Britské listy

nehodlam vas omezovat ve vasich nazorech, videni sveta, jen vas primet k zamysleni nad tim, co se v poslednim tydnu odehrava ve vami editovanych Britskych listech.

Jsem pravidelnym ctenarem nekterych novin a magazinu v USA a Britanii, aktualni informace z aktualniho deni sleduji jen ve vysilani zahranicnich zpravodajskych poradu. O zpravodajstvi CT i Novy a schopnostech ceskych novinaru si myslim opravdu jen to nehorsi. To, predesilam, jelikoz hodlam Britske listy oznacit za informacni zumpu, ktera nema s poctivou novinarinou vubec nic spolecneho, a nerad bych abyste jakkoli anticipoval predpojatost meho postoje.

Vite, rozdil mezi Britem a tuzemcem neni v tom, ze by Cesi byli hloupejsi, mene vzdelanejsi, mene premyslivejsi, mozna je tomu spise naopak. Problem je v tom, ze Cesi maji na rozdil od Britu velmi sobeckou dusi - "prospech druheho" jej zajima jeste o mnohem (mnohem) mene nez vlastni.

Kazdy, kdo se rozhodne verejne vystupovat, musi prijmou imperativ "verejneho zajmu", jinak se stane pouhym exhibicionistou. Cesi se velmi casto nechaji vabit svou intelektualni skepsi k cemukoli transcendentnimu, ale misto jiskriveho inteligentniho vyboje z nich na verejnosti vytryskne jen blabol.

To je paradox toho, co bych nazval "sobecke spolecenstvi". V tomto spolecenstvi si nikdo nevazi "spolecne podstatneho" (sdileneho kontextu kriterii), coz znemoznuje komunikaci a vysledkem nazorove vymeny neni kompetentni diskurs (rozprava, v niz existuje narok na platnost racionalniho a jehoz udrzovani vede k presnejsi diferenciaci), ale chaoticke, nesrozumitelne blaboly. V takovem prostredi jsou nejvice slyset ty nejhysterictejsi a emocionalne nebo nazorove nejvypjatejsi postoje a nazory.

Obavam se toho, ze vase Britske listy se staly prave platformou tohoto "sobeckeho spolecenstvi" a jako editor jste situaci vinen vy. V ceskych sdelovacich prostredcich a na politicke arene se uz toto "sobecke spolecenstvi" uspesne zabydlelo, puvodne jsem myslel, ze Britske listy s vasi britskou zkusenosti, mohou tomuto nemocnemu prostredi celit, ale mylil jsem se.

Dalsi poznamku bych rad nasmeroval k "velkemu tematu" Britskych listu, ktery s obrovskym nadsenim vedle sebe klade "svet propagandy zapadniho sveta" a "kriticke mysleni zdrave uvazujiciho obcana, ktery se tak snadno neda zblbnout". To ma spousty konsekvenci. Predevsim je to tragicky omyl z vysluni verejnosti zapuzeneho intelektuala, ktery prisel o svuj vliv na spolecenske deni. Problem je v tom, ze se tento intelektual "odcizil" sve obcanske roli a promenil se v "poetickeho anarchistu".

Jeho fanaticky kriticismus neni nicim jinym nez jen projevem paranoidniho strachu, ze svetu neni schopen rozumnet v jeho celistvosti, uplnosti a totalite. Rozeberme si jeste trochu. Nadvlada euroamerickeho sveta neni dana jeho ekonomickou nadvladou, ale kulturnim etosem osobnich svobod.

Je to neco, co bych nazval jako princip "osobni autority", ktery se opira o tento etos a je tak "agresivni" a "nakazlivy", ze ovladne velmi snadno kazdeho bez ohledu na kulturni zazemi, vzdelani, etnickou prislusnost, rodove zvyklosti. Nadsazene receno, kazdy mladik z nejzapadlejsiho koutu sveta jednou zatouzi obliknout se do dzin, vypadnout pryc ze sveho zapadakova a chovat se konecne podle sveho. Je to eticky princip, ktery na jedne strane nici kultury, na druhe strane bori jimi definovane bariery. To je svet v nemz zijeme, kde tento princip "svobody" se siri jako epidemie a my jen s nostalgii muzeme zehrat na doby, ktere davno minuly.

To je presne ta lyrika, s kterou se "svobodny clovek" stavi proti teto "kulturni epidemii": jako bojovnik proti globalizaci, euroamericke hegemonii, medialni propagande atd... Nejde povazovat za rozumneho uvazujiciho cloveka, ktery odmita akceptovat svet jehoz je soucasti a alibisticky se schovava za svoje argumenty motivovane instinkty neduvery, strachu a obav. Proto ten "poeticky anarchista". A za cloveka s kritickym duchem neni mozne povazovat nekoho, kdo se ani nepokousi vhlednout do sveta, v kterem zije, jen kolem sebe mlati hlava nehlava nahodne sebranymi argumenty, ktere si sestavuje do svoji "skladanky osobniho dogmatu". Lide jsou pak jako fotbalovi fanousci - davaji se dohromady podle toho jak dokazi ci nedokazi sdilet tato "osobni dogmata". Fandi si a jen vykrikuji hesla. To neni debata ani kritika, ani komunikace, to je "informacni zumpa".

Britske listy bohuzel neoplyvaji tim, co by slo nazyvat kriticky duch. Jsou v zajeti zminovanych fanousku osobnich dogmat. To, co vzdycky skodilo intelektualnimu zdravi verejnosti totiz nebyla ani tolik propaganda statni moci, ale nedostatek kriticke reflexe, obvykle suplovany fanatickym zaujetim jednotlivcu a particek pro kutilsky poskladana osobni dogmata. A tuto situaci v Cechach dal Britske listy podporuji v nezmerne mire a nikoli vykorenuji.

Poznámka JČ: Britské listy v žádném případě žádná dogmata nepodporují ani nepublikují. Naopak se snaží rozrušovat nebezpečný a zavádějící povrchní a nemyslivý konsensus, který z lenosti převládá v českých médiích a z úslužnosti vůči zahraničním mocnostem mezi českými politiky, přinášením běžného diskursu z vnějšího světa. Při tom přirozeně dáváme přednost názorům a analýzám, které čtenář v českém prostředí běžněji nenajde.