Co je nového v České republice

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. K desátému výročí pádu komunismu vyšel pětisetstránkový výbor z  Britských listů pod názvem Jak Češi myslí. Zahrnuje patnáct tematických oddílů, zabývajících se aktuálními problémy v České republice. Bližší informace vyšly v BL na tomto místě.

Knihu lze objednat e-mailem odkudkoliv na světě prostřednictvím úvěrové karty na adrese nakladatelství Milenium avc@unl.pvtnet.cz. Kniha má 480 stran a stojí 290 Kč.

Kniha Jak Češi myslí nejprodávanějším titulem internetového knihkupectví Kosmas. Ve čtvrtek 2. 12. napsal Josef Žák z knihkupectví Kosmas:

Hezky den pane Culiku,

dnes se Vase kniha "... jak Cesi mysli" dostala na prvni misto TOP TENu nejprodavanejsich titulu za uplynulych 14 dni v knihkupectvi Kosmas.cz.

Jak uvedla Mladá fronta Dnes, kniha Jak Češi myslí byla v týdnu do 25. 11. nejprodávanějším titulem také v ostravském knihkupectví Artfórum.

Výběr textů z posledních dní:

Milan Vybulka,

Osmina tohoto rozhovoru byla zveřejněna dne 10. prosince 1999 na straně 7 Zemských novin a Slova. Celý tento text Petr Cibulka autorizoval a souhlasil s tím, že bude jeho nezkrácená verze současně zveřejněna v Britských listech a na jeho vlastních webových stránkách www. cibulka. cz. MV.

"Žiji podle knihy Václava Havla Moc bezmocných," tvrdí Petr Cibulka.

"V českých firmách působí tisíce a tisíce estébáků," říká Petr Cibulka.

"Za komunismu bylo potrestáno mnohonásobně víc komunistických zločinců než za deset let po listopadu 89," uvádí Petr Cibulka.

Někdejší bojovník proti komunistickému režimu a současný novinář Petr Cibulka z Brna publikoval v roce 1992 ve svých Necenzurovaných novinách postupně seznamy údajných 160 tisíc spolupracovníků komunistické tajné Státní bezpečnosti. V prvním letošním čísle obnovených novin uveřejnil to, co Cibulka charakterizuje jako 15 tisíc jmen důstojníků Státní bezpečnosti a pět tisíc jmen spolupracovníků, u nichž byly opraveny chyby v datech narození a jménech nebo na které se v dřívějších seznamech zapomnělo.

Pro mne je komunistická strana zločinecká organizace, stejně jako byla nacistická strana. Po 17. listopadu jsem považoval za jediné možné vyrovnání s minulostí klasickou denacifikaci komunistického Československa podle vzoru Německa.

Rozhodně, na tom trvám. Pokud chceme vrátit řád věcí do správných relací, je logické a jedině možné, aby ta skupina, která sama sebe vyzdvihla nad ostatní společnost a učinila se všemocnou a privilegovanou ve všech směrech, byla po změně této situace oproti té dříve diskriminované většině po určitou dobu sama diskriminována. Aby se startovní pozice vyrovnaly. Je nesmysl tvrdit, že jsme po dvaačtyřiceti letech mohli všichni na start a neříci současně, že na ten start většina přijela na koloběžkách a do té doby privilegovaná menšina tam už na ně čekala v mercedesech. Z toho plyne ten oprávněný pocit podvodu a nálada, o níž hovoří Havel jako o blbé. Ale to je jeho vina.

Měl by být přijat zákon o debolševizaci, především o potrestání komunistických zločinců. Po pětačtyřicátém roce byli v Československu kolaboranti s nacismem zbaveni na pět, deset let občanských práv. Z procesu privatizace státního majetku, těchto obrovských majetkových přesunů, nevídaných v dějinách této země, bych vyřadil tyto komunistické struktury na různě dlouhou dobu. Také z  restitucí.

Ano, oni zvítězili a my jsme byli poraženi. Poražení nemohou trestat vítěze. Sedmnáctý listopad byl komunistický podvod, privatizační puč reformního křídla KGB.

Dnes už je jediná cesta. Zbavit moci ty, kdo nám dnes vládnou, změnou politického hřiště. Cestou radikální decentralizace. Do politického systému země musejí být integrovány takové prvky, které ztíží komunistickým zločincům vládnout této zemi podle jejich představ. To znamená systém referend ve všech úrovních od místní až po republikovou. Systém volitelnosti soudců, policejních ředitelů a armádní miliční systém podle švýcarského vzoru.

Ne tak snadno. A dokážete si představit, jak může dopadnout zastupitelská demokracie v zemi, kde vládl šest let nacismus a dvačtyřicet let komunismus a kde sedmdesát procent lidí sleduje pseudoinformace, servírované sdělovacími prostředky? To je stejný problém. Dvě stě poslanců parlamentu si koupíte vždycky snadněji, než deset miliónů neprivilegovaných.

Národ musí být ještě mnohokrát podveden, než ztratí důvěru k podvodníkům a rozhodne se vzít správu svých věcí do svých vlastních rukou.

Ne. Každého můžete podvést, některé lidi dokonce můžete podvádět celý jejich život, ale nemůžete podvádět všechny lidi nekonečně dlouho. Jde o to vytvořit takové politické prostředí, ve kterém by lidé zráli nejrychleji a optimálně. Současný systém naší zastupitelské demokracie má s demokracií společný jen název. Na tvorbě rozhodnutí se nepodílejí občané, ale ti, kdo byli občanům vybráni aparáty různých mocenských skupin a zařazeni v určitém pořadí na kandidátku. Občané si mohou z různých kandidátek, obsazených podle jim neznámých výběrových kriteríí, vybrat kandidátku, která na ně působí nejpozitivněji. To je naprosto nesmyslné. Tak budou vždycky podvedeni, protože nemají žádnou kontrolu nad těmito lidmi. Systému referend, zařazení prvků přímé demokracie, bude mít jediný význam : chyby, které udělá občanská společnost na základě vlastních rozhodnutí, dopadnou přímo na občany. Nebudou si moci stěžovat, že by za ně někdo rozhodoval a že by dělal chyby za ně. Budou zodpovídat za své vlastní rozhodnutí.

A mám od těch zločinců, kteří sedí v parlamentu a ve vládě, čekat, že se budou moudře rozhodovat v náš prospěch?

Rozhodně. Tím, že všichni budou mít kontrolu nad procesy, které probíhají v této společnosti, a budou se na nich podílet. V takovém prostředí budou občané zrát mnohonásobně rychleji, než když jsou celý život voděni za ručičku více či méně pochybnými mafiemi, které vystupují jako ochránci jejich práv.

Tak jako zmanipulují všechno na světě, zmanipulují i referendum. Vždycky je ale snadnější manipulovat skupinou dvě stě poslanců než skupinou deseti miliónů lidí. Proto jsem optimista.

Televize a masově sdělovací prostředky neslouží odpůrcům komunismu a manipulace, ale naopak reformním kágébákům. Není proto jediný důvod čekat, že média budou zpochybňovat legitimitu tohoto, v podstatě pořád zločinného systému, který dokázal převést celý majetek republiky do jejich soukromých rukou. Každý, kdo bude zpochybňovat legitimitu současného režimu, kdo se bude snažit omezovat manévrovací prostor těmto kádrům, bude mediálně odmítnut. Pod jakoukoli nálepkou - kriminalizace, psychiatrizace, fašizace a tak dále. Tvrdím, že média mají takovou moc, že z čestných lidí udělají zločince a ze zločinců čestné lidi.

To tvrdil Jakeš? Ale to přece oni dělali dvaačtyřicet let. On je ten zločinec, který používal sdělovací prostředky pro likvidaci nesouhlasících. Vrátím se k referendu. Možnost manipulace je stejná, jak v zastupitelské, tak přímé demokracii. Ale právě díky tomu, že občan ponese za svoje chybná rozhodnutí sám odpovědnost, pochopí roli sdělovacích prostředků mnohem rychleji, než když mu budou zprostředkována jinými. Vlastní zkušeností zjistí, že sdělovací prostředky v některých věcech budou lhát proti jeho zájmům. To se ale dá v určité míře vybalancovat. V referendech většinou vystupují dvě strany. Ti, kteří chtějí ano, a ti, kteří chtějí ne. Stát stanovisko obou stran vydá jako jednu knihu a všichni ji dostanou do své schránky. Alespoň ve Švýcarsku je to tak zavedeno. Dostanou knihu, kde jsou uvedeny všechny argumenty pro a všechny argumenty proti. Navíc má občanská iniciativa garantovaný prostor ve sdělovacích prostředcích. Tudíž není případná manipulace absolutní. Ti, kdo chtějí prosadit nějakou změnu, tak do značné míry prostor dostanou. To je potřeba zákonem zajistit i u nás.

Číslo 01 99, které je na všech stáncích, přináší dvě naprosto klíčové věci. Jednak seznam více než 15 tisíc důstojníků komunistické Státní bezpečnosti všech jejich správ. Chtěl bych upozornit především na komunistickou rozvědku, která nebyla nikdy zveřejněna nejen u nás, ale v žádném komunistickém státě. Potom na všechny správy kontrarozvědky, to znamená útvary, které bojovaly proti vnitřnímu nepříteli, všechny vojenské správy StB, především VKR. I na příslušníky, kteří pracovali na sledování, odposleších a v dalších asi osmi Správách StB. To je krok, který tady nikdy nebyl a zřejmě ani nikdy nebude učiněn, protože jsme zveřejnili prakticky všechno, co je dosažitelné. Kromě toho jsme publikovali seznam všech spolupracovníků komunistické státní bezpečnosti, kteří z jakéhokoli důvodu vypadli z původních seznamů, ale i těch, kteří v těchto seznamech už jsou, ale jsou tam s nějakým překlepem v datu či jménu narození, což jim umožnilo sedm let předstírat, že to nejsou oni.

Za sedm let jsme byli žalováni asi ve sto případech. Mohu garantovat, že kdo byl komunistickou státní bezpečností veden jako spolupracovník, ten byl veden oprávněně. Ve všech procesech se prokázalo, že byl StB veden naprosto legitimně. Druhá věc je, zda pracoval pro Státní bezpečnost dlouho nebo krátce, jak intenzivně, jak škodil, na koho byl nasazen a tak dále. To samozřejmě registry neuvádějí. Je potřeba podle čísla svazků najít příslušný svazek a tam je uvedeno vše ostatní. Soudy v  Praze obelhaly veřejnost a obelhávají jí i nadále, tvrzením, že pokud ministerstvo vnitra neukáže soudu celý svazek, podle kterého by soud mohl rozhodnout o délce a intenzitě spolupráce, musí se vycházet z toho, že dotyčný osoba jako spolupracovník Státní bezpečnosti není evidována.

Vnitro samozřejmě nepředkládá svazky těch osob, které dále pracují pro polistopadové represivní složky a těch je hodně. U těchto lidí tvrdí, že se svazek nedochoval a vybavuje je negativním lustračním osvědčením. Ale v řadě případů byl sice svazek podle rozkazu generála Lorence skartován, ale ještě před skartací byl přefocen na mikrofiš. Teprve po přefocení a následné kontrole bylo možno svazek skartovat. Z toho plyne, že prakticky všechny svazky jsou k dispozici, i když už ne ve fyzické podobě. Pražské soudy vycházejí z naprosto geniálního podvodu, že to, co je přefoceno na mikrofiších, není originál a tedy to nelze připustit jako důkaz o spolupráci. Pokud bychom uvěřili této legendě současných komunistických soudů, zanamenalo by to, že v celé České republice není ani jeden agent Státní bezpečnosti!

Ne osobně. Ty skupiny, které mne požádaly o zveřejnění seznamů, mně garantovaly, že seznamy jsou mnohokrát prověřeny a že tam chyby nejsou.

Důvěřuji jim a navíc se domnívám, že tyto věci jsou prověřeny i  rozvědkami států NATO. Pokud se v nich v minulosti objevily nějaké chyby, tak ty chyby byly odstraněny. Domnívám se, že celá tato akce je výrazem zděšení našich spojenců z NATO, kteří nejsou schopni po oficiální linii přesvědčit představitele tohoto státu, že není žádoucí, aby svým spojencům nasazovali do hlavních měst důstojníky komunistické bezpečnosti a do struktur NATO vysílali důstojníky komunistické rozvědky. Domnívám se, že odtud vane vítr. Protože ti lidé jsou z nás naprosto bezradní a nevědí, co mají dělat.

Domnívám se, že každý, kdo si přečetl číslo 1 Necenzurovaných novin z roku 1999, především můj politický program, ví, že to podstatné, o co mi jde, je otevřít politický prostor pro všechny, kteří cítí potřebu podílet se na tvorbě rozhodnutí, které se jich dotýkají. Rád bych prosadil takový politický model, kde by moc byla decentralizována z mocenského centra co nejníže k občanům.

Domnívám se, že tento boj nelze vyhrát. Tihle zločinci nám vládli dvaačtyřicet let a vládnou nám dále. Jde pouze o to, dostat je na naše politické hřiště, kde platí naše pravidla hry a tím i pod kontrolu všech, kterým vládnou.

Samozřejmě. Věc spravedlnosti vůči komunistům i vůči estébákům je věcí společenské dohody. Společnost musí stanovit výši laťky, kterou je ochotna pro jejich potrestání nastavit a držet. Je přirozené, že musí být nastavena do takové výše, aby přes ní většina přešla bez ztráty kytičky. Každá společnost si tu laťku musí nastavit podle své situace. Problém však je, že česká společnost si tu laťku nastavila tak nízko, že o ní nemůže zakopnout ani Vasil Bilak a soudruh Jakeš.

Právě proto, že jsem poznal, že samozvané a uzavřené reprezentace, jako třeba Charta, jsou nejsnáze korumpovatelé a nejsnáze se propůjčují jakékoli špinavosti zločinných systémů, žádám, aby podíl na moci měli všichni. Ať se na ní podílejí všichni, kdo o to mají zájem. Teprve z množiny všech občanů bude vyrůstat nová reprezentace, která sice opět nebude ideální, ale bude mnohem věrněji odpovídat morální a civilizační úrovni společnosti, kterou bude reprezentovat.

Já mám ale na to paranoidní vidění seznamy! Ti moji kamarádi v seznamech komunistické Státní bezpečnosti skutečně jsou! Zločinci, kteří nám vládnou, mně nemohou vyvrátit, jak obrovsky silné pozice mají bývalí estébáci v naší ekonomice, protože na internetu na webovských stránkách www. cibulka. cz prokazuji, že jsou v tisících a tisících firem. Mohou se snažit tvrdit, že komunističtí zločinci byli potrestáni. Lehce dokáži, že za komunismu bylo potrestáno mnohonásobně víc komunistických zločinců než za deset let po listopadu. Když chtějí ve zločinecké společnosti někoho zbavit vlivu - a já a mně podobní jsme pro tuto jejich společnost destabilizujícím prvkem - musejí nás prezentovat buď jako kriminální živly, nebo jako psychicky postižené, třeba jako paranoiky, anebo jako extrémisty, fašisty. StB o mně například dvacet let tvrdilo, že jsem agent StB, to jsou stále stejné metody.

To, co říkám ve formě domněnek, je v podstatě jistota. Jen jsem si vědom toho, že zdroje, které mně tyto informace dodaly, nemohu u žádného soudu prezentovat. Proto jsem to formuloval jako domněnku, ale většina těch věcí je prověřená.

Byl velmi silně infiltrován první správou StB.

Zůstane domněnkou, protože bych to u soudu těžko prokázal. Ale stačí si udělat jednoduchou analýzu Polygonu, který se prezentuje jako tiskový orgán protikomunistického exilu. Když ho čtete, tak zjistíte, že vůbec nezpochybňuje legitimitu režimu panujícího po 17. listopadu. Že ho neprezentuje jako privatizační puč KGB. Nejsou v něm kritizovány kroky Václava Havla, který zabránil potrestání komunistických zločinců a jejich vyřazení z privatizace, restitucí a vůbec mocenské hry. Tyto věci naprostá většina exilového tisku opomíjí, jako kdyby neexistovaly. A to je v podstatě politika I. Správy StB - rozvědky, která v rozporu s pravdou prezentuje polistopadový režim Západu jako standardní demokracii, v níž panuje právní stav, kde jsou zločinci trestáni a čestní lidé povyšováni. Skutečnost je přesně opačná. A Polygon je jeden z těch časopisů, které tuto falešnou vizi šíří.

Pak se ale musím zeptat, jak to tak stoprocentně víte, že opravdu spolupráci podepsal? Myslím, že každý, kdo sleduje politiku Miloše Zemana za posledních deset let i před 17. listopadem, kdy byl vyzdvižen jako jedna z nejviditelnějších figur, ví, zda těch deset let prokázalo, že Miloš Zeman bojuje proti zájmům KGB, či naopak je tady realizuje.

A z toho se dá s naprostou jistotou vyvodit závěr, že předseda vlády podepsal spolupráci? Nebo jste viděl ten papír? Dá se z toho vyvodit, že zájmy KGB zde nejlépe reprezentují lidé jako Václav Havel, Miloš Zeman, Václav Klaus, Jiří Diensbier, Pithart. KGB může být na tyto lidi hrdé. Jestli podepsali, či nepodepsali, není důležité.

Pokud by zveřejnění důstojníků a spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti znamenalo pro tyto lidi a jejich rodiny tragédii, tak vůbec nevím, jaké slovo bych musel použít v případě statisíců lidí zlikvidovaných komunismem. Lidí, kteří celý život prožili na dně společnosti bez ohledu na jejich talent, vůli, vzdělání a hodnoty, které reprezentovali. Pokud pro Václava Havla nejsou oběti komunistů tragédií, ale tragédií je zveřejnění jmen jejich vrahů a utlačovatelů, pak si myslím, že Václav Havel patří mezi tyto zločince.

Trápí, velmi mně to trápí.

Především ti, kdo nám dnes vládnou a které vidíme na televizní obrazovce. Je zajímavé, že se nikdo do dnešního dne nepozastavil nad tím, jak je možné, že Josef Bartončík, usvědčený spolupracovník komunistické Státní bezpečnosti, dodnes neprochází ani jednou z těch několika databází, které byly zveřejněny. Pokud existovala metoda, jak Josefa Bartončíka z těchto seznamů dostat, pak samozřejmě existuje metoda, jak dostat z těchto seznamů i mnohé další.

Tento zločinecký stát nikdy tyto zločince nepotrestá. Kdo by je měl soudit, když například u soudů všech vyšších stupňů jsou jenom komunisté. U soudu by se samozřejmě ukázala jak délka, tak intenzita spolupráce, tak počet obětí dotyčného spolupracovníka. Soud by se pak mohl rozhodnout, jaký trest je spravedlivý - zda deset let, patnáct let, nebo doživotí. V dnešní době, kdy zločinci, kteří tu vládnou, takové procesy nepřipustí, je pouhé zveřejnění jejich jmen pro tyto lidi pouhé něžné pohlazení. Pokud se mezi nimi objevili dableři, kteří ve skutečnosti pracovali pro CIA, tak tyto lidi bych vyznamenal nejvyššími státními vyznamenáními a tím bych velmi lehce nahradil škody, které jim krátce předtím vznikly publikací v našich seznamech. Tito lidé jsou vzory pro tuto republiku, protože riskovali svůj život tím, že ve spolupráci s CIA bojovali proti komunismu. Ani je však není schopen tento zločinný stát ocenit. Naopak známe řadu případů agentů CIA a  dalších tajných služeb, kteří ještě po 17. listopadu byli ve vězení a dodnes nebyli rehabilitováni a vyznamenáni. To je ostuda tohoto státu, který se hlásí k demokracii a ke státům NATO.

Určitě měl. Určitě. Třeba na vojně v roce 1976 jsem selhal a šel jsem poprvé a naposledy k volbám. Za to se budu stydět ještě hodně dlouho. Chtěl bych ale mluvit ještě o jedné věci, které jste se nedotkl. Podle oficiálních údajů ministerstva spravedlnosti z roku 1990 bylo za komunistické diktatury a sovětské okupace vyneseno v této zemi 270 tisíc rozsudků , které je možno označit za teroristické a oběti těchto rozsudků je nutné rehabilitovat. Je jasné, že v těchto procesech většinou figurovalo více osob. I kdyby v každém byla jen jediná osoba, tak zde máme 270 tisíc osob, které byly teroristickými rozsudky odsouzeny na léta do vězení nebo na popraviště. Za každou obětí komunismu je ten, který dotyčnou osobu udal, ti, kteří ji zatýkali, ti, kteří ji vyšetřovali, ti kteří na ní podali žalobu, kteří jí odsoudili a ti, kteří jí ve vězení věznili. A samozřejmě ještě konfidenti těch posledních zločinců, kteří jim dělali peklo po celá ta léta ve vězení. Je zajímavé, že za tyto teroristické rozsudky a další teror s tím spojený, nebyl dosud odsouzen ani jeden zločinec. Z toho by se měl tento stát zpovídat. Podle údajů ÚDV za těch deset let pouze dva rozsudky nabyly právní moci.

Budu šťasten, když za zveřejnění seznamů StB půjdu do vězení, zatímco tito komunističtí zločinci budou na svobodě.

Velmi dobře si to dokáži představit. Zažil jsem takové zacházení pětkrát. Všichni moji věznitelé jsou tam stále, všichni prošli prověrkami tohoto demokratického státu. Petr Uhl a jeho lidé je všechny prověřili k další demokratické službě. Všechny tyhle komunistické stvůry.

Ne , já si totiž myslím, že manévrovací možnosti zločinců, kteří nám vládnou, jsou dnes přece jen menší, než byly před 17. listopadem. Jsou tady sdělovací prostředky, je tady internet, který stále nemají pod kontrolou a tam je možné tyhle pokusy o teror a likvidaci prezentovat. A pokud si myslíte, že odpor proti zlu je exhibicionismem, pak jsou exhibicionisté a zločinci všichni ti, kteří bojovali vůči komunismu. Potom komunisté jsou ti správní.

Odhadl bych to, že současné žaloby jsou asi tak za čtyřicet miliónů. Plus minus deset milionů. Všem žalujícím bych rád řekl, že spím naprosto klidně a jsem spokojen s tím, co dělám.

Nezaplatil jsem ani korunu. Já jsem zatím nic neprohrál. Vlastně s jedinou výjimkou. Agent Zdeněk Mifek, který řídil Václava Havla, na mně vysoudil dvě stě padesát tisíc, ale nikdy je po mně nechtěl.

Na dalších číslech Necenzurovaných novin. Máme připravené druhé číslo. Chceme je dát do tisku, až skončí prodej jedničky.

Analýzy francouzské rozvědky, z nichž může každý dojít k závěru, že sedmnáctý listopad a veškeré změny ve východní Evropě nebyly žádnou spontánní protikomunistickou revoluci, ale procesem tvrdě řízeným KGB a domácími tajnými komunistickými službami. Je to velmi přesvědčivý dokument. Snad mu uvěří, ti kdo nevěří mně. Každý si ho může stáhnout z naší internetové adresy http://www. cibuka. cz.

V této linii chceme pokračovat, protože chceme všem ukázat, v jaké společnosti žijeme. Docílit toho, aby si lidé nedělali iluze a neztráceli čas plácáním se v nějakých informačních šumech, nebo spíš dezinformacích. Chceme ukázat, jak z toho ven. Pro nás je jednoznačné, že cesta vede přes postupné zavádění prvků přímé demokracie.

Má všechny aspekty rukopisu KGB nebo GRU, ruské rozvědky. Každý, kdo si přečte Suvorovovu knihu "Akvarium" o práci a metodách GRU, zjistí, že kariéra senátora Václava Fischera je prakticky k nerozeznání podobná těmto technologiím. To jest kupování a zakládání firem po celém světě a jejich využívání ke zpravodajské činnosti, na což je samozřejmě cestovní kancelář s celosvětovou působností, vlastními ubytovacími kapacitami, průvodci, tlumočníky a leteckou a jinou dopravou naprosto ideální.

Jeho svazek u GRU nemám k dispozici!

Kdo si přečte jeho oficiální životopis a způsob práce sovětských tajných služeb zjistí, že jsou to prakticky identické materiály. Samozřejmě, může to být náhoda. Netvrdím, že vše, co je identické, musí nutně znamenat, že dotyčný pracoval pro GRU. V každém případě je to velmi zajímavé. A ještě zajímavější je role senátora Fischera v tomto politickém zemětřesení, které pod firmou studentských vůdců rozjíždí ty síly, které hledají revanš za rok 1989 nebo 1992, kdy byly vytlačeni ze svých pozic skupinou kolem Václava Klause. Skuteční autoři se cítí nedoceněni a rádi by nějakými mimovolebními metodami nebo metodou předčasných voleb obsadili své pozice. K tomu jim zřejmě mají studenti posloužit.

Bude to analýza. Je to ale práce na několik dnů a já nemám zatím ani hodinu volného času. Chci analyzovat jeho oficiální životopis. A chci analyzovat knihy, které byly uveřejněny o práci KGB a GRÚ, a ukázat na styčných bodech podobnost.

Tento seznam je na internetu. Jde o téměř geniální databázi, která během desetiny vteřiny ukáže propojení každého z těch estébáků na firmy. V této naší internetové databázi jsou všechny osoby, které jsou činné ve firmách jako majitelé, nebo jednatelé firem nebo členové dozorčích rad a současně všichni důstojníci a spolupracovníci komunistické státní bezpečnosti. Tento program dokáže ke každému estébákovi najít firmu, v které pracuje i osoby, s nimiž tuto firmu vlastní. A nejen že zjistíme okamžitě lustrace, to znamená stupeň té spolupráce, zda je to důstojník komunistické bezpečnosti, či jen spolupracovník v některé z kategorií, ale třeba i jména, která s těmito lidmi v té firmě jsou a v kterých dalších firmách se tito lidé objevují. Každý z těch spolumajitelů má většinou další firmy a my jsme schopni cyklicky v databázi kroužit a během deseti, dvaceti vteřin máme informace o stovkách lidí, kteří v těch firmách pohybují. To bych doporučoval všem jako základní pracovní nástroj. Kdo nechce obchodovat s někým, kdo byl spolupracovníkem StB , má možnost ověřit si svého budoucího partnera na naší webové stránce www. cibulka.cz.

Obchodní rejstřík je postaven na příjmení, křestním jménu a datu narození. Jsou v něm tedy stejné údaje jako v databázi StB. Obě databáze jsme překřížili.

Z databáze plyne, že dokázali využít toho privilegovaného postavení, které měli po dvaačtyřicet let v komunistické společnosti. Když v  devadesátém roce Sociologický ústav Akademie věd analyzoval možnosti lidí v polistopadovém režimu, dospěl k závěru, že komunistická nomenklatura měla šestinásobně vyšší šanci na úspěch v podnikání než nestraníci. Ti nižší komunističtí funkcionáři měli čtyřnásobnou a i prostý člen KSČ měl dvojnásobnou naději na úspěch v podnikání než nekomunista. Vysvětlovali to existencí takzvaného sociálního kapitálu - tím, že vládnoucí znají vládnoucí. Všichni znali všechny. Zatímco já jsem jako začínající podnikatel nevěděl, jak se vyřizují půjčky, on jenom zvedl telefon a řekl: "Franto, budu kupovat brněnskou Zbrojovku, budu na to potřebovat pět set miliónů, zkus s tím něco udělat."

Jsem přísný sám k sobě a jsem se sebou velmi nespokojen.

Ve všech. Ostatně, když už o tom mluvíme, celý ten odboj po sovětské okupaci byl spíš intelektuálně kulturní. Myslím si, že okupovaný národ měl v srpnu 1968 jedinou adekvátní odpověď: vzít zbraně a bojovat za svou svobodu proti okupantům a domácím kolaborantům. Psát proti okupaci stížnosti nepovažuji za odpovídající. Z tohoto hlediska má pravdu Václav Havel, který říká, že jsme tehdy všichni selhali. Já jsem selhal v tom, že jsem nešel do hor a nestřílel sovětské vojáky a domácí kolaboranty. Jiní selhali tím, že udávali lidi.

Pracuji sedm dní v týdnu v průměru takových osmnáct hodin denně.

Dělám většinou jenom to, co mne těší. Shromažďuji informace o tom, jak žijeme, co nás povznáší a co nás sráží, zpracovávám je a zveřejňuji. Všichni jsme přišli na tento svět s nějakým posláním, máme se zde něco naučit a máme na to vyměřený určitý čas. Pokud se nám podaří udržet se na straně dobra, nemáme se čeho obávat. Já bych chtěl pomoci vytvořit pro lidi prostředí, kde by se dalo důstojně žít, kde by lidé nebyli manipulováni k tomu nižšímu v nás. Měli by mít svobodu i  zodpovědnost a v tomto prostředí by se přirozeně vyvíjeli. O to se budu snažit do smrti.

Určitě jsou jinak. To říkal už rabín: všechno je jinak. A jiný rabín říkal: vše, co činíš, dobře činíš. A já říkám: každý by měl v životě aktivně podporovat to, co považuje za dobré a aktivně vystupovat proti tomu, co považuje za špatné. Jenom ne lhostejnost, ta umrtvuje vývoj.

Naše analýza, umístěná na Internetu, dokázala, že Impuls 99 je v podstatě komunistický podvod. Většina členů KSČ, spousta estébáků, lidé podezřelí ze spolupráce s KGB. Jsem přesvědčen, že se jedná o revanš za rok 1989. Tito lidé chtějí obnovit svoje pozice získané po 17. listopadu. Stejně smýšlím o studentské iniciativě. K Tomáši Halíkovi, našemu budoucímu prezidentovi, bych chtěl říci jen tolik: Člověk, který se v době příprav reformního křídla KGB na 17. listopad podílel na řízení katolické církve po boku agenta StB kardinála Tomáška, musí být z hlediska Václava Havla nejvhodnější osobou do čela tohoto státu... Ale zdůrazňuji, že pouze z hlediska Václava Havla a lidí, kteří ho dosadili do funkce. K Havlovi jen dvě věty. Domnívám se, že se spojil se zločinci, kteří ho dosadili do čela výměnou za vlastní beztrestnost. Od devadesátého roku jsem přesvědčen, že už dávno není vzorem hodným následování.

Rozpor mezi námi je naprosto zásadní. Buď vyznávám pravdu, lásku a spravedlnost, nebo je naopak potlačuji. Já se snažím, aby tady pravda, láska a spravedlnost opravdu zvítězila a každý, kdo prosazuje beztrestnost komunistických zločinců a jejich naprosto dominující postavení ve společnosti, kdo využívá informačních struktur na manipulování s touto společností, je z mého hlediska škůdcem a jako hlasatel pravdy, morálky a spravedlnosti naprosto nevěrohodným. Havel tyto hodnoty na celé generace diskredituje. Vy narážíte na to, že Václav Havel se často zaklíná duchovními hodnotami...

Hodně jsem od něj získal, stejně jako od Jaroslava Šabaty a spousty jiných.

Před svým uvězněním v roce 1978 napsal Moc bezmocných. Dodnes to považuji za vrchol jeho tvorby a dodnes podle toho osobně žiju. To co dělám, to je naplnění jeho knihy Moc bezmocných. Protože já jsem bezmocný. Pokud jsem jako bezmocný něčeho dosáhl, tak jen díky tomu, že jsem to, co Havel hlásal, svým životem naplňoval.

Je to dobře řízený a naplánovaný výkřik hrůzy. Někteří ze studentů možná ani netuší, k čemu budou použiti. Ale rozhodně se to nedá říct o tom jádru. Domnívám se, že ti, kdo se v listopadu 89 podíleli na řízení studentského hnutí, nemohli být tak naivní, aby netušili, o co se jedná. A nevěřím, že by mohli být tak naivní dnes. Když se k nim najednou hlásí všichni ti, kdož nesou maximální míru zodpovědnosti za ty hrůzy, které se tady těch deset let děly: Václav Havel, lidé z Impulsu 99 a podobně. A jim to nevadí...

Můžeme je formovat jen s lidmi, kteří tady jsou. Musí tady existovat nějaká vrstva normálních lidí se všemi klady a zápory. Pokud bude česká politická reprezentace alespoň na jejich civilizační a morální úrovni, bude se tato společnost vyvíjet kladně. Jestliže reprezentace této společnosti bude mnohem horší než je tato společnost, o čem jsem přesvědčen, je to tragédie.

..kteří jsou nositeli vyšších morálních, civilizačních a kulturních kvalit, než lidé, kteří nám vládnou.

Protože zločinci nepotřebují, aby tito lidé vstoupili do politiky a prosadili se v ní.

Samozřejmě. Už na okresní úroveň nelze normálně proniknout. Lidé, kteří by odmítli hrát dohodnuté hry, z nichž by vždycky vyšli jako vítězové komunisté, milicionáři a jiní zločinci, nejsou v politických strukturách tohoto státu žádoucí.

Jednoznačným. Je tady vrstva lidí, kteří se vlastním úsilím, iniciativou, vzděláním a vůlí dopracovali určitého postavení ve společnosti. Ti, kteří museli prokázat, že jsou schopni najít si informace, vyhodnotit je, správně se rozhodovat, nést rizika a obstát v konkurenci. Je jen otázkou času než se zformují - a tomu se nedá nijak zabránit - v normální střední třídu s vlastním uvědoměním si sama sebe a svých zájmů, které nejsou totožné ani se zájmy vládnoucí demokratury, ani se zájmy nižších vrstev společnosti. Věřím, že tahle vrstva lidí bude nositelem civilizačního pokroku u nás.

Snažím se vstoupit do politiky od devadesátého roku. Zjistil jsem ale, že pro ty , kdo nemají peníze, vstup do politiky neexistuje. A připojit se k některé ke stávajících politických mafií je pro mě nepřijatelné. Také proto, že můj politický program, který jsem zveřejnil v prvním čísle Necenzurovaných novin, je neslučitelný s jakýmkoli programem stávajících politických stran.

Není. V devadesátém roce jsem volil Hnutí za občanskou svobodu, v roce 1992 KAN, který měl jako jediný v programu debolševizaci komunistického Československa. Později jsem už k volbám nechodil, protože jsem byl přesvědčen, že je to jen podvod na lidi a že rozhodují jiné struktury, než které vidíme v televizi.

Milan Vybulka, redaktor Zemských novin a Slova

Je to dáno tím, že CME má prozatím dva druhy akcií, A a B, oba ve stejné hodnotě, ale akcie B mají desetkrát víc hlasovacích práv. Poměr počtu akcií A ku B činí zhruba 18 ku 7. Lauder má 91 % akcií B a jen 1,8 % akcií A, zatímco Gusinskij nemá akcie B, jen 22,5 % akcií A. Suma sumárum viz výše.

Valné hromadě akcionářů je již předložen návrh redukovat počet akcií 1:8, neboť obchodování na elektronickém trhu Nasdaq je podmíněno jistou minimální cenou akcie (5 USD), které nyní dlouhodobě nedosahuje. Počet akcií má zůstat zachován, kapitál se tak má zvýšit celkem o 8,4 milionů dolarů, což však povede k tomu, že v současných podílech na vlastnictví nesporně dojde k výrazným změnám, i když to PR agentury zpochybňují.

To, co se stalo po 29. říjnu, kdy byla svolána valná hromada, nebude mít na její výsledky přímý vliv. Nicméně bude zajímavé vědět, jak se mezitím změnily majetkové poměry. Podle novějších hlášení SEC SBS již 15. října zaplatila CME smluvní pokutu za odstoupení od smlouvy o sloučení obou společností ve výši 8,25 milionů USD a Ronald Lauder soustavně zvyšuje svůj počet akcií třídy A. Dále jistí Mark Reilly a Curtis Alexander, oba občané USA, oba spjatí s Vercingetorix Corp. a fondy Goldmana Sachse, získali respektive 6,6 % a 5,7 % akcií A.

V opraveném čtvrtletním hlášení pak CME mění svá předchozí tvrzení a uznává, že "vysílací licence jsou obecně drženy společnostmi, v nichž většinu mají místní partneři CME a CME vlastní pouze kontrolní balíky v servisních společnostech". CME dále vydává, podle předchozích závazků, dalších 757 500 akcií třídy B (tedy s desetinásobkem hlasovacích práv oproti akciím A) společnostem Ronalda Laudera. Hlášení uznává, že jedinou dceřinou společností, přinášející zisk, dosud byla ČNTS, což bude mít neblahý vliv na schopnost CME plnit své závazky a splácet dluhy po 30. září 2000. Změněná situace ji již přinutila odepsat plnou hodnotu její programové knihovny pro TV Nova.

Ještě ke Gusinskému:

Gusinskij se opakovaně soudí s Berezovským (ten ovládá "státní" televizi ORT a soukromou TV6, do které investuje týž investor jako do české Galaxie) pro urážky na cti. Moskevský arbitrážní soud vydal 3. listopadu Gusinskému platební příkaz na 42,2 miliardy USD ve prospěch splátky úvěru od Vněšekonombanka, byly mu obstaveny účty a majetek. Nepřipomíná to něco?

Začátkem prosince došlo k přerozdělení sfér vlivu na trhu televizní reklamy: Agentura Video International bude od ledna 2000 obsluhovat výhradně Berezovského.

Přitom po celý rok probíhala jednání o tom, že vznikne agentura Pro-media (za ní prý měli stát Berezovskij a Ruppert Murdoch), která bude obsluhovat obě soupeřící skupiny. Nakonec došlo k jinému řešení.

Opakovaně se objevuje zavádějící  tvrzení o tom, že je o Gusinském známo, že aktivně podporuje moskevského starostu Lužkova. Gusinskij sám se k tomu vyjadřoval již v rozhovoru pro Radio Svoboda, dvojče Svobodné Evropy, letos v květnu tak, že podporoval a podporuje všechny tzv. demokratické politické síly.

Když bylo třeba čelit komunistům, podpořil Jelcina, později Lužkova, osobně však preferuje Grigorije Javlinského. Poznamenávám - téhož Javlinského, který je nejen předsedou politického hnutí Jabloko, ale také předsedou tiskové agentury EPIcentrum, jehož zpravodajství o událostech v Čečně a jinde v Rusku, předtím v Bosně nebo v Kosovu tak ochotně a jednostranně přebírá Česká televize.

Zdá se tedy, že zájmy obou pánů (a České televize) jsou si blízké, tak kdopak by se jich bál? Pro další úvahy vyčkejme výsledků ruských parlamentních voleb, konaných již tuto neděli.

Politika přes média

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Jsou tři způsoby, jak dělat politiku. Veřejně, tedy přes média, v skrytu, tedy v kuloárech a pak je možné tyto dva přístupy zkombinovat.

Někdy slyšíme politiky přesvědčivě hovořit o tom, že by nebylo slušné něco prozradit novinářům dříve, než s výsledkem budou obeznámena grémia, či vrcholné orgány stran.

Jindy se naopak jedna strana obrátí na druhou dopisem, který je zpřístupněn široké veřejnosti.

A konečně si lze představit, že se dva politici domluví na tom, že jeden pošle druhému drsný otevřený dopis, ten ho stejně drsně odmítne, nicméně je již předjednáno, jak se zamotaná situace vyřeší způsobem, který by bez zamotání situace nepřipadal v úvahu.

Právě takovou dalekosáhlou konspiraci, která skončí velkou koalicí ČSSD a ODS anebo prohloubením opoziční smlouvy, předpokládali představitelé Unie svobody a KDU-ČSL, když si v pátek přečetli otevřený dopis Václava Klause Miloši Zemanovi.

Včerejší výkonná rada ODS se ovšem velkou koalicí se sociálními demokraty nezabývala, protože toto řešení prý nemá podporu členské základny. A středočeští sociální demokraté ODS vyzývají k tomu, aby jasně řekla, co vlastně chce, aby předsednictvo ČSSD mělo co osmnáctého prosince projednat.

To na rafinovanou konspiraci vůbec nevypadá. ODS zjevně není spokojená se stavem, kdy vládu podporuje, ale nekontroluje.

To lze ovšem změnit pouze dvěma způsoby. Buďto ODS přestane ČSSD podporovat, anebo naopak bude společně s ČSSD vládnout. Nic mezi tím se nenabízí.

Na stole je dopis, který je sice dokonale jasný odesílateli, ale zcela nesrozumitelný pro adresáta. V takové situaci asi ODS nezbývá, než napsat další dopis a to tak, aby byl srozumitelný nejen pro odesilatele, ale také pro adresáta. Nakonec se to určitě podaří.

Vysílá se v úterý 14. prosince ráno.

Jak učit v českých školách

Ludvík Vavřina

Vazeny pane Culiku

apalacska prumyslova oblast me opravdu vydesila. Moje dcery se ve skole uci spoustu zbytecnosti a spoustu veci se neuci. Jedna silena ucitelka po nich chtela vyjmenovat ceska knizata pozpatku (to neni vtip!). Cynicky jim rikam, ze je tim skola pripravuje na zivot. V  nem se take budou muset zabyvat volovinami, ktere vymysli jejich nadrizeni a trpelive poslouchat nesmyslne vyklady.

Vycet tzv.kompetenci v prispevku pana Hausenbase je pekny, ale marne patram v pameti, zda znam nekoho, kdo by tohle vsechno splnoval. Predpokladam tudiz, ze jde o jakesi maximum nebo jakysi ideal, ke kteremu bychom meli smerovat.

Obrovskym problemem je, jake mnozstvi faktu nas ma skola naucit. Naivni je predstava, ze nas ma jen naucit, kde co hledat. Je to, jako bychom prekladali kazde slovo pomoci slovniku - byla by to strasna drina a jen se stestim by vysledek daval spravny smysl. Mozna neni dulezite vedet, jaka reka proteka Egyptem, ale pokud mame chapat dejiny Egypta a nejen jeho, musime o Nilu neco vedet a tento fakt mit zazity - popremyslet si o nem a ne jen si to nekde najit.

Utrpny usmev ve mne vyvolalo nedavno reseni "matematickeho" problemu. Proste se z matematiky maturovat nebude. Problem neexistuje, protoze se jim nezabyvame. Vpravde klausovske reseni. Mam ovsem podezreni, ze v civilizaci zalozene na nebyvalych uspesich technologie, se alespon zaklady matematiky u znacne casti populace hodi.

Skola by mela vest k touze po vědeni. Proste ono "Uc se synu moudrym byti!" Jak to ve stupnujicim se konzumnim viru udelat, to tedy nevim. Ti ,jimz je zajem dan (a neni jich mnoho), ty neni treba nutit, a ti ostatni se venuji radeji pohodlnejsi cinnosti - napr. konzumaci TV programu.

Ono mysleni boli nekdy vic, nez celodenni prace s krumpacem. Profesor Cyril Hoeschl oznacil velkou cast populace za neprilis inteligentni. Kolik lidi je schopno se kvalitne vzdelat a dale vzdelavat? Je jich asi vic, nez kolik jich produkuje stavajici system. Ale o kolik?.A co s tim?

Postreh, ze mnoho rodicu deti do skoly odklada, aby je nemelo cely den na krku, ma neco do sebe. Byl jsem svedkem rozcilene hadky ucitelky s jistou pani, ktera tvrdila, ze v dome radi vandalove proto, ze skola spatne deti vychovava. I kdyz se to nezda, zakladem spolecnosti je jeste stale rodina. U neprizpusobivych etnik, ve kterych rodina nechape vyznam vzdelani, to vypada podle toho. Tlak na skolu by mel vychazet z rodiny, ale ne takovy, ze deti bude vychovavat skola misto rodicu, aby ubylo starosti.

Slysel jsem o tom, jak se pisi ucebnice. Kolektiv autoru svede ostry boj o to, kdo tam nacpe vic ze sve specializace a pak beda zakum a studentum. Dal bych prednost vysokoskolskemu postupu, kdy ucebnici napise renomovany odbornik a pedagog. To si jeste po letech studenti vzpominaji, z koho ze ucebnice se ucili.

Jedine stesti je, ze mladez je velice odolna a skolu vetsinou prezije bez vaznejsi ujmy na dusevnim zdravi. Po skoku do zivota se drtiva vetsina zahy nauci plavat a ze skoly jim zustanou po letech jen ty vesele vzpominky.

Ludvík Vavřina

P.S. V Cecne to zacina byt nechutne. I pro rusky imperialni zaludek. Hrozi desetitisicove civilni ztraty. Zpravy z Kosova mi zas pripominaji, jak se Svejk pokousel spratelit kocku s kanarem. Je zajímavé, jak čeští intelektuálové (Cyril Hoeschl) vědí, že kromě nich jsou všichni ostatní "nepříliš inteligentní"...

Jan Kameníček

Ve svém článku zabývajícím se střetem nejrůznějších lobbistických zájmů v ČR Jan Čulík podal poměrně podrobnou a na mnoha místech i velmi výstižnou analýzu situace v naší zemi. S některými pasážemi však lze polemizovat.

Jan Čulík popisoval údajné protikorupční úsilí vlády. Jako příklad uvedl několik trestních oznámení na různé dříve vysoce postavené činitele. Miloš Zeman či Vladimír Bašta rovněž často zdůrazňují efektivnost akce čisté ruce počty obviněných. Počet obviněných je skutečně úctyhodný a v článku se objevila jen špička celého ledovce. Mezi člověkem obviněným a člověkem vinným je však velký rozdíl!

Odkud také Jan Čulík čerpá jistotu, že za obviněním Romana Češky či Jana Stráského je snaha postavit se korupci a nikoliv jen politický kalkul, jehož účelem je odvrátit pozornost od vlastních skandálů? Netvrdím, že to tak je, jen upozorňuji, že jistotu budeme mít teprve, až se obvinění prokáží.

Jan Čulík uvedl také bývalého ministra kultury Jindřicha Kabáta, který státu v Lotynce "prosázel" 350 až 500 miliónů korun. To je pravda, ovšem úvahy o korupci se zatím pohybují čistě jen v rovině spekulací. Totéž platí i pro rakouské konto Egona Lánského. Nepodařilo se mu prokázat vůbec žádný trestný čin, natož pak korupci.

Jediným známým případem, který se blíží rozuzlení, je bývalý sociálně demokratický ministr financí Ivo Svoboda. Miloš Zeman jej rád dává za příklad, že akce čisté ruce je nestranná - padni komu padni. Nesetkal jsem se však s ničím, co by naznačovalo, že by Svobodova kauza byla vyvolána touto vládní aktivitou. Na seznamu akce čisté ruce se ocitla někdy v červnu, tj. v době, kdy už ji policie měsíce vyšetřovala a kdy by její opomíjení už bylo příliš okaté. Od počátku se jednalo o běžný policejní případ - pouze jeho hlavním aktérem byl člen vlády. Premiér Zeman se Svobody dokonce zpočátku před kritiky zastal: "Chci jasně říci, že si Iva Svobody vážím jako velmi dobrého ministra financí a neuvažuji o tom, že by měl podat demisi," prohlásil v březnu, a od tohoto názoru ustoupil teprve až pod tlakem v červenci. Podíl Baštova týmu nejen na odhalení případu, ale i vyšetření případu je nulový.

Vůbec si nedokážu představit, jak ministr Bašta slepě a neochvějně pronásleduje hříchy svých kolegů a neúnavně jim šlape na paty. Neznám jediný případ, kdy by tým tohoto ministra podal trestní oznámení na sociálního demokrata. Buď se o členy této strany z nějakého důvodu nezajímá, anebo jsou tito až na výjimky mnohem poctivější než politici jiných stran.

V článku Jana Čulíka se také píše, že sociálně demokratická vláda se několikrát pokusila zasáhnout nejen proti korupci, ale i nekompetentnosti ve vlastních řadách. Zároveň ale na jiném místě upozorňuje na velmi kritickou zprávu o Evropské unie o naší připravenosti na vstup. Je možné uznat, že kabinet vede boj proti nekompetentnosti ve vlastních řadách, když má takovouto zprávu v patách? Když kromě maléru s utajeným kontem bylo potřeba dvou výrazně negativních zpráv o připravenosti ČR na vstup do EU, než byl Egon Lánský, takřka násilím odstraněn ze zdravotních důvodů. (Zůstat senátorem mu však zdraví nebrání).

Je pravda, že Egon Lánský byl svazován malými pravomocemi místopředsedy vlády bez ministerského křesla. V tom případě obvinění z nekompetentního vedení padá na samotného premiéra, který vymyslel a takovou dlouhou dobu obhajoval nefunkční systém vládnutí. Nemůžeme se přece v Evropě omlouvat, že jsme pozadu, protože našeho místopředsedu vlády kolegové nebrali vážně!

Pochyby panují také o kompetentnosti ministra Grégra, který se proslavil zejména ignorováním nepříjemných analýz dostavby Temelína (Jan Čulík to přisuzuje tomu, že se dostal pod vliv velkých průmyslových podniků), prosazováním obnovy těžby uranu u nás, návrhem na státní vyznamenání pro velvyslance Čínské lidové republiky a výrokem, že RVHP se nikdy nemělo zrušit.

To jsou pouze dva nejkřiklavější příklady sociálně demokratického boje proti nekompetentnosti. Těch méně známých je celá řada, viz třeba rozkutálení 15 miliónů určených na řešení problému Y2K, či propásnutí termínu podání žádosti o dotaci EU na řešení téhož. Netvrdím, že politici jiné strany by to dělali výrazně lépe (i když možná ano), ale hovořit o tom, jak naše vláda zasahuje proti korupci a nekompetentnosti, je dost nadnesené.

Jan Kameníček

Poznámka JČ: Ale RVHP se možná opravdu neměla rušit...? (Nebo alespoň se měla přetvořit na tržním základě...?)

Hnutí Duha: pan Trunec má pravdu, ale jen částečně

Jindra Vavruška

Pan Trunec ve svém krátkém příspěvku o časopise Hnutí Duha - bez zaváhání poznal, že ekologové nám nestydatě lžou.

Není to ale tak jednoduché.

Spalování dřeva: strom, který spálíte v kotli, samozřejmě uvolňuje jako produkt kysličník uhličitý (jako každá organická hmota). Rozdíl je v tom, že takový strom "spotřeboval" ze vzduchu určité množství kysličníku uhličitého během svého růstu, tedy během nedávné minulosti.

Zjednodušeně řečeno, nevytváří "nový plyn", spaluje se to, co už bylo předtím z atmosféry pohlceno v rámci fotosyntézy.

Fotosyntéza u ropy nebo černého uhlí zatím nebyla vědecky prokázána.

Výroba uranového paliva. Pan Trunec se tváří jako by z faktu, že se uranové palivo pro jaderné elektrárny nemusí obohacovat, vyplývalo, že tvrzení o technologické náročnosti jeho přípravy - bylo nepravdivé.

Bohužel, ještě jsem neslyšel o uranu pro jaderné elektrárny, který by v dole kopali horníci lopatou a potom jej "házeli pod kotel".

Vytěžený uran se nepochybně musí alespoň vyčistit, články obsahující palivo musí rozhodně být z dostatečně pevného a odolného materiálu, a to vše za zvýšených bezpečnostních opatření kvůli ochraně zdraví před zářením i kvůli eventuální možnosti krádeže.

To je tedy všechno možné, jenom ne technologicky nenáročné či- dokonce levné.

Tak mám spíš dojem, že pan Trunec si neumí dát určité základní skutečnosti do souvislostí.

Jindra Vavruška (OK1FOU)

Děti Země

Velkolom Čertovy schody, a.s. byl konečně schopen dodat vyhovující studii EIA. Děti Země nabízejí berounským občanům studii k připomínkování.

Těžební společnost Velkolom Čertovy schody byla konečně schopna dodat úplnou studii vlivů na životní prostředí a bylo tedy možné zahájit tzv. proces EIA (Environmental Impact Assesment). Studie byla Ministerstvu životního prostředí předložena již před několika měsíci, avšak ministerstvo ji vrátilo jako nedostatečnou k dopracování. Bez stanoviska MŽP, které je výsledkem procesu EIA, nemůže těžař získat povolení k další těžbě v západní části velkolomu.

Stávající povolení k těžbě ve Velkolomu Čertovy schody západ končí k datu 31. 12. 99 a tímto dnem bude muset být těžba v této části zastavena. Původně probíhala jednání o prozatímním prodloužení povolení než se těžaři podaří získat nové. Ministerstvo životního prostředí požadovalo, aby byly z dobývacího prostoru odepsány přírodovědně nejcennější části (celý lom se nachází v Chráněné krajinné oblasti Český kras). Těžař se však těžby v přírodních rezervacích zřejmě vzdát nehodlá a raději bude s těžbou dočasně pokračovat pouze ve východní části.

Jaký vliv bude mít Velkolom Čertovy schody na přírodu Českého krasu a životní prostředí místních obyvatel by se měli občané dozvědět ze zmíněné studie EIA. Bude do 8. ledna 2000 vystavena na obecních úřadech bezprostředně dotčených obcí Koněprusy, Tmaň a Suchomasty. Žádný z berounských úřadů bohužel nahlédnutí do studie neumožňuje, ačkoliv občany z celého regionu může zajímat jak bude dále těžen Český kras.

"Současný zákon EIA umožňuje občanům seznámit se se studií EIA buď v příslušných obcích nebo na přímo na ministerstvu. Protože se jedná o kontroverzní záměr, rádi bychom umožnili občanům nahlédnout do studie a předložit k záměru vlastní připomínky. Jedno paré studie je tedy k nahlédnutí i v berounské pobočce Dětí Země po předchozí telefonické domluvě na čísle 0311-24518," uvádí Michal Štingl.

Připomínky budou průběžně zveřejňovány také na nové internetové adrese http://www.ceskykras.cz.

připravil: Michal Štingl

kampaň "Za záchranu Českého krasu" podporují

Nadace Partnerství a Nadace rozvoje občanské společnosti