Britské listy


čtvrtek 15. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby České novinářství:
  • Milí studenti! aneb Přednáška z kursu pro začínající PR-many (Tomáš Pecina) Středoevropská politika:
  • Václav Havel, populismus a "morálně čistý národ" (Cas Mudde, Edinburgh University) Sčítání lidu:
  • České panoptikum: Jak Martin Tax, šéf představenstva Deltaxu, zlobboval Britské listy České školství:
  • Školné odmítáme (Zdeněk Štefek) Další úvahy o televizi:
  • Média hrají svou funkci především tím, co v nich NENÍ (Petr Sládeček) Reakce:
  • Odpověď Martinu Vadasovi: Nepracovala jsem ve zpravodjství ČST za komunismu (Michaela Koliandrová) O přímé demokracii:
  • Odkazy na názory odborníků jsou častou užívanou metodou demagogie (Jiří Šoler) Public Relations:
  • Obchodování hodnotných českých akcií nepřešlo na  NEWEX ve Vídni (Veronika Šandová za Burzu cenných papírů, Praha) Česká televize:
  • Jiří Balvín: Rozhovor Britským listům neposkytnu, ale MFD jsem ho dal AKTUALIZACE ČTVRTEK 12.00:
  • Londýnské ústředí Amnesty International odmítá kritiku Mikuláše Tomina



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Václav Havel, populismus a "morálně čistý národ"

    Cas Mudde

    Přinášíme shrnutí, podle poznámek Jana Čulíka, včerejší přednášky Case Muddeho na Glasgow University. Cas Mudde vyučuje politologii na Edinburgh University. - Povšimněte si, jak se celé televizní vzbouření od prosince loňského roku, přesně hodí na Muddovu charakteristiku populismu. Mudde to sám v diskusi po přednášce uznal.

    Populismus je politický styl, založený na rigidní dichotomii morálně čistého liduzkorumpovaných politických elit. Důležité je, že obě tyto společenské skupiny jsou pojímány homogenně, to jest celý lid je morálně čistý a politikové jako celek jsou zkorumpovaní.

    (Nepopulistický přístup se vyhýbá této homogenizaci: uznává třeba, že někteří občané jsou morálně čistí, nebo že někteří politikové jsou zkorumpovaní, nevytváří však dichotomickou představu proti sobě postavených, zcela homogenních skupin.)

    Populismus je založen více na rétorice než na ideologii.

    Populismus je jen nerad politický. Považuje totiž politiku jen za "nutné zlo". Cílem populismu je "odebrat politiku zkorumpovaným vládnoucím politickým elitám a předat ji morálně čistému národu".

    V zemích, které nejsou ovládány populismem, většinou například v západní Evropě, bude politik argumentovat, že existují určitá mezinárodní omezení (dohody, celní překážky, atd.), které způsobují, že jsou jejich ruce svázány. Populista takové překážky nikdy nepřijme. "Znamená pro nás Evropská unie omezení? Vystupme z Evropské unie!" - "Znamená pro nás globální ekonomika omezení? Vyčleňme se z globální ekonomiky!" - Takové rétorické výroky jsou nesmyslné.

    Populista zdůrazňuje význam přímé demokracie: prostřednictvím referend je možno odebrat moc zkorumpovaným politikům a dát ji homogennímu a morálně čistému národu.

    Populismus není politikou. Populismus pouze politizuje existující emoce, hněv, resentimenty.

    V západní Evropě je populismus většinou extrémně pravicový, avšak ve středovýchodní Evropě může být populismus i levicový.

    V Rusku (Žirinovskij) v Srbsku (Šešelj), v Litvě i jinde ve středovýchodní Evropě zaznamenali populisté dočasné politické úspěchy. Příliš se to v tomto smyslu neodlišuje od západní Evropy (Haider získal v Rakousku 27 procent, v Itálii extremisté získali 22 procent). Dosud však populisté nikdy nikde nezískali systematickou podporu: po krátkých obdobích volebních úspěchů bývají marginalizováni a mizí ze scény.

    Na Západě jsou populisté považováni za politické párie, ve středovýchodní Evropě jsou občas zváni i do vládních koalicí.

    Dědictví komunismu

    Populismus je ve středovýchodní Evropě silný v důsledku zkušenosti s komunistickým režimem. Komunismus vyvolal ve středovýchodní Evropě vznik intelektuálského populismu. Je pozoruhodné, že populismus ve středovýchodní Evropě prosazují intelektuálové a dokonce i prezidenti (Václav Havel, Gyorgy Konrad, Lech Walesa).

    Komunismus vytvořil nihilistickou, anatemizovanou společnost, založenou na vysoké míře společenské závisti. Za komunismu měly státní a stranické instituce pověst absolutní zkorumpovanosti. Právě za komunismu tedy vznikl onen koncept populistické dichotomie: morální občané - zkorumpovaní vládci.

    Začalo se hovořit o morální občanské společnosti (jako celku) oproti zkorumpovaným státním strukturám (jako celku).

    Konrád a Havel jako disidenti vytvořili koncept antipolitické politiky. Za komunismu to naštěstí nevadilo, protože skoro nikdo je ve virtuální realitě komunistického režimu neposlouchal a na politiku jejich zemí to nemělo vliv.

    V postkomunistickém světě se toto pojetí prezentovalo jako "nový druh politiky". Není však jasné, co mohla antipolitika přinést do politiky, vzhledem k tomu, že politikou být odmítala.

    Populistickým prvkem v pojmu antipolitické politiky je její nárok na absolutní morální převahu.

    Gyorgy Konrad napsal: "Lidé vyvíjejí nátlak na základě kulturního a morálního tlaku, nikoliv na základě toho, že by byli zvoleni."

    A tak se stala "morální antipolitika" vzorcem pro postkomunistickou politiku. Disidenti přitom využili těchto populistických rysů:

  • "morálních" postojů
  • odmítání politické třídy
  • hlubokého nepřátelství vůči politickým stranám.

    Heslem Občanského hnutí v Československu bylo: "Občanské hnutí je pro všechny, politické strany jsou pro straníky".

    Dědictví antipolitické politiky posléze využili oportunisté a antidemokraté, odstranili z ní naivní prvky a ponechali jen její záporné rysy.

    Takto vzniklý populismus se staví proti monopolu moci politické třídy. Vznikl koncept ukradené revoluce.

    "Revoluci nám ukradli zkorumpovaní politikové, vytvořili nový autoritářský režim."

    "My proponentni nepolitické politiky jsme vysoce morální. Václav Klaus je ztělesněné zlo."

    V normálních zemích ovšem není politika založena na takovýchto černobílých kontrastech, ale na umění politického kompromisu.

    Převažující náladou postkomunistických společností se stal frustrovaný pocit většinové společnosti, z níž si "udělali politikové oběť". Postkomunistický svět se vrátil k černobílému boji mezi "dobrem a zlem", v němž není (jako v západní politice) místo pro politický kompromis.

    Argument o "ukradené revoluci" byl nejprve populární u pravicových populistů - podle nich totiž revoluci ukradli komunisté.

    V ČR ale zaznamenala pozoruhodný vzestup KSČM. Aniž by se kdy omluvila za své totalitní zločiny a aniž by od dob komunismu změnila svou ideologii, změnila svou rétoriku. Takže je nyní třetí největší stranou v ČR a má podporu přibližně 20 procent obyvatelstva. Rétorika této stále ortodoxní komunistické strany dnes zní: lid se musí postavit proti zkorumpovaným politikům.

    Komunismus ulehčil nástup populismu. Populismus se dostává do popředí v obdobích rozkladu režimů a chaosu.

    Demokratická hnutí bojovala koncem osmdesátých let dvojí boj: jednak za svobodu a jednak za národní nezávislost. Pojem "morálně čistého národa" šel už tehdy ruku v ruce s pojmem "zkorumpované cizí mocenské elity".

    Postkomunističtí prezidenti se stali obránci celého národa proti zkorumpované politické elitě. Je to typické pro první desetiletí vznikání politického establishmentu: neexistoval precedens, kdo má mít jakou moc, a tak různé části vládních struktur s sebou otevřeně zápasily o moc, s tím, že kdo jí uchvátí nejvíc, bude ji mít nejvíc.

    Politika ve většině středo a východoevropských zemích je však závislá na západním financování a Západ v dlouhodobé perspektivě nebude populismus tolerovat: bude tolerovat jen odpovědné politiky. Snad se tedy dá očekávat jeho útlum.


  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|