Britské listy


čtvrtek 5. dubna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Diskriminace Čechů v zahraničí:
  • Americký Helsinský výbor protestuje: České úřady prodávají majetek, patřící Čechoameričanům Reklamní článek publikovaný za úplatek:
  • Stav drobných českých podnikatelů na pozadí adventního večera (Pavel Matocha) Česká televize a zákon o přístupu k informacím:
  • Dotaz Jiřímu Balvínovi: Budete si nedůstojně hrát na schovávanou dlouho? (Tomáš Pecina) Pozor na podvodné nabídky zahraničních úvěrů:
  • Neznalost je zlatý důl (Zdeněk Jemelík) Bankovnictví:
  • Prospěje jednostranný tlak České spořitelny rozvoji transakcí s platebními kartami? (Jindra Vavruška) Reakce:
  • Grébovka potřetí: Vyjádřil jsem se pro Jiřího Jírovce příliš stručně (Ferdinand)
  • Ještě pár poznámek k Jiřímu Jírovcovi (Ferdinand) Grébovka: Američané chtějí jen pomoci:
  • Kopněte toho psa, co Vám přinese bačkory... (Alexandra Straus) Oznámení:
  • Výstava Rolnická a ekologická hnutí ve třetím světě na Právnické fakultě UK v Praze



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Neznalost je zlatý důl

    Zdeněk Jemelík

    Obtížnost přístupu k úvěrovým zdrojům činí z malých a středních českých podnikatelů ideální cílovou skupinu pro obchodníky s iluzemi - podvodné zprostředkovatele zahraničních úvěrů. Součástí jejich marketingové strategie je vytváření legend o  neobvyklých cestách přístupu k úvěru, jejichž věrohodnost je nezbytná pro získání zákazníků - budoucích obětí podvodu. Věcným základem takové legendy jsou zkreslené informace o reálných finančních procedurách. Jedním z důvodů neuvěřitelné skutečnosti, že stále noví zájemci po desítkách i stovkách ročně rozšiřují řady podvedených, je nevysychající invence podvodníků, kteří vrhají na trh s iluzemi stále nové legendy nebo aspoň jejich varianty.

    Obohacení sortimentu jejich nabídek umožňuje také skutečnost, že většina i seriozně vedených jednání o poskytnutí zahraničního úvěru končí nezdarem, protože žadatel nemá možnost potenciálnímu věřiteli nabídnout odpovídající záruku za splacení úvěru.

    Tou může být v podstatě pouze vhodný finanční instrument, jehož obstarání je nákladné a obtížnější než vlastní získání úvěru.

    Vynalézaví obchodníci s iluzemi pohotově zpracovali informace o vysokém zúročení vkladů do kapitálového pojištění nebo do zahraničních výnosových investičních fondů. Začali pak nabízet obstarání finančních záruk, které by údajně měla poskytnout buď vhodná pojišťovna nebo záruční společnost proti zástavě určité části (desetiny až poloviny) úvěru.

    V některých případech měl být záruční vklad složen předem jako "pojistná prémie" nebo "akontace", jindy měla být dlouhodobě deponována část poskytnutého úvěru. "Funkčnost" tohoto způsobu ručení má spočívat na skutečnosti, že dlouhodobou kapitalizací vkladu včetně úročení úroků lze za několik let dosáhnout např. jeho zdvojnásobení.

    "Tržba" obchodníků s iluzemi může pak mít různou podobu: někdy jde jen o složení malého vkladu ve prospěch ručitelské společnosti, jindy o zaplacení několika desítek tisíc Kč za  přijetí a zpracování zakázky podvodným zprostředkovatelem, nebo o několik set tisíc Kč za vystavení příslibu ručení "ručitelem", ti nejodvážnější se pokoušejí o zpronevěru předem vyplaceného záručního vkladu.

    Byla vynalezena i konstrukce, která umožňuje zpronevěření celého úvěru. Čím menší je jednotlivá, žadatelem přímo zaplacená částka, o kterou se v podvodné hře hraje, tím menší je obezřelost obětí, tím snazší je získání zákazníků.

    Záručním nástrojem může být garance známé a ctihodné pojišťovny, která o  ničem neví, stejně jako bezcenný papír zahraniční firmy, která se za pojišťovnu pouze vydává.

    Jindy podvodníci odvedou pozornost oběti od vlastního cíle, kterým je zaplacení malého "administrativního poplatku" ke složité proceduře složení "akontace", ke kterému nakonec vůbec nedojde.

    Zvláštním případem jsou záruční společnosti, které skutečně disponují aktivy, na jejichž základě by mohly obstarat požadovanou garanci, jejichž záruky se však na úvěrovém trhu obtížně uplatňují pro podezřelý charakter jejich zdrojů. Věci neznalý žadatel si za několik set tisíc Kč koupí příslib vystavení garance a většinou pak marně bloudí od banky k bance a neúspěšně hledá úvěrový zdroj.

    Důvod, proč obchodníci s iluzemi zapojili do svých legend pojišťovny a záruční společnosti, je prostý. Skutečnost, že nabídka zázračně levných bankovních garancí a  směnek je obvykle podvodná, je totiž již příliš dobře známá. Také úroveň obecných znalostí podnikatelů o pravidlech bankovní činnosti se zlepšila. Oběť proto návnadu s  falešnou bankovní zárukou nespolkne tak snadno jako ještě před několika lety.

    Znalosti o záručních operacích pojišťoven a záručních společností jsou naproti tomu stále ještě nepatrné. Teoreticky by ostatně mohl tento způsob ručení fungovat, občas dokonce i  funguje a ve srovnání s bankovními garancemi je levnější. Ve zdrcující většině případů však jde o sofistikovaný podvod.

    Pojišťovny, které se specializují na pojišťování úvěrů na mezinárodní úrovni, skutečně existují. Pokud úvěr přímo pojistí, podílejí se na riziku věřitele. Většinou proto požadují od příjemce úvěru druhotné jištění.

    To je opět podmínka, kterou malý český podnikatel sotva může splnit. Mimo to pojišťují jen určitá, předem definovaná rizika: např. rizika politické či měnové nestability, což není nic pro nás.

    Velmi vzácně lze získat finanční záruku pojišťovny, podloženou kapitalizací hodnotných aktiv; těmi by v našich podmínkách mohly být například vybrané cenné papíry, vhodně uložená depozita, zlato, vyjímečně umělecká díla mimořádné hodnoty. V tomto případě pojišťovna nenese riziko a ohlíží se jen na bonitu nabízeného druhotného ručení.

    Nositele takové nabídky je třeba se vždy dotázat, proč nemůže nabídnout svá aktiva jako záruku za úvěr přímo, proč musí jít přes pojišťovnu. Bylo by možné postoupit věřiteli jako záruku výnos z  kapitálového životního pojištění, pokud by se žadatel dokázal dohodnout s  poskytovatelem úvěru na přijatelném právním ošetření takového závazku.

    Žadatel by ovšem musel v pojišťovně předem složit vklad, odpovídající 30-50% požadovaného úvěru. Teoreticky by pojišťovna mohla případně přijmout do zástavy depozitum části úvěru.

    S takovými nabídkami jsem se také setkal, ale bez výjimky šlo o podvod. Mimo to nabídky obchodníků s iluzemi mají téměř všechny jednu společnou vadu: pečlivým propočtením jejich údajů zpravidla zjistíme, že jimi nabízená záruka by sice kryla základní úvěrovou částku, ale riziko nedosažení úrokového výnosu by musel nést věřitel. S přijetím takové záruky nelze počítat.

    Pokud žadatel o úvěr, řešící potřebu ručení, teoreticky připustí, že by se mohl touto cestou dostat k požadovanému výsledku, čeká jej obtížná úloha odlišení zrna od plev. Je nutné, aby od ručitele nemilosrdně požadoval dokonalé objasnění všech nesrozumitelných částí procedury. Měl by si vyžádat zprávu o ručiteli od specializované firmy.

    Smlouvy a procedurální pokyny by měl předložit k posouzení zkušenému právníkovi nebo ekonomickému poradci, ještě lépe oběma. Zásadně by neměl vyjednávat s partnerem, který pečlivě zatajuje své zdroje a kontakty. Při zachování těchto pravidel zájemce nakonec dojde k závěru, že lákavá nabídka skrývá nepřiměřená rizika. Má to pro něj výhodu: jeho finanční situace se nezhorší nesmyslnými výdaji.

    Ing.Zdeněk Jemelík

    P.O.Box 53, pošta 58, 158 80 Praha 5

    Hispagra@seznam.cz


    Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|