Rakouské volby
Rakousko s napětím očekávalo, kolik procent v parlamentních volbách ztratí sociální demokraté, kolik lidovci a naopak o kolik procent posílí svobodní.
Jejich vůdce Jörg Haider sliboval politické zemětřesení, při kterém nezůstane kámen na kameni, ale nad předběžnými oficiálními výsledky se zdá, že sociálním demokratům a lidovcům nezbude než opět sestavit vládu společně.
Sejná vláda to ovšem nebude. Lidovci před volbami oznámili, že pokud skončí třetí, odejdou do opozice. Haiderovi svobodní je předstihli o několik desetin procenta, a pokud chtějí vítězní sociální demokraté přemluvit lidovce, aby s nimi opět vládli, budou jim muset nabídnout více než minule.
To, že by ať už sociální demokraté anebo lidovci sestavili vládu s Haiderem, lze totiž předem vyloučit. Rakouští svobodní jsou nevyzpytatelnou stranou, které se od liberálních ideálů dávno posunula k populismu a nacionalismu, a sám Haider má díky svým kontroverzním výrokům nulový koaliční potenciál.
Z hlediska českých diskusí o ústavě a o volebním systému stojí za povšimnutí několik věcí. Předsedům nejsilnějších rakouských stran kupodivu nevadí, že prezident nebude automaticky vyzývat k sestavení vlády předsedu strany vítězné. Samozřejmě pověří toho, kdo bude mít šanci sestavit vládu.
Ta vláda samozřejmě bude většinová - rakouští politici nemohou svým občanům oznámit, že se na většinové vládě nemohou domluvit a že se musí smířit s menšinovou, kterou bude část opozice trpět.
Rakušané by se na něco takového zřejmě nedívali s pochopením, spatřili by v tom neodpovědnost k státu, a tedy pohrdání voličem a v příštích volbách by své sociální demokraty a lidovce za trest nevolili. Haiderovi by se to jistě zamlouvalo, má ovšem smůlu, že kandiduje v Rakousku.
Vysílalo se ráno v pondělí 4. října 1999.
