Reakce na "dvojí ceny"
To, že delegáti na technické konferenci v Nice platili registrační
poplatek 3000DM, zatímco delegáti ze střední a východní Evropy jen 750DM
není diskriminace, ale pouze standartní promoční taktika firmy Microsoft za
účelem proniknutí nových trhů. Pokud by se český restauratér chtěl řídit
příkladem firmy Microsoft, musel by cizincům nabízet jídelní listek na němž
by ceny byly nikoliv dvojnásobné, ale o čtvrtinu nižší než na menu, které
předkládá svým českým "štamgastům".
Moje žena, s kterou žiji již více než třetinu století, pochází ze staré,
konzervativní Yankee rodiny. V cizině se řídí heslem: "When in Rome, do as
the Romans do"; což by se dalo volně přeložit jako: "jednej s domorodci jako
rovný s rovným". Dvojí ceny tuto její zásadu znemožňují. To
je jeden z důvodů proč jsem ji doposud nebyl schopen přimět k návštěvě České
republiky. (Také absolutně nesnáší jakoukoliv stádovou turistiku, která je ve
všech zemích které trpěly pod sovětskou hegemonií stále ještě velmi
oblíbena. V obrazárně se chce dívat na obrazy tak dlouho jak se jí líbí, a
to v klidu a bez postrkování a žvatlání nějakého průvodce. Jsem si absolutně
jist, že není sama, kdo tak myslí.)
Zdá se, že Češi nejsou schopni si uvědomit že dvojí ceny a dnešní
neuspokojivá ekonomická situace v České republice jsou úzce spojeny.
Mnoho
konservativních podnikatelů a investorů se totiž domnívá, že země, která se
zdráhá odstraňovat neřesti jako dvojí ceny, se také bude zdráhat dodržovat
zákony. Mlhavě formulované zákony jsou snadno obcházeny; přitahují korupci a
odpuzují poctivý obchod.
Ihned po listopadu 1989 mnoho mezinárodních podniků vyslalo své zástupce na delší dobu do České republiky za účelem seznámit se s tamějšími poměry. Ve většině případech byly jejich posudky
nepříznivé.
Jak cizinci vnímají existenci dvojích cen, vyjadřuje velmi nelichotivě
vtip, který prošel řadou mezinárodních cestovních kanceláří. (O jeho
pravdivosti nejsem příliš přesvědčen - stejně tak ale vystihuje současnou
situaci zcela pikantně):
Turista z Německa který trochu rozuměl česky, navštívil Prahu a po několika
půllitrech Prazdroje ho nátura přiměla k návštěvě veřejných záchodků. U
vstupu viděl sedět starší paní za malým stolkem s miskou pro drobné a s
cedulkou: 1Kč a pod tím s menšími písmeny (Češi 0.50). Turista nemohl
pochopit proč musí platit 2x tolik co Češi za přirozenou potřebu, zvláště
když už platil 2x tolik za české pivo.
Miloš Jan Kuhn
