pondělí 29. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby NATO a Kosovo:
  • Válka v Evropě: A co teď? Britská televizní diskuse čelných západních politiků o Kosovu (Channel Four) Sdělovací prostředky:
  • Kosovo: Má cenu bít se o nezávislá média! (Martin Madera) ČR a válka v Evropě:
  • Nejnovější návštěva v ČR (Andrew Stroehlein) NATO a Kosovo:
  • Útoky NATO se zaměřily na srbské jednotky, masakrující v Kosovu
  • Kosovo: Dvě třetiny Britů podporují letecké útoky na Jugoslávii
  • Kosovo: Jak se vyvíjejí názory britských tvůrců veřejného mínění (Observer)
  • Kosovo: BBC terčem britské vládní kritiky kvůli jejímu postoji vůči jugoslávské válce (Observer)
  • Bělehrad: Den, kdy obloha hořela (Independent on Sunday)
  • Jímá mě tíseň z televizních vystoupení Albrightové a Clintona (Jiří Jírovec)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.

    Dnešní Britské listy znovu přinášejí celou řadu textů k útoku Severoatlantického společenství na Jugoslávii. Viz Obsah zde napravo.

    Minulé vydání Britských listů zaznamenalo rekordní počet přístupů za celou svou historii - celkem si lidé stáhli za pátek podle statistiky Internet Servisu celých 700 megabytů. I nadále dnes věnujeme převážnou část čísla válce v Evropě o Kosovo a Srbsko. Budeme číslo BL aktualizovat během dne, dojde-li k novému vývoji.

    Zejména upozorňujeme na doslovný překlad hodinové diskuse o válce v Kosovu, kterou v neděli večer 28.3. vysílala britská komerční stanice Channel Four a jíž se účastnili čelní politikové, analytikové a komentátoři z obou stran Atlantiku. Tato diskuse myslím mnohé vysvětluje. - Názory čtenářů na válku v Jugoslávii přineseme zítra. Zdá se mi, že někteří čtenáři, v obavě, že je Srbsko moc blízko, nechápou úplně, že rozsáhlé masakrování obyvatelstva (tak, jak to činili za druhé světové války židům nacisté, jak řekl jeden britský politik) je z lidských důvodů nepřípustné. Prostě jako by lidi trochu vůči humanitárním aspektům věci znecitlivěli. Tím neobhajuji letecké útoky jako možný nástroj řešení této krize. Přečtěte si prosím v dnešních BL výše zmíněnou televizní debatu a uvažte o různých způsobech myšlení, tam předvedených. Jsem zvědav na váš názor. JČ

    Aktualizace v pondělí ve 14.00

    Počty uprchlíků a zpráv o zvěrstvech a zabíjení rostou

  • V pondělí vážně varoval britský ministr zahraničních věcí Robin Cook všechny vojáky a velitele srbské armády, že budou stíháni u mezinárodního soudního tribunálu za zvěrstva, páchaná v této válce, aby si tedy velmi dobře rozmysleli, co v současnosti činí. - Šéf liberálních demokratů Paddy Ashdown konstatoval, že kdyby trval Západ na pohánění válečných zločinců k soudu daleko dříve, k této krizi nemuselo dojít nebo by byla slabší. Bez vyslání pozemních vojsk se bez Ashdowna krize nedá dovést k humanitárnímu řešení, a Ashdown se domnívá, že britská vláda bude veřejností donucena, aby do Kosova vyslala pozemní vojska. Britská vláda však dosud není připravena vyslat pozemní vojska. Byla by to obrovská akce, bylo by třeba 100 000 - 150 000 vojáků a trvalo by dlouho je na místo dopravit.

  • Ruský premiér Primakov prý povede delegaci do Bělehradu snad už zítra. Jeho mluvčí uvedl, že Jugoslávie by byla ochotna vyjednávat, ale až po uzavření příměří.

  • Srbové násilně směřují proudy uprchlíků k jednomu přechodu mezi Kosovem a Albánií. Před příchodem na přechod odebírá jugoslávská armáda uprchlíkům, kteří většinou byli donuceni opustit své domovy během několika minut, veškerý majetek, peníze a cestovní pasy. U automobilů odstraňuje jugoslávské poznávací značky, aby se nemohly vrátit do Kosova. - Podle některých pozorovatelů to dělá Miloševič schválně, aby vytvořil co nejchaotičtější situaci na všech stranách, aby západní státy nevěděly, co mají učinit dřív.

  • Albánie a Makedonie požadují o naléhavou mezinárodní pomoc, protože z Kosova prchají na jejich území desítky tisíc uprchlíků. Podle agentury Reuter byly uzavřeny hlavní hraniční přechody z Kosova to Albánie, protože jugoslávské stráže nezvládají proud uprchlíků.Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky však je přesvědčeno, že až čtvrtina obyvatelstva Kosova, více než půl miliónu lidí, uprchlo ze svých domovů od začátku konfliktu, za minulý rok.

    Mnoho z nich bylo už uprchlíky před nynější ofenzívou NATO, uvedl mluvčí vysokého komisařství OSN pro uprchlíky. Mluvčí NATO konstatoval, že "jsme nyní na pokraji obrovské humanitární katastrofy, jakou jsme nezažili od posledních dnů druhé světové války. Srbský vládní mluvčí pro uprchlíky, který je etnickým Albáncem, popřel, že by se v Kosovu odehrávala katastrofa. Bělehrad konstatuje, že jeho jednotky útočí jen proti Kosovské osvobozenecké armádě.

    Po pěti nocích leteckých útoků neexistují žádné známky, že by byl ochoten prezident Miloševič požadavkům NATO ustoupit. Ruský premiér Jevgenij Primakov řekl , že dosud zahynulo při leteckých útocích NATO 1000 civilistů.

    Reportéři BBC v regionu uvádějí, že se u hranic Kosova shromažďuje mnoho tisíc uprchlíků a vyprávějí o vraždění svých příbuzných a o tom, že jsou vykrádány a vypalovány jejich příbytky. Uprchlíci konstatují, že byli nuceni opustit své domovy protože je srbská policie vyhnala namířenými zbraněmi. Většina uprchlíků jsou ženy a děti a muži jsou srbskou armádou zatýkáni a odváženi.

    Uprchlíci z města Peč kostatovali, že jim daly bezpečnostní jednotky v sobotu v poledne pět minut na odchod, jinak budou zastřeleni. Tisíce lidí z města uprchlo, ale někteří uvádějí, že leží na silnici k hranicím mrtvoly. Množství uprchlíků, směřujících z Kosova do Makedonie, se dramaticky za posledních 24 hodin zvýšilo.

    Všichni uprchlíci hovoří o zvěrstvech, páchaných srbskou armádou. Hovoří o tom, že jsou celé rodiny zabíjeny, a cílem vraždění jsou zejména muži, ve věku, v němž by byli schopni bojovat. Jiní urpchlíci hovoří o zohavování obětí. Většina uprchlíků jsou starci, ženy a děti. Konstatují, že mají v Kosovu ještě další příbuzné a obávají se o osud svých mužů.

    Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

    NATO a Kosovo:
  • Lord Healey, bývalý britský ministr obrany, kritizuje letecké útoky na Jugoslávii (a další informace z pátku 26.3.99)
  • Ve čtvrtek večer zahájilo NATO druhou noc leteckých útoků
  • Jak západní spojenci zdůvodňují útoky na Jugoslávii
  • Kosovo: Politický útlak, který vytvořil extrémisty
  • Kosovo: víme, co nedělat. Co dělat? (Ferdinand)
  • Kosovo: je to albánská populační anexace (Jaroslav Teplý)
  • NATO se můžem... dívat (Mirek Vachek)
  • Sudety kontra Kosovo - aneb kdy začne třetí světová? (František Roček)
  • NATO zahájilo ve středu letecké útoky proti JugosláviiNázory a komentáře k leteckým útokům v Kosovu:
  • Falešný mýtus o tom, že lze na domorodce hodit pár bomb (Jonathan Eyal, Vojenský strategický institut, Londýn)
  • Kosovo je součástí Evropy - proto musíme bojovat na jeho záchranu (Independent)
  • Nenávratně poškozená role OSN (Bruce Kent, Guardian)
  • Ano, je to všechno velmi obtížné. Blair neochotně zase vyhlašuje válku (Simon Hoggart, Guardian)
  • Kosovo: Vynikající článek Jiřího Jírovce (Miloš Kaláb)NATO a Kosovo:
  • Stane se Kosovo evropským Vietnamem? (Independent)Došlo po uzávěrce:
  • Poznámka k analýze Roberta Fiska, zda se můžeme vyhnout nové válce (v Kosovu) (Jiří Jírovec)Nová vojenská doktrína NATO:
  • Kosovo: "Hlavně aby žádný západní voják nebyl zraněn" (Independent)Evropská unie:
  • Jak se bude vládnout v Evropě? (Guardian)

    Co je nového v České republice

  • Expertní komise pro řešení vztahu státu a církví by mohla jako druhý nezávislý poradní orgán ministra kultury podle mluvčího České biskupské konference Daniela Hermana začít pracovat v krátké době. Vyplynulo to ze setkání ministra Pavla Dostála s katolickým primasem kardinálem Miloslavem Vlkem, předsedou Ekumenické rady církví evangelickým synodním seniorem Pavlem Smetanou a s tajemníkem Federace židovských obcí Tomášem Krausem.

  • Skepse vůči západním novinářům. Píše jedna čtenářka: Vyroky ceskych analytiku a politologu nebyvaji prilis informativni, to bohuzel plati i o mnohych zurnalistech cizich. Prikladem je napr. Peter S. Green z International Herald Tribune (patrne prazsky nebo stredoevropsky dopisovatel techto novin). Zatim se mi od neho jeste nepodarilo najit zadny clanek, ktery by byl necim zajimavy. Dosla jsem k zaveru, ze se ani o vlastni analyzy nepokousi. Opise clanky z ceskeho tisku, anebo odcituje nejake zdejsi politology (Pehe byval oblibeny). Prikladem takoveho neanalytickeho pristupu je text Czech split on Air Strike Saps Ally's Commitment (http://www.iht.com/IHT/TODAY/SAT/IN/east.2html). Cituje reci ceskych novinaru z LN a MfD, ze by nad sebou Cesi meli premyslet, kdyz 48% naroda nechape potrebu leteckych utoku na Jugoslavii. Jeho clanek je poucny pouze pro vyzkum mysleni cizich dopisovatelu. IHT je dobry zdroj informace o otazkach globalizace, ale informace dopisovatelu (i o jinych zemich) budu asi muset brat s rezervou - tak jako Greena.


  • To nejlepší z "českého" internetu. Jako příloha českého vydání časopisu PC World z března 1999 a  také časopisu Profit se distribuuje právě vydaný CD ROM "To nejlepší z českého internetu". Jako jeden z mála skutečných českých internetových časopisů jsou na CD ROMU zdá se mi velmi dobře prezentovány cca 5 megabyty nejzajímavějších článků přibližně za poslední rok také Britské listy. Seznamte prostřednictvím tohoto CD ROMU s Britskými listy vaše přátele.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Kosovo: válka v Evropě: Debata Proč?

    Toto je překlad diskusního pořadu, který uspořádala na britské komerční televizi Channel Four v neděli 28. března večer ve 20 hodin zpravodajské studio redakce Independent Television News .

    Poznámka Jana Čulíka: Andrew Stroehlein v dnešním čísle BL uvádí ve své zprávě z malého města v České republice, že lidé nevěří sdělovacím prostředkům, neboť ve válce všichni lžou".

    Posuďte prosím překlad tohoto pořadu i výběr článků z britského tisku v dnešních BL z tohoto hlediska.


    Reportér Jon Snow: Dobrý večer. Je to spravedlivá válka? Je to ilegální válka? Nesprávná válka? Proč ji vedeme? Abychom zachránili lidi na Balkáně před sebou samými? Nebo abychom vytvořili nový Američany vedený světový pořádek? Zde ve studiu a prostřednictvím satelitů z celého světa jsme přivedli dohromady ministry, generály, analytiky, diplomaty, a obyčejné lidi z Balkánu k diskusi, proč jsme se octli ve válce. A zda bude důsledkem spravedlnost anebo nový Vietnam.

    Nejprve shrňme události pátého dne války:


    Pátý den války vysílala v Bělehradě místní televize lidi, utíkající do krytů, jak zazněly sirény. Nedaleko hlavního města bylo slyšet několik velkých explozí, ale záběry škod, způsobených bombami a mrtví a zranění jugoslávské armády se vysílají hned vedle záběrů zjevného odporu, těch lidí, kteří uspořádali mírový koncert. Dnes večer se znovu konají další nálety, Ve vzduchu je celá řada bombardérů. V sobotu večer utrpělo NATO ztrátu, ale odvrátilo katastrofu. Psychologická rána, že Američané přišli o jednu dosud neporazitelnou stihačku Stealth byla neutralizována úspěšnou misí amerických zvláštních jednotek, které zachránily pilota. Avšak NATO zvyšuje riziko a oznámilo druhou fázi této války:

    George Robertson, britský ministr obrany: "19 spojenců NATO schválilo rozhodnutí, že cíle našich leteckých útoků by měly být rozšířeny a útoky zintenzívněny, aby se zaměřily stále více na jednotky, které se podílejí na represi."

    Jugoslávské armádní tanky a dělostřelectvo byly dosud v podstatě nepoškozeny. Zaměřit se na ně bude znamenat lety nízko nad zemí a v neděli NATO přiznalo, že jugosláská protiletecká obrana je stále ještě nebezpečná. Takže Británie vyslala čtyři další stihačky Harrier do Itále a osm dalších letadel typu Tornádo. Američané posílají do Gloucesteshiru další bombardéry B 52 se střelami s plochou dráhou letu.

    NATO tvrdí, že se nyní stalo půl miliónu Kosovanů uprchlíky. Neustálý proud uprchlíků stále přichází do Albánie, vyčerpaní a ve strachu, a uvádějí, že tisíce dalších následují. Přicházejí také do Makedonie, už je jich tam 16 000.

    V Moskvě vybuchl hněv na útoky NATO proti srbským spojencům Ruska, když muži s odpalovacím raketovým zařízením a útočnou střelnou zbraň zaútočili na americké velvyslanectví. Došlo k několika výstřelům, ale nikdo nebyl zraněn a muži byli zatčeni.

    Ale Rusko bylo v neděli večer také ohniskem diplomatického úsilí ukončit tuto válku. Mírová delegace odcestovala z Moskvy do Bělehradu a na Západ. Ze zpráv z Francie vyplývá, že budou ruští představitelé požádáni, aby vyjednávali s jugoslávským prezidentem. Ale vzhledem k tomu, že právě v této chvíli jsou ve vzdušném prostoru nad Jugoslávií bombardéry, pravděpodobně bude velmi dlouho, než k tomu dojde.


    Jon Snow: K naší debatě. Tony Lloyde, vy jste náměstkem ministra zahraničních věcí a zastupujete diplomaticky Británii. K čemu je tato válka?

    Tony Lloyd: Půl miliónu kosovských Albánců etnicky očištěných ze svých domovů. Šest tisíc jich usmrcených za poslední rok a humanitární krize se zintenzívňuje. Prostě, na genocidu, kterou páchá Miloševič v Kosovu, jsme museli reagovat. Musíme omezit jeho schopnost vést válku proti vlastnímu obyvatelstvu.

    Jon Snow: Milislave Pajiči, vy jste zástupcem jugoslávského vevyslance v Londýně a právě odjíždíte. Proč se podle vás vede tato válka?

    Milislav Pajič: No, my nechápeme, proč se proti nám vede válka. Myslím, že je to pokus vytvořit nový pořádek a podrobit mu Jugoslávii. Chci se vyjádřit k tomu, co říkal náměstek Lloyd. Je naprosto falešné tvrzení, že je půl miliónu uprchlíků -

    Jon Snow: Ne ale teď chci jen vaši odpověď na otázku, proč se vede tato válka.

    Milislav Pajič: Protože jsme odmítli ultimátum vzdát se části našeho suverénního území a přenechat ho separatistům a teroristům.

    Jon Snow: Vrátím se k tomu podrobněji: Tony Benne, (TB je levicový poslanec labouristické strany, pozn. JČ), proč se vede tato válka?

    Tony Benn: Tato válka nemůže být pro humanitární účely, protože situaci zhoršila. Nemůže se dít proto, aby byl oslaben Miloševič, protože je Miloševič nyní silnější. Zasáhli jsme do občanské války. KLA, kterou podporují Němci a Američané, velvyslankyně Walkerová dělala totéž pro contras v Nikaragui, je to plán dokončit rozčlenění Jugoslávie a vytvořit na Balkáně západní nadvládu.

    Jon Snow: Pane velvyslanče Petere Galbraithi ve Spojených státech, vy jste byl donedávna americkým velvyslancem v Chorvatsku, proč se vede tato válka?

    Peter Galbraith: Proto, aby byly zastaveny útoky na civilisty v Kosovu. Jsou to přesně takové útoky, k jakým docházelo v roce 1992 v první etapě bosenské války, když bylo usmrceno přibližně 100 000 lidí. Nyní jsme svědky toho, že čtvrtina obyvatelstva Kosova přišlo v posledních několika dnech o přístřeší. Je to strašlivé, co se tam děje. Účelem těchto útoků je to zastavit.

    Jon Snow: A nakonec, sire Michale Rosi, (Generál sir Michael Rose byl vrchním velitelem vojsk OSN v Bosně v letech 1994 - 1995) proč se vede tato válka?

    Sir Michael Rose: Myslím, že nikdo nemůže nesouhlasit s humanitárními cíli. Jsem ale znepokojen, že odmítáme vyslat pozemní vojska. Bez toho nemůžeme zastavit etnické očišťování na místě. Bombardováním se to udělat nedá.

    Jon Snow: Sire Johne Westone, vy jste byl britským velvyslancem u OSN a předtím velvyslancem u NATO. Proč se podle vás vede tato válka, a vzhledem k tomu, že jste byl přímo účasten jednání, která k nynější situaci vedla, dalo se nynější situaci zabránit?

    Sir John Weston: Problém dobře vysvětlil Tony Lloyd. Kosovo byla nedokončená kapitola z Daytonu, a nyní vidíme, jak je to strašlivé. Daytonem míním mírovou dohodu o Bosně. Jestliže zůstaneme v nečinnosti, zejména OSN a NATO, a nebudeme dělat nic, tak tím způsobíme, že tyto dvě velmi důležité organizace přestanou mít jakýkoliv význam. Musíme neustále bedlivě dávat pozor, abychom neporušovali mezinárodní právo. Souhlasím s Michaelem Rosem o tom, že musíme uvažovat o tom, zda bude nutno vyslat pozemní vojska. Je zajímavé, že v neděli vyplývá z výsledků veřejného mínění, že 51 procent Britů by podpořilo vyslání vojsk do oblasti, a musíme si rozmyslet, jaká jsou možná politická řešení, ale k tomu se snad dostaneme.

    Jon Snow: Nebyly žádné přípravy. My všichni z nás v Británii jsme se prostě probudili a země byla ve válce. Události se vyvíjejí neobyčejně rychle od té doby, co prezident Miloševič odmítl podepsat dohody v Rambouillet. A vývoj událostí za poslední týden se zdá být nezastavitelný. Vysvětlení od našich vedoucích politických představitelů přišlo, teprve, když se konflikt začal dramatizovat:

    (sekvence dokumentárních záběrů)

    "Jsme na pokraji vojenské akce. Není ještě pozdě se jí vyhnout, ale..."

    Madeleine Albrightová: "Bělehradské bezpečnostní jednotky zvyšují své neospravedlnitelné agresívní akce v Kosovu..."

    "Tato mise byla poslední šancí na mírové řešení bez užití zbraní."

    "Budeme systematicky útočit, rozrušovat, degradovat, devastovat..."

    Prezident Clinton: "Jestliže není prezident Miloševič ochoten učinit mír, my jsme ochotni omezit jeho schopnost vést válku."

    Prezident Clinton: "Na konci dvacátého století a po ukončení studené války my a naši spojenci máme šanci zanechat našim dětem Evropu, která je svobodná, mírová a stabilizovaná."

    Tony Blair: "Jednejme anebo zůstaňme v nečinnosti. Zůstaneme-li v nečinnosti, Miloševič si bude myslet, že si může dělat, co chce s civilním obyvatelstvem. Budou rozdrceni pod jeho patou. V této chvíli tito ubozí, bezbranní lidé nás zoufale prosí, abychom ukázali sílu." (záběry uprchlíků).


    Jon Snow: Shirley Williamsová, vy jste členka Horní sněmovny za liberální demokraty. Bývalá členka vlády, často jezdíte na Balkán, jste odbornice na východní Evropu a pracujete ve Spojených státech. Mohli jsme se tomuto vyhnout?

    Shirley Williams: Ano, mohli jsme se tomu vyhnout. Měli jsme jednat už dávno, tehdy, kdy byl ostřelován Dubrovník, ale nejednali jsme. Měli jsme tehdy v Bosně zasáhnout, ale neučinili jsme to. Kosovo je opakováním historie, která se už děje mnohokrát, znovu a znovu. Miloševič se snaží zachovat si své postavení, posílit ho a protivit se veřejnému mínění a pak se prezentovat jako zachránce v celé věci. Účelem této války bylo zpočátku dostat ho zpět k vyjednávacímu stolu, pak začala být účelem potřeba zabránit humanitární katastrofě a nyní je válka o tom, jaký má být nový status Kosova, protože se nemůžeme vrátit do situace, kdy by se tohle mohlo celé znova opakovat. A proto má Michael Rose pravdu, nemůžeme vyloučit nutnost vyslání pozemních vojsk.

    Jon Snow: Alane Clarku, bývalý náměstku ministra obrany, nyní poslanče za Konzervativní stranu, historiku, mohli jsme se vyhnout této válce:

    Alan Clark: Nevím, jestli jsme se mohli vyhnout, ale situace se vážně zhoršila od chvíle, kdy bombardování začalo. Protože jsme usmrtili mnoho lidí v severní Jugoslávii a zároveň jsme zvýšili zabíjení v Kosovu. A to se stane vždycky. Když vstoupíte do násilné situace a nemáte promyšlenou taktiku, když vyloučíte diplomacii, celou situaci zhoršíte.

    Jon Snow: Pane náměstku?

    Tony Lloyd: My ale diplomacii nevylučujeme. Jakmile řekne Miloševič, že chce hledat politické řešení pro Kosovo, diplomacie se vrátí na scénu, ale problém je, že Miloševič odmítal všechno a dával přednost vedení války proti vlastnímu civilnímu obyvatelstvu a lhal mezinárodnímu společenství.

    Jon Snow: Prezident Chirac požádal ruského premiéra Primakova, aby s Miloševičem jednal. Podporujete to?

    Tony Lloyd: Samozřejmě, že to velmi vítáme. Pokud lze zahájit znovu diplomatické vyjednávání. Pokud to bude znamenat, že Miloševič ukončí válku proti kosovským Albáncům.

    Jon Snow: Souhlasíte s tím, aby Primakov jel do Bělehradu?

    Milislav Pajič: Samozřejmě, ale nemá smysl jakékoliv vyjednávání, když pokračuje bombardování.

    Jon Snow: Misho Glenny, vy jste strávil mnoho let pozorováním a psaním o Balkánu, napsal jste knihu The Fall of Yugoslavia, Pád Jugoslávie. Mohli jsme se vyhnout této válce?

    Misha Glenny: Mohli jsme se jí vyhnout, ale začalo to být postupně velmi obtížné se jí vyhnout, poté, co jsme reagovali za Západě nesystematicky na rozpad Jugoslávie. Bohužel jsme nikdy neměli systematickou politiku vůči tomu, jaké má být ústavní uspořádání bývalé Jugoslávie, poté, co se rozpadla. Takže máte situaci zpočátku, Chorvatsko, které etnicky očistilo svou největší menšinu, asi 500 000 - 600 000, tu politiku v podstatě Spojené státy a Německo tolerovaly, Bosnia měla být mnohonárodnostním státem, ale dalo se jí vytvořit jen jako svého druhu Frankensteina, který potřebuje mírové sbory, jinak nepřežije. A nyní poprvé reaguje Západ na situaci uvnitř republiky v bývalé Jugoslávii. Západ nemá systematickou strategii, a tak se nacionalistické spory velmi rychle mění v ostré konflikty, protože naše diplomacie je špatná.

    Jon Snow: Velvyslanče Galbraithi ve Spojených státech, vy jste vytvořili na Balkáně architekturu, která nefunguje.

    Peter Galbraith: No, částečně funguje. Mimochodem, nesouhlasím s Mishou Glennym, že jsme tolerovali chorvatské etnické očišťování. Byli jsme proti tomu a já jsem se snažil velmi silně o mírovou dohodu, která je téměř totožná s dohodou, jaká byla navržena pro autonomii v Kosovu. Poskytla by Srbům větší autonomii, odmítli to, odmítli vyjednávat. A důsledkem byla válka, která pro ně skončila katastrofálně. Ale část té architektury funguje. Ve východní Slavonii spolu žijí Srbové a Chorvaté v rámci jedné dohody, která byla vyjednána, ale potíž nyní je, že jsme přijali strategii, která možná porazí Srby, ale povede k vylidnění Kosova. Z toho důvodu souhlasím s Michaelem Rosem a Johnem Westonem - budeme muset uvažovat o vyslání pozemních vojsk, pokud je to jediná možnost, jak zastavit to, co se děje v Kosovu, strašlivé útoky na civilisty.

    Misha Glenny: Chtěl bych říci, že velvyslanec Galbraith je plně v této věci nevinen. On samozřejmě žádné etnické očišťování Srbů netoleroval. Velmi silně usiloval, aby tomu zabránil. Ale to nebyl jednotný postoj jeho vlády.

    Tony Benn: Došlo k tomu, že Rusko, které má asi největší možnost, jak Miloševiče ovlivnit, bylo rozhněváno bombardováním. Dlouhá léta tvrdili Rusové, že je NATO agresívní organizace. A my jsme říkali, ne, nemáte pravdu. A teď to vypadá, že jsme to dokázali. Jsem velmi rád, že Francie navrhuje, aby jel Primakov do Bělehradu. To se mělo stát na samém začátku. Situaci bombardování velmi zhoršilo. Ultimátum Miloševičovi nyní musí být, zastavíme bombardování a pošleme do Kosova vojska. A to není příliš praktické.

    Shirley Williams: Plně souhlasím s Tony Bennem o tom, že je dobré využít Primakova. Možná znovu vytvoří vztah, takže znovu dojde k vyjednávání. Ale nemůžu přijmout názor, že bombardování způsobilo masakry v Kosovu. Viděla jsem začátky těch masakrů. Viděla jsem vesnice, vypalované do základů, loni v září. Všichni víme o masakru v Račaku. Mnoho lidí bylo zmasakrováno na příkazy z Bělehradu, a to bez jakéhokoliv zásahu NATO. Je nepřípustné předstírat, že všechno tohle způsobilo bombardování NATO. To je nesmysl.

    Milislav Paič: Měla jste si dnes přečíst Sunday Times, které citují některé tyto uprchlíky, odcházející z Kosova. Uvádějí, že KLA taky vypaluje jejich domovy. Ohrožují své vlastní lidi a vraždí je. Není to černobílý obraz.

    Shirley Williams: To je pravda, já KLA neobhajuju. Ale viděla jsem na vlastní oči, co Srbové udělali. Jsem proti oběma.

    Jon Snow: Mary Kaldorová, vy jste čelná aktivistka v Helsinské kapani za lidská práva. Často navštěvujete Bosnu i Kosovo. Co si myslíte o nynější situaci:

    Mary Kaldor: Myslím, že zabíjení lidí se skutečně zhoršilo.

    Jon Snow: Takže Tony Benn má pravdu?

    Mary Kaldor: Tony Benn v tom má pravdu. Ale musíme udělat něco. A myslím, že chybou bylo, a plně v tom souhlasím s Michaelem Rosem a Shirley Williamsovou, musíme být připraveni vyslat pozemní vojska. Musí být přítomna mezinárodní armáda. V současnosti polovojenské jednotky, policie, provádějí etnické očišťování a na tyto lidi bomby NATO neútočí. Je absolutně naléhavé vyslat mezinárodní armádu do Kosova.

    Jon Snow: Sire Michaele Rosi, vy jste byl v Bosně, na místě, po dobu několika let, s mírovými sbory. Je realistické požadovat vyslání pozemních vojsk?

    Michael Rose: Je to možné. Bylo by možno vyslat velké množství vojáků NATO k hranici mezi Kosovem, Albánií a Makedonií. To by mělo dva důsledky. jedním by bylo, že by to zkrotilo do určité míry KLA, kterážto armáda je částečně taky problémem, a zároveň by to hrozilo Miloševičovi následnou ofenzívou od KLA, kterou by mohlo podpořit letectvo NATO. Tak, jak chorvatská armáda, jak o tom mluvil Peter Galbraith, ovládla veškeré území, které chtěli bosenští Srbové handlovat za mír za jejich podmínek. Nikdo neobviňuje NATO, že nese odpovědnost za hrůzy etnického očišťování. Říkáme však, že nynější strategie nevede k požadovanému cíli, což je potřeba ukončit etnické očišťování. Musíme modifikovat svou strategii, jinak bude příliš pozdě.

    Tony Lloyd: Pozemní vojska budou vyslána jen pod podmínkou, že bude existovat dohoda s kosovskými Albánci i s vládou v Bělehradu. Protože nemůžeme tam vstoupit a oddělovat od sebe dvě válčící strany.

    Jon Snow: Ale snad nejzkušenější voják z Bosny, Sir Michael Rose, zdůrazňuje, že jinak nemůžete dosáhnout svého cíle, jen leteckými útoky. Slyšel jste ho, že musíte změnit strategii.

    Tony Lloyd: Sir Michael sám říkal, že by jednotky NATO měly být mimo Kosovo. Ale dohoda pro vstup pozemních vojsk NATO do Kosova byla připravena. Bohužel, Miloševič to zablokoval, nemohl připustit, že bychom kontrolovali jeho jednotky i KLA.

    Sir John Weston: Ano, ale myslím, že lidé nepochopí, proč, jestliže zničíme Miloševičovu armádu, největší a nejúspěšnější vojenská aliance v historii by nemohla v té chvíli nějakým způsobem vyřešit problém, který tam existuje. Před třemi roky jsme vyslali britské, francouzské, holandské a španělské jednotky pod Michaelem Rosem v Bosně, když tam byla válka, utrpěli jsme některé ztráty, ale lidé to podporovali, protože viděli, že je to důležité. K Tonymu Bennovi. Souhlasím s ním, že bychom měli Rusy brát vážně. Strávili jsme jednáním s Rusy mnoho času a bylo by chybou, kdybychom si je nyní rozhněvali. Proto je důležité mít právně potvrzeno, to, co nyní NATO dělá.

    Jon Snow: No, ale ono je trochu pozdě?

    Sir John Weston: Ne, nesouhlasím. Viděl jste, co se stalo v Radě bezpečnosti před dvěma dny? Ruský návrh na odsouzení leteckých útoků byl odmítnut dvanácti hlasy vůči třem. To ukazuje, že je v Radě bezpečnosti velmi silná podpora.

    Jon Snow: Mark Weller, vy jste právníkem pro Kosovany, jste univerzitním učitelem v Cambridgi, zastupoval jste Kosovany v Rambouillet...?

    Mark Weller: Jak dlouho budeme čekat na pana Miloševiče a další jeho slib, který, jak víme, bude porušen? Pan Primakov nyní jede znovu vyjednávat. Diplomacie se snažila léta. A ti, kdo trpí, nejsme my v tomto studiu. Není to realistické. Lidé, kteří jsou zabíjeni, jsou Albánci v Kosovu. A ti umístili svou víru v mezinárodní společenství. Požadují, aby mezinárodní společenství něco efektivního udělalo.

    Jon Snow: V debatě máme dosti jasné rozdělení mezi těmi, kdo říkají, že toto je správná politika, těmi, kdo říkají, nejen válku, ale ještě víc války, a mezi těmi, kdo říkají, žádnou válku. Ale možná, než se můžeme v záležitosti orientovat podrobněji, musíme se podívat, co je Slobodan Miloševič za člověka, jaký problém zosobňuje, a kdo je KLA.

    Znejme svého nepřítele

    Jon Snow: Dalšími dvěma účastníky jsou obyčejný Srb a obyčejný Kosovan. Srb je sochař, jmenuje se Marko Katokin, žije tady v Londýně, ale má v Jugoslávii mnoho příbuzných. Alin Dekoro je pracovník s uprchlíky zde v Londýně a také má mnoho příbuzných v Kosovu. Nejprve vy, Marko, co si myslíte o Slobodanu Miloševičovi?

    Marko Katokin: Osobně nesouhlasím s jeho politikou. Ale tohle se už netýká Miloševiče. Pořád slyším o Miloševičovi, a katastrofa, která se tam odehrává, je strašná a šíří se dál a dál a stále více nevinných lidí, kteří jsou proti Miloševičovi nebo pro Miloševiče, jsou obětí nějaké politiky nebo jiné politiky nebo propagandy. Ti lidé se teď v tuto chvíli skrývají v Bělehradě v krytech a mezi nimi jsou moji nejbližší příbuzní, s nimiž neustále telefonuji a je to strašlivé.

    Jon Snow: A jaké je to pro Kosovana?

    Alin Dekoro: Je to stejná situace. Protože lidé si neuvědomují, že je Slobodan Miloševič sobecký diktátor, který posílá vlastní lidi ke zničení. Lidé ze Srbska a z Jugoslávie, by si měli uvědomit, že Miloševič nehájí jejich zájmy, že se jedině snaží uhájit svou moc, a způsobuje tuto válku a ničení vlastního národa.

    Jon Snow: Marko má pocit, že akce Západu způsobila, že už o Miloševiče jde méně a že jde více o Srbsko a národní soudržnost a jeho příbuzné, kteří nyní trpí v důsledku útoků NATO. A vy říkáte, že Miloševič je pořád velmi významný a musíte rozumět Miloševičovi, máme-li problém vyřešit. Víte, že je to člověk, který zjevně nemá žádnou ideologii, je to ale poslední komunistický šéf státu v Evropě. Jak by tedy měl Západ jednat se Slobodanem Miloševičem, nacionalistou, mistrovským taktikem, který dokáže zachránit svou moc. A podporují západní Spojenci jaksi automaticky etnické albánské rebely? Naše diplomatická korespodentka Lindsay Hilson nahlédne do mysli Slobodana Miloševiče.


    Válka posílila Slobodana Miloševiče. Už po desetiletí šíří v Srbsku nacionalismus. Ale jeho katalyzátorem není ideologie, ale rozhodné úsilí udržet se u moci.

    Zahájil svou nacionalistickou kampaň v Kosovu v roce 1987. Získal podporu od Srbů tím, že jim řekl, že etnická albánská většina byla nepřátelská. Kosovo, kolébka jeho moci, možná bude nyní jeho koncem.

    Miloševičovi rodiče spáchali sebevraždu, když byl mladý. Jeho nebližší poradkyní je jeho žena, Mira, nenáviděná osoba v Srbsku. Miloševič se dostal k moci prostřednictvím komunistického systému. Ale koncem studené války zaměnil komunismus za nacionalismus. Jeho nacionalistická politika vyvolala války v Chorvatsku a v Bosně. Miloševič se stal člověkem, s nímž všichni museli vyjednávat. Západním politikům byl odporný, ale potřebovali ho, aby podepsal mírové dohody.

    Nyní začali etničtí Albánci bojovat proti obávaným srbským polovojenským jednotkám v Kosovu. Chtějí nezávislost. Jejich partyzánská armáda, KLA, bojuje na zemi, zatímco NATO bombarduje ze vzduchu.


    Jon Snow: Pane Velvyslanče Petere Galbraithi, vy jste jedinou osobou v tomto pořadu, která vyjednávala se Slobodanem Miloševičem u jednoho stolu. Dá se ještě něčeho dosáhnout vyjednáváním s ním?

    Peter Galbraith: Myslím, že vždycky je možno vyjednávat. Pokud je ochoten zastavit útoky proti civilistům v Kosovu a zahájit vyjednávání, měli bychom to učinit.

    Jon Snow: Ale on řekl, že to udělat nechce.

    Peter Galbraith: Tak musíme uvažovat o jiných alternativách. A jestliže nezastaví letecké útoky vraždění civilistů, pak budeme muset uvažovat o vyslání pozemních vojsk. Letecké útoky nejsou v tomto smyslu efektivní, protože útoky na civilní obyvatelstvo neprovádějí tanky nebo dělostřelectvo, v první řadě, provádí je povojenštěná policie v automobilech. Jedou do vesnice se samopaly, shromáždí obyvatelstvo, terorizují je, některé z nich usmrtí a vesnici zapálí. A je velmi obtížné zasáhnout a usmrtit takovéto jednotky ze vzduchu.

    Jon Snow: Michaeli Rosi, vy jste poskytoval vojenskou podporu pro daytonské dohody, které byly vyjednány s Miloševičem. Mohla by vojenská podpora zase být účinná? Co si vy myslíte o Miloševičovi? Jaký byl na druhé straně hledí?

    Michael Rose: Je to velmi brutální, velmi manipulativní a krutý člověk. A využívá starý styl ze třicátých let, stalinistické taktiky likvidace celého obyvatelstva. To je on. Letectvo samo o sobě, to už jsme říkali, nemůže problém vyřešit. Když jsme v Bosně užili leteckých útoků, v roce 1995, měli jsme předvojové letové dispečery, a NATO nemůže fungovat bez celkové infrastruktury. A pokud nemáte předvojové letové dispečery, nemůžete využít vysokorychlostních tryskových letadel k likvidaci takových cílů, jaké popsal Peter Galbraith.

    Milislav Pajič: Myslím, že jsme nyní svědky velkého pokusu odvést pozornost od hlavního problému, jímž je agrese proti Jugoslávii. Nemluvíme o válce v Kosovu, ale o intervenci a agresi, kterou provádí nejsilnější vojenská aliance na světě. A Jugoslávie se nevzdá. Tak nemluvíme o prezidentu Miloševičovi, ale o vůli lidu. Dnes mi telefonoval můj tchán. Ten mi řekl, čím více budou bombardovat, tím silnější bude naše vůle. Tohle problém nevyřeší.

    Tony Benn: Před osmapadesáti lety tento týden bombardovalo šest set německých letadel Bělehrad. A NATO je největší zabíjecí mašinérie v historii. A generál z NATO, kterého jsme slyšeli, konstatoval, že Jugoslávii zdevastujeme. Když užíváte takového jazyka, je překvapivé, že se lidé semknou? A tragédie je, Clintonovy řeči, nemám povinnost věřit ničemu, co říká, ale Clinton hovoří o humanitární misi. Realita je - diplomacie. A jestliže se nám nyní říká, že se musíme připravit na vyslání pozemních vojsk, premiér uvedl, že to bude 100 000 - 200 000 vojáků. Kdo je poskytne? Celá strategie se úplně rozložila a to za pouhý týden po začátku bombardování.

    Jon Snow: Alane Clarku, vy víte leccos o historii vojenské strategie. Slyšel jste sira Michaela Rose, že je Miloševič brutální diktátor, používající starých stalinských technik, co s ním?

    Alan Clark: Odmítám takto Miloševiče démonizovat. Protože potíž je, že se to rozšířilo ve válku proti Jugoslávii, proti Srbsku.

    Jon Snow: Shirley Williams chce něco říct.

    Shirley Williams: Miloševič sám nemůže dosáhnout úspěchu. Podle jugoslávské ústavy přestává být prezidentem v roce 2001. Nemůže pokračovat. Myslím, že to, co dělá, je, že vytváří vojenskou diktaturu. Už propustil šéfa své obranné rozvědky, propustil svého šéfa armády, propustil jednoho svého čelného ministra, je to člověk, který jedná proti názorům mnoha slušných Srbů. Včetně toho, že zlikvidoval noviny a rozhlasové stanice, které vysílaly srbské liberální názory.

    Milislav Pajič: Ale jsme ve válce.

    Jon Snow: Alan Clark:

    Alan Clark: To je možná pravda. Ale Srbsko se jistě naprosto sjednotilo proti tomuto bombardování. Protože to je národní otázka. A Srbové jsou velmi odvážný a velmi rozhodný národ, mají dlouhou zkušenost porážení agresorů v minulosti a myslím si, že je velká tragédie, že NATO, což je obranná organizace, bylo najednou použito pro účast v jugoslávské občanské válce. Musíme najít formuli, jak se z toho dostat. Bombardování by mělo být zastaveno, Rusové by měli být přivedeni na scénu... Dostali jsme se pěkně do slepé uličky.

    Jon Snow: Pane náměstku...

    Tony Lloyd: Je pozoruhodné, že se pořád argumentuje z nepochybnou historií srbského národa. Ale podívejte se, proti kosovským Albáncům nebojuje srbský lid, je to jeden muž, Miloševič. A je neuvěřitelné, že jsme tvrdě usilovali, dvanáct měsíců, nejen Británie, ale celá mezinárodní komunita, včetně Rusů, abychom dostali Miloševiče k vyjednávacímu stolu. Odmítl přijít. A tak jsme se dostali do této situace. Musíme jednat, abychom ho zastavili. Nemůže vést válku proti vlastním lidem.

    Misha Glenny: Nesouhlasím s tím. Není to jen Miloševič, který vede tuto válku. Situace je složitější. Nelze všechno redukovat na politické ambice jediné osoby, Miloševiče. Názory vojenských odborníků zde ve studiu a generála Sira Michaela Rose se shodují, že letecké útoky nemohou dosáhnout ukončení etnického očišťování. Existuje konsensus, že naopak to zhoršilo etnické očišťování. Plánovači NATO tohle jaksi zanedbali. Mohu vás ujistit, že Slobodan Miloševič v Bělehradě to měl rozmyšlené a připravené. On nemusí mít strategii. Dělá to, co umí nejlépe, totiž využívá taktiky, manipuluje lidmi, a vidí vážné chyby, jako nepřítomnost řádného strategického plánování této akcie od NATO a využívá toho, dělá do toho s velkým potěšením díry.

    Tony Lloyd: Nikdy jsme neargumentovali, že můžeme zaručit, že Miloševič nezvýší míru masakrů, které už prováděl proti vlastnímu obyvatelstvu v Kosovu. George Robertson, ministr obrany dnes oznámil, že zamýšlíme rozšířit počet cílů, na něž budeme útočit. Zlikvidujeme Miloševičovi vojenské schopnosti. Zatlačíme Miloševiče zpět.

    Milislav Pajič: Je to vážné zjednodušení dlouhodobého problému. Snažíte se vnutit řešení, které by žádná země na světě nepřijala. A zadruhé, měli byste si pamatovat, že Srbové odmítli dohodu s Hitlerem, který nám nabídl daleko lepší podmínky než takzvané mezinárodní společenství.

    Tony Lloyd: To je absolutně absurdní. Na to nemohu nereagovat. Vaše vlastní delegace v Rambouillet nakonec konstatovala, a tady to je, to je váš vlastní dopis, že delegace srbské vlády by ráda zdůraznila, že byl při vyjednávání učiněn podstatný pokrok a že schvaluje výsledky těchto jednání. A pak, když jste se vrátili do Paříže, vrátili jste se s vlastním textem. Který vyškrtl z návrhu dohody slovo "mír".

    Milislav Pajič: To není pravda.

    Tony Lloyd. No, já to tady mám v ruce, jen se podívejte na svou vlastní práci. A druhá věc, nezapomínáme, že lidé žijící v Kosovu, to jsou ti, kteří říkají ne Tonymu Bennovi, říkají, my jsme oběti, a my zveme NATO, aby jednalo, chceme, aby NATO jednalo razantněji.

    Milislav Pajič: 88 procent obyvatelstva říká NATu ne! A co tohle?

    Tony Lloyd: Jaké obyvatelstvo? Obyvatelstvo, které je masakrováno v Kosovu, říká, prosím, masakrujte nás víc bez mezinárodní pomoci?

    MIlislav Pajič: Obyvatelstvo Jugoslávie! Jakou mezinárodní existenci má Kosovo?

    Tony Lloyd: Vy nám tady chcete říkat, že můžete klidně masakrovat lidi...

    (Pajič a Lloyd mluví nahlas oba najednou, není srozumitelné)

    Milislav Paič: Můžete zmasakrovat celý národ? 11 miliónů lidí? Který poskytuje útočiště v současnosti 700 000 uprchlíků z Chorvatska a z Bosny, kterým není dovoleno, aby se vrátili do jejich domovů? Do zemí, v nichž NATO podporovalo etnické očišťování?

    Tony Lloyd: Jste ochoten to odsoudit? Etnické očišťování, genocidu, která je nyní páchána na území Kosova?

    Milislav Pajič: Mluvím o - -

    Tony Lloyd: Jste ochoten to odsoudit?

    Milislav Pajič: Odsoudil jsem genocidu. Ale k žádné genocidě nedochází

    Tony Lloyd. Takže nejste ochoten odsoudit to, co se v současnosti děje v Kosovu.

    Milislav Pajič: KLA usmrtila 300 vlastních Albánců, víte.

    Tony Lloyd: Tento čin KLA, i kdyby k němu skutečně došlo, ospravedlňuje zabíjení civilistů, vyhánění civilistů z Kosova, z jejich domovů - "

    Milislav Paič: To nemůžete dokázat!

    (Oba účastníci na sebe ostře řvou. Nesrozumitelné.)

    Jon Snow: Velmi jasně jste definovali rozdíly, které mezi námi existují. V další části našeho pořadu: Vítejte v novém světovém pořádku. Už padesát let nezažila Evropa takové události, ale pět dní poté, co bylo zahájeno bombardování, co si máme počít dál?


    Nový světový pořádek

    Účelem leteckých útoků je zmenšit vojenské schopnosti Slobodana Miloševiče. Ale někteří varují, že bombardování má jiné důsledky. Že provokuje Srby k horším masakrům Kosovanů, a že to vyvolává více uprchlíků, etnických Albánců i Srbů.

    A akce NATO otevírá významnější otázku: Znamená to, že vznikla nová éra osvícení a míru, v níž NATO bude využívat síly k potrestání krutých diktátorů jako je Miloševič a bude světu vnucovat demokracii a lidská práva? Anebo, padesát let po zrodu NATO, je v důsledku tohoto vývoje nyní svět nebezpečnějším místem, v důsledku toho, že NATO, vedené jedinou supervelmocí, nyní zaútočilo na malý suverénní stát, a vyprovokovalo tím Rusko a Čínu, ignorovalo OSN, a zlikvidovalo instituce, které zabraňovaly válce po dobu půl století...

    Jon Snow: Johne Westone, tento nový světový pořádek je součástí celého problému. Vy jste byl velvyslancem u OSN během onoho období, kdy se lidé snažili určit, co se vlastně má stát po ukončení studené války.

    John Weston: Snažili jsme se velmi usilovně v obou organizacích. Ale rád bych se zabýval otázkou, kam máme jít nyní z této situace. Zdá se mi, že v této situaci existují čtyři různé možné důsledky. Je samozřejmě možné, že Miloševič dostane rozum, a existuje určitá malá možnost, že dojde k vyjednávání a k dohodě. Ale to je nepravděpodobné. Nebo, pokud bude vojensky zcela donucen kleknout, to musí zvýšit pravděpodobnost, že KLA získá pro Kosovo úplnou nezávislost. Ale existují dvě další možnosti: rozdělení Kosova, protože mnoho posvátných míst, spojených se srbskou státností jsou na severu Kosova, jih by možná mohl být postupně začleněn do Albánie, a nakonec, a to je nejzajímavější, měli bychom uvažovat o vytvoření mezinárodního protektorátu pro Kosovo na určitou dobu, jako to, co se udělalo pro východní Slavonii po deytonských dohodách po dobu dvou let, než byla východní Slavonie navrácena do Chorvatska. A to je nejpravděpodobnější a nejvíc žádoucí řešení.

    Jon Snow: Pane velvyslanče Galbraithi, myslím, že souhlasíte, že první alternativa Johna Westona, že Miloševič dostane rozum, je vyloučena. Co si o tom myslíte vy?

    Peter Galbraith: Je to nepravděpodobné, ale neměli bychom ani přeceňovat ani podceňovat naše protivníky. Srbové, armády, které útočí na civilisty, které střílejí bezbranné muže, ženy a děti, pálejí vesnice, znásilňují, nebývají silné struktury pro skutečnou válku. A to se prokázalo v Bosně i v Chorvatsku, kde v roce 1995, jakmile museli čelit skutečnému vojenskému protivníku, a nikoliv jen bezbranným lidem, Srbové se v podstatě vzdali bez boje.

    Jon Snow: Chtěl bych slyšet názor Michaela Rosa, souhlasíte?

    Sir Michael Rose: Ne úplně. Bosensko srbská armáda v roce 1994, když jsem je viděl v akci, byla velmi dobrá co se dělostřelectva týče, měli velmi dobré tankové manévrování, ale měli málo pěchoty. Byli ale nesmírně rozhodní a tvrdošíjní pod velením svého generála Mladiče. Mladič byl pro ně svého druhu hrdina, protože když začal útok skomírat, Mladič skočil do předního tanku a vedl jednotku k dalšímu útoku. Takže bych je nepodceňoval.

    Jon Snow: Jak to tedy všechno ve střednědobé až dlouhodobé perspektivě dopadne?

    Sir Michael Rose: Souhlasím s Johnem Westonem, že bud' dojde k rozdělení Kosova anebo k určitému protektorátu. Všechny války končí politickým kompromisem. Možná bude nutno vyvinout větší vojenský tlak na Miloševičovu armádu, ale nakonec ukončí válku politický kompromis.

    Jon Snow: Souhlasíte s tím, pane velvyslanče?

    Peter Galbraith: Ano, to je asi opravdu tak. Dodal bych jedině k poznámkám sira Michaela, že Srbové byli velmi dobří v dělostřelectvu a s tanky, když nikdo nestřílel proti nim, ale když začali lidi střílet proti nim, jejich postavení se změnilo.

    Misha Glenny: O jedné věci jsme ještě nehovořili, a to je možnost rozšíření konfliktu. Problém s tím, že z Kosova odcházejí uprchlíci, mnoho tisíc. Mnozí z nich jdou směrem k Makedonii. Tam je velmi nestabilní situace, je tam menšinové albánské obyvatelstvo, většinové makedonské slovanské obyvatelstvo, mezi nimi je hodně lidového nepřátelství. Jestliže budou dál přicházet tito uprchlíci v těchto velkých počtech, je možné, že dojde k destabilizaci makedonského státu, a to zažehne daleko větší válku na Balkáně. Takže dřív, než se dostaneme do etapy rozhodování, co bude důsledkem konfliktu v Kosovu, musíme vzít v úvahu, že to ještě všechno neskončilo.

    Mary Kaldor: Jedna věc, o niž jsme se nezmínili, je to, že etnický nacionalismus je velmi hluboce zakořeněn v této oblasti, je to ideologie, která se šíří. A jestliže se snažíte najít politický kompromis, založený na rozdělení země, založený na etnicky čistém území, nikdy to nepovede k dlouhodobému řešení. Vždycky vznikne velké množství lidí, vyhnaných z domovů, vždycky bude nespravedlnost. Toto násilí se šíří, vznikají uprchlíci, vznikají ilegální polovojenské jednotky, a budeme toho svědky nejen v Makedonii, ale i v Černé Hoře.

    Jon Snow: Tony Benne, jsme už v tomto konfliktu. Tyto důsledky mohou následovat. Vy chcete, abychom z konfliktu odešli. Ale tato možnost v této chvíli už neexistuje.

    Tony Benn: Vzniká tady svého druhu konsensus, i v této diskusi, že letecké útoky problém nevyřeší, a že se možná konflikt rozšíří. Ale jestliže letecké útoky problém nevyřeší - a vláda si myslí, že ano - přežije jednota NATO? Řekové jsou už velmi znepokojeni. Italové jsou v první linii. Francie už požaduje diplomacii. Američané přišli o letadlo Stealth, které stojí dvě miliardy dolarů. To jimi muselo taky trochu otřást. V Británii není jednota. Nejen ohledně války, liberálové chtějí zasáhnout vojensky, jiní chtějí jen letecké útoky, a já si myslím, že celou záležitost ukončí to, že se pohádá NATO. Protože ta akce nebude úspěšná. Tahle politika selhala.

    Tony Lloyd: Jone, je naprosto absurdní vytvářet dojem, že je NATO nejednotné. Rozhodnutí rozšířit letecké útoky bylo učiněno v neděli, schválili ho všichni členové NATO. Včetně Řecka. Včetně Itálie. Rozhodnost existuje. A to bude pokračovat. Musíme uznat, že sám Miloševič čelí vážným problémům a stejně každý jeho voják. Existuje mezinárodní soudní dvůr a ten zasedá a každý válečný zločin bude u něho souzen.

    Jon Snow: Vaše dlouhodobé myšlení: zahrnuje to zóny bezpečí? Vytvoření možného protektorátu?

    Tony Lloyd: Dlouhodobé myšlení alespoň částečně závisí na samotném Miloševičovi.

    Shirley Williams: Ale proč vylučujete vyslání pozemních vojsk? Protože když předem vylučujete vyslání pozemních vojsk, dáváte Miloševičovi volnou ruku. Proč nemůžete mít lepší nouzový plán?

    Tony Lloyd: Říkáme, že NATO nemůže vstoupit do Srbska a bojovat tam. Ale existuje role pro pozemní vojska na udržování míru, pokud s tím obě strany budou souhlasit.

    Jon Snow: Michaele Rosi, myslíte si, že skutečně neexistuje žádný nouzový plán, vyslat pozemní vojska, kdyby to bylo nutné?

    Sir Michael Rose: Myslím, že v současnosti neexistuje, a je to škoda, že jsme to odhalili Miloševičovi tak brzo, že jsme mu řekli otevřeně, že pozemní vojska v bojové roli do Kosova nepošleme. Protože by musel velmi ustoupit, kdybychom mu tím pohrozili. Ale bude-li uzavřena nějaká mírová dohoda, NATO nyní navždy změnilo základnu, jak se může realizace té dohody účastnit. Nyní je NATO bojovníkem na jedné straně. Srbové považují NATO za letectvo KLA. Dojde-li k mírové dohodě, bude zapotřebí nějaké jiné síly, která bude realizovat dohodu z nezávislého hlediska.

    Shirley Williams: V Kosovu ale musíme chránit nejen Albánce, ale i srbskou komunitu. Musíme tam vytvořit mezinárodní protektorát a vláda si to nepromyslela.

    Jon Snow: Sire Johne, vy si můžete dovolit podívat se na to zpovzdálí. Argument je nyní velmi přesný: Tato letecká válka nebude úspěšná, diplomacie nebude úspěšná, protože se Srbové spojovat kolem Miloševiče, co budeme dělat?

    John Weston: Buďme vůči vládě spravedliví, zatím je velmi brzo tvrdit, že letecké útoky nebudou mít dopad. Mohly by mít dopad, ale máme málo času. Sám si myslím, že to dopadne tak, že do Kosova budou vyslány určité pozemní jednotky, a to bez souhlasu úplně všech stran. Nesmíme vytvořit dojem, že souhlasíme s Bismarckem, který říkal, že nic, co se stane na Balkáně, nestojí za kosti jediného pomeranského grenadýra, a pak používat v obrovském množství leteckých útoků ke zničení nepřítele. To vyvolává dojem, že se nemyslíme, že životy našich občanů v Evropě mají stejnou hodnotu, jako životy lidí, které zachraňujeme.

    Tony Lloyd: Ale my na sebe bereme riziko. Včera večer bylo sestřeleno letadlo. Riskujeme pořád. Riskujeme, právě proto, že cena toho, co se děje v Kosovu je tak strašná.

    Jon Snow: Budete ochotni hledat kompromis?

    Milislav Paič: V současnosti nevidíme řešení tohoto problému. Naopak, slyšíme tady více a více argumentů pro eskalaci války a vyslání pozemních vojsk. To bychom považovali za pokus okupovat naši zemi. Zatím to bylo letecké bombardování. Ale cíle pozemní invaze by byly jasné. Ale NATO nechrání Kosovo, NATO je ve válce s Jugoslávií a se Srbskem.

    Tony Benn: Nikdo se nezmínil o OSN. Lidé si nyní uvědomují, že NATO, které má padesáté výročí, začíná nyní nahrazovat OSN. Musíte jít zpět do OSN. Jen OSN má možnost přimět Miloševiče, aby souhlasil s Ruskem jako prostředníkem a budete potřebovat obrovské množství humanitární pomoci.

    Jon Snow: A tady musíme naši diskusi skončit. Došla ke konkrétnějším závěrům, než jsme si zpočátku mysleli. Alespoň existuje určitá dohoda, že bude nutno vyslat určité množství pozemních vojsk. Abych zrekapituloval: Právě byla zahájena nová velká vlna leteckých útoků nad Bělehradem. Zatímco jsme vysílali tento pořad, více než 60 letadel NATO odstartovalo ze základen v Itálii. Děkuji všem účastníkům a jejich jménem i jménem Channel Four vám přeji dobrou noc.


    Má cenu bít se o nezávislá média

    Martin Madera

    Vazeny pane Culiku, Narazil jsem na strance BBC na odkaz na Institute for War and Peace v Londyne, ktery na

    http://www.iwpr.net/focus/mainpage.htm#opinion

    zverejnil celkem zajimavou analyzu jugoslavskych medii. Podle dat analyzovanych poradu/vytisku novin soudim, ze z doby asi ctrnact dni pred zacatkem naletu.

    Je pozoruhodne, ze podle ni vetsina srbskych medii doslova papouskuje oficialni vladni propagandu, plnou nacionalismu a zasti vuci Zapadu, a rekl bych, ze v tomto ohledu snese plne srovnani s STV pred letosnimi volbami. Snad jen s tim rozdilem, ze zast je orientovana ven, proti Zapadu. A kdyz ted clovek vidi, kam to dospelo... myslim, ze zacinam chapat vyznam nezavislych medii!

    Ono mi to bylo divne uz od stredy, proc Srbove reaguji o 180 stupnu jinak, nez zbytek sveta. Ano, samozrejme, nikdo neni temi nalety nadseny, ale vetsina lidi asi chape duvody. A Srbove? Staci se podivat kamkoli na `netu. My se Kosova nevzdame (kdo jim ho bere? vzdy se mluvilo jen o autonomii!), Albanci jsou teroriste, cizi vojska na nasem uzemi neprichazi v uvahu. Jakekoli logicke argumenty o Milosevicovych krocich od r. 1987 jako zruseni autonomie, vylucne dosazovani Srbu do statni spravy a policie atd. nejsou schopni akceptovat.

    A dve pikantnosti na zaver: B92 (nyni www.b92.net, v srbstine/anglictine) je v analyze opakovane zminovane jako kvalitni nezavisle medium, ktere uverejnuje a kriticky porovnava zpravy z vice zdroju. Pokud nic jineho, tak fakt, ze bylo v prvni den naletu zakazano, ukazuje, ze Milosevicuv rezim ma daleko do demokratickeho. A za druhe -- zpravy v madarstine pro Vojvodinu jsou udajne umirnenejsi, nez zpravy pro Srby. Coz by mohlo znamenat, ze nekdo si je vedom toho, ze zpravodajstvi neni objektivni, a neobjektivitu pro Madary tlumi?? Tak jak tak, priklad Slovenska a nyni i Srbska ukazuje, ze ma cenu se bit za nezavisla, kvalitni media. Takze drzim palce.

    Martin Madera


    Nejnovější návštěva v ČR

    Andrew Stroehlein

    Navštívil jsem malé město v České republice, kde jsem začátkem devadesátých let žil dva roky a setkal jsem se znovu se starými přáteli. Bohužel mi sdělili velké množství špatných zpráv. Zdá se, že naši čeští přátelé jsou poslední dobou poněkud zdeprimováni, a mají pro to velmi dobré důvody. Samozřejmě, minulý týden se značně odlišoval od normálních týdnů.

    Válka

    Mnoho rozhovorů se soustřeďovalo na válku v Jugoslávii. Zatímco čeští politikové na celostátní úrovni debatovali o tom, do jaké míry podpořit letecké útoky NATO na Srbsko, zjistil jsem, že většina normálních lidí má prostě obavu, že by se válka mohla rozšířit. Ze Srbska do České republiky je to méně než 500 km.

    Lidé odsuzovali Miloševiče a jeho zacházení s občany Kosova (a předtím s občany Bosny), ale nebylo jim jasné, jaký cíl mají Spojenci na mysli. Bez jasného cíle usoudili, že bombardování potenciálně destabilizuje celý region. Přimět někoho bombardováním, aby přišel k jednacímu stolu, se zdálo nerealistické, a mnoho lidí zastávalo názor, že NATO jen uvnitř Srbska buduje Miloševičovi dobrou pověst. Lidé se také obávali, že do konfliktu vstoupí Rusko: "Konec konců, co mohou Rusové dnes ztratit?"

    Lidé, s nimiž jsem hovořil, byli překvapeni, že pouhých čtrnáct dní po vstupu do NATO má Česká republika na světě nepřátele. Pokusům politiků, uchlácholit obyvatelstvo, že Česká republika není s nikým ve válce, se nevěří. Lidé vědí, že Jugoslávie vyhlásila NATO válku a že je Česká republika členem té aliance.

    Jedním zdravým rysem celé záležitosti byl postoj lidí vůči sdělovacím prostředkům. Nikdo nevěří tomu, co se píše v novinách anebo co se vysílá v televizi. "Ve válce všichni lžou," je poučení, které někteří lidé získali od svých prarodičů.

    To neznamená, že by lidé hromadili potraviny a očekávali invazi. To bych příliš přeháněl. Lidé dosud nepřijali válečnou mentalitu. Ale mají obavy, že budou muset.

    Ekonomická krize

    Jiným tématem, o němž lidé často hovořili, bylo šokující chování ředitelů některých bank. "Tito lidé zruinovali své banky, byli donuceni odejít v důsledku špatného řízení těch podniků a přesto dostávají obrovské odchodné," slyšel jsem několikrát. "Nedovedu si prostě představit, jaké peníze tito lidé dostávají za práci, kterou dělali špatně."

    Místní ekonomika malého města, které jsem navštívil, si nevede příliš dobře, a to bylo dalším častým tématem rozhovorů. Zejména silně postiženo bylo zemědělství. Pěstitelé zemědělských produktů nevydělají ani na své náklady a poprvé od nepaměti zůstávají letos na jaře ležet úrodná pole ladem, protože si jejich vlastníci nemohou dovolit semena anebo si nemohou dovolit sít, vzhledem k tomu, jaká je předpokládaná cena jejich produktů.

    Místní firmy, které byly úspěšné po léta, najednou nemají zakázky a propouštějí zaměstnance. Lidé se bojí, že udělá bankrot hlavní továrna ve městě, a to by znamenalo hospodářsky konec v této oblasti.

    Několik místních podniků bylo uzavřeno poté, co jejich majitelé utekli s penězi, které si vypůjčili z banky. Tyto půjčky vypadají stále více jako politické dary, rozdělované prostřednictvím státem vlastněných bank v důsledku lobování místních politiků v ústředí jejich politických stran.

    I kdyby nebyly žádné právní tahanice ohledně těchto nemovitostí, nikdo by si je nemohl koupit, protože banky si nyní vynahrazují to, že v minulosti neodpovědně poskytovaly lehce půjčky tím, že nyní na půjčky uvalují nerealisticky tvrdé podmínky.

    Jedna zjevně prázdná budova, hotel stojí na hlavním náměstí tohoto města jako pomník korupci a privatizaci, která selhala.

    Všichni nyní vědí příliš dobře, co různí experti kontroverzně konstatovali už před léty o tom, že privatizace v ČR byla falešná a že nedošlo ke skutečné restrukturalizaci. Jedna osoba mi řekla moudře: "Nevím, co se dál stane v této společnosti. V letech 1990 a 1991 byli všichni připraveni chvíli trpěl a počkat, až se situace zlepší. Věděli jsme, že se musíme obětovat, a byli jsme ochotni to učinit. Nyní už nikdo není ochoten podstoupit takové utahování opasků. Žili jsme příliš dlouho nad poměry, nešetřili jsme a neinvestovali jsme do budoucnosti. Nyní už není nikdo ochoten podstoupit takové oběti, jaké by vyžadovala skutečná restrukturalizace. Kéž bychom to byli udělali na začátku, jako Poláci a Maďaři..."

    Krev

    Sešel se s námi jeden přítel a vylíčil znepokojující scénu, jíž byl svědkem onoho odpoledne. Byl se svou dívkou v hostinci v okresním městě Havlíčkův Brod. Když tam seděli, přišla do hostince skupina skinheadů a začala trápit vietnamského zákazníka. Začali toho vietnamce silně mlátit a vznikla z toho větší rvačka. Náš přítel se snažil do toho nemíchat, ale téměř taky dostal pěstí. Vietnamec, proti němuž stála obrovská přesila, byl silně ztlučen a tekla mu všude krev. Skinheadi odešli, než někoho zabili, a nikdo nezavolal policii. Vládl pocit, že by policie stejně nic neudělala a i kdyby byla policie zavolána, nikdo by se neodvážil podat na skinheady stížnost, z obavy, že se mu skinheadi pomstí. Skinheadi jsou tedy silnější, než je zákon.

    Má návštěva trvala jen několik dní a byla stručným přehledem všech problémů, jimž nyní čelí Česká republika: veřejné nejistotě v důsledku možné širší války v regionu, ekomonickému rozkladu, který působí rostoucí nezaměstnanost, a náhodné rasistické násilí.

    I když bych měl zdůraznit, že má krátká návštěva nebyla sociologickým průzkumem, nemyslím, že to, čeho jsem byl svědkem, bylo něco neobyčejného. Rodiny, s nimiž jsem hovořil, znám už sedm let, a byl jsem velmi překvapen, jak hluboká byla tentokrát jejich deprese. Nikdo nevidí na horizontu nic pozitivního. Lidi jsou rádi, že mají ještě tento měsíc práci a možná další dva měsíce, ale nikdo nepohlíží dál.


    Letecké útoky NATO se zaměřily na srbské jednotky, útočící v Kosovu

    V sobotu večer oznámilo NATO dramatickou eskalací své letecké války proti Srbsku, když uvedlo, že se nyní zaměří na útoky na srbské tanky, dělostřelectvo a ozbrojené transportéry v Kosovu. K tomuto rozhodnutí došlo poté, co vyšlo najevo, že v reakci na letecké útoky srbská armáda zintenzívnila kampaň etnického očišťování zaměřenou proti kosovským Albáncům.

    Podle zpráv prchá nejméně 20 000 kosovských Albánců směrem k hranicím Makedonie a Albánie ve snaze uniknout do bezpečí před srbskými popravčími četami.

    Nová strategie NATO je riskantnější pro piloty stihaček NATO a jejím důsledkem by mohly být rozsáhlé ztráty na životech v srbské armádě, i když britský ministr zahraničních věcí Robin Cook zdůraznil, že se NATO bude snažit zaměřovat na techniku, nikoliv na zabíjení vojáků.

    Jeden činitel NATO konstatoval, že účelem nebude zabíjet vojáky jako takové, ale jestliže bude náhodou v tanku posádka, "tak to se nedá nic dělat".

    Nová strategie byla schválena po jednání velvyslanců členských zemí NATO v Bruselu v důsledku přesvědčivých důkazů, že 18 000 polovojenských srbských jednotek zahájilo v Kosovu proti Albáncům kampaň nevybíravého teroru.

    Nová strategie byla také přijata poté, co se rozložil ukrajinský pokus o mírové vyjednávání s Miloševičem.

    Britský ministr zahraničních věcí Robin Cook konstatoval, že NATO bude i nadále bombardovat srbskou protivzdušnou obranu, ale "zároveň srbské armádě velmi ztížíme její snahu podporovat represe v Kosovu. A jestliže to učiníme pro Miloševičem obtížnějším, nastane časem moment, kdy cena bude pro něho už příliš vysoká."

    Mluvčí NATO Jamie Shea uvedl, že srbská armáda pocítí dopad nové taktiky velmi rychle. "Zastaví to organizovanou a systematickou kampaň srbské policie."

    Cílovou oblastí je Kosovo a regiony samotného Srbska hraničící s Kosovem. Severně od hranice s Kosovem jsou v Srbsku rozmístěny velké srbské armádní formace, které se mohou kdykoliv do Kosova přesunout a šířit tam násilí.

    Při nových leteckých útocích se budou používat nízkoletící protitanková letadla A-10 Warthog a F1-E5. NATO také možná bude užívat útočných vrtulníků. Je to daleko razantnější taktika, než jakou kdy NATO použilo v Bosně.

    Dvě třetiny britských občanů podporují útoky NATO

    Dvě třetiny britské veřejnosti podporují útoky NATO na vojenské cíle v Srbsku. V průzkumu veřejného mínění, které provedl týdeník Observer, vyjádřilo 65 procent britských občanů názor, že Blair jedná v krizi ohledně Jugoslávie správně, 20 procent si myslí, že nejedná ani správně ani špatně a 15 procent si myslí, že jedná špatně.

    Na otázku, zda je správné, že Británie, USA a Německo bombardují jugoslávské vojenské cíle, odpovědělo 56 procent obyvatelstva, že je to správné, 25-28 procent občanů, že je to špatné a 16-19 procent neví.

    15 procent Britů se domnívá, že letecké útoky skončí brzo a povedou k úspěšnému řešení krize, 35 procent britských občanů si myslí, že letecké útoky skončí brzo, ale k řešení krize nepovedou a 39 procent lidí je přesvědčeno, že letecké útoky brzo neskončí a povedou k dlouhodobé válce, které se budou muset účastnit armády NATO.

    39 procent Britů by podpořilo vyslání britských pozemních vojsk k bojům proti Miloševičově armádě, 79 procent podporuje jejich vyslání do Jugoslávie ve funkci mírových sborů.

    Jak se vyvíjejí názory britských tvůrců veřejného mínění

    V minulých dnech došlo k změtení názorových rozdílů mezi pravicí a levicí v Británii ohledně vojenské intervence v Kosovu, v důsledku "humanitární války", kterou vede v Kosovu NATO.

    V důsledku leteckých útoků a různé argumentace, která ji ospravedlňuje, jsou britští tvůrci veřejného mínění nejednotli a nejistí. Vznikají nepravděpodobné aliance členů různých politických stran.

    Nejzajímavější je však rostoucí izolacionismus uvnitř Konzervativní strany a u mnoha konzervativních komentátorů.

    Pravicový bulvární deník Daily Mail zaujal koncem týdne skeptický postoj a tvrdil, že "letecké útoky situaci ještě zhoršují". Konzervativní deník Daily Telegraph je více pro letecké útoky, nicméně list tvrdí, že NATO nemá žádnou řádnou strategii, protože nechce do Srbska vyslat pozemní vojska nebo Kosovskou osvobozeneckou armádu, aby Miloševiče svrhla. Nerozhodnost britských konzervativců rozhněvala britského ministra zahraničních věcí Robina Cooka, a úřad premiéra Tonyho Blaira pohrdlivě charakterizoval postoj konzervativců jako logicky související s jejich euroskeptismem.

    Čelní představitelé Labouristické strany obhajují nyní svou intervencionistickou politiku energičtěji. Robin Cook nedávno argumentoval v jedné své přednášce: "Nikde na světě to není příliš daleko, aby to tam nebylo důležité pro naše bezpečnostní zájmy."

    Cook a ministr obrany George Robertson učinili potřebu rychlé humanitární intervence, podpořené vojenskou silou, ústředním pilířem nedávno dokončené Strategické obranné studie, která nazvala tuto novou, obrannou diplomatickou roli ve středovýchodní Evropě výrazem Outreach.

    Cook sdělil listu Observer, že Kosovo je klasickým případem, kde je zapotřebí tohoto druhu intervence: "Miloševič představuje velmi zhoubný způsob politiky, která je založená na etnické nenávisti. Ústředním bodem této politiky je prosazování srbské totožnosti, která je vyjadřována nenávistí ostatních národních totožností, i když tyto národnosti žijí v témže státě. Miloševičův režim se nyní vrací k etnickému očišťování a ke genocidě. Lidé jsou vražděni prostě pro svůj etnický původ. Levice nemůže než pociťovat vůči tomuto odpor a musí proti tomu bojovat. Je povrchní říci, že je možno vyřešit tento problém dialogem."

    Avšak mnozí lidé na britské levici nesouhlasí s tím, jak Cook spojuje diplomacii a vojenské akce. Minulý týden vyjadřovali někteří členové britské vlády při jejím zasedání skepsi ohledně toho, zda se má Británie stát světovým četníkem na obranu lidských práv. "Jestliže je důležité intervenovat v Kosovu a v Iráku, proč jsme nezasáhli ve Rwandě?" zeptal se jeden ministr. Celkově však britská vláda souhlasí, že NATO nemělo žádnou jinou alternativu než za jugoslávské vojenské cíle zaútočit.

    Některé starší osoby, jako například Tony Benn a Denis Healey v britské Labouristické straně vyjadřují však pochybnosti. Hlavní čtyři kritiky jsou: útoky nejsou právně zdůvodnitelné, chybně zdůrazňují větší význam NATO než má OSN, jsou zásahem do občanské války na území suverénního státu a mohla by z nich vzniknout širší balkánská válka.

    Názory obou mužů jsou však ovlivněny tím, že Srbsko hrdinně bojovalo proti nacistům v druhé světové válce.

    Naproti tomu jiný levičák, Ken Livingstone, se energicky postavil na podporu leteckých útoků a poukazoval na to, že muslimové jsou nyní v Kosovu v takové situaci, v jaké byli židé v Německu za druhé světové války.

    Ale největší rozhádanost existuje v Konzervativní straně. Stínový ministr zahraničních věcí Michael Howard útočil na Robina Cooka dlouhé týdny v parlamentě, aby už konečně Blairova vláda v Kosovu vojensky zasáhla. Jakmile se to ale stalo, konzervativci začali zpochybňovat legálnost vojenských útoků. Lord Carrington, bývalý generální tajemník NATO, konstatoval v Horní sněmovně, že má "velmi silné pochybnosti" a tvrdil, že Srbsku se nikdy nemělo leteckými útoky vyhrožovat.

    Pochybnosti konzervativců silně rozhněvaly šéfa britských liberálních demokratů Paddyho Ashdowna, který je bývalý voják, velmi silně se zajímá o osud bývalé Jugoslávie a mnohokrát ji v minulých letech navštívil. Ashdown si přeje, aby se Kosovo stalo mezinárodním protektorátem, který by kontrolovaly vojska NATO. Je přesvědčen, že britské veřejné mínění plně podporuje vládu. Ale obává se, že kdyby Miloševič neustoupil a dojde ke zhoršení masakrů v Kosovu, lidé vládu přestanou podporovat.

    Ashdown chce do Kosova vyslat pozemní vojska, ale britské veřejné mínění to nepodporuje, konstatuje týdeník Observer.

    BBC terčem vládní kritiky kvůli jejímu postoji vůči jugoslávské válce

    Britské ministerstvo obrany a ministerstvo zahraničních věcí jsou velmi silně rozhněvány v důsledku toho, co považují za příliš skeptický tón, jaký projevují reportéři BBC vůči válce proti Srbsku. Jeden ministerský úředník konstatoval: "Tisk nás podporuje, ale rozhlas a televize nás masakrují."

    Britská vláda zuří nad postojem hlavního zahraničně-politického reportéra, dlouholetého, známého a velmi zkušeného novináře Johna Simpsona, který je v Bělehradu a vysílá odtamtud pro BBC živé televizní reportáže. Nelíbí se jí ani tón některých rozhovorů, které vede rozhlasový reportér John Humphrys v pravidelném ranním vysílání stanice Radio 4 "Today". Jeremy Paxmanovi z pořadu Newsnight bylo minulý týden zabráněno, aby interviewoval o válce v srbsku britského premiéra. Intervence přišla z premiérova úřadu v Downing Street.

    Humphries byl kritizován za svůj živý rozhovor s ministrem obrany Georgem Robertsonem, kdy reportér ministra ve vysílání opakovaně přerušoval a válku charakterizoval jako "mess" (spoušť, chaos, bordel). Humphries také ministru obrany namítal, že je všeobecně známo, že letecké útoky nijak nepřiměly Miloševiče k tomu, aby se vrátil k jednacímu stolu. Ministr Robertson ukončil rozhovor slovy: "Podívejte se, dovedete si představit, že byste měl během druhé světové války možnost, každý den, znovu a znovu, zpochybňovat rozhodování ministrů a kdybyste se pořád ptal, co se stane, budeme-li při invazi v  D-day poraženi?"

    Jeden vládní mluvčí uvedl, že John Simpson, jeden z mála britských reportérů, které je ještě v Bělehradě, zní ve vysílání jako srbská hlásná trouba. Simpson totiž poukázal na to, že letecké útoky vedly k tomu, že se veřejné mínění v Srbsku postavilo za Miloševičův režim, který býval nepopulární.

    Činitelé Downing Street se odmítli připojit ke kritice vůči Simpsonovi a konstatovali, že Simpson pracuje pod srbskou cenzurou.


    Den, kdy obloha hořela

    I Miloševičovi oponenti jsou rozhořčeni a zastávají postoj vzdoru vůči NATO, jak sílí bombardování jejich města, napsal v týdeníku Independent on Sunday z Bělehradu Robert Fisk

    V pátek nedlouho před půlnocí, se ozvala plochý, dutý výbuch, překvapivě krátký, ale mocný náraz, který se opřel do oken našeho hotelu, zavřel ta z nich, která byla otevřená a otřásl ostatními okny v rámech. Pak zvedl podivný, téměř nezemský závan větru záclony. Jako duchové se pozvedly ke stropu a zůstaly tam, třepotaly se na stropě. Nebyl to náraz, jen teplý vítr, který proletěl naším hotelem u Dunaje, který narazil do všech oken našeho hotelu. Kuchaři a recepční a hlavní kuchař v bílém saku vyběhli do vestibulu, dvě dívky z kuchyně se ve strachu držely za ruce.

    Z šestého patra jsme viděli rudou záři, jak se šíří po horizontu, velký prostor ohně, který osvětlil celý kopec. NATO zaútočilo na zbrojnici a střely, tam uložené, vzlétly vysoko do noční oblohy, zlaté a ostře červené. Slyšeli jsme letadla, i když někteří lidé říkali, že pískot znamená, že letěly řízené střely. Dlouhé minuty jsme pozorovali oheň, okna se při tom občas jemně otřásala explozemi. Pak jsme sešli ve tmě do přízemí.

    Byl to vojenský cíl, oznámilo rádio Bělehrad. Počet raněných a mrtvých nebyl uveden. V sobotu v poledne hovořili Srbové o vážně raněných civilistech, ministr totéž opakoval o něco později, ale žádná čísla nebyla udána. Pak se začaly šířit nepříjemné zvěsti, že bylo zasaženo nějaké chemické skladiště, že začaly hořet jedovaté chemikálie a že se ranění téměř udusili. Občané v některých krytech v Bělehradu byli instruováni, aby si nasadili plynové masky. Všude bylo ten kouř cítit.

    V zemi, která stále ještě používá komunistického jazyka - hovoří o vojácích, kteří " bojují čestně za vlast a plní svou národní povinnost" - se nevydávají žádné normální zprávy. "Včera v noci NATO systematicky a slepě bombardovalo naši zemi." uvedl federální ministr informací. "Největší obětí útoku bylo hlavní město Jugoslávie, které bylo od předměstí až do centra systematicky bombardováno bombami a granáty". Z takových valounů komunistické prózy máme dolovat diamanty.

    Avšak bombardování je skutečně systematické. V sobotu odpoledne byla úzkost vládnoucí na bělehradských ulicích zjevná.

    Uvažoval jsem o tom, jestli existuje nějaká možná reakce na veškerou tuto technologii - jestli vlastnictví této moderní technologie - počítačově naváděné střely a bombardéry, které mají dolet 5000 km - nevytvořilo nezastavitelnou, všemocnou mocnost.

    Jugoslávci zatím berou bombardování hrdinněji než Iráčané. Avšak NATO ještě nezačalo útočit na mosty, na elektrárny a na kanalizační čističky. Zatím ještě ne.

    U Dunaje, těsně před odpoledním náletem, jsme obědvali se starými přáteli, s Jelenou a její dcerou, obě jsou to učitelky angličtiny, obě jsou normální, vyrovnané, seriózní, intelektuální, tvrdé ženy. Jedli jsme chobotnici a rybu z Černé hory a zapíjeli jsme to nikšickým pivem. Neočekával jsem však takovou nenávist pro zemi, kterou obě ženy studovaly tak dlouho.

    "NATO pomáhá Miloševičovi," řekla Jelena. "Jako u Iráku, Američané uzavřeli naše hranice, izolovali nás a způsobili, že i lidé, kteří byli proti Miloševičovi, ho nyní podporují. Nábožensky založení lidé se domnívají, že jsme nyní trestáni za to, co se nám stalo, ale to se stalo v důsledku komunismu. A vzpomínají, kdo způsobil, že v Jugoslávii zvítězil komunismus, tím, za války poskytoval podporu Titovi. Byl to Winston Churchill, váš vedoucí politik.

    Jeden srbský politik v sobotu tvrdil, že v Bělehradu vznikne nyní velmi rychle tak jednotná podpora Miloševičovi, jaká vznikla v Československu Dubčekovi a jeho kolegům během invaze varšavského paktu v srpnu 1968. Jak lehce se lidé v Srbsku nyní obracejí do historie. Jak lehké je bombardovat, uzavírá Robert Fisk.


    Z Albrightové a Clintona mě jímá tíseň

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    posílám Vám několik poznámek souvisejících s Kosovem.

    Díky za zaslání části dopisu čtenáže, který se domnívá, že moje články o Kosovu jsou "biased". Já ovšem nejsem reportérem BL, proklepávajícím daný problém ze všech stran, ale autorem, který, tak jako jiní, předkládá především vlastní pohled na věc a spoléhá se na to, že Vaše šéfredaktorská ruka dá BL nutnou vyváženost. Když srovnám BL s jinými zdroji informaci, jsem přesvědčen, že se Vám daří tuhle věc dělat velmi dobře.

    JJ

    Několik poznámek ke Kosovu

    K článkům Ferdinanda a Jaroslava Teplého

    Poté, co Miloš Kaláb pochválil můj článek o Kosovu, se stala zajímavá věc. Autoři Britských listů, FerdinandJaroslav Teplý , použili jeho interpretaci jednoho z mých závěrů, který jsem udělal, a připisují mi myšlenku, která v mém článku vůbec není.

    Napsal jsem totiž toto: "Možnost, že již tak chudí obyvatelé této oblasti (Kosova) budou po rozpadu bývalé Jugoslavie využiti pro politické a případně náboženské cíle ambiciózních politiků, nemohla jistě uniknout pozornosti evropských politiků. Je zcela legitimní ptát se, proč nic neudělali, proč nepoužili Kosovo jako model ukázkového řešení jak ekonomicky povznést zaostalou oblast evropského kontinentu. Z lepší ekonomické situace by se jistě odvinula i větší náboženská a jazyková snášenlivost."

    Nešlo mi o dotace, o nasypávání peněz (i když to je v EU a v Kanadě běžná praxe), ale o koncept, model a v jeho rámci skutečné odstraňování zdí mezi lidmi a mezi státy o němž mnozí politikové tak šťavnají. Šlo mi o koncept investování do vztahů mezi lidmi místo do zbraní.

    K otázce Jana Čulíka

    Jan Čulík se v poznámce k článku Mirka Vachka "NATO se můžem Š (dívat)" ptá: "Co tedy mají západní mocnosti dělat tváří v tvář vraždění a nevýslovnému utrpení v Kosovu? Odpověď je zřejmě nutno posunout do minulého času - co měly udělat.

    Zamést už dávno před vlastním prahem. Netlačit Srby do kouta kvůli vlastním geopolitickým zájmům (nejen v případu Kosova, ale i Chorvatska a Bosny). Nepodporovat teroristy (nyní osvobozeneckou armádu Kosova), kteří pronikli z do Kosova se zbraněmi ukradenými albánské armádě. Garantovat neoddělitelnosti Kosova od Jugoslávie. Zbavit se vlastního velikášství. Neobcházet OSN. Odsoudit již dávno rasistickou politiku etnického čistění, ať již ji má v programu kdokoli.

    V krátkém přehledu historie Kosova, otištěnén v Lidových novinách, je uveden významný mezník: "1981- Ozbrojené střety mezi Albánci a pořádkovými silami; Albánci vytyčili požadavek etnicky čistého , tj. albánského Kosova. Pramen: LN, ČTK, CNN".

    Je tento požadavek stále ještě v programu Albánců? A dá se uskutečnit bez násilí?

    Poznámka JČ: No, to nemůžou odpověď přesunout do minulého času - protože ať problém zanedbaly jakkoliv, existuje NYNÍ. Z toho se nevyvylékneme. - Nevím, proč by nějaká oblast nemohla být samostatná, pokud v referendu vyjádří její obyvatelstvo k tomu vůli. - A za třetí: nikdo neidealizuje kosovské Albánce - v autonomním Kosovu by jistě musela být zabezpečena práva všech druhů obyvatelstva.

    Kosovské zpravodajství severoamerické televize

    Kdyby nešlo o lidské životy, tak by se divák mohl nad přímými přenosy z Jugoslavie usmívat. Všechno je předvídatelné - starty skvělých strojů B2, noční záběry letadel, jimž za zadkem efektně šlehají plameny forsáže, jakési vzdalující se světelné body, což jsou údajně křižující rakety vzdalující se k Srbům, pak nějaké ta reklama a hodně grafiky zvýrazňující na mapě, co je ještě všechno nutné zasáhnout, aby si to Miloševič rozmyslel. A k tomu desetkrát opakované, několik dní, možná týdny staré záběry místních lidí, kteří buď utíkají s trochou majetku k hranicím nebo nesou chleba a svíčky z obchodu.

    Díky neustálému zdůrazňování "lidskosti" bombardování, které se s laserovou přesností vyhýbá civilistům, leč zasahuje padouchy a jejich radary, není divák příliš vzrušen obavou o osud lidí na zemi.

    Na mě padá tíseň v okamžiku, kdy se na obrazovce objeví Clinton, naše krajanka Albrightová a další politikové či vojáci.

    Clinton teď varuje svět před nedozírnými následky, k nimž by došlo. Tváří se stejně zachmuřeně a stejně přesvědčivě, jako když světu líčil, že s tou Lewinskou nic neměl, nebo že Súdanu je třeba bombardovat jednu továrnu v níž vyrábí hromadné zbraně ve zhruba stejné době, kdy je vyletí do povětří kus americké ambasády. Co je a co není pravda, se z jeho projevu nedá odhadnout.

    To samé platí pro ministryni zahraničních věcí. Fráze na frázi a neschopnost odpovědět na jedinou podstatnější otázku. Její poslední vystoupení bylo zajímavé alespoň tím, že měla na hrudi jakousi hvězdnou ozdobu - její poradci přes "image" zřejmě považují za vhodné, aby se trochu přiblížila ohvězdičkovaným generálům.

    Dva, tři dny po zahájení akce je zřejmé, že jsou američtí politikové překvapeni ohlasem veřejného mínění a hledají v plánech neexistující, ústupovou cestu.

    Americký voják přece nebude bojovat za nějaké pronárody někde v Evropě. Jesse Helms, předseda zahraničního výboru amerického Senátu se už dal slyšet, že by USA měly (finančně) podporovat Osvobozeneckou armádu Kosova, ta ať si to se Srby rozdá.

    O den později prohlásí Clinton, že USA podporují udržení Kosova v Jugoslavii - což je ovšem nereálné, pokud bude ona osvobozenecká armáda při silách.

    Vojáci zatím září blahem, protože se jim všechna letadla vracejí na základny. Dělají "svoji práci", aniž by se museli obávat politického fiaska. Budou Miloševiče srovnávat se zemí tak dlouho, dokud si to nerozmyslí diktátor nebo Clinton. Mám pocit, že něco podobného sliboval před nějakou dobou Goering Londýnu.

    Pozapomenut je zřejmě i Norimberský proces, který kdysi vyvrátil stereotyp vojáka (či politika) s mozkem neschopným pojmout víc než rozkaz vůdce. Jak jinak si vysvětlit výrok amerického pilota, chystajícího se do Evropy, že (volně tlumočeno) není placen od toho, aby se staral o to, co se děje v Kosovu, ale za to, aby pilotoval letadlo (kam mu řeknou - JJ) a splnil úkol.

    Vzhledem k vypovězení většiny zahraničních novinářů z Jugoslavie, vládne zjevná rozpačitost, jak udržet diváka u přijímače mezi reklamami. Mnoho obrazových materiálů se používá kolem dokola (aniž by na to diváka upozornili). Přímé reportáže se většinou odehrávají tím způsobem, že reportér mávne rukou někam za sebe, prohlásí, že tím směrem je Jugoslavie a že neví, co se tam děje, ale že slyšel (z albánských pramenů) o násilnostech Srbů.

    Podle mého názoru se v televisním "válečném" zpravodajství objevuje nový trend - jakési sblížení války a extremních sportů. Odvážné mládí se řítí po lavinézních svazích nebo mezi stromy a skalisky na lyžích nebo snowboardech či pilotuje bombarďáky. Pokořuje zrádné terény nebo diktátory, podle toho, co je zrovna po ruce. A divák konsumuje ilusi, že tak to má být, to vzrušení a nezbytný happyend.

    I používaná terminologie se podobá sportovní. Piloti, kteří se těší, že si konečně shodí nějakou tu bombu (však se na to poctivě a tvrdě připravují), připomínají sportovce, který se nemůže dočkat, až ho jednou trenér postaví do mistráku.

    Pokud jde o vyváženost zpravodajství zdá se mi, že v amerických stanicích převažuje vlastenectví. Hlasy proti (většinou vycházející z toho, že jakési Kosovo nestojí za americké životy - a pak není tam nafta) jsou poněkud zasunuté v dočasném přívalu positivní propagandy.

    V tomto smyslu je zajímavá rétorika amerických politiků. Ti, kteří jsou pro, argumentují, že USA musejí bránit demokracii. Ti kteří jsou proti, ale nechtějí vypadat nevlastenecky, nehlasují pro "podporu politiky presidenta Clintona" ale rozhodli se svým hlasem "podpořit ozbrojené síly a jejich morálku". Převedeno do srozumitelnější řeči to znamená zhruba toto: My sice nesouhlasíme s Clintonem a jeho politikou, ale když už se to takhle rozjelo, tak přece nemůžeme dávat našim vojákům najevo, že zase jednou bojují zbytečně. Kanadská CBC (televise i rozhlas) je o něco vyváženější a věcnější - pravděpodobně i díky tomu, že přejímané zpravodajské bloky BBC přinášejí i poměrně ucelený "evropský" pohled na věc.

    Jiří Jírovec

    PS Rozhlasová stanice CBC 1 vysílala ( 26.3. 1999 17.15 místního času) velmi zajímavý rozhovor se kanadským Srbem žijícím v Torontu (tamní srbská komunita velmi ostře proti akci NATO protestuje). Tento člověk, rozhodně nevystupující jako obdivovatel Miloševiče, na mnoha příkladech dosti přesvědčivě vyvracel řadu tvrzení, na nichž je současná akce NATO postavena. Uvádím pro zajímavost jeho interpretaci zrušení autonomní oblasti Kosovo na přelomu let 1989-90. Šlo prý o krok nutný k tomu, aby nová Jugoslavie mohla vůbec fungovat jako stát. Problém prý byl v tom, že po rozpadu Federativní Republiky Jugoslavie měl Kosovský parlament formálně stejnou váhu jako srbský, takže v případě rozdílného názoru by vlastně v zemi panovalo bezvládí. Došlo tedy k dohodě, podle níž bylo dřívější administrativní uspořádání zrušeno. Současně s Kosovem byly zrušena i další autonomí oblast Vojvodina. Může se k tomu někdo vyjádřit?


    Poznámka JČ: Mezitím bylo sestřeleno americké letadlo Stealth, není pravda, že byli vykázání reportéři ze Srbska, tam měl být původní Miloševičův příkaz odvolán, a britští reportéři tam dosud jsou, viz dnešní BL. Reportéři ovšem odešli v obavě o životy z Kosova. K tomu se doufám vrátíme v zítřejším vydání BL.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|