací a v srpnu Hodač po konfliktech se zaměstnanci televize rezignoval. Znovu šlo o konflikty týkající se Hodačových snah Českou televizi zreformovat. Šířily se také nepodložené zprávy, že Hodač propustil Romana Proroka, moderátora televizního diskusního pořadu, protože se prý Prorok postavil nepřátelsky vůči mluvčímu parlamentu Václavu Klausovi. To popřelo mnoho pozorovatelů, kteří konstatují, že Prorok byl propuštěn, protože byl špatný. S Hodačem to nemělo nic společného.

20. prosince odvolala Rada ČT Chmelíčka a jmenovala George Hodače generálním ředitelem ČT. Dala mu mandát, nejen aby provedl interní reformy, ale také aby zprůhlednil netransparentní financování uvnitř ČT. Mnoho lidí tvrdilo, že jsou rozhořčeni, že byl Hodač jmenován příliš rychle, bez diskuse, avšak jiní konstatovali opak: Radě České televize trvalo příliš dlouho, než dospěla k rozhodnutí.

Hodač je původem Čech, avšak opustil Prahu v roce 1980 a po mnoho let pracoval v české redakci zahraničního vysílání BBC v Londýně. Jeho zkušenosti z mezinárodně proslavené rozhlasové stanice zapůsobily u Rady ČT bezpochyby v jeho prospěch. Na jmenování mírného a zdvořilého Hodače reagovalo mnoho zaměstnanců České televize jako na šok - zejména proto, že si předtím udělal mnoho nepřátel ve funkci ředitele zpravodajství ČT. Jejich hněv se znásobil, když Hodač jmenoval 23. prosince šéfem zpravodajství Janu Bobošíkovou, která v ČT už předtím dost dlouho pracovala.

Hlavním obviněním, vzneseným proti Jiřímu Hodačovi, bylo, že je prý poslušnou loutkou opoziční Občanské demokratické strany a že prý dokonce zažádal o zaměstnání u šéfa této strany Václava Klause. Klaus i sám Hodač toto energicky popřeli a nikdy nebyly předloženy žádné důkazy, že by mezi oběma muži byla jakákoliv souvislost. Hodač vždycky tvrdil, že je naprosto nepolitický, a bezpochyby by bylo podivné, kdyby levicový establishment, který ovládá BBC, skrýval mezi sebou nebezpečného pravičáka. Hodač byl zároveň obviněn pražským korespondentem listu Le Monde Martinem Plichtou, že prý v sedmdesátých letech sympatizoval s komunistickým režimem (2). Jana Bobošíková krátce pracovala pro Klause jako hospodářský poradce, když byl Klaus ve funkci předsedy Parlamentu. Jinými slovy, byla zaměstnancem českého Parlamentu, nikoliv ODS. Je o ní také známo, že odvysílala v České televizi celou řadu skutečně tvrdých interview s Václavem Klausem.

Zaměstnanci České televize odmítli pod Hodačovým vedením a pod vedením Bobošíkové pracovat. Okupovali zpravodajskou redakci a rozšířili tvrzení, že prý bojují za nezávislost České televize, i když zatím nově jmenovaní vedoucí pracovníci ČT neučinili vůbec nic, co by se dalo charakterizovat jako politické či zaujaté. Do 25. prosince vznikl v České republice systém dvojího vysílání - rebelové vysílali své zpravodajství na kabelu a na satelitu. 25. prosince vyvolal Hodač rozhořčení tím, že na 24 hodin zrušil normální vysílání na protest proti okupaci. 26. prosince propustila Bobošíková 20 rebelů, ale ti odmítli propouštěcí dokumenty přijmout. Když se Hodač pokusil obrátit se na úřady, aby stávkující osoby odstranili z redakce zpravodajství, úřady mu nepomohly. Ministr vnitra Stanislav Gross odmítl do České televize vyslat policii.

Stávkující apelovali na veřejnost, aby je podpořila, prostřednictvím svého "pirátského" vysílání a tištěná media jejich apelům poskytla podporu. Koncem prosince byla česká veřejnost přesvědčena, že dochází v České televizi k politickému pokusu o puč, a začala se shromažďovat před ústředím ČT v Praze 4 k pokojnému protestu. Občanům v patách přišli politikové. Nejvíce bylo vidět členy Unie svobody, která je členem Čtyřkoalice. Avšak vyskytli se i politikové z ČSSD. Tito lidé se k stávkujícím připojili v jejich bunkru, ostentativně si přinesli spací pytle a zůstali tam s nimi po dobu několika dní. Veřejnost stávkujícím opatřovala potraviny i pití a do budovy to bylo dopravováno provazy. 27. prosince a posléze v novoročním projevu, vysílaném z Pražského hradu, vyjádřil prezident Havel sympatie televizním stávkujícím, jeho manželka Dagmar učinila 2. ledna 2001 v televizi totéž.

3. ledna se konalo mimořádné zasedání Parlamentu, které schválilo dodatek zákona o Českém rozhlase a televizi. Navrhl, aby v budoucnosti byli jmenováni kandidáti Rady ČT a Rady Čro občanskými skupinami, i když konečné členství musí schválit Parlament. Počet členů Rad byl zvýšen z 9 na 15. Bylo rozhodnuto, že bude jmenován prozatímní generální ředitel ČT, než budou tyto mechanismy realizovány. Hodač byl propuštěn z nemocnice 8. ledna a 11. ledna rezignoval na funkci generálního ředitele ČT.

Protagonisté

Česká televize vydělává přibližně 1 - 2 miliardy Kč reklamou, navzdory tomu, že je financována státem částkou 4 miliard Kč. Bylo zdůrazněno, že z hlediska proporcí je to příliš mnoho. Také se tvrdí, že existuje příliš mnoho neprůhledných dohod se soukromými produkčními společnostmi, které byly vytvořeny ve spolupráci s ČT. Zdá se, že zákon požaduje od České televize, aby podporovala českou kinematografii. Britská Helsinská skupina pro lidská práva zaznamenala mnoho obvinění, že jsou prý tyto obrovské fondy šířeny ve prospěch oblíbených intelektuálů a umělců, kteří se podílejí na výrobě dotovaných filmů, a že jedním důvodem, proč tak energicky podpořili stávku, byla obava, že toto velmi příjemné uspořádání by bylo ukončeno, kdyby bylo financování České televize učiněno transparentním.

Poté, co byla nová Rada ČT zvolena v dubnu 2000, Chmelíček požádal o další půl miliardy korun, čímž by se rozpočet ČT dostal do červených čísel. Parlament to odmítl schválit. Podle mnohých pozorovatelů bylo právě toto momentem, kdy začaly problémy. George Hodač byl v prosinci jmenován generálním ředitelem s tím, aby tyto problémy vyřešil a připravil řádný audit financování ČT.

Všeobecně všichni přiznávají, že Hodač nebyl spojen s interními strukturami v České televizi - byl jediným z 22 žadatelů o místo generálního ředitele, který byl skutečným outsiderem. 6 žadatelů se dostalo do užšího výběru. Avšak i když byl Hodač považován profesionálně za schopného provést potřebné změny, byl zřejmě naprosto nepřipraven na ofenzívu, která následovala po jeho jmenování a podle některých pozorovatelů nebyl Hodač dostatečně agresivní na to, aby dokázal efektivně proti rebelům bojovat. Skončil v nemocnici v důsledku vyčerpání během svého krátkého ředitelování ČT.

Hodač byl ředitelem zpravodajství ČT po krátkou dobu od dubna do srpna 2000. Přijal toto jmenování s dobrými úmysly ve snaze zlepšit profesionalitu zpravodajství tím, že zavede pracovní a výrobní praxi, jakou používá BBC. Přiznává, že se setkal s nepřátelskými postoji vůči této praxi. V roce 1989 byla z českého televizního zpravodajství odstraněna stará garda a nahrazena mladými, nezkušenými nadšenci. Hodač tvrdí, že po celých deset let tito lidé produkovali neprofesionální materiál - bylo zapotřebí zavést do České televize řádné kvalifikační procedury, zejména co se týče objektivity novinářské práce.

Tou dobou, svědčí Hodač, se on a ředitel Dušan Chmelíček shodli v tom, že jeden konkrétní pořad, V pravé poledne, polední diskusní pořad mezi českými politiky a moderátorem Romanem Prorokem, ztratil orientaci a má malou sledovanost. (4) Pro většinu pozorovatelů se zdá být takové rozhodnutí normální součástí denního řízení firmy, kdy někteří jsou povyšováni a jiní propouštěni. Avšak, podle Hodače bylo Prorokovo propuštění okamžitě zpolitizováno, zejména příslušníky Unie svobody, kteří Hodače obvinili, že jednal na základě příkazů Václava Klause. Hodač konstatuje, že o záležitosti s Klausem nikdy nehovořil.

Proč zažádal George Hodač o místo generálního ředitele ČT, když narážela jeho předchozí práce ředitele zpravodajství ČT na překážky? Říká, že původně neměl v úmyslu o místo žádat, ale přátelé ho přesvědčili, aby tak učinil. A byl překvapen, že byl vybrán. Ale když byl tedy jmenován generálním ředitelem, domníval se, že bude mít možnost zavést takovou praxi, v jejímž rámci by došlo ke zvýšení úrovně práce ČT a mohl by také zavést profesionální audit. Hodač je britský občan a tak nemůže být členem žádné české politické strany, ani nemůže hlasovat v českých volbách. Konstatuje, že nemá na ODS žádné vazby a že jen hovořil s Václavem Klausem jako novinář pro zahraniční vysílání BBC a pro Českou televizi.

Bylo 21. prosince a mnoho lidí, zejména politikové, bylo mimo Prahu na vánoční dovolené. Proto bylo obtížné jmenovat nový pracovní tým. Hodačovo jmenování okamžitě vyvolalo nepřátelství. Avšak rozhněvaní zaměstnanci tvrdili, "nevadíte nám vy, ale jde nám o principy" - podle Hodače tím měli na mysli, že je hlavním cílem protestu změnit způsob volby Rady České televize.

Hodač je přesvědčen, že vzbouřenecký "puč", který následoval, byl naplánován dlouhé měsíce předem - pravděpodobně v době, kdy si klíčoví lidé uvědomili, že bude Chmelíček odvolán. Souhlasí, že puč neměl s ním osobně nic společného - ke stejnému řetězci událostí by došlo, kdyby byl jmenován do funkce ředitele ČT každý jiný z ostatních šesti kandidátů v užším výběru (kromě jednoho). Důkazem pro to je podle Hodače skutečnost, že bylo investováno velké množství peněz pro stávku na výrobu předem natočených pořadů, z  nichž některé obsahovaly dezinformace o něm a o Janě Bobošíkové. Vzbouřenci také získali přístup k soukromým záznamům rozhovorů uskutečněných mobilními telefony, ve snaze dokázat, že jsou Hodač a Bobošíková součástí spiknutí s Radou ČT a ODS. Ve většině zemí by bylo něco takového závažným trestným činem, dokazuje to však, že měli vzbouřenci vynikající styky s bezpečnostním aparátem České republiky. Hodač tvrdí, že značný počet nejdůležitějších stávkujících z řad technických a administrativních zaměstnanců byli členové bývalé komunistické staré gardy - šlo o aktivisty, kteří byli členy Lidových milic nebo to byli agenti Stb.

Navzdory vánočním prázdninám byli politikové z Unie svobody v Praze a byli připraveni využít protestů pro své cíle. Jako všichni parlamentní poslanci v České republice mají imunitu a nemohou být trestně stíháni. Tak se stalo, že ministr vnitra Stanislav Gross odmítl zasáhnout a odmítl je z televizní stanice policejně odstranit, když se tam dostavili, aby vyjádřili podporu vzbouřencům. Také tito politikové blokovali policii přístup ke stávkujícím.

Většina pořadů, vysílaných během vánočního období v České televizi byla předtočena, ale pro Hodače a Janu Bobošíkovou bylo téměř nemožné vyrobit jakékoliv nové pořady, včetně zpravodajství. Zatímco stávkující okupovali redakci zpravodajství, Hodačovi a Bobošíkové se podařilo vysílat z celé řady jiných, nejrůznějších míst, avšak jejich zpravodajství bylo často přerušováno a 8. ledna se Bobošíková vzdala pokusů vysílat zpravodajství. Došlo k vzrůstu napětí, lidé začali demonstrovat před budovou - někteří členové davu začali být agresivní a Jana Bobošíková byla napadena. Údajně byl v davu Havlův mluvčí Ladislav Špaček. Jen tam tak stál a díval se.

Hodač sám dostával množství vulgárních telefonátů a e-mailů, některé z nich obsahovaly výhrůžky, že bude zavražděn. Nakonec mu policie z vlastní iniciativy poskytla ve dne v noci ochranku, protože se obávala, že by skutečně mohl být usmrcen. George Hodač a jeho paní jsou stále ještě v šoku z těchto událostí, i když jsou nyní zpátky v Anglii. Konstatují, že by se v žádném případě neodvážili cestovat znovu do Prahy.

11. ledna se Hodač rozhodl odstoupit, poté, co strávil pět dní v nemocnici v důsledku vyčerpání a stresu. Sám nezískal od žádných politiků žádnou podporu a nikdo z nich se nepostavil na jeho obranu. I když se premiér Miloš Zeman zpočátku stavěl proti stávce, změnil svůj názor a požadoval Hodačovu rezignaci, když hrozilo, že by mohla mít situace vážné následky pro jeho vládu. Václav Klaus, muž, který údajně zorganizoval "pravicový puč" v České televizi, byl v době začátku televizní krize v Rakousku na lyžování. Podle některých pozorovatelů se Klaus rozhodl, jakmile začalo být jasné, o co politicky jde, zůstat od celé záležitosti co nejdále. Klaus sdělil britskému Helsinskému výboru pro lidská práva, že "se nikdy na televizi nedívá", a tak není nejvhodnější osobou, která by se mohla k vážnosti situace vyjádřit. I když George Hodač rezignoval, neobdržel žádný oficiální dopis, jímž by byla jeho rezignace potvrzena - navzdory tomu, že to zákon vyžaduje.

Stávkující

Zaměstnanci v recepci byli dobře připraveni na zahraniční návštěvníky a mluvčí stávkujících, Jan Moláček, se hned dostavil k rozhovoru se zástupci britské Helsinské skupiny pro lidská práva. Velín byl plný pracovní činnosti - stávkující totiž pracovali vyráběli televizní vysílání. Moláček přiznal, že "stávka" prý nyní znamená něco spíše jako "dělnická okupace" - což je známý výraz ze stávek v sedmdesátých letech. Nicméně, na obrazovkách televizních diváků bylo pořád v rohu slovo "stávka" - jako připomínka hrdinství televizních zaměstnanců, kteří bojovali tak chrabře proti politickým vlivům.

Organizace stávky připomínala Gramsciho dělnické rady. O tom, zda se má konat stávka, se v České televizi nikdy nehlasovalo, což je v mnoha západních zemích, včetně Británie, naprosto protizákonné. Když jsme se zeptali, proč se o rozhodnutí stávkovat nehlasovalo, Moláček konstatoval, že všichni zaměstnanci se stávkou souhlasí a že hlasování tedy není zapotřebí. Dodal: "Všichni slušní lidé v České republice nás podporují," čímž prozradil pozoruhodný názor na demokracii. Například bylo obtížné zjistit, jak přesně funguje řetězec rozhodování mezi stávkujícími. Jana Bobošíková tvrdila, že neví, kdo rozhoduje. Podle Moláčka prý mělo každé oddělení vlastní stávkový výbor. Když jsme se dotazovali, jestli byli členové těchto stávkových výborů řádně zvoleni, Moláčkova odpověď byla velmi mlhavá. Avšak každé oddělení mělo každý večer schůzi, kdy se jednalo o událostech právě uplynulého dne. Jejich požadavky byly jasné. Neočekávali, že budou mít možnost rozhodovat o volbě generálního ředitele, avšak považovali všechny osoby spojené s Hodačovým vedením za nepřijatelné a vyžadovali okamžité propuštění Jany Bobošíkové a dvou dalších lidí. "Nejlepším člověkem pro funkci generálního ředitele" do budoucna by podle jejich názoru měl být někdo, kdo má zkušenost s prací v České televizi.

Bylo velmi sporné, jestli to skutečně je tak dobrý nápad. Moláček pracuje v zahraniční redakci zpravodajství ČT už dva roky. V 17. 30 večer během normálního pracovního dne uprostřed týdne neměl Moláček naprosto tušení, co bude hlavními zahraničními zprávami v České televizi následující den. Tou dobou světem otřásala jedna skutečně dramatická zahraniční zpráva - zemětřesení v Indii. Avšak je možné, že schůzování stávkujících výborů a jednání se zahraničními delegacemi bylo pro Moláčka důležitější než práce.

Když jsme hovořili o Georgi Hodačovi, Moláček tvrdil, že se prý Hodač "mnohokrát" pokusil ovlivnit obsah zpráv. Avšak když jsme naléhali, aby nám poskytl konkrétní příklady, dokázal jmenovat jen dávno známý a pořád opakovaný případ propuštění Romana Proroka a něco, co se týkalo pořadu o divadle Labyrint, avšak Moláček si nepamatoval, o co šlo. Poté, co jsme se ptali na tuto věc celé řady lidí, včetně George Hodače, zjistili jsme pouze, že Hodač chtěl před vysíláním shlédnout reportáž o restaurování divadla Labyrint - což je v každé televizní zpravodajské redakci zcela běžnou záležitostí. Hodač také požádal, aby produkce reportáže poskytla řediteli divadla, jakémusi panu Krausovi, právo na odpověď. Kraus odmítl a pořad byl přesto odvysílán., Možná že si někteří lidé v České televizi mysleli, že to bylo příliš "na hraně".

Jiné země

Avšak navzdory politizaci jmenování vysokých činitelů v mnoha západoevropských televizních stanicích vyjádřil Jonathan Faull, mluvčí Komise pro Evropu, znepokojení nad situací v České republice a konstatoval, že prý EU bude "uvažovat o zásahu". Mezinárodní PEN Club oznámil, že ho "znepokojuje" vývoj v České republice, "který ukazuje, že v ČR dochází k jasné politické manipulaci veřejnoprávního zpravodajství". Zdá se, že nikdo v Praze nehovořil s žádným představitelem Pen Clubu - prohlášení bylo vydáno v Londýně.

Avšak Aidan White z Mezinárodní federace novinářů přijel 8. ledna 2001 do Prahy. Také strávil spoustu času se stávkujícími, ale výrazněji se nepokusil spojit se s Janou Bobošíkovou a Georgem Hodačem. Během své návštěvy Prahy s nimi jen krátce telefonoval. Nakonec apeloval na "všechny naše členské organizace ve více než 100 zemích světa, aby vyjádřily podporu a prohlásily, že vás ve stávce podpoří".

Nikdo z těchto lidí se nikdy nedotazoval na to, jakého politického přesvědčení je většina zaměstnanců České televize, ani nepoukázal na to, že bývalý ředitel ČT, Ivo Mathé, je nyní poradcem prezidenta Havla. Přitom však byla po řadu let Česká televize kritizována pro nedostatek nestrannosti. Například v roce 1998 se vysílaly nákladné pořady na podporu vstupu České republiky do NATO a do Evropské unie. Byla to v podstatě propaganda a alespoň částečně byly tyto pořady financovány těmito organizacemi.

V současnosti se vzbouřili bulharští novináři proti novému řediteli rozhlasu, jmenovanému nezávislou radou pro vysílání. Takže skutečnost, že je Rada pro vysílání oficiálně nepolitická, nebrání lidem v tom, aby protestovali proti řediteli, pokud se rozhodnou, že byl jmenován politicky, nebo pokud se jim prostě jaksi nelíbí. Obránci systému, kde jsou rady, zabývající se regulací sdělovacích prostředků, jmenovány podle rovnováhy politických sil v parlamentě, tvrdí, že alespoň v takovém systému víte, na čem jste.

Veřejnost

Mnoho mladých Čechů, bezpochyby podvědomě, lituje skutečnosti, že nezažili vzrušující doby disidentské činnosti v sedmdesátých a v osmdesátých letech. Tato imitace útlaku jim poskytla možnost stát se hvězdou v boji proti totalitě. Je znepokojující skutečností, že v zemi, která je tolik chválena za to, že v minulosti bojovala za demokracii, reaguje tolik lidí na výzvy, aby šli demonstrovat do ulic, ale zaujímají přitom tak bezstarostný postoj ohledně zákonnosti. Avšak česká veřejnost je už dlouhodobě zpracovávána sdělovacími prostředky, aby věřila, že všichni politikové jsou podvodníci a že čeští politikové jsou ještě daleko větší podvodníci než politikové jinde. Ukazuje se, že tento vývoj je velmi užitečný, neboť volební apatie hrozí zlikvidovat podporu pro hlavní politické strany.

Také se zdůrazňuje, že se Češi nechají velmi lehce manipulovat - kapitulovali před nacismem i před komunismem bez boje. Jejich "sametová revoluce" v  roce 1989 nevznikla úplně v důsledku "lidové vůle", jak se to prezentuje. Přesněji lze říci, že to byl pečlivě připravený kompromis uzavřený mezi frustrovanými členy komunistické strany, kteří se chtěli osvobodit od totalitních zákazů, a bývalými disidenty, mnozí z nichž v ČR vládnou dodnes. Kritikové konstatují, že tito lidé usilovali o to, aby vyměnili elity u moci, a nikoliv o to, aby dali normálním českým občanům skutečný politický pluralismus.

Politikové

Stávkující porušovali zákon a zákon porušovali i jejich političtí stoupenci. Hodač byl jmenován striktně podle českého zákona, to nikdo nepopíral. Kromě toho, velín redakce zpravodajství, který vzbouřenci používali pro svůj protest, neměl být přístupný ani pro veřejnost, ani pro zaměstnance televize, protože je podle zákona určen k použití ve specifických případech, včetně celostátní krize, kdy má Česká televize povinnost informovat veřejnost o tom, co dělat v době krize. To, že prezident České republiky (který nemá výkonné pravomoci) také veřejně podpořil stávkující, jen dále posílilo obavy, že Česká republika zřejmě pevně oddána věci demokracie a pluralitního oddělení jednotlivých druhů moci. Kdyby vystoupil v Británii v televizi manžel královny Alžběty II, vévoda z Edinburku a podpořil divokou stávku nějakých televizních zaměstnanců, vyvolalo by to po celé zemi šok a všeobecné rozhořčení. Avšak toto přesně učinila v jednom vzbouřeneckém vysílání manželka Václava Havla.

Jinými slovy, nevýznamný pracovněprávní spor byl využit skupinou známých politiků, blízkých prezidentu České republiky, za účelem prosazení jejich vlastních politických cílů.

(Dokončení zítra.)

Jan Lipšanský

vyzýváte na svých stránkách, zda by lidé byli ochotni sponzorovat Blisty. Bohužel mezi takové lidi nepatřím, a i když mne to moc mrzí, spíše bych se zařadil na místo lidí, kteří Vám vytýkají určitou nesystematičnost a hledání kauz pro kauzy samé.

Už naše poslední výměna e-mailů ohledně plurality názorů na případ demonstrující dívky, která vyskočila z okna policejní vyšetřovny Vám asi naznačila, že ne se všemi postupy Blistů souhlasím.

Nejvíce mne však dostalo zpravodajství Blistů o situaci v České televizi, jež bylo natolik zaslepené a jednostranné, až to lidi, kteří se problematikou víceméně hlouběji zabývají, bolelo.

Jestlipak jste si ověřil veškerá tvrzení, jež jste Vy a pan Pecina na stránkách Blistů vynesli? Víte např., že externí firmy, pracující pro Českou televizi, celkově odčerpají maximálně 3 % celkového rozpočtu České televize? (Stačí si stáhnout ročenky a finanční výkazy, jež jsou na stránkách ČT volně ke stažení ve formátu PDF).

A nebo proč Blisty neřekly popravdě, že iniciativa Česká televize-věc veřejná vznikla ještě PŘED jmenováním p. Hodače do funkce generálního ředitele? Atd.

Tudíž se těžko dá hovořit o nějaké českotelevizní mafii, která si chce za každou cenu přivydělat. Pokud v ČT nějaká podobná mafie existuje, asi by bylo vhodné ji odhalit a na konkrétních číslech a částkách ukázat, nakolik ČT poškodila - to se ovšem Blistům nikdy nepovedlo. V podstatě Blisty takto vznesly jen nepodložená obvinění. Mnohá z těchto obvinění vzešla i ze strany paní Jany Dědečkové, členky ODS, což mi přijde o to víc podivné, že si je Blisty neověřily.

Inu, abych to zkrátil. Přijde mi, že Blisty hodně klesly pod svoji dřívější úroveň, a že hledají senzaci za každou cenu. Spousta článků je nepodložená, neověřená, nevycházející ze skutečné situace. Proč na Blistech nevyšly články lidí, jichž se situace v ČT skutečně dotýkala a dotýká - např. Asociace producentů v audiovizi, Jana Zázvorky a dalších? Proč Blisty neinformují o tom, že Česká televize nyní bude snižovat platy, což povede k úbytku zaměstnanců, že Česká televize v tomto roce přijde o své dominantní postavení producenta českých celovečerních filmů, takže mnohé plánované české filmy vůbec nevzniknou?

Vadí mi současný skutečně bulvární styl Blistů. Jde o bulvár naruby. A protože si nekupuji Blesk, nebudu si, s prominutím, platit ani Antiblesk. Nijak to však nemění můj obdiv k Vám, pane Čulíku, že jste alespoň dříve dokázal rozvířit stojaté vody českého žurnalismu a zápecnictví.

Jiří Koníček

Vážený pane Čulíku,

Srdečně Vás zdravím a zároveň Vám chci vyjádřit obdiv a poděkování za Vaši mnohaletou práci s vydáváním BL (sám je čtu pravidelně od r. 1998, předtím nepravidelně cca od r.96) na zcela nekomerční bázi (nechce se mi napsat v amatérských podmínkách, neboť výsledek považuji za profesionální). BL jsou podle mého názoru jedním z mála internetových periodik, která se vyplatí pravidelně sledovat, mimo jiné i proto, že opravdu píší poněkud jinak než bývá v české kotlině zvykem.

"Pravicových" nebo "konzumních" blábolů je totiž plný nejen český internet ale prakticky po celou porevoluční éru většina "papírových" novin, společenských i jiných časopisů a bohužel samozřejmě rozhlasové a televizní stanice, lhostejno zda soukromé či veřejnoprávní (ty ovšem za peníze koncesionářů, tedy i moje).

Já osobně na BL oceňuji zejména tři oblasti: pozornost, kterou věnují stavu české publicistiky obecně a ČT zvláště, publikování názorů a článků osobností které nejsou konformní se zavedeným stylem myšlení většiny naších sdělovacích prostředků a jako jazykově nevybavený (bohužel) skoro padesátník (bohužel, na učení je již zřejmě pozdě) velice vítám překlady různých článků ze světového tisku (nebo TV pořadů), které by pro mě jinak byly nedostupné ať už pro jazykovou bariéru nebo prostě proto, že svým obsahem neladí již zmíněnému hlavnímu proudu naší "nezávislé" žurnalistiky.

Proto považuji existenci Vašeho periodika, které se snaží alespoň trochu narušit ono myšlenkové (ale vlastně také osobnostní) gheto české publicistiky, za natolik přínosnou pro naši posttotalitní společnost (i pro moje duševní zdraví), že bych považoval ukončení jeho vydávání za značnou ztrátu.

Přihlašuji se tedy také k dobrovolnému sponzoringu Britských listů. Jako člověk, který je odkázán pouze na svoji mzdu zaměstnance, Vás bohužel nemohu podporovat významnější částkou, než je tento drobný sponzoring. Po zveřejnění čísla účtu vám tedy hodlám každoročně přispívat částkou 1200 Kč.

Přeji Vám a Vašim spolupracovníkům především pevné nervy a dobré zdraví, ale také potřebný úspěch při zajišťování sponzorů. Doufám, že tato akce vám přinese požadované prostředky na další vydávání BL a zároveň věřím, že se nenecháte znechutit a odradit dopisy či výkřiky různých grafomanů nebo idiotů na straně jedné a lhostejným či ignorantským nezájmem mlčící většiny na straně druhé.

S pozdravem,

Jiří Koníček

Český Krumlov