Nova
Zatímco se včera Poslanecká sněmovna rozhodla požádat vládu, aby do konce roku uvolnila částku 400 milionů jako první pomoc občanům, kterým podniky déle než dva měsíce zadržují mzdu, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání diskutovala o daleko dramatičtějším rozhodnutí. Učinila krok, který v nejhorším případě může přispět k tomu, že stát přijde o miliardy.
Ve vleklém sporu o televizi Nova rada vyhověla žádosti společnosti CET 21 navýšit základní jmění.
Kladem tohoto rozhodnutí má být stabilizace společnosti jako licencovaného subjektu, přičemž podle rady žádost vyhovuje pravidlu, že většinový podíl zůstane v rukou původních společníků.
Druhá strana sporu, která se soudí s Vladimírem Železným a s českým státem ovšem tvrdí, že rozhodnutí rady bude Českou republiku stát téměř osmnáct miliard korun, neboť se prý potvrdilo, že žaloba Ronalda Laudera je oprávněná.
Pokud mezinárodní soud dospěje k výroku, že byly porušena smlouva o ochraně investic, když stát reprezentovaný radou selhal ve své regulační funkci, pak účet za zábavu z Novy jistě nezaplatí těch osm z dvanácti radních, kteří včera hlasovali kladně. Účet zaplatíme my.
Rozhodnuto ještě není a tím pádem ani není vyloučeno, že mezinárodní soud amerického stěžovatele shledá nešikovným obchodníkem, který si za škodu může sám. Minimálně stejně pravděpodobné je ovšem to, že Lauder vyhraje.
Zatímco obchodní spor je pro laika dokonale nepřehledný, velice přehledný je způsob, jakým Nova informuje o lidech, kteří řídí stát, jemuž kvůli Nově hrozí pokuta.
Včera se například občan dověděl, že nesmírně zaneprázdnění předsedové vlády a parlamentu to nemají snadné s pořizováním vánočních dárků. S otázkou na tělo se vyrovnali sympaticky, s úsměvem.
Vysílá se ve středu 22. prosince 1999.
Poznámka JČ: Ve věci televize Nova jde ovšem o daleko víc a o daleko složitější a zásadnější problémy, přímo ovlivňující život v České republice, než jen o to, že vyhraje-li podnik CME spor, Češi budou muset platit. Věc se nestává problémem až teprve tehdy, promění-li se problém či soubor problémů v hrozbu velké pokuty. Od samého začátku byla historie televize Nova historií lhaní, demagogie a bezostyšné manipulace veřejnosti i politiků ve velkém měřítku, nezájmu či naopak až příliš velkého zájmu politiků (viz Jan Kasal, dlouho vystupující jako "poslanec za televizi Nova", jak ho trefně nazval Ondřej Neff), chabé funkce státní správy a regulace, dychtivého sledování primitivních pořadů primitivním publikem, čemuž se ustupovalo údajně v zájmu "demokracie" a "tržního podnikání" ("televize Nova si smí dělat, co chce, protože je to televize komerční" !) a dalším vážným útokem na už tak komunismem destabilizovanou, zdevastovanou a oslabenou kulturu českého národa. Celá pohnutá historie televize Nova, od rychle a podvodně opuštěného kulturního projektu, na jehož základě stát udělil - zadarmo! - Vladimíru Železnému a jeho skupině licenci v hodnotě několika desítek milionů dolarů, přes neskrupulózní posilování svého podílu v ČNTS podnikem CME a korupci původních společníků CET 21 penězi (tito společníci nyní k vytunelování ČNTS kupodivu mlčí, přestože dostali za své podíly v ČNTS velké finanční částky - je divné, že alespoň jim není trapné, že dostali peníze a pak to, co Američanům prodali, bylo CME Železným odňato), bezostyšné odvádění většiny zisků Novy Vladimírem Železným za hranice, na čemž byl osobně finančně zainteresován, až po nynější "vlastnický" spor a nejasné finanční zdroje, které nyní platí provoz Novy, je skutečně zásadním modelovým případem, obsahujícím v mnoha svých aspektech skoro všechny chyby českého postkomunistického vývojem posledních deseti let, vážným materiálem k analýze a zamyšlení, který musí česká společnost strávit, zvládnout a efektivními regulačními opatřeními překonat, má-li se země začít rozvíjet k vlastnímu prospěchu.
