Tedy - měli to alespoň zkusit. Míru úspěšnosti jejich počínání nechť čtenář posoudí sám.

Lustrační zákon nemohl sám o sobě moc dokázat. Už kvůli tomu, že jen ten největší optimista se mohl domnívat, že českoslovenští gauneři byli výhradně v komunistické straně a navíc na místech, která lustrační zákon postihoval.

Druhá strana lustrační mince je ještě problematičtější. Zákon totiž vytváří dojem, že ten, kdo byl negativně prolustrován, je automaticky "slušný člověk" a naopak. Vytváří tak pocit falešné bezpečnosti, že se nemůže nic stát, prolustrovaným přece můžeme věřit a nemusíme je kontrolovat.

Jenže zárukou této bezpečnosti, tedy alespoň přibližného fungování demokracie, není a nemůže být předběžné síto, které navíc platí jen pro někoho, ale zákony, které platí pro všechny stejně. Zákony, které zprůhlední celý systém a jejichž dodržování bude úzkostlivě střeženo.

Tato skutečnost mnoha lidem uniká - podle mého názoru právě kvůli černobílé interpretaci minulosti.

Řeknu to jinak. Zákonnost nelze obnovit tím, že přijmeme zákon, který potenciálně poškozuje nevinné lidi a už vůbec ne tím, že tento zákon přesuneme z roviny ochrany společnosti do roviny vyřizování účtů, že umožníme jeho obcházení a zneužívání.

Ve státech, kde je zákonnost považována za objektivně nezbytnou, lze požádat soud, aby prozkoumal, zda určitý zákon není v rozporu s principy, které mu jsou nadřazeny (ústava, listina lidských práv, mezinárodní dohody).

Podle mého názoru by v Kanadě neměl (lustrační) zákon 254/1995 Sb. (novela původního zákona 451/1991 Sb. vycházející z nálezu Ústavního soudu částka 116/1992 Sb.) naději na přežití ani den poté, co byl masově porušen paragraf 19. (Nepřežil by to samozřejmě ani ministr vnitra a patrně ministerský předseda. Malá ukázka: Ministr ontarijské vlády nedávno padl kvůli tomu, že ve svém projevu prohlásil, mu matka mladistvého delikventa, nazvěme ji paní Smithová, děkuje, že jejího syna ve vězení převychovali. Potenciálně tím porušil zákon, který zakazuje zveřejňování jmen nezletilých provinilců. Na základě jeho projevu si totiž někdo mohl, kdyby chtěl, mladíkovu totožnost zjistit a tak se ministr odporoučel.)

Paragraf 19 tohoto zákona totiž zní: "Zveřejňování skutečností uvedených v osvědčení nebo nálezu nebo zveřejňování osvědčení nebo nálezu samotného, jakož i zveřejňování jakýchkoli podkladů k jejich vypracování, je bez předchozího písemného souhlasu občana zakázáno. "

V okamžiku, kdy byl zveřejněn seznam spolupracovníků Stb, tedy v roce 1992, byl zmíněný zákon de jure zlikvidován, protože bylo masově porušeno základní právo každého občana, který, ať již z jakýchkoli důvodů musel lustračním procesem projít.

Pokud se někdo domnívá, že se nic moc nestalo - přece šlo "jen" o komouše a fízly - dopouští se zásadního omylu. Jestliže nový režim dovolil, aby se různým občanům měřilo různým metrem a oživil heslo o lese a třískách, pak se dostal se do stejné pozice jako jeho komunistický předchůdce. Přehlédne-li se jedna nezákonnost, načne se tím řetěz dalších.

Dá-li se navíc negativní lustrační osvědčení koupit (podle Andrew Stroehleina za 10 000 Kč), jde nejen o porušení zákona vlastizrádného rozměru, ale o velmi špatnou vizitku poměrů v ČR. Není totiž možné, aby o této věci nevěděli lidé, kteří mají dodržování lustračního zákona v pracovní náplni. Buď jsou neschopní nebo zkorumpovaní, což je ještě horší.

S přihlédnutím k výše uvedenému tvrdím, že lustrační zákon 254/1995 Sb je již dávno mrtev, takže diskuse o něm je bezpředmětná. Ptát se musíme na to, kdo je za tuto ostudu mezinárodního formátu zodpovědný. A ovšem i na to, jak je možné, že se s novou nezákonností společnost tak snadno smiřuje.

Jiří Jírovec

Zdánlivě nesouvisející poznámka JČ o Clintonovi: V pondělí ráno jsem slyšel v rádiu reportérku Britského rozhlasu smažit jakéhosi čelného amerického republikánského senátora ohledně nadcházejícího Clintonova procesu. Reportérka se ho ptala, proč trvají Republikáni na tomto procesu, když drtivá většina amerických občanů ho nechce. (Jeremy Paxman jako hlavní titulek reportáží z Ameriky k tomuto tématu oznámil v pátek začátkem pořadu BBC Newsnight: "Amerika - cožpak tam všichni zešíleli?") - Republikán se před reportérkou hájil, že na průzkumech veřejného mínění nezáleží, že jde o ústavní záležitosti, zákony, které se musejí dodržovat, ať si občané v zemi myslí cokoliv.

A dodal, tento Republikán: "Vždyť my jsme se to naučili od vás!" (Mínil Angličanů).

A citoval Thomase Moora, podle něhož je velmi nebezpečné kácet zákony, jak se komu zlíbí podle momentální situace. Vykácíme-li je totiž podle toho, jak se nám to momentálně hodí, nemáme pak nic na svou ochranu, přijde-li skutečná bouře.