Britské listy


středa 25. dubna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize:
  • Naše pořady stojí mnohem víc, než kolik jsme uvedli (Damián Kaušitz) Korupce a lobbying:
  • Jak se na ministerstvu dopravy vypisují výběrová řízení (Petr Baubín, Štěpán Kotrba) Česká kinematografie:
  • Dva opravdu velké filmy (z třetího dne promítání na Academia Film Olomouc; Jan Čulík) Česká politika:
  • Ještě k nedělní Partii (Vladimír Bernard) Ještě jednou Radio Pacifica:
  • Nepokoje v Pacifice (Michael Albert) Sociální fórum v Porto Alegre:
  • Astérix proti Římské říši (Fabiano Golgo) Dokument doby:
  • Projev Václava Klause na "ideové konferenci" ODS Americký summit:
  • Fraška v Quebec City (Jiří Jírovec) Školství:
  • Vzdělání - s předpoklady, bez pokladů (Václav Pinkava)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Vzdělání - s předpoklady, bez pokladů
    aneb principy návratnosti selektivního ob-vzdělávání

    Václav Pinkava

    Reaguji na ledacos co bylo k tématu napsáno, nejpozději zdezde

    V zásadě existují dva přístupy k otázce, zda má každý mít nárok na nějakou 'vyšší' školu - v tomto ohledu je gymnasium jenom miniaturou university. Problematika se týká kapacity, prostředků, dovedností a schopností, resp. předpokladů - jak je včas a spolehlivě odhalit. Ale jde v podstatě jen o 'společenskou návratnost investice', soudím.

    Dalo by se to nazvat souboj elitářství a rovnostářství.

    Jemným paradoxem se mi zdá být, že princip elitářství (vybraným vybrané) podporují lidé, kteří se de facto nad pomyslnou intelektuální elitou povyšují, lidé, kteří se na ty druhé 'pracovníky mozkem' dívají jen jako na investici do své vlastní budoucnosti. Mladou generaci vnímají jako zeminu, více či méně úrodnou, kterou lze vzdělat-obdělat. Leč ne všechna půda je stejně úrodná, a zrna je poskrovnu. Je třeba se zrnem nakládat úsporně, vybrat jen tu slibnější půdu, kterou 'má smysl' zušlechtit - ze které bude co sklidit. Jinými slovy, elitáři jsou ti, kteří se chtějí vézt v závěsu budoucích "elitních" tahounů ekonomiky.

    Na druhé straně stojí ti takzvaní rovnostáři, kteří soudí, že už je v zemině zaseto, a pohlížeji na vzdělání jako na déšť a sluníčko - je tu jaksi shůry k rozdávání, je to dar, který potomstvu dlužíme, aby z každého vyrostlo to, co v něm je. Ať deštík padne kam padne, dobře to dopadne. Takové rozlévání se bude jevit poněkud marnotratně, ovšem, ale pokud je vláhy a tepla dost, nemá smysl pečovat jen o vybrané záhonky. Vždyť nevíme co ve kterých je zaseto. (Když však bude sucho nebo mráz, pak ouvej.)

    Budeme li ú(s)porně investovat prostředky na vzdělání jen pro vybrané, chete-li nalévat jen do sudů s větší kapacitou, bude těch šťastlivců méně. Z logiky věci vyplývá, že o to více na každém záleží, abychom vložené prostředky co nejlépe zúročili. Absolventy se tedy pokusíme zavázat ekonomicky, aby se nemohli vyvléct z národního dresu. I když nám fyzicky upláchnou a budou vydělávat v dolarech - budou splácet stále u nás. Jak svůdná to představa, když si člověk uvědomí, že splátky první generace vystudovaných můžeme dát na půjčky těm dalším. Jakési finanční perpetuum mobile, zdá se.

    Toto zdravě elitářské a ekonomicky zaměřené (pravicové) uvažování zjevně vychází z pragmatického, utilitaristického nacionalismu, neboť ve vzdělaných vidí 'naše' tahouny. Vy ostatní nedovzdělaní budete sice na soociální podpoře, ale buďte rádi, že vám na ni ta menšina vydělá, a udělá z vás ty profesionální spotřebitele, kteří budou u svých televizoru baštit reklamu...

    V daném schematu 'kup si vzdělání' však někteří považují za rozumné akceptovat kohokoliv, kdo si (na dluh) ochotně zaplatí. Použil bych parafrázi slavného výroku Groucha Marxe "nepřijal bych členství v klubu, který by mne přijal za člena". Nemáme zapotřebí tak hloupých studentů, kteří, ač nemají na to, aby dostudovali, jsou přes to ochotni do svého studia investovat půjčené peníze. Na druhé straně nebraňme nikomu výdělečnému aby se věnoval tomu či onomu, třeba si udělal jako v Americe doktorát z opékání hamburgerů. Aťsi je studentem jakékoliv discipliny, hlavně, že finančně perspektivní (z hlediska budoucího výdělku a návratnosti). Právě v tom je háček, v tom je ztráta energie z idealizovaného perpetua. Vzdělávací systém, který je financovaný ne z vlastních kapes, ale na dluh přitahuje i budoucí neúspěšné. Aby fungoval, musí o to více být výběrový. Ke srovnání: zkuste investovat na burze jen tak, nevybíravě, plošně. Pokud investice má být návratná musí být jen pro ty/do těch, kteří budou vydělávat. Jinak budeme místo školství sponzorovat nefungující bankovní sektor.

    Úspěšní mohou být třeba jako muzikanti, malíři - nebo i jako mafiáni, to je z ekonomického hlediska fuk. Hlavně, že budou sypat. Oslíčku, otřes se. Problém je, že v některých oborech se dá způsobilost odzkoušet, v jiných méně. Taková všeobecná zkouška, která odhalí, nebo alespoň koreluje s budoucím hmotným úspěchem se zprofanovala (jmenovala se zkouška IQ) - a je dost možné, že vyloučíme při vstupním testu na gympl budoucího bohatého rockera jen kvůli jeho nedostatkům v pravopisu. To už raději veďme jen ty obory, které zaručeně a předvidatelně odsýpají. Egyptologové budou mít smůlu. Básníci, sbohem.

    Zkrátka a dobře, nelze založit ekonomicky spolehlivý systém školného bez výběru, ani spoléhat na vratké souvislosti mezi dnešními předpoklady a budoucím hmotným úspěchem. Je přece třeba sázet na jistotu - vznikne systém nikoliv vzdělávací, ale školicí, účelová příprava úzkoprsých odborníků-pracantů na obory dnes známé a uznávané. Zakonzervujeme se.

    Pokud se vzdělávání nefinancuje na dluh, je to ovšem jiná. Pakliže uděláme ze vzdělávání podnik jako každý jiný, nepůjde o vzdělání, ale o dosaženou kvalifikaci. Diplom, coby propustka do vyšších vrstev. K ověnčení stačí ledacos. Je libo cetka JUDr, CSc?


    To opačné, rovnostářské, levicové stanovisko, pod heslem rovných příležitostí všem, je však hloupé. Dobrý hospodář nemrhá prstředky tak, že sází a zaléva zabetonované pole. Pokud se všem dostane stejným dílem, pro některé to bude moc, pro jiné málo.

    Potíž je prostě v tom, že nejsou bezedné prostředky. A taky v tom, že nejsou u všech stejné předpoklady učit se, ze zájmem - chápat, a uplatňovat výdělečně co se dozvěděli.

    Dalším paradoxem v této celé souvislosti je, že ti chytřejší a schopnější a motivovanější se naučí víc i v ochuzeném prostředí, bez pomůcek - leč potřebují o to lepší, tedy lépe odměňované učitele. Ti akademicky natvrdlí spíš ocení lepší tělocvičnu, což nás přijde dráž.

    Co s tím?

    Myslím, že potřebujeme to staromódní řešení. Kolektivně sponsorovat nadané vyvolené, i nenadané nevyvolené. V různých školách. A na Universitu pouštět lidi, kteří mají třeba jen okrasný a nepotřebný intelekt, ne předpoklady na bohatství. Tací ať jdou raději rovnou bohatnout. Chci k sobě pustit takového doktora, kterému můžu věřit, že se ve mně nešťourá kvůli svým splátkám. Vzdělání je třeba financovat jako pojistku. Společně. Osobní spoluúčast - ano, ale ne nadměrnou. Spíše takovou, abych byl opatrný, abych si vážil času a zacházení se svěřenými prostředky.

    Nevím. Nejsem asi 'správně' vzdělaný, víme.

    Asi proto, že jsem si vlastní vzdělání nemusel platit, ač bylo sem tam dosti výběrové.

    Ale nikomu za něj nezůstávám zadlužen.


    Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|