čtvrtek 31. prosince

O B S A H

Sváteční vydání pro přelom roku:

  • Proti slepé poslušnosti (Jan Hus) Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Sváteční vydání pro přelom roku:
  • Jak přišli jezuité do Čech (Jaroslav Vlček)
  • Bambino di Praga (Bohumil Hrabal, 1950) České hospodářství:
  • Česká ekonomika je ve vážné krizi (Jolyon Naegele) Lustrační zákon:
  • Pryč s kolektivní vinou": Vláda ČR hodlá změnit osobní prověrky (Die Welt, 30. 12. 1998)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Adresa Britských listů je zde.

    Sváteční vydání pro přelom roku

  • Nové předpisy pro cizince, kteří chtějí žít trvale či dlouhodobě v České republice, jsou nepromyšlený paskvil, založený na principu xenofobie, populismu a kolektivní viny. Jejich zavedením se Česká republika bohužel poněkud vylučuje ze společenství civilizovanějších národů. Čtěte k tomu článek Andrewa Stroehleina.

  • Jiřině Fuchsové se krátkodobou hladovkou před sídlem české vlády podařilo upozornit na neřešený problém občanství pro Čechy, žijící v zahraničí, zejména ve Spojených státech. BL se touto problematikou zabývají už dlouho. Veškeré informace k tomuto tématu získáte zde.

    Velká a slavná česká literární a humanitní tradice

    Napsal nám v minulých dnech jeden čtenář, který si stěžoval nad dnešním stavem českých myslí:

    Bezčasí, nezájem a tupost nám vládne. Nezájem a šlendrián všech - nakladatelů, redaktorů a konec konců i čtenářů či posluchačů. Je to tím, že jsme pidinárod v dnešním světě, který také plodí pidiintelektuály a pidipolitiky, kteří obohacují duchovní svět tolik proklínanou českou bramboračkou?

    Zaprvé, český národ není malý. Jak už o tom dávno psal Andrew Stroehlein, v  Britských listech z 25. února 1997 v článku "Velká česká výmluva", kdyby nyní byla ČR přijata samostatně do Evropské unie, byla by tam sedmým největším státem.

    Zadruhé, český národ má vynikající kulturní i argumentativní tradici. Podobně jako o tom píše Jeremy Paxman ve své knize o Angličanech (The English), i Češi byli v historii do určité míry posedlí slovem, intenzívně během staletí argumentovali, kdo má pravdu. Tato argumentativní próza je vysoké kvality. Možná bychom se k ní v době, kdy se zdá být všechno v ČR bez kořenů, trochu měli vracet.

    Proto přinášejí na přelomu starého a nového roku Britské listy několik literárních či literárně historických textů.

    Jednak úryvek z traktátu Jana Husa O církvi (De ecclesia) z roku 1413. (Vybral jsem moderní překlad textu, který byl původně napsán latinsky, protože kdybych citoval něco z Husova díla, co bylo napsáno česky, musel bych uvádět vysvětlivky některých staročeských slov, což by působilo rušivě.) Dále zveřejňujeme ukázku z Dějin české literatury od Jaroslava Vlčka (vznikly v letech 1892-1914) , o tom, jak poprvé přišli jezuité do Prahy. A závěrem text Bohumila Hrabala Bambino di Praga z roku 1950, který vyšel v časopise Tvář č. 9/1965.

    Vánoční a novoroční texty v Britských listech:


    Proti slepé poslušnosti

    Jan Hus

    Nyni je třeba stručně promluvit o autoritách, které doktoři uvedli k utvrzení lidské poslušnosti. Neboť předně říkají, "Římskou církev a představené mají nižší poslouchati ve všem", atd., podle výroku Spasitelova v 23. kapitole Matoušově: "Všechno, cokoli by vám řekli, zachovávejte a čiňte."

    Tu se divím, proč doktoři usekli slova Spasitelova na začátku a na konci.

    Neboť na začátku neuvedli, "Na stolici Mojžíšově posadili se zákoníci a farizeové," a na konci nepřipojili, "Podle skutků jejich nečiňte," ale uvedli jen střední část slovy: "Všecko, cokoli by vám řekli, zachovávejte a čiňte."

    Tu se mi zdá, že tak učinili proto, že papež a jiní preláti církve nechtějí být přirovnáváni k zákoníkům a farizeům, a říká-li se něco o jejich zlých skutcích, jsou uraženi.

    Ale na druhé straně doktoři a mistři takovým mužům pochlebují; a tak oni "shromažďují učitele, kteří jen příjemně šimrají uši, a tak odvracejí sluch od pravdy"; a mistři jim pochlebují.

    Tak se naplňuje předpověď Apoštolova na těch i na oněch, neboť ve 4. kapitole 2. listu Timoteovi zapřísahá Apoštol Timotea slovy: "Při Bohu a Kristu Ježíši, který bude soudit živé i mrtvé, při jeho příchodu a království: kaž slovo, naléhej vhod i nevhod, kárej, zapřísahej, napomínej se vší trpělivostí a znalostí. Neboť přijde čas, že zdravé učení nebudou trpět, ale podle svých žádostí shromažďovat budou sobě učitele, kteří jen příjemně šimrají uši. A odvrátí zajisté sluch od pravdy a k bájím se obrátí."

    Není tedy divu, že preláti vděčně přijímají výroky zmíněných doktorů, poněvadž všechny ony výroky pomazali olejem pochlebování a nepřipojili žádné slovo napomenutí, aby potlačili jejich špatnost.

    Avšak přijde mistr, biskup a soudce nejspravedlivější, který nejsprávněji zváží lichocení doktorů i špatnost prelátů; ten, který řekl:

    "Na stolici Mojžíšově posadili se zákoníci a farizeové. Všechno, cokoli by vám řekli, zachovávejte a čiňte. Avšak podle skutků jejich nečiňte, neboť mluví, ale nečiní."

    Vpravdě tento mistr nelichotil špatnosti prelátů a doktorů. Mluvil pravdu, učil své věřící a usvědčil pyšné, kteří se posadili na stolici, z jejich zlých skutků.

    (...)

    Podle 2. kapitoly Geneze byl při stromu vědění dobrého i zlého vydán zákon od Boha, který nemůže ani klamat, ani být klamán. A tento zákon byl uložen pod trestem smrti. Neboť Bůh řekl Adamovi: "Ale ze stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez, nebo v kterýkoli den bys z něho jedl, smrtí umřeš."

    Musí se tu tedy uvážit, kdo je ten, jenž přikazuje, musí se uvážit, co se přikazuje a musí se uvážit i postavení člověka, který má poslouchat.

    Ten, jenž přikazuje, je Bůh, který se nemůže mýlit. Příkaz je velmi užitečný a je to člověk, který uslyšel samého Boha, jak přikazuje. Jísti tedy ze stromu vědění dobrého i zlého bylo po zákazu čiré zlo.

    Vedle toho si položme, že by představený Petr nařídil svému poddanému Janovi sbírat jahody, a uvažme, zda se v tom nařizující nemůže mýlit, a jak dalece je onen skutek užitečný tomu, kdo má uposlechnout, a zda ten, kdo má poslechnout, je k tomu skutku uzpůsoben tak, jako byl Adam k božímu příkazu.

    A je jasné, že ve všech třech bodech není podobnost stejná.

    Neboť i představený se může mýlit, i skutek nemusí být tak užitečný a je jisto, že i ten, kdo má poslechnout, nemusí být k onomu skutku tak uzpůsoben, jako byl Adam k příkazu božímu. (...)

    Neboť kdyby představený nařídil svému podřízenému Petrovi, knězi vzdělanému v zákoně božím aby v Den Páně pásl svině, a kdyby Bůh radil, aby v tentýž den pro něho vykonal skutek nadbytečné zásluhy, který by byl s oním jednáním neslučitelný, tehdy by byl kněz Petr více povinen poslechnout boží rady než rozkazu představeného.

    To je jasné, neboť představený zasluhuje tím více úcty, čím více je mu každý podřízený zavázán poslušností a čím je uložené jednání užitečnější. Avšak jednání uložené představeným, to jest pást svině v  Den Páně, je lhostejné co do záslužnosti, kdežto jednání uložené Bohem má samo v sobě záslužný smysl.


    Jan Hus v této argumentaci naléhá, aby si každý zachoval vlastní individuální úsudek a "studoval Boží Slovo (tj. svět, skutečnost kolem nás) sám", podle vlastního rozumu, a nenechal se ovlivňovat konvenčním či oportunním myšlením. Že by to pro nás nebylo aktuální? JČ

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|