pátek 17. prosince

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Sdělovací prostředky a česká politika:
  • K odchodu Jakuba Puchalského z České televize (Andrew Stroehlein)
  • Politika a televize (Ivan Hoffman) Hodnocení sdělovacích prostředků:
  • Sdružení InnoVatio, které ČT kritizovalo, nemá dobrou pověst u německé ARD (Jakub Puchalský) Otevřený dopis senátu FFUK:
  • Nevolte Oldřicha Uličného děkanem FFUK! (Josef Štochl) Češi v zahraničí, restituce a dvojí občanství:
  • Nesmysly Martina Palouše (Olga Jonášová) K diskusi o bezdomovcích v ČR:
  • Bezdomovci: oběti nebo asociálové? (Radka Janebová) Ještě jednou John Keane o Václavu Havlovi:
  • Recenze recenzí (Vlastimil Obereigner) Kanada:
  • Pohroma roku 2000 (Jiří Jírovec) Diskuse o ekologii:
  • Jsou ekologové prolhaní? (Jiří Jírovec) Odpověď Davidu Truncovi:
  • Hnutí Duha nelže (Jan Beránek) Oznámení:
  • 'Shameless plug' neboli nestydatý postrk (Václav Pinkava) Czech Public Service Television:
  • A few notes on Puchalsky's departure (Andrew Stroehlein)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Jsou ekologové prolhaní?

    Jiří Jírovec

    David Trunec se v BL pozastavil nad tím, jak ekologické hnutí Duha presentuje některá fakta týkající se jaderného paliva (uranu) a biomasy a zakončil svůj článek konstatováním, že "Hnutí Duha zřejmě nezná základní skutečnosti, anebo lže".

    Jindra Vavruška zvedl hozenou rukavici a pokusil se zabodovat větou, v níž ztotožnil ekologické hnutí s ekologií samou: "Pan Trunec ve svém krátkém příspěvku o časopise Hnutí Duha bez zaváhání poznal, že nám ekologové nestydatě lžou."

    Zmíněný významový posun stojí za rozbor, protože v něm je klíč k pochopení mnohého, co se v oblasti životního prostředí odehrává.

    Ekologie se zabývá vztahy mezi organismy a prostředím, v němž žijí. Slovník vědeckých a technických výrazů, McGraw-Hill, 2. vydání, z nějž jsem definici převzal, sice ve spojené s ekologii používá termín "study" a nikoli "science", ale protože o několik hesel dál je ekonomie definována jako věda, dejme vědecký statut i ekologii.

    Vědec a tedy ani ekolog nemá důvod lhát - pohybuje se totiž ve světě, který připouští omyl a nedokonalost a navíc předpokládá, že budoucí vývoj mnohé současné pravdy vyvrátí. Mezi omylem a lží je ovšem podstatný rozdíl.

    Lež do vědy přichází zvnějšku, přičemž hranice, za níž se opatrnost ve výběru informací začne podobat lži a vědec zprodejní, je často nejasná.

    David Trunec ovšem ve svém článku nikde netvrdil, že (asi) lže ekolog. Řekl, že jisté hnutí, které si do názvu dalo slovo "ekologické", buď nezná fakta, nebo lže.

    Hnutí mají na rozdíl od vědců svoji (politickou) agendu. Důsledkem tohoto stavu je nejen selektivní výběr informací, ale i šíření bludů - často prostřednictvím aktivistů, kteří přežvykují náplň několika letáků.

    Získávání tepla spalováním biomasy (dřeva) může posloužit jako velmi dobrý příklad.

    Jak to je jednoduché - místo kotle na uhlí si pořídíte kotel na dřevo a vyrazíte do lesa na soušky. U kamen vás pak bude hřát vědomí, že jste přestali podporovat likvidaci severočeské krajiny a vědecky se tvářící argument, že neprodukujete skleníkové plyny, protože komínem vracíte přírodě jen to, co si na nějakou dobu zafixovala do biomasy.

    Objektivní pohled na věc, o nějž by se měl snažit vědec, velmi rychle naznačí, že celá věc je daleko složitější.

    Základním problémem je měřítko, které v propagandistických materiálech většinou chybí, stejně jako apriornost s níž se předpokládá, že "zelené" řešení musí fungovat a basta.

    Biomasa má určitou výhřevnost - množství vyprodukovaného tepla je úměrné množství paliva. Musíme tedy zvážit dostupnost paliva, náklady na jeho případnou úpravu a přepravu k topeništi. Strom musí někdo porazit, rozřezat a dovézt na místo spotřeby. Ekonomika takového procesu bude diametrálně odlišná, půjde-li o jedna kamna "na chaloupce u lesa" nebo o velkovýrobu tepla.

    Zajímat se musíme i samotný proces hoření a jeho produkty.

    Vzhledem k tomu, že v současné době je v popředí zájmu skleníkový efekt (způsobený přibýváním kysličníku uhličitého v atmosféře) dozvídáme se politicky korektní věc: Spalování biomasy je neutrální, protože táž nemůže vyprodukovat víc kysličníku uhličitého než si před tím "vypůjčila" ze zemské atmosféry.

    Tento argument ovšem platí jen tehdy, podaří-li se biomasu obnovat stejnou rychlostí, jakou ji spotřebováváme. Dobrým příkladem nerovnováhy je vypalování dešťových pralesů, proti němuž jiná ekologická hnutí vehementně protestují.

    Biomasa ovšem neobsahuje jen uhlík, ale i látky nespalitelné, které se dostávají do ovzduší. Jak řešit problém znečišťování atmosféry malými topeništi je další z mnoha otevřených otázek.

    Má-li se biomasa spalovat ve větším měřítku, je nutné brát v úvahu i způsob její obnovy a dopad celého cyklu na ostatní složky ekosystému.

    Předpokládejme, že existuje určitý rytmus, v jakém můžeme biomasu trvale odebírat. Od něj můžeme odvodit, jakou plochu pro trvalou dodávku paliva potřebujeme. Potřebuje-li biomasa k obnově pět let, musíme mít dispozici plochu odpovídající šestinásobku roční spotřeby.

    Otázka je, zda takovou plochu máme vůbec k dispozici, a pokud ano, jak se ekosystém, jehož je součástí s cyklickou "sklizní" biomasy, vyrovná. Náš zájem ovšem nesmí ustrnout na několika souškách, které si odveze "ekologický radikál" domů na dvoukoláku. To vše je jen malá ukázka složitosti problému (týkajícího se shodou okolností biomasy). Stejné samozřejmě platí i pro případ výroby jaderného paliva, (nemusí nutně jít o obohacování uranem 235), jehož se výměna mezi Davidem Truncem a Jindrou Vavruškou rovněž týkala. Musíme si bohužel, že jednoduchá řešení se již nevyskytují.

    Právě proto by rozhodování v otázkách životního prostředí (a nejen v nich) měla vycházet z vědeckých poznatků daných do souvislostí se společensko-ekonomickými faktory. Jen tak lze dosáhnout toho, aby přijatá řešení přinesla užitek, který od nich očekáváme a současně snížila riziko na co nejmenší míru.

    Potíž současné společnosti (nikoli jen české) je v tom, že politika, jejíž místo by mělo být až v závěrečné fázi rozhodování, se dere ke slovu na začátku celého procesu a často jej politicky korektním diletantismem znehodnotí.

    Zpolitizovaná hnutí, zakládající svoji existenci, podobně jako církev, na dogmatech a zázračně jednoduchých řešeních, k tomu bohužel přispívají.

    Jiří Jírovec



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|