Co je nového v České republice

Vážený kliente,

pokud je u této úhrady ze zahraničí dle Opatření ČNB č. 312/1996 Sb. uveden platební titul 199, prosíme Vás, abyste na tuto naši žádost splnil svoji povinnost a neprodleně sdělil své pobočce odpovídající účel úhrady na formuláři "Oznámení změny údajů o úhradě ze zahraničí", který od ní obdržíte na vyžádání, popřípadě předložil též devizové povolení a tiskopis o oznamovací povinnosti (pouze v případech stanovených devizovým zákonem č. 219/1995 Sb. a vyhl. č. 261/1995 Sb.)

Lidi se v České republice tahají na úřad při každé sebemenší příležitosti. Je to jistě ekonomicky velmi efektivní, chtít po nich neustále vyplňovat formuláře. Nejtristnější na celé záležitosti ale je, že se IPB dřevěným jazykem neumí vyjádřit. Svému zákazníkovi nesdělila, o co jde. Proč to nemůže říct dvěma větami jasně?

Bylo by velmi dobře, kdyby IPB celou záležitost vysvětlila a ještě lépe, aby tuto nesmyslnou proceduru zrušila a neobtěžovala zákazníky zbytečnou byrokracií. - Poněkud nepřesvědčivě se k tomuto problému v dnešních BL vyjadřuje Barbora Tachecí, ředitelke IPB pro komunikaci se zákazníky.

Vážený pane Čulíku

je smutné, protože anatematické celému duchu Britských listů, ale zároveň pro mnohé jejich čtenáře jaksi charakteristické, že ten čtenář, doporučující "knížku od Umberta Eca: Historie estetiky ve stredovekem umeni (nebo tak nejak se jmenuje). (...) Vydalo tusim nakladatelstvi Pragma" vědomě a lhostejně šíří nepřesnosti a polopravdy. Mohl se věnovat chvilku hledání v internetovém katalogu Národní knihovny (www.nkp.cz). Dotyčná kniha se správně jmenuje Umění a krása ve středověké estetice a vyšla r. 1998 v nakladatelství Argo (splést si TOHLE s Pragmou je, alespoň pro člověka se základní orientací na českém knižním trhu, jako splést si Evru Kantůrkovou s Halinou Pavlovskou...)

Na omluvu čtenáře dodejme, že dopis zcela jistě koncipoval jen jako informaci pro redaktora Britských listů a proti jejímu zveřejnění neprotestoval, neboť - stejně jako editor BL - dospěl k názoru, že publikace té informace je užitečná. Nicméně se Britské listy omlouvají za nepřesnost v anotaci a děkují Janu Vaňkovi za upřesnění.

"Rentabilita vlastního jmění větších podniků (se 100 a více pracovníky) činila v roce 1998 pět procent a v roce 1999 bude podle odhadů obdobná. Přesto je reálná úroková míra z nových bankovních úvěrů nadále (v třetím čtvrtletí roku 1999) - i po jejich předchozím více než ročním snižování - o polovinu vyšší než tato rentabilita, ačkoliv podniky jsou u nás většinou podkapitalizovány a tedy jsou na úvěrech nadměrně závislé. Podíl ztrátových podniků dosahuje setrvale asi jedné třetiny a jejich ztráta dosahuje asi poloviny v poměru k zisku vyprodukovanému ziskovými podniky.

Pickův text obsahuje množství obrázků a grafů, a proto ho nemáme možnost ho rychle zveřejnit přímo na serveru Britských listů (nemáme dosud možnost zveřejňovat na serveru Internet Servisu obrázky). Pickovu analýzu proto naleznete zde.

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní:

Petr Jánský

Diskusní pořad V pravé poledne tentokráte připomněl western Sedm statečných. Bohužel statečný byl jen jeden - Chris Roman Prorok. Calveru hrál I. Langer (předseda Stálé parlamentní komise pro sdělovací prostředky), prvního Calverova pistolníka P. Dostál (ministr kultury), předsedu vesnické samosprávy V. Kučík (předseda Rady pro RTV) a vesničany zosobnil J. Veis (publicista).

Na začátku dramatu Calvera předestřel, k čemu že je potřebná Stálá parlamentní komise pro media. K tomu, aby nutila vesničany platit. Z toho dovodil, že když vesničané z jeho nařízení musí odvádět část své úrody, že tedy bude tak laskav a převezme odpovědnost za to, na co se vesničané budou v TV dívat. Pro méně chápající a pro ty, kteří upadli v mrákoty, to Calvera ještě dvakrát během pořadu zopakoval. Vesnickou samosprávu (Radu pro RTV) kvůli zdání demokracie zachoval, ale do zákona vpravil ustanovení, že když samospráva nebude plnit svou funkci (což normální smrtelník nepozná, ale Calvera ano, protože on rozhoduje o tom, co je vyvážené a co nevyvážené, co je objektivní a co neobjektivní), že ji může rozehnat. Tak se také brzy stane, neb tak si přeje Calverova přítelkyně conchita D., které se nelíbilo, že samospráva nevyslyšela její přání a zvolila úplně jiného pana generálního. Hošánkové prohospodařili jste svoji (rozuměj conchity) důvěru - palec dolů a ostrá střelba začala. Chris se bil jako lev, leč přesila byla zdrcující. Kučík obnažil hruď a důstojně přijal prvních 30 ran - čest jeho památce. Zkoprnělý Veis se nezmohl na odpor, když se dověděl, že koncesionářský poplatek není poplatkem, ale daní. Vesničané beztak podváděli a polovina neplatila. První pistolník to tak nenechá - pod finanční úřady a výběrčí na vás, holoto!

Ani jsem netušil, že opoziční smlouva vylepšená tolerančním patentem přinese tak brzo totalitní ovoce. Jak rychle nám proroste moc zákonodárná do moci výkonné. Jak rychle nám vyrostou technologové moci a s jakou chutí budou stavět krkolomé konstrukce (takové konstrukce opravdu lámou krky). Jak rychle se veřejnoprávní televize, která má občany před Calvery ochraňovat, změní v hlavní Calverovu zbraň.

Nezbývá než velmi pokorně poprosit ostravské voliče: Až opět nadejde doba a ze všech sloupů se na vás bude umívat na ježka ostříhaný sympaťák, nesuďte po vzhledu. Suďte a volte po činech. Calvera totiž vůbec nebyl ošklivý.

Petr Jánský

První část, této debaty, o novém kontroverzním americkém vědeckém výzkumu, z něhož vyplývá, že mají všichni muži sklony ke znásilnění, je zde.

Moderátor Jeremy Paxman: Rogere Scrutone, vy jste se rozhodl uspořádat polední přednášku v sérii "Last Word" o významu konzervatismu. Proč se domníváte, že musíte konzervatismus hájit?

Scruton: No, jak si asi vzpomínáte, v létě pronesl premiér projev na sjezdu Labouristické strany, v němž nás všechny varoval před temnými silami konzervatismu, které ohrožují úspěchy Nové labouristické strany. To mě vedlo k zamyšlení. Vždycky jsem se považoval za konzervatice. Vždycky se mi zdálo, že je to naprosto legitimní věc, být konzervativcem, nikoliv ve smyslu hrozby vůči společenskému pořádku, ale naopak ve smyslu podpory a udržování toho, co je na tom pořádku dobré a slušné. Jak je tedy možné, že nyní je to charakterizováno jako něco špatného a zlého? Tak jsem si řekl, že je asi načase promluvit veřejně a říct, co je vlastně konzervatismus. Aby lidi jako já, kteří si celý život myslí, že je to naprosto legitimní politický postoj, byli ujištěni, že je to v pořádku.

Paxman: Používáte slova konzervativní s malým k, nikoliv s velkým K?

Scruton: Ano, a  to učinil i premiér Blair. Protože konec konců, pokud vůbec existuje konzervatismus s velkým K, premiér si udělal kariéru z toho, že ho přijal.

Paxman: Kdy jsme přestali být konzervativní společností, co myslíte?

Scruton: Myslím, že jsme nikdy nepřestali být konzervativní společností. Jsem přesvědčen, že všechny společnosti, pokud vůbec existují, jsou svou podstatou konzervativní. Možná jsme se dostali do období, kdy už jsme méně společností, než jak tomu bývalo dříve. Dochází k určité míře fragmentace. Tam, kde já bydlím, v normální, staromódní obci na venkově, existuje autentická společnost, a ta zastává konzervativní názory na všechno, čeho si váží.

Paxman: Byla Margaret Thatcherová konzervativní?

Scruton: V soukromí a ohledně těch věcí, které skutečně brala vážně, byla Margaret Thatcherová konzervativní. Ale když jste v politice, obklopuje vás hektičnost takového druhu, že vás to rozptyluje a nemáte kontakt s normálním lidským životem. A musíte přijmout celou řadu inovativních myšlenek, které nemají příliš mnoho společného s lidskou duší.

Paul Boateng (hurónský smích): Tak už to chápu, jak to všecko bylo. Konečně jsme se to dnes dověděli. (Pokračuje s úsměvem.) Paní Thatcherová byla konzervativní jen ve svém soukromí, ale ne na veřejnosti. Skutečně tohle chcete říci?

Scruton: Ne, ne. Samozřejmě, existují určité praktické politické kroky, které přejala během let Konzervativní strana z konzervativního pohledu na svět. Myšlenku zákonnosti a pořádku jako základ společnosti. Koncept rodiny jako hlavní prostředek společenské obnovy. Ale když jde o myšlenku volného trhu, všichni dobře víme, že je to velmi sporná záležitost. Jedna součást tohoto pojmu je hluboce zakořeněna do konzervativního myšlení, totiž že vyžadujeme a potřebujeme soukromé vlastnictví, abychom si zajistili ve společnosti naše místo, ale . Myslím, že to uznává i většina lidí na levici.

Paxman: Paul Boateng.

Boateng: Nemyslím, že může Roger tvrdit, že myšlenka zákonnosti a pořádku a pojem rodiny jsou svou podstatou konzervativní myšlenky. Myslím, že jdou daleko za tuto definici. Myslím si, že to trochu přehání. Tyto pojmy však skutečně znamenají, že je nesmírně důležitá kontinuita, že je nesmírně důležitá stabilita. A to není podle mého názoru v protikladu ani s radikální politikou, s novými myšlenkami, ani to není v protikladu s konzervatismem. A Roger se snaží, dá se to přirozeně pochopit, děje se to v době, kdy je Konzervatismus s velkým K v krizi, zpětně ovládnout kus tohoto teritoria. A že ho k tomu přiměl premiér Blair, no pokud vyvolal debatu, je to jen dobré. Ale nemohu prostě přijmout představu, že jsou paní Thatcherová a thatcherismus součástí konzervativní tradice. Protože v mnoha ohledech nebyla Thatcherová konzervativec. Protože na rozdíl od Rogera, který věří ve společnost a pohlíží na život u sebe na vesnici jako na něco typického pro zdravou společnost, paní Thatcherová popírala, že společnost vůbec existuje.

Paxman: No, dobře, jednou to poznamenala. Berete to trochu mimo kontext.

Boateng: Ale ne, není to pravda, protože pohlédnete-li na fragmentaci, na kterou si stěžuje Roger, a na niž bych si stěžoval i já, tato fragmentace je přímým důsledkem zbožnění volného trhu.

Scruton: No, říká se to. Nechci se pouštět do debaty, jestli byla či nebyla paní Thatcherová konzervativec s malým k, ale myslím, že je důležité, že už nyní Paul a já souhlasíme ohledně dvou zásadních konzervativních - s malým k - hodnot, totiž ohledně významu zákonnosti a rodiny. Chci ve své přednášce reagovat na tu větu o "silách konzervatismu", a ukázat lidem, že existují hodnoty, které lze nazvat konzervativními, ale které jsou naprosto životně důležité pro kontinuitu každé moderní společnosti. A démonizovat je znamená ohrožovat i váš vlastní projekt.

Ruth Listerová: Do určité míry na jisté úrovni sympatizuji s vaším postojem. Ve Blairově "Nové labouristické straně" vládne fetišismus ohledně všeho, co je "nové", jako by nic z toho, co existovalo před existencí New Labour, nemělo žádnou hodnotu. Také si musíme uvědomit, že ne všechny změny lze charakterizovat jako pokrok. Ale cítím ve vašem postoji určitou nostalgii pro minulé věky. Mluvíte o své normální staromódní obci. Nemám naprosto představu, co je "normální" komunita, nevím, který starý věk považujete za ideální, ale - ano, možná pro vás existovalo v minulosti mnoho dobrého, pro vás jako bělošského, heterosexuálního, neinvalidního muže, ale kdybyste si představil, že jste žena, nebo invalida, nebo homosexuál nebo černoch, minulost pro ně nebyla zrovna šťastná. Došlo k velké míře pokroku. Hovoříte o rodině. O jaké rodině? Máme dnes množství nejrůznějších forem rodiny, které mohou být stejně tak dobré pro vychovávání dětí jako to, co vy asi považujete za "normální" rodinu.

Scruton: Vkládáte si do to, co říkám, vlastní malou sociologickou agendu, kterou odmítám. Jsem přesvědčen, že je naprosto legitimní hledět pro inspiraci do minulosti a nikoli do budoucnosti, protože na rozdíl od budoucnosti je minulost poznatelná. Samozřejmě, že existují skutečnosti, které se nám na minulosti nebudou líbit, skutečnosti, které mohly být zlepšeny, ale tím, že zlepšujete něco, co je skutečné, se pořád ještě zaměřujete na svět, jak existoval. A premiér Blair se nám snaží zabránit, abychom toto dělali. Řekla jste sama, že ve vládě existuje určitá neofilie, touha přijímat všechno, co je pouhou novinkou, jenom proto, že je to nové. Ale ve skutečnosti nevíte, co vlastně děláte. Víte, co děláte, když zlepšujete jen určité rysy skutečnosti, jíž si ceníte.

Paxman: Ale proti této vládě namítá přece i mnoho lidí v Labouristické straně, že je jen v podstatě zamrzlou formou konzervatismu. A přece veškerá politika vychází od toho, co už existuje, od toho, co je poznatelné.

Scruton: Až na to, že všechno, co už existuje, nyní tato vláda mění, aniž by věděla, čím to nahradit.

Paxman: Vytváříte dojem, jako by tato vláda byla nesmírně radikální. Mnoho lidí v Labouristické straně by s vámi vůbec nesouhlasilo.

Scruton: Jen se podívejte na všechny ty ústavní změny. Decentralizace, Horní sněmovna, všechno je to likvidace toho, co dosud existovalo, aniž by vláda měla konkrétní pozitivní představu, čím to nahradit.

Boateng: Vůbec ne. Tyto změny chtějí dát obyčejným lidem moc a vliv.

Scruton: To je taky sociologický žargón.

Boateng: Tyto změny uznávají, že demokratické struktury, pokud mají zůstat zdravé, se musejí vyvíjet. Protože nebezpečí Rogerova argumentu je v tom, že to byl přesně tento argument, jehož se používalo proti zavedení všeobecného volebního práva, argument, jehož se používalo proti poskytnutí hlasovacího práva ženám, byl to argument, jehož se používalo proti reformě Dolní sněmovny. Kdybyste tehdy býval byl naživu, jsem přesvědčen, že byste považoval i tyto záležitosti za "nebezpečné inovace".

Scruton: To jistě. (Smích všech ve studiu.)

Boateng: Tak vidíte.

Paxman: Zastáváte názor, že všechny změny jsou špatné?

Scruton: Je to chyba temperamentu ve mně. Není to nic, co by podvracelo můj argument.

Paxman: Paule Boatengu, pohovořme teď trochu o tom, o čem budete vy mluvit v diskusi o tvůrcích moderní morálky v South Bank Centre v Londýně. Jste přesvědčen, že žijeme v současnosti v morální době?

Boateng: Ne, podle mého názoru v morální době nežijeme. Žijeme ve věku obrovské nejistoty, fragmentace. Hledáme. Odhodili jsme sadu určitých hodnot a norem a hledáme nové hodnoty a normy a moc velkou naději, že nějaké najdeme, nemáme. Hledáme, aniž bychom se při tom mohli opřít o střediska autority, ať už to byla střediska kulturní, střediska politická, střediska náboženská. Žijeme ve velmi náročné době. Nebojím se toho, ale jsem si vědom, jak je tato doba v tomto ohledu složitá. Ať už pracujeme v politice, v kultuře, ať už působíme v náboženství, musíme hledat, jak se co nejlépe v tomto novém světě orientovat.

Paxman: Takže vaše diagnóza se od diagnózy Rogera Scrutona zase tolik neodlišuje. Ale vaše návrhy na řešení se od něho odlišují?

Boateng: Rozdíl je v tom, že Roger lituje toho, že ona minulá střediska autority se už rozložila, přestala fungovat. Já toho nelituju, protože tato centra autority často šířila útlak. Neposkytovala lidem možnost, aby se rozvíjeli a zráli. Byla postavena na principech rigidní sociální a ekonomické stratifikace. To myslím není správné.

Paxman: Není ale problém, že jestliže, jak říkáte, žijeme v amorálním věku, všechno je pak považováno za relativní? Když si vezmeme váš postoj, jste angažovaným křesťanem, laickým metodistickým kazatelem, a přesto, nynější zásady praví, že ve školách musí být prokazován stejný respekt všem náboženstvím. Jste přesvědčen, že je vaše víra jedinou autentickou pravdou, nebo jen jednou z mnoha pravd?

Boateng: Jsem přesvědčen, že je křesťanství unikátním zjevením. Jsem o tom přesvědčen.

Paxman: Ale proč se to tedy bojíte říct nahlas?

Boateng: Já se to nebojím říct nahlas.

Paxman: Proč se to tedy vaše vláda bojí říct nahlas?

Scruton: To je ale neférová otázka, Jeremy.

Paxman: Myslíte?

Scruton: Ano.

Boateng: Protože vláda netvrdí, že je vládou křesťanskou. Nežijeme v teokracii.

Scruton: Samozřejmě.

Boateng: To, co je mým osobním morálním vedením a kompasem, není přece to, co bych mohl postavit na kormidlo státu.

Scruton: V tomto ohledu skutečně stoprocentně souhlasím s Paulem. Sám jako přesvědčený křesťan shledávám neobyčejně obtížným, vypracovat veřejnou filozofii pro naši dobu, jen na základě toho, co nám nabízí křesťanská víra. Protože máte společnost, která je sice údajně křesťanská, ale už je poznat jen malý pozůstatek víry, nikoliv víra celá, jako taková. A tak musíte najít nějakou alternativu, jejímž prostřednictvím poskytnete lidem vizi autority. Jak říká Paul, já hledám tuto vizi autority v minulosti, ale samozřejmě, v současnosti spočívá autorita v lidech, jako je Paul, kteří hledí do budoucnosti.

Ruth Listerová: Proč to musí být vize autority? Vnesme do toho všechno víc optimismu. Prováděl se v oboru společenských věd průzkum mladých lidí, dětí, z něhož vyplývá, že si sami vytvářejí, zpočátku za pomoci rodičů, vlastní, často velmi složitý morální postoj. V mnoha případech to jsou velmi pozitivní výsledky. Nechtějí přijímat dosavadní postavy, zosobňující autoritu, které pro ně nejsou relevantní. Chtěla bych se zeptat Paula: Tam, kde si lidi vytvářejí své vlastní hodnoty, nové formy rodiny, neposkytuje nám to určitou míru optimismu? Protože je pravděpodobnější, že tyto nové formy zakoření a budou silné. Pokud se jakési tradiční morální formy lidem vnucují seshora -

Scruton: A tady je relevantní teze Randyho Thornhila, o záporných důsledcích nepřítomnosti otců na chování mladých mužů.

Boateng: Obávám se, že je ta teze vysoce relevantní. Jedním velkým problémem pro děti a mladé lidi dnes je, že když se podívají kolem sebe, nenacházejí referenční rámec, v němž by se mohli orientovat, nenacházejí kontext, v němžby si mohli lehce utvořit vlastní závěry. V určitém smyslu, tím, že jsme zlikvidovali autoritativní vzory, jsme to pro mladé lidi dost ztížili. A ti mladí lidé, kteří nejsou dostatečně silní, jsou naprosto zmateni. Nevědí, kam se obrátit. A musíte si uvědomit - musel jsem s tím zápolit jako náměstek ministra zdravotnictví a  teď s tím musím zápolit jako náměstek ministra vnitra - že dnešní nejčastější příčinou smrti mladých mužů - po automobilových nehodách a  v některých městech jako v Manchesteru to dokonce automobilové nehody předčí - jsou sebevraždy. Mladí muži si berou život. Vím taky, že tito mladí muži často jsou zataženi do maelstromu drog a zločinnosti. To nám něco vypovídá o tom, k čemu dochází, když nemáte žádné morální vzory.

Paxman: Vidíte nějaký kompas, něco, co by ukazovalo ven z této situace? Nějaký směr?

Boateng: Myslím, že musíme zahájit práci na projektu, jehož cílem je pomoci lidem, aby mezi sebou znovu nalezli osobní styky. Musíme uznat, jak cenný je život aktivních komunit. Ruth tady trochu zaútočila na Rogera, že obdivuje svou vesnickou komunitu. Já bych to nedělal. Protože podle mé zkušenosti mají lidé ze života aktivních komunit obrovský prospěch. V tom smyslu, že jim to poskytuje něco, čehož jsou součástí. Něco, s čím se mohou spojit. A tohle povědomí komunity musíme nějak u lidí znovu vytvořit. Ve městech k tomu nemůže dojít tak, jak to funguje na vesnici, ale neměli bychom se posmívat pojmu komunity.

Ruth Listerová: Já jsem jenom zpochybňovala pojem "normální" komunity.

Paxman: OK. Randy Thornhill.

Thornhill: Chci jen poukázat na jednu nedůslednost v Rogerově programu. Na jedné straně argumentuje, že je velmi důležitá historie, a taky by měla být, bez znalosti historie nemůžeme znát sami sebe, a tak dále, ale na druhé straně tu historii omezuje tím, že z ní vylučuje historii lidské evoluce. Kdy fungovaly kauzální procesy, které utvořily naši mysl a naše chování. Co se týče Paulových poznámek, máme-li být schopni vytvořit tuto lepší společnost, kterou všichni chceme, měli bychom při tom využívat vědeckých znalostí, okolností, které způsobují, že muži ztrácejí společenský vliv, a tak dál, a vedou je k sebevraždě. Vědecké porozumění tomuto všemu může pozitivně ovlivnit naši sociální politiku.

Scruton: Problém je, že sociobiologie je velmi věda na velmi nízké úrovni, že. Jsou to apriori dedukce z tezí o sobeckém genu, který údajně řídí veškerý lidský život tak, aby se mohl nerušeně a co nejefektivněji rozmnožovat. Neposkytuje nám všechno to množství podrobností o životě lidí, které potřebujeme k tomu, abychom mohli život pozměňovat.

Thornhill: Není to věda na nízké úrovni, je to mainstreamová evoluční biologie.

Paxman: Nechci se o tomhle hádat. Vraťme se k tomu, o čem jsme hovořili předtím.

Boateng: Musíme se podívat na důkazový materál a na to, o čem je známo, že to funguje. Víme, že to, co funguje při výchově dětí, je stabilita. Víme, že v rodinách, které jsou rozbité, není lehké vytvořit tuto stabilitu. A to nás něco učí, že, že musíme udržet rodiny pohromadě, i když třeba jejich rodiče už spolu nežijí, ale je potřeba, aby oba rodiče vychovávali své děti, aby se o jeho výchovu společně zajímali. A tady žijeme v novém světě: nestačí jen říct: "Rodiny musejí za každých okolností žít spolu, musíte zreformovat rozvodové právo, aby bylo obtížné se rozvádět." Musíme se zamyslet nad tím, jak podporovat dobré a efektivní rodičovství.

Thornhill: Poskytujte daňové úlevy otcům, pod podmínkou, že budou žít s rodinou anebo v její blízkosti. To už bylo zahájeno v Austrálii.

Paxman: Chci teď dát prostor Ruth Listerové a materiálu, o němž budete hovořit při své přednášce na University of Kent, o tom, kdo je součástí politiky dnešní britské vlády. Zabýváte se otázkou lidí, vylučovaných ze společnosti, což je prý pro tuto vládu prioritou. Říkáte, že to není totéž jako chudoba. Co to je?

Ruth Lister: Vyloučení ze společnosti. Může to být v důsledku chudoby, ale jde o to, že lidé nemají možnost plně se podíletna životě společnosti. Může to být i v důsledku diskriminace. Jde o to, že mnoho lidí je vytlačováno ze společnosti. Potíž je, že dnešní britská vláda, i když dělá mnohé proti vylučování lidí ze společnosti, tento problém definuje velmi úzce, tedy jako vyloučení z pracovního trhu. Ergo: máte-li zaměstnání, už netrpíte vyloučením ze společnosti. (...)

Pokračování příště

Barbora Tachecí

Praha 8.3.2000

Britské listy

Vážený pane šéfredaktore,

jsem velmi znepokojena tím, že napadáte Investiční a Poštovní banku za to, že dodržuje zákony této země. Navíc mě mrzí, že tak činíte, aniž dáte bance možnost přímo reagovat na zveřejněnou kritiku.

Napadáte IPB z kafkovství, byrokracie a lpění na "nesmyslných procedurách". Pro vaši informaci alespoň dodatečně sděluji: platební titul je na zahraničních platbách uváděn na základě nařízení ČNB jako identifikační příznak pro zpracování statistik touto institucí. Platební příznak 199 je uváděn, pokud zahraniční plátce nespecifikoval druh platby, případně je automaticky doplněn v Česku, pokud zahraniční plátce symbol neuvadl.

IPB je však ze zákona povinna každou platbu podrobně identifikovat a hlásit ČNB, což v tomto případě nebylo možné. Proto byl klient vyzván k poskytnutí informací, které banka potřebuje, aby dostála svým zákonným povinnostem! Jak prosté nařknout někoho z byrokracie. IPB však zákony netvoří, pouze dodržuje. Proto doporučuji napínat kritiku směrem, kam by měla mířit, případně dát v okamžiku zveřejnění jakéhokoli ataku možnost hájit se i straně, která bývá leckdy napadena neprávem, pouze vinou neznalosti problému.

S pozdravem

Barbora Tachecí,

ředitelka odboru komunikace s veřejností, IPB a.s.

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Na dnešek ohlášenou stávku Asociace samostatných odborů označil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů za nezodpovědnou šaškárnu.

Je jistě zvláštní, že se má na patnáct minut zastavit vlaková doprava, když se od této rebelie distancují Federace strojvůdců, Federace provozních pracovníků, Federace vlakových čet, Federace vozmistrů a Unie železničních zaměstnanců.

Odborové sdružení železničářů se zřejmě o názor výše zmíněných zaměstnanců dráhy nezajímá.

Podstatné prý je, že strojvůdci nemohou stávce zabránit, protože nedostanou povolení k jízdě.

Stejně jako organizace protestu je zvláštní jeho zcela obecné odůvodnění.

Nevyplácení mezd zaměstnancům či rostoucí nezaměstnanost jsou jevy notoricky známé a kritizované, které je třeba řešit, nikoli na ně upozorňovat.

Ke strachu z připravované důchodové a sociální reformy pak lze říct, že namístě je asi spíše strach z jejího odkladu.

Předseda Asociace samostatných odborů a zemědělských odborů Bohumír Dufek a šéf Odborového svazu železničářů Jaromír Dušek naznačili, že vlastně míní stávkovat proti Českomoravské komoře odborových svazů, která si podle nich ve vyjednávání v rámci tripartity nepočíná dostatečně rasantně.

Jestliže stávkující nemají konkrétní cíl, je jasné, že ho ani nemohou dosáhnout.

Zastavení vlaků a zablokování určité pražské komunikace nevytvoří žádné pracovní místo a do vytunelovaných pokladen krachujících firem nepřinese ani korunu.

Kdyby Asociace samostatných odborů uvedla, že cílem protestu je například důrazně upozornit na dnešní Mezinárodní den žen, zviditelnili by se odboráři Dufek a Dušek určitě originálněji. Stávky jsou krajním řešením. Žádným řešením ale nejsou stávky nesmyslné. Ta dnešní se takto jeví.

Vysílá se ve středu 8. března 2000 ráno.

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Úvodem pozdrav do Třeboně, kde Otavan ve vlastních kapacitách realizuje italské zakázky, získané na základě vítězství ve výběrových řízeních a se srbskou textilkou, šijící prý imperialistické uniformy, nemá nic společného.

Dva anarchisté, kteří včera v Brně symbol imperialismu spatřovali pro změnu v americké ministryni Madeleine Albrightové, se sice žádným z vajec netrefili, ale i pokus se počítá.

Za výtržnictví jim hrozí až dva roky vězení a pokud soud bude přísný, nakonec ještě bude muset prezident uvažovat o amnestii.

Tedy v případě, že se potvrdí, co Václav Havel včera na jejich adresu řekl: že totiž vajíčka házeli proto, že nejsou schopni přemýšlet o vážných problémech dnešní civilizace, včetně globalizace.

V neschopnosti vážně přemýšlet totiž nejsou sami. Stejně jako oni nedovedou o vážných problémech dnešní civilizace přemýšlet ani lidé, kteří ty vážné problémy způsobují.

Problémy lze sotva napravit pouhým potrestáním anarchistů, kteří na ně nevhodně upozorňují výtržnictvím.

Na házení vajec není příliš co řešit, je to problém pro ochranku, která ostatně situaci rutinně zvládla.

Ochrana ženy, která přišla oslavit výročí narození našeho prvního prezidenta je pak určitě nesrovnatelně snadnější úkol, než bude v září ochrana představitelů Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.

V těch totiž anarchisté spíše než v americké političce nalezli záminku pro svou rebelii, soudě podle událostí v Seatlu a Davosu.

Pokud jde o bankéře, i oni budou samozřejmě nakonec uchráněni, otázkou ovšem je, zda bude uchráněno pouze jejich pohodlí, anebo zda díky policejním zátarasům či vodním dělům vymyslí například smysluplnější světovou finanční architekturu, než je ta, která jim (a tím pádem i nám) pomalu padá na hlavu.

7. března 2000 Poznámka JČ: Možná, že ti anarchisté házeli vajíčka na Madeleine Albrightovou právě proto, že navzdory tomu, co řekl Havel, o "vážných problémech dnešní civilizace" silně přemýšleli. Způsob, jak přeúslužně se stavějí české sdělovací prostředky k "Leonidovně Iljičovně Albrightové" (jak ji nazval jeden čtenář BL) , si o to hození vajíčky na dámu vysloveně říkal, aby vznikl aspoň trochu pluralistický kontrast. - Házení vajíček na politiky sice není vyložené slušné, ale zase, jak má řadový občan vyjádřit svůj protest vůči politikovi? Zdá se mi, že házení vajíček na politika je naopak docela tradičním a přijatelným způsobem vyjádření protestu. Ivan Hoffman má v poznámce pravdu, když podotýká, že to celé bylo hlavně problémem a odpovědností ochranky. - Rád bych k tomu dodal, že je tristní, budou-li oba "útočníci" vážně vyšetřováni, případně ohroženi až vězením na dobu dvou let. Pokud by k tomu došlo, zdá se mi, že by to bylo daleko důležitější, a přitom alarmující zprávou, než nejdojemnější projevy Leonidovny Iljičovny v Brně či jinde.

Josef Pospíšil

(Dopis přišel přes anonymizující server, tak si není možno být jist, zda je jméno a adresa autentická.)

Vážený pane Čulíku,

reaguji na Vaše hodnocení článku pana Teplého "Nepouštějte si cizince do země, budete na ně muset pracovat". Myslím, že se Vám neinherentně nepovedlo.

Podle Vás je tedy informace o více než sedmdesáti procentech nezaměstnaných Marokánců nepřípustná a nespravedlivá extrapolace? Vám to OPRAVDU nepřipadá jako absolutní většina? Mělo by se snad zjištění takovéhoto statistického údaje zakázat? Nebo by měl být tajný? Podle Vás se budou smět dělat jen positivní statistiky? Co počet dopravních nehod v Bogotě? To už je na hraně, že? Já jsem v článku pana Teplého nenašel informaci, o tom, že jsou takoví či onací všichni příslušníci toho či onoho národa. To říkáte Vy a hned to také panu Teplému vyčítáte. Co je na sdělení: "většinu v Nizozemí žijících Marokánců si Holanďané živí z vlastních daní" nespravedlivého? Nic. Jenom Vám to nezní tak nějak západně demokraticky hezky. Není to politicky korektní, viďte? Jenže rozdělování pravdy na pravdu korektní, antirasistickou a lidumilnou a pravdu ošklivou, rasistickou a nesnášenlivou je přesně socialistický způsob eliminace "škodlivých" názorů. Co se nehodilo do krámu bylo označeno za rozvracečství, antisocialismus a imperialistickou propagandu a k takto onálepkované informaci - byť stoprocentně pravdivé - se už nikdo nemusel vracet, protože to byla pravda hnusná, soudruzi. Moderní doba přinesla moderní nálepky, teď frčí velmi oblíbené "porušování lidských práv", "rasismus", rozličné nekorektnosti, sexismy, fobie a šovinismy. Netřeba diskutovat, netřeba polemizovat, netřeba vyvracet. Stačí olepit a je to!

Už od antických dob je oblíbeným trikem demagogů napřed podsunout protivníkovi v diskusi něco, co neřekl, a po snadném vyvrácení této informace se tvářit, jako by tak bylo vyvráceno i to co, řekl. Pane Čulíku, pan Teplý ve svém článku nemluví o židech ( ti jsou svojí pracovitostí známi již dávno ), ani o Pákistáncích. Mluví o Marokáncích a Turcích, kteří rozhodně nejsou ti nejaktivnější příslušníci nové nizozemské komunity. A když tak o tom mluvíme - schválně - udělejte si čas a sežeňte ty materiály. Zejména bych Vás prosil, abyste se poohlédl po informaci, jakým konkrétně a jak velkým přínosem pro Nizozemí jsou Marokánci.

Podstata oné zvyklosti, že někdo má právo na určité sociální výhody jen proto, že je příslušníkem určitého národa a tím pádem má většinou i pro tento národ charakteristickou barvu kůže, spočívá v to, že mu na tyto sociální výhody předci, coby příslušníci téhož národa a i on sobě sám vydělal, víte? To není rasismus, to je ekonomika. Ovšemže není problém ubytovat a nakrmit na faře zbožného poutníka. Je-li to však procesí, pak bude mít velebný pán asi dost honičku.

Kolik jste již Vy sám adoptoval somálských dětí? Že bych se spletl, když tipuji, že žádné? Předsudky nemáte, tak to za to zase může ten starý rasista čas, že? A kolik byste jich adoptoval , kdybyste čas měl - pět? Deset? A adoptoval byste jich sto? Ne? A  vidíte, přestože by jich zbylých sto minus vámi adoptované množství ( tak schválně, no kolik ?) bylo vystavováno krutému útlaku a silnému porušování lidských práv, ba dokonce by i umřelo, Vy byste si je prostě neadoptoval. To mě na Vás trochu mrzí. Přesto jsme tak spolu snadno a rychle našli meze civilizace a demokracie - prostor, možnosti, čas, pochopitelně, ale hlavně peníze, viďte? Na jeden záchranný člun se prostě vejde právě určité množství lidí. Ekonomika jednoho státu uveze jen právě určité množství nezaměstnaných. Jen určité množství žadatelů o azyl.

A když už jste tak úžasně humanistický a žijete v západním demokratickém státě, můžete mi vysvětlit, proč Velká Británie hrozí České republice zaváděním víz s jediným důvodem - aby zabránila přílivu pronásledovaných českých Romů? Proč ztěžuje jejich příchod? Zpochybňuje snad jejich potenciál či dostatek energie? Možná, že neví, že si může dovolit to riziko, že si pár emigrovavších českých Romů jejích sociálních struktur "zneužije...

Že by zpočátku skončili v londýnském East Endu a pak se z něho vypracovali v platné členy společnosti... Že by se jí za vpuštění do země, kde by mohli v klidu žít, mnohonásobně odvděčili...

Což ve Velké Británii nikdo nesehnal ty materiály, které kolují světem, z nichž vyplývá, že přistěhovalci jsou to největší štěstí pro národ? Byl byste tak laskav a mohl toto tajemství anglickému parlamentu prozradit? Co Vy konkrétně jste udělal, abyste českým Romům ve Velké Británii ulehčil azylovou proceduru? Nebo nás jen tak prostě z ostrovů poučujete? Jste-li tak ušlechtilý, jak píšete, tak se tak i chovejte a jděte vzorem, nebo nám se svými moralistickými rozumy dejte pokoj.

Josef Pospíšil

P.S. O možnosti zveřejnění svého příspěvku upřímně pochybuji, ocenil bych ovšem, kdybyste se alespoň pod čarou zmínil, jaké výstražné nálepky obdržel.

Poznámka JČ: O tom, co dělám či nedělám pro děti v Třetím světě, se tady nehodlám rozepisovat. - Britská imigrační politika, nesmyslně zabraňující pronásledovaným lidem při vstupu do země, je velmi kontroverzní a častp ke kritizována, nedávno o tom psal např. v deníku Guardian jeden reportér týdeníku Economist, najdete to zde. - Netýká se to zdaleka jen českých Romů. Proč však má být pro nás omluvou a zástěrkou, dělají-li někde jinde něco špatně? To znamená, že nám to dává právo páchat tytéž nespravedlnosti? Odkdy?

Vladimír Henzlík

Vrele s vami souhlasim, pane Culiku.

Kazdy obchodnik by mel mit uz ve vlastnim zajmu aspon registracni pokladnu.

A neni to nic neobvykleho. Na Ischii za nami vybehl obchodnik az ke dverim (znacne nastvane), kdyz jsme nechali lezet uctenku na pulte. Z toho soudim, ze jsou tam i nejake kontroly a postihy.

Ve Statech ale maji pokladny asi spis proto, aby prodavac vedel, kolik Vam ma vratit, kdyz platite za zbozi 19.- a podate mu dvacku. (Jak je to se stanky nevim, tam jsem v zivote nikde papir nedostal.)

Tady je zcela bezne i jinde (autoservisy, pumpy, remeslnici), ze se Vas ptaji, jestli chcete uctenku. Jakoby kvuli DPH. Ve skutecnosti se asi casto vede dvoji ucetnictvi - pro doma a pro stat.

Vec ma vsak jeste dalsi aspekty.

Danove uniky: Korunka ke korunce dava sice milion. Jenze stat se porad toci kolem tech korunek a dela bububu! na drobne poplatniky (financni urady buzeruji jenom ty male), ale miliony ci rovnou miliardy nechava plavat.

Aspon neznam pripad, ze by nekteremu velkemu podvodnikovi zabavili majetek na uhradu danovych dluhu nebo uniku. (Nakonec, copak byl zabaven za danovy unik majetek O,DeS; copak Klausovi zaplatili dane z prijmu, za ktere koupili Klivii sperky v cene milionu?).

Mozna je to zakon prof. Parkinsona: Parlament schvali vydaj sto milionu za dve minuty a o zvyseni platu uklizecek o dve libry tydne diskutuje tri dny.

Mozna je v tom neco jineho.

Dalsi aspekt je systemovy. Paradox: Stat se snazi o duslednejsi vybirani dani, ale nedela nic pro to, aby mohl vic vybrat. Vysvetlim.

Cele hospodarstvi je vysavano bankami lichvarskymi uroky z pujcek. Stat pro omezeni lichvy nic nedela. Koupeschopnost je omezena vysokymi cenami, na kterych se podileji hlavne vysoke zisky prekupniku. Stat nestanovil prijatelnou miru zisku, aby omezil smelinu. To plati i pro najmy atd. Stat toleruje nebo primo dovoluje (Skodawerke) vyvoz nezdanenych zisku. Stat proprivatizoval svuj majetek a prijmy z nej, takze se ted hoji premrstenymi danemi.Mali obchodnici jsou casto primo nuceni podvadet, aby prezili.

TGM - ted je to aktualni - ma nesmazatelnou vinu, ze se podilel na rozbiti Rakouska-Uherska. To byl posledni slusny stat v Evrope. ::)

Účtenky

musim reagovat na Vasi poznamku k prispevku Uctenky.

Nejde o automaticke pokladny, ktere ma v Britanii mozna kazdy. Jde o to, ze podle novely zivnostenskeho zakona na uctence musi (dosud v platnosti) byt uveden i nazev zbozi, coz vsechny kasy nesvedou, a zaroven o fyzickou archivaci kopii vydanych utrzku - za tri roky se to u drobne prodejny potravin nevejde do garaze. Nevim, jestli Vam dnes v oblibenem PUBu nuti ucet, kde je vypsano a vycisleno zvlast pro kazdeho platiciho hosta pivo, bramburky, slanecek apod.

Podnikatelum poslusnym zakona se muze stat, ze si misto fungujici "scitacky" 29.2.2000 poridili kasu splnujici toto narizeni. Jake bude jejich prekvapeni, az vejde v platnost novela novely a tuto kasu budou opet jako nepotrebnou v lete prodavat. A vsichni, co zakon ignorovali, maji razem konkurencni vyhodu. Taky je mozne, ze se brzy uzakoni pokladny registracni, tedy opet jine. To si uz ti poctivi ale daji pozor, aby nenaleteli zakonodarcum na spek nejake novely. Takto se buduje pravni vedomi v CR.

Pozn.: Pokud se berni urednik nedokaze postavit ke stanku nebo obchodu a overit si nekolikrat v roce denni trzbu, aby mel alespon predstavu o jeho rocnim obratu, budou takove zakony jen buzeraci tech poctivych.

Petr Němec

Poznámka JČ: Ať se buduje v ČR právní vědomí jakkoliv, považuju to za základní slušnost, že mi za zakoupené zboží vydá prodejce automaticky stvrzenku. Jsem přesvědčen, že by to za základní slušnost a povinnost měl považovat i ten prodejce.

A - ano, i v mnohých anglických hospodách (ne ve všech) je na účtence uveden druh zboží.

Lubomír Ptáček

Vážený pane Čulíku,

obávám se, že anglický infinitiv se někdy musí překládat jinak než českým infinitivem. Cituji úvod vašeho textu:

"Zasedl jsem včera v Praze před televizní přijímač zkusmo srovnat Události ČT a Televizní noviny televize Nova."

Vzpomínám si na jeden z prvních počítačových překladů anglické věty: The spirit is willing but the flesh is weak. Výsledek vyzněl také velmi komicky.

Špatnou češtinu považuji za větší zlo než špatné zpravodajství. Více primitivizuje společnost. Po věcné chybě často následuje tisková oprava, zatímco ještě nikdy jsem neviděl tiskovou opravu jazykové chyby - žádný postižený se totiž neozve. Pouze sem tam nějaký podivínský lingvista, který svým mentorováním jen vzbudí shovívavý úsměv.

Kromě všeobecné duchovní bídy, již neúcta k jazyku plodí, existují i pragmatické důvody k tomu, aby se novinář snažil o správné vyjadřování: Čím lepší jazyk použije, tím obratněji a přesněji se může vyjádřit. Čím přesněji se vyjádří, tím kvalitnější informaci poskytne čtenáři či divákovi.

přečetl jsem si výše uvedený článek a mám k jeho obsahu dvě poznámky.

Váš hyperkritický postoj k ČT začínáte přehánět a dostáváte se do pozice, kdy popíráte sám sebe a svoji novinářskou profesionalitu a navíc se zesměšňujete.

Pokud chce skupina poslanců ustavit parlamentní vyšetřovací komisi, tak je to standartni věc a nikoliv, jak píšete, "či co". A že vůbec nevíte, o co šlo, je váš problém a ostuda. Občané jsou průběžně informováni a pochopili, že zájem p. Grégra a p. Klause i jeho milostpaní je v rozporu se zájmy tohoto státu a jeho občanů. Proč tomu tak je, vidí všichni myslící a normálně uvažující lidé.

Co se týče zdanění přístrojů a medií pro kopírování, je právě TV nova ukázkovým příkladem manipulace. Již podruhé v tomto týdnu dala Nova prostor p. Bendovi, který vykládal úplné nesmysly o tom, jak všichni budou trpět za pár lumpů, kteří kopírují pirátsky video a audionahrávky. Velký váš omyl a nesmírná ostuda padá na Vaši hlavu, pane Čulíku, jak neomluvitelně si pletete informace o pirátském kopírování s problematikou zpoplatnění pořízení jakékoliv kopie díla chráněného autorským zákonem! I pro soukromou potřebu! Mimochom, pro vaši informaci vám sdělím sladké tajemství: video a audiokazety jsou pro účely autorského zákona již delší dobu zpoplatněny a autoři a výkonní umělci dostávají přes příslušné organizace, které jejich práva zastupují, svůj podíl z vybraných poplatků. Vy také vydáváte knihy a články, které jsou tímto zákonem chráněny, ovšem zdá se, že jste nepochopil, k čemu ten zákon je. Protože a jelož tady vůbec nejde o pirátské kopírování, to je trestným činem i v Británii.

Je mi líto, ale prokázal jste svou nekompetentnost, a proto radši uděláte lépe, když budete mluvit do věcí, kterým prokazatelně rozumíte a o kterých jako žurnalista profesionál se necháte kompetentními lidmi alespoň esenciálně informovat. Jinak jste mimo mísu, že.

S úctou,

R. Janšík

Poznámka JČ: Obávám se, že pan Janšík dost dobře nepochopil, oč šlo ve zmíněném článku, hodnotícím čtvrteční večerní zpravodajství ČT a televize Nova.

Kritika, obsažená v tomto mém článku, byla metakritikou: zabývala se nikoliv podstatou věcí, o nichž se hovořilo ve vysílání České televize a televize Nova, ale způsobem, jímž tyto televizní stanice o skutečnostech referovaly. To je podstatný rozdíl.

Aby bylo jasno: v žádném případě jsem nehodnotil ani kladně, ani záporně, zda mají či nemají poslanci českého parlamentu zahajovat nějaké vyšetřování. Hodnotil jsem, a to je velmi důležité, že způsob, jímž informovala o zahajování tohoto vyšetřování Česká televize, byl nekompetentní a chaotický , takže z něho divák získal informace, které potřeboval, jen s nejvyšším úsilím. Tím selhala Česká televize ve svém poslání poskytovat české veřejnosti jasnou a kritickou analýzu české veřejné scény.

Čeští občané jsou možná o situaci či o poslaneckých iniciativách informováni průběžně, třeba i z jiných zdrojů. To však Českou televizi nijak neomlouvá a nedává jí to právo poskytovat veřejnosti nekvalitní informační službu. Bez ohledu na to, zda je či není divák ČT informován odjinud, je základním novinářským pravidlem , že zpravodajský šot musí v kostce obsahovat veškeré nejdůležitější informace o záležitosti od jejího samotného začátku, to znamená, že i kdyby ten večer přijel divák Událostí z Antarktidy, má právo očekávat, že bude jasně a uceleně informován o veškerých aktuálních politických záležitostech v jejich průběhu, včetně stručného shrnutí jejich historie. To je neoddiskutovatelný fakt a potvrdí vám ho v Evropě či v Americe každý dobrý novinář.

Podobně i moje poznámky na adresu reportáže v televizi Nova o nově navrhovaném zdaňování nosičů video a audiozáznamů se netýkaly v první řadě podstaty tohoto návrhu, ale způsobu, jak o něm informovala televize Nova - zmateně, neobjektivně a nedostatečně.

Jen ale na okraj: hovoříme-li už o podstatě obou záležitostí, nikoliv jen o jejich prezentaci oběma televizemi, je nutno k dopisu pana Janšíka podotknout ještě toto:

Nevím, co myslí tím, že "Pokud chce skupina poslanců ustavit parlamentní vyšetřovací komisi, tak je to standartni věc..." Má-li pan Janšík na mysli, že pokud se na něčem usnese parlament, je nutno to přijímat jako hotovou záležitost a nikdo to nesmí zpochybňovat ani o tom diskutovat, samozřejmě nemá pravdu. I parlament může přijmout hloupá rozhodnutí či hloupé zákony. Právě proto má probíhat ve společnosti široká debata, na jejímž základě se zjistí, zda někdo učinil pošetilé rozhodnutí. - Opakuji, tímto nemám vůbec v úmyslu jakkoliv zpochybňovat či naopak chválit inkriminované rozhodnutí českých poslanců.

Nemyslím, že si pletu pirátské rozmnožování kazet ve velkém měřítku s domácím kopírováním kazet pro vlastní potřebu. I když si půjčíte od kamaráda cédéčko a přehrajete si ho na kazetu, i to je krádež, bez ohledu na to, co o tom říká český zákon. Jinak se mi líbí, jak pan Janšík ovládá český jazyk, zejména kdy píše např o "zpoplatnění pořízení". - Kromě toho, hromadné pirátské kopírování nahrávek je celosvětově tak silně rozšířeno, že se ve veřejných diskusích mnoha zemí nezřídka uvažuje o tom, zda by nebylo vhodné zavést na prodej čistých nosičů nějakou daň, aby byli majitelé autorských děl alespoň plošně odškodněni za nesporné krádeže jejich majetku, k nimž dochází ve velkém měřítku. I pirátské rozmnožování nahrávek ve velkém měřítku a úvahy o potřebě zavést daň z nosičů bývají tedy v mnohých zemích spojovány.