Absurdní kauza majora Zemana
Vazeny pane Culiku,
se zajmem sleduji debatu o tomto normalizacnim serialu. Protoze
jsem si z predchoziho uvedeni pamatoval jen par "perel", zasedam
ve ctvrtek nedockave k obrazovce, abych se podival, cim nas to
vlastne krmili za vlady jedne strany. Zatim jsem trochu zklaman, ale
verim, ze nejvetsi blaboly teprve prijdou. Zda se mi, ze detektivnich
serialu teto kvality je na obrazovkach nejruznejsich TV asi tak
dvanact do tuctu. Trochu me vylekalo, ze serial bude zakazan.
Ovsem byla by to sance, jak prilakat k tematu me nezletile dcery.
Pres opakovane vyzvy odchazi do svych pokojiku a nejaky Zeman
jim nic nerika. Po zakazu urcite projevi zajem a budou se pidit po
ilegalne distribuovanych videokazetach.
Dokumenty prilozene k serialu jsou zajimave, ale zatim mi nic
noveho nerekly. Spoustu veci znam bud z literatury nebo z
vypraveni pametniku (mych maloburzoaznich pribuznych). Daleko
otresneji na me pusobi o program vedle uvadene Tydeniky.
Zpozdeni 50 let ma zdrcujici ucinek. Ponekud me pred lety
prekvapilo, ze komunismus nezacal v unoru 1948, ale hned v cervnu
1945. Tydeniky to velmi nazorne ukazuji. Asi slo o prerustani
narodne socialisticke revoluce v komunistickou.
Ze sve historie jen tak nevybredneme a zakaz nejakeho serialu
to nespasi. Sledoval jsem kratky dokumentarni film o lidech, kteri v
zari 1938 nastoupili do ropiku, srubu a tvrzi. Neco malo o teto
bunkrologicke problematice vim. Po skonceni poradu se mi vtirala
otazka, zda RCS po 20 letech existence, kdy mela slozit zkousku
dospelosti, u maturity nepropadla, ba co horsiho, ona se ani
nedostavila pred komisi.
Jako bychom tenkrat pred sebou meli dve
cesty. U te prvni bylo napsano "Stesti a bohatstvi", u te druhe "Cest
a slava". Nasi dedove si vybrali tu prvni. Stesti a bohatstvi jsme se
nedockali, o cti a slave ani nemluve. Sam si pamatuji jen na rok
1968, na dojemnou starost, aby se nikdo nestavel okupantum na
odpor, aby nedoslo k zbytecnym obetem. Ma to vsak jeden hacek,
jak si mame vazit neceho, co nam padlo v roce 1989 do klina
zadarmo a utvrdilo nas v nazoru, ze pasivni vyckavani je ten spravny
postoj.
Precetl jsem spoustu clanku na tema "Nase narodni povaha".
Snad nejakou mame, kdyz se ji spousta lidi snazi definovat. Obavam
se, ze charakteristickym narodnim rysem je prizpusobivost. To by
mozna vysvetlovalo, ze osobne znam nekolik lidi, kteri v emigraci
uspeli a nevybavuji si nikoho, kdo ztroskotal. Vynakladame spoustu
duvtipu a usili na to, abychom se prizpusobili danym pomerum.
Naopak minimalni zajem venujeme tomu, abychom pomery zmenili.
S oblibou cekame, az za nas rozhodne nekdo jiny (silnejsi) a
alibisticky se pak vymlouvame, ze se stejne nic jineho nedalo delat.
Zda se, ze to souvisi s neslozenou maturitou naroda v roce 1938 a s
nepodarenym reparatem v roce 1968. Ze zajeti kolektivni pameti
prenasene z generace na generaci nelze tak snadno uniknout.
P.S. V Pekarovi jsem si cetl o tom, jak sedlaci upici pod robotnimi
povinnostmi, posilali na robotu nejnicemnejsiho celedina a nejhorsi
potah. V roce 1848 bylo jejich prvni starosti kacet drivi na panskem
a lovit v panskych lesich. Mozna, ze "vychytrala" pasivita je mnohem
starsiho data a jen se ji v tomto stoleti nepodarilo prekonat.
