Co je nového v České republice

Britské listy např. zjistily, že dr. Leona Grée (tj. dáma, která je ve firmě Deltax Systems, a. s., odpovědná za zakázku od ČSÚ, díky níž získá Deltax přístup ke všem sčítacím dotazníkům), má velmi bohatou minulost. Ta začíná ještě za normalizace v PZO Polytechna (z té doby patrně pochází její "déčkový" záznam u StB) a pokračuje mj. ve dvou firmách, které se podílely na tuneláži Jihočeských lesů v akci "Tercier", Alfa Invest, a. s., a Balnea, a. s. --- Zdůrazňuji, že v žádném případě nechci - jak se moderně říká - kriminalizovat podnikání, jen mám za to, že mým osobním datům bude lépe, když se - z preventivních důvodů - do jistých rukou nedostanou.

Komentář Tomáše Peciny k tomuto tématu zveřejnila v pátek Mladá fronta Dnes. O bezpečnostních aspektech optického snímání sčítacích dotazníků viz též článek Štěpána Kotrby v tomto vydání BL. (TP)

"Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním."

Viz o tom v BL zde. (JČ)

Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Tomáš Pecina

Jedná se o nesmírně významný verdikt, nejen proto, že případ byl ostře sledován světovými médii i oficiálními představiteli Dánského království (jednání se mj. osobně zúčastnila poslankyně Evropského parlamentu Ulla Sandbaeková), ale šlo o první veřejné projednávání případu osoby zadržené v souvislosti s loňským summitem finančních institucí. Bylo jasné, že Traerupův rozsudek rozhodne o tom, jaký postoj zaujmou k případům obviněných aktivistů média a po nich i veřejné mínění.

Protože Traerupova vazba byla nejdelší a soud z ní obviněného propustil až na vysokou kauci, dalo se předpokládat, že důkazní situace bude v jeho případě relativně nejjasnější. Ukázalo se však, že pravdou je pravý opak, a během první čtvrtiny téměř osmihodinového hlavního líčení se obžaloba sesypala jako domek z karet.

Podle policejní verze událostí se dánský demonstrant dopustil útoku na veřejného činitele, a to ve dvou různých případech a na dvou místech. Poprvé, 26. 9. 2000 kolem půl deváté večer, měl udeřit v blízkosti provozovny McDonalds na Václavském náměstí policistu K. dřevěnou tyčí do hlavy, čímž mu měl způsobit lehké poranění ušního boltce, a přibližně o 30 minut později, kdy ho tento policista rozpoznal v jednom ze tří mladíků, kteří se pohybovali poblíž křižovatky Růžové a Olivové ulice v Praze 1, a spolu se svými kolegy se ho pokusil zadržet, měl napadnout policistu H. dlažební kostkou, kterou držel v ruce. V tomto druhém případě však k dokonání trestného činu nedošlo, neboť Traerupovi v něm zabránil další z policistů (žaloba skutek kvalifikovala jako pokus o útok na veřejného činitele).

Důkazem násilného jednání měly být kromě výpovědi policistů tři dlažební kostky, které se našly v Traerupově batohu. Traerup tvrdil, že kostky mu podstrčili při zadržení sami policisté, avšak obžaloba (ne zcela přesvědčivě, ale to pro tuto chvíli pomiňme) argumentovala, že to není možné, neboť policisté s sebou žádné kostky mít nemohli, protože by je neměli v uniformě kam dát, a volné kostky se v okolí místa zadržení nevyskytovaly. Jak se Britské listy - na rozdíl od vyšetřujících orgánů - přesvědčily přímo na místě, dlažební kostky provedením shodné s těmi, které byly v jednací síni k vidění jako předmět doličný, jsou na křižovatce Růžové a Olivové k mání volně a v dostatečném množství. Nepotvrdilo se dokonce ani to, že by policisté byli zcela bez zavazadel: výslech ukázal, že součástí jejich výstroje byly poměrně prostorné tašky na plynové masky.

Jádrem neúspěchu žaloby však bylo, že ani jeden z policistů nebyl schopen Traerupa identifikovat. První vyslýchaný policista tvrdil, že ho rozpoznal podle modré kožené bundy (jeho tvář si ale nezapamatoval), "podle výšky" a podle toho, že měl přes obličej šátek (žádný šátek se u Traerupa nenašel), druhý nebyl schopen popsat jeho vzhled ani oděv vůbec a třetí se zapletl do výroků o tom, co měl obžalovaný na sobě a jak vypadal, tak, že jeho výpověď byla pro dokazování bezcenná.

Policisté nebyli schopni shodnout se ani v řadě dalších údajů, např. v tom, jak probíhala kontrola batohů, a už vůbec nebyli jednotní v líčení událostí před McDonaldem.

Traerupova verze, byť poněkud neuvěřitelná, se naopak ukázala být konzistentní se všemi provedenými důkazy. Podle ní byl spolu se dvěma dalšími aktivisty zadržen bez důvodu skupinou asi pěti policistů, sražen na zem a znehybněn. Poté mu jeden z policistů vložil do batohu dlažební kostky a všichni zadržení byli předvedeni na policejní služebnu.

Přesedkyně senátu Dana Šindelářová vystupovala velmi korektně, působila sebejistým dojmem a kladla sama řadu doplňujících otázek. Její zdůvodnění rozsudku bylo přesné a pro obžalobu zdrcující. Velký kus práce odvedla a jako dokonalý profesionál se představila Traerupova obhájkyně Šárka Podlenová. Relativně nejhorší dojem zanechala státní zástupkyně Zdena Galková, která bylo zpočátku sebevědomá, ale poté, co vycházelo najevo, že policisté lžou a nejsou schopni prezentovat vykonstruované obvinění koordinovaně, rychle ztrácela sebevědomí; její závěrečná řeč si říkala o vhození symbolického ručníku do ringu.

Politické důsledky čtvrtečního verdiktu budou okamžité a zdrcující: České republika prokázala, že policie a další orgány činné v trestním řízení tu působí jen jako chabá imitace demokratických vzorů. Kritika, že Ivanu Pilipovi a Janu Bubeníkovi se na Kubě nedostává korektního zacházení, ztrácí na přesvědčivosti konfrontována s tuzemskou skutečností. Ano, na Kubě je totalita, ale v České republice se od totalitních dob změnilo mnohem méně, než odpovědní připouštějí. Kdyby Traerup nebyl Dán, ale "pouhý" Čech (či dokonce "prolhaný" Rom), neměl by zřejmě šanci ani před soudem.

Nalijme si čistého vína: Dánský občan Mads Traerup byl držen skoro dva měsíce ve vazbě z politických důvodů, jen proto, aby se policejní orgány mohly pochlubit "odstíhaným" pachatelem. Mladíkovo věznění je neomluvitelné, a neomluvitelné je s velkou pravděpodobností i trestní stíhání dalších aktivistů, zadržených stejně náhodně a v odplatu za příkoří utrpěné policisty. Česká republika má zase jednou "z ostudy kabát".

A co se vlastně stalo 26. září v Růžové doopravdy?

Shodou okolností Česká televize uvedla třísekundovou sekvenci, zachycující skupinu policistů, pravděpodobně právě těch, kteří vypovídali proti Traerupovi (sekvence se přesně shoduje s tím, co policisté uvedli při výslechu), jak prchá po Václavském náměstí před davem (máme ji připravenu i jako soubor AVI). Podle svědků bil dav tyto prchající policisty zezadu ukořistěnou tonfou (právě tam zřejmě došlo k poranění ucha jednoho z mužů). Policisté unikli do postranních ulic a když asi za půl hodiny uviděli Trearupa a jeho dva společníky, usoudili, že teď jsou v přesile a mohou se pomstít. Charakteristickým detailem je, že jeden z policistů měl krvácející ránu na uchu, ale přesto nevyhledal lékařské ošetření a pokračoval v zásahu. Chuť pomstít se za ponížení byla příliš silná.

Přesvědčivý důkaz, že dlažební kostky do Traerupova batohu vložili policisté, se asi nikdy nepodaří získat, ale vzhledem ke všem ostatním okolnostem je to pravděpodobné.

Vykonstruované obžalobě se stalo osudným, že orgány činné v trestním řízení příliš spoléhaly na inteligenci a paměťové schopnosti policistů. Ti nejenže se po čtyřech měsících na nic nepamatovali, ale nebyli ani schopni odříkat společnou verzi, kterou by Traerupa usvědčili. Soud, to je pro tyto muže prostých povah příliš složité místo: jejich silná stránka je na ulici, pokud možno s dobrým obuškem a v přesile; kde pak excelují, je za mřížemi služebny. (TP)

Štěpán Kotrba

2. je každý zaměstnanec a další subkontrahované firmy nebo osoby, které přijdou do styku se zpracovávanými údaji prověřeny NBÚ jako v bodě 1 ?

3. Je administrátor serveru, shromažďujícího data prověřen na stupeň nejvyšší?

4. Je server fyzicky chráněn před neoprávněnými zásahy či před zcizením, případně před žhářským útokem dostatečným stupněm ochrany (trezorová místnost, automatický požární a poplachový systém, sysém více zámků ap.)

3. kde a na jakém zařízení se budou údaje zpracovávat, jsou všechny okolnosti zpracování prověřeny podle zák 148 pro ochranu utajovaných skutečností (to znamená fyzické zabezpečení, zabezpečení informačních technologií podle příslušných vyhlášek)?

4. jak je konkrétně zajištěn celý proces sběru dat (bezpečnost, postupy, personál, subkontrakty) - Deltax toto nemůže zvládnout vlastními zaměstnanci, kteří stejně nejsou prověřeni NBÚ ?

5. jak bude prováděna a  zabezpečena komunikace během sběru dat, aby nedošlo k nežádoucímu úniku dat

6. jak je zabezpečen celý systém zpracování dat proti napadení z internetu nebo zevnitř od zaměstnanců - ochrana proti hackerským útokům (Nechceme vědět nic, co bychom se nedověděli, maje kvalifikaci hackera a počítač s připojením na internet mimo objekt)

Některé tyto otázky, které jsou zpřesněním těch, které jsem již kladl Leoně Grée mi zaslal čtenář Britských listů jako reakci na mou reportáž z Pankráce (zde).

(Zbytek jsem dodal já.) Firmu Deltax zná tento člověk do podrobností hraničících s jistotou, neboť byl jejím zaměstnancem do doby, než jej (jsa zřejmě ve finančních problémech) v rámci restrukturalizace v minulých letech vyhodila.

Zažil i úvahy nad prověřováním NBÚ po získání zakázky, ale k tomu už nedošlo.

NBÚ neprověřuje nikoho zadarmo. Zato ale (podle jeho slov) zaregistroval výjezdní zasedání představenstva firmy Deltax do Karibiku, spojený prý s podmořským rybolovem... Nám se uvedené tvrzení zdá neuvěřitelné, ale zcela určitě se dotážeme - třeba paní Leony Grée.

Odpovědi na uvedené otázky by měla poskytnout i předsedkyně ČSU Bohatá, neboť její nejhlavnější starostí by nemělo být přemlouvání předsedy ODS Klause, ale podrobné a věcné vysvětlení všech sporných bodů a nedůvěry, která toto sčítání provází. Občan není ovce. Zatímco před deseti lety věřil, že pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí, o několik let později jistotě koženého desetinásobku, dnes se přesvědčuje o spálené zemi. Nedivme se, že kecům nevěří.

*) Naštěstí se onen specialista nejmenuje Smejkal, takže lze jeho otázky považovat za fundované. Jeho jméno i adresa je redakci BL známo.

Petr Sládeček

Nejen ve Vasich vetach, ale i v naproste vetsine dalsich nazoru, ktere jsou nyni o situaci v Ceske televizi publikovany, zazniva radna davka skepse.

Asi je pochopitelna. Vice ci mene presne analyzy soucasne i minule situace v Ceske televizi nebyly prosty zavaznych dat i informaci - mnohe z  nich vsak byly pouzity ucelove a jejich autori smele vydavali sve mineni za  vědění.

Domnivam se, ze Ceska televize se v nejblizsi dobe nevyhne odhaleni konkretnich korupcnich praktik mezi nekterymi jednotlivci, coz jiste bude mnohymi novinari podle zasad kolektivni viny cile zobecneno a preneseno na  instituci jako takovou, k dalsi tezke ujme na jeji jiz tolik otresene povesti.

Ano, je zjevne, ze Ceska televize jako organizace i instituce je velmi, velmi nemocna.

Je to vsak duvod k tomu, aby musela byt stale licena v tech nejcernejsich barvach jako do budoucna nereformovatelna, nebo dokonce jiz mrtva? Je pokus neco s ni udelat opravdu jen "bicovanim mrtveho kone", jak se dnes a denne docitam treba v Britskych listech?

Stejny defetismus cisi z vetsiny clanku, ktere od ceskotelevizni problematiky smele prekracuji k  charakteristikam ceske spolecnosti jako takove. Ctu (a parafrazuji s  nadsazkou) ze "Cesi jsou zakomplexovani lide bez touhy zit s hlavou vztycenou,bez spetky cti a hrdosti v tele,bez smyslu pro rad, pravo a povinnost, kradou, lzou, podvadeji, umeji jen prezivat v  podruci jako smejici se bestie - a co je hlavni, vzdy takovi byli a navzdy zustanou, vsak pohledte do dejin ??

Jakou hodnotu mají tyto "vestby"?

Jak efektni je dnes byt prorokem a smele hlasit svetu, co nas zitra urcite ceka? Jenze kdo opravdu vi, co zitra bude? Uz ani veda, velke " nabozenstvi" dvacateho stoleti, si po Karlu Popperovi netroufa tvrdit, ze svet bude dale pokracovat podle toho, jaky dosud byl, a podle nasich soucasnych teorii, tak obtizne verifikovatelnych. Yesterday is history, tomorrow is mystery.

Co kdyz ten nas flagelantsky cesky pesimismus vlastne ve vysledku jen posiluje to, co zdanlive odsuzuje?

Prosim vsechny nepochybujici proroky, aby vyse uvedene myslence Wolfganga Krause venovali chvilku klidne reflexe.

Co se dnes v Cechach tak strasneho deje? Ceska televize je v eteru a brzy bude zvolen novy prozatimni reditel, prvni velci tunelari jsou ve vezeni(verili bychom tomu jeste pred dvema mesici ?), dalssí dukazy se denne objevuji - Slunce(obcas) sviti, jeste asi bude chvili zima a pak mozna vyschnou meze a zelena kroviska oziji stastnymi milenci, pocinajicimi si zcela nevirtualne?

Zivot jako predtim, jednou dole, jednou nahore.

Co dnes delam ja, pane rezisere? Osobne se povazuji za televizniho profesionala a praktika, nikoli za "moderniho intelektuala",jak pisete.

Jako praktik se k  nastale situaci stavim jedinym moznym zpusobem:

Pracuji s prateli, s  byvalymi kolegy z Useku strategickeho planovani televize Nova, kteri stejne jako ja davno z Novy odesli, na projektu postupne reformy cilu , strategie, norem, rizeni, a predevsim programu televizniho vysilani verejne sluzby v Ceske republice.

Moderni, otevrene, nestranne, kvalitni televize. Az bude projekt hotov, predlozime ho jak k verejne diskusi, tak jako kandidatsky projekt pri radne volbe noveho reditele Ceske televize.

Doufame, ze volba bude vicekolova a verejna. Treba nasledovne:

1.Vypsani vyberoveho rizeni, charakteristika pracovni naplne a odpovednosti, charakteristika vhodneho uchazece a minimalnich profesnich a vzdelanostnich pozadavku. Jasna slova, co je od viteze ocekavano, zda konzervace soucasneho stavu, ci pokus o  reformu. Navrhovany plat a zpusob odmenovani by mel byt zverejnen. Pozor, volbu budou cinit oba, nejen Rada, ale i uchazec!

2. Prihlasovaci dopis kandidatu, strucne duvod,proc o praci usiluji a třeba i  proc si mysleji,ze by by ji zvladli. Trenink v asertivite se bude pozdeji ve funkci velmi hodit. Zivotopis, reference, publikace, praxe atd.

3. První selekce

4. Predlozeni projektu a jeho posouzeni cleny Rady. Zverejneni vsech projektu. Verejna diskuse. Moznost kandidatu ucinit prezentaci projektu pro verejnost.

5. Druha selekce

4. Zaverecny shortlist dvou nebo tri poslednich kandidatu. Rizene interview se cleny Rady, odpovedi na otazky pritomne smecky novinaru, vse nazivo na  internetu a  na televizni obrazovce?

Takova ostre sledovana volba prece NEMUZE probehnout s vyloucenim verejnosti, nebo snad ano?

Spise nevazne nez vazne pisi, ze jakysi reditelsky televizní Hippokratuv slib (kdysi navrhoval Karl Popper) a psychologicke/psychiatricke vysetreni by mozna nebyly uplne od veci. Pro vsechny reditele celoplosnych televizi bez vyjimky,takze asi by se musel menit televizni zakon?

Jiste, je zde velka moznost zneuziti, asi to i odporuje vsemoznym listinam lidskych prav a svobod?

Proc vsak? Nedavno jsem cetl v novinach nazor filmoveho kritika Roberta Hankse, ze ktereho se me zmocnila uzkost. Radeji necham v anglictine: "According to Robert Hare (Psychopathology Checklist), psychopaths will tend to be charming, parasitic, remorseless, grandiose, narcissistic, shallow, lacking in empathy, manipulative, easily bored, lying, promiscuous and callous. This reminds me of television. Does that mean that television is an inherently psychopathic medium, or is it just run by psychopaths?!

Vse k technice volby reditele.

Co delat dnes? Diskutovat, diskutovat, diskutovat. Jiste, zhodnoceni minulych chyb a omylu jsou dulezita, ale analyza situace v  Ceske televizi sama o sobe nestaci. A ja dnes vsude ctu jenom same analyzy, v lepsim pripade.

Vsechny analyzy sveta nedokazi vytvorit vizi??

Cest vizionarskym vyjimkam, treba zajimavemu navrhu Tomase Klvani.

Znovu s  Wolfgangem Krausem (Televize-Novy Kontinent, Kultura nebo Chaos, Cs.televize 1989, preklad Milan Smid) receno, "bez idealni predstavy, jez v  sobe obsahuje i moznosti jejiho uskutecneni, vysychaji ony sily, s jejichz pomoci jsme schopni ucinit nekolik malych kroku k tomu, abychom se k temto predstavam priblizili.

Tricitka kandidatu se hlasila na misto reditele CT na sklonku lonskeho roku.

Vsichni sepsali sve teze,vsichni tedy museli mit alespon nejakou dilci vizi ci predstavu, jak dal. Kde jsou jejich prace?

Moc rad bych si je precetl a verejne o nich diskutoval s autory i s ostatnimi ctenari. Chapu, ze někdo nechce dnes zverejnovat sve myslenky, aby mel treba vyhodu prekvapeni při vyberovem rizeni? Prosim, moje cesta to ale neni.

At ziji paradoxy: ze vsech desitek ci stovek clanku o Jirim Hodacovi jsem se vlastne nikdy poradne nedozvedel, co je pro me podstatne, tj. co si vlastne o Ceske televizi myslel a co s ni chtel dale udelat.

To mi prijde dost smutne a hodne vypovidajici o  kvalite prace nas, lidi z  medii.

Vracim se k vizi. Jak jiz vime z podrobnych a propracovanych,avsak nenaplnenych projektu Jakuba Puchalskeho a Dusana Chmelicka, vize sama o  sobe nikdy nestaci. Nestaci jen rici CO chci, respektive KAM chci dojit.

K CO musi byt pridano JAK a ZA CO, tedy plan uskutecneni projektu v  alternativnich variantach (tomorrow is prece mystery!), v ramci zdroju, ktere jsou k dispozici.

Ani tohle vsak neni dost, protoze plan, ktery zamestanci televize nebudou ochotni spoluuskutecnit, nemuze fungovat. Poker s hromadnymi vypovedmi a  ozbrojene ochranky v akci nejsou zadnym resenim.

Resenim je kooperujici a svymi ruznymi individualnimi schopnostmi se dobre doplnujici TYM kompetentnich profesionalu v novem vedeni, ktery zalozi jasny smysl a rad - nakonec, po nevyhnutelnych peripetiich(chodci a  automobiliste se na ceskych prechodech take budou ?sladovat? jeste nejaky cas), k uleve vsech.

Ano musi prijit tym, nikoli jen jakysi silny jedinec, PAN REDITEL, nas vytouzeny predstavitel romanticke hrdinske moralky, spasitel, ktery raznym, nejlepe muznym gestem,vse napravi, pro nas a za nas...

Prestanme prosim cekat na Godota, take neprisel.

Slysim dnes narky, ze v Cechach nejsou na dobrou televizi lidi? ja si myslim, ze jsou a mnoho z nich znam, v Ceske televizi i mimo ni, v Cechach i v zahranici.

Jiste,nikdo z nas,kteri televizi v  Cechach leta delame, neni podle mezinarodnich standardu uplne neprustrelne spickovy, jsme v zemi dvanact let po valce, prosim.

Ti lepsi vsak maji touhu byt jeste lepsi a cely zivot, az do posledniho dne, se necemu novemu ucit. A "radovi zamestanci" ? Mam neodbytny pocit,ze jim dosud nikdo jasne nevysvetlil, co a jak a proc by vlastne meli delat,a co je ceka,kdyz praci odvedou dobre, nebo spatne. Mohu se pochopitelne mylit?

Stara vec: Hodnota ? Norma ? Benefit/Sankce?

Ostatne soudim, ze deficit radu neplati jen pro Ceskou televizi, ale pro vetsinu ceskych firem - a zacina to formalnim popisem prace, nad kterym poradne premyslet jest prece ztratou casu. Pak tam ma treba uklizecka napsano, ze jeji povinnosti je vytrit chodbu. Vedouci prijde, chodba SPINAVA a pani na kritiku logicky opaci, ze chodbu prece vytrela - to ma v  popisu. Neni lepsi uklizecce treba jen napsat, ze chodba ma byt CISTA, a  nechat na ni, zda ji vytre smetakem, vlastnim telem, nebo s uspechem povola na pomoc sily Bozi?

Jen dve veci jsou v kazde firme opravdu nejdulezitejsi - LIDE a PRAVIDLA. O pravidlech se vsak musi strasne moc premyslet.

Pravidla dnes v Ceske televizi jiste existuji a ja je nemohu hodnotit, protoze je dobre neznam. Je treba se na ne zblizka podivat, pouzit, co se osvedcilo, a po diskusi zavrhnout, co nefunguje.

Vsude dnes slysim volani kritiku Ceske televize po rozmetani vsech existujicich ridicich struktur, pry nefunkcich byrokratickych, ... dobra, tedy jak a proc nefunkcnich? Jakym zpusobem byrokratickych? Jen same nalepky?

Uvital bych, kdyby se do debaty zapojili cesti manazeri, treba i z nemedialnich oboru, jejichz hlas dosud neni prilis slyset. Management je obor sam o sobe a je v nem cely zivot co se ucit. Ja se stal manazerem v  roce 1991 v Ceske televizi, rovnou z novinare- filmoveho recenzenta, a  urcite jsem si myslel, jak to delam skvele. Kdyz se dnes za svymi mladickymi manazerskymi kousky ohlednu, je mi lehce mdlo. Az na manazerske skole v  Londyne jsem pochopil, ze na vetsinu z toho, co jsem vzdy vykonaval intuitivne, existuji davno ve svete osvedcena a vypiplana pravidla, ktera mohu v dane situaci pouzit - samozrejme jen kdyz chci a dobre je znam.

Verim, ze pribeh o tom, jak se ze  specialisty stal pres noc manazer, ktery se nahle musel starat o jine lidi a jejich pracovni zazemi, ridit a vest, motivovat, delegovat pravomoci , planovat, kontrolovat a vubec, a pekne v tom plavat, neni jenom muj.

Umime uz v Cechach tyhle veci dnes delat dobre?

Zorganizovat si praci tak,abychom nemuseli pracovat ve stresu a do noci ?

Unava, stres,ztrata sebekritickeho odstupu, milenka/milenec na pracovisti (kde taky jinde?) rozpadle manzelstvi, rozvod ? klasicky scenar.

Umime byt manazery nasich vlastnich zivotu?

Ha ha, kdo z nas manazeru ovsem verejne prizna, ze neco neumi.My, mnozi manazeri cesti, vazni a duleziti kravataci s kufriky a zdurelymi egy, budeme radeji az do smrti sve dovednosti umne predstirat, místo abychom klidne s podrizenymi chodili napr. do pocitacoveho Exceloveho kursu, aby nam asistentka nemusela tajne delat vsechny tabulky. Prozijeme pak falesne, kycovite zivoty. Tvarit se a nebyt?

Neni misto predstirani jednodussi a pragmatictejsi zacit na sobe poradne pracovat? "Vsichni mysli na to,jak zmenit svet, ale nikdo nemysli na  to, jak zmenit sam sebe", rikaval Lev Tolstoj.

Zmena je ale za  dvermi. Musime vsak na Kavcich horach otevrit okna, nasat cerstvy vzduch a vubec se poradne podivat ven, co se tam vlastne deje.

Myslim Lubos Beniak rekl o Ceske televizi hodne krutou, ale zamyslenihodnou metaforu - ze totiz v zasedackach CT jsou misto oken jen sama zrcadla.

Vsechno se meni a vyviji a ani Ceska televize se vyhnout zmene nemuze.

Pres vsechny snad poctive snahy pokracovatelu, je jeji model uz leta zakonzervovan v casech otce zakladatele Iva Mathe. Co bylo dobre tehdy, dnes uz nestaci.

Co dal se zakladnim organizacnim modelem CT?

Mnohe firmy ve svete si dnes uz jasne uvedomuji,ze vsechny spolecenske,technologicke,ekonomicke a politicke zmeny,ktere jejich cinnost ovlivnuji, neprobihaji ve skocich,ale neustale. Model rizeni rozvoje organizace Zmena -Klid na praci - Zmena - Klid na praci prestal fungovat.

Jenom firmy,ktere se umeji se stalou zmenou vyrovnat, uspeji. Trend dneska je jasny: receptem je tzv. "learning organization", termin pouzivany v teorii rizeni od dvacatych let, dnes Peter Senge, Chris Argyris, Alan Rogers, Greame Solomon, Jim Butler aj. Jmena bohuzel nabubrele predhodit musím, jinak se stezi mohu legitimovat pred "Akademii" a nikdo mi nebude verit. Takova je konvence.

Organizace, ktera se uci z okolni praxe i od svych zamestnancu. Jan Herring z  Futures Group a byvaly analytik CIA (takze by snad mohl neco vedet) tvrdi, ze 70% potrebneho know how v kazde, byt te nejhorsi firme,ve skutecnosti jiz mezi zamestnanci existuje - jen ho umet rozpoznat a vyuzit.

Organizace, ktera se neustale zlepsuje v kvalite a v efektivite, aktivne pomaha zamestnancum v dalsim profesnim rustu, ucenim se dozvida o sobe i  jak vylepsit proces uceni jako takovy.

Je treba zduraznit, ze  uceni dospelych lidi je vzdy a za vsech okolnosti nepovinne. Neznamena, ze sefove nazenou nebohe zamestnance do uceben.

Je prece k dipozici intranet, v televizi dokonce vnitrni televizni okruh. Uceni muze byt i rajc,verte mi.

Pokud prijdou do vedeni Ceske televize profesionalove, pak neni duvod mit ze ZMENY, ktera vzdy byla, je a bude kontroverzni, panicky strach.

Vzdyt mnohe zmeny, ktere podniky dnes ve svete zavadeji, slouzi prave zamestancum k jejich smysluplnejsi existenci na pracovisti. Je to proto, ze  je firmy tak miluji? Ale kde, jen si chteji ty dobre udrzet a z prumernych dobre udelat, i kdyz hrozi, ze jim pak odejdou? Dobre firmy dnes zamestnancum primo nadbihaji, kdyz vedi,ze jim ti nejschopnejsi a nejodvaznejsi stale vice utikaji na "volne nohy".

Eroze tuheho hierarchickeho systemu rizeni, stareho jak lidstvo samo,je pomalu ale jiste na postupu. Prichazi tzv. empowerment, nejjednoduseji vetsi svoboda zamestancu vuci jejich nadrizenym. Bylo by treba jeste pred deseti lety mozne, aby meli zamestanci moznost pravidelne hodnotit praci svych vedoucich, jak je to dnes "na Zapade" pomerne beznou praxi?

Svoboda muze byt i neprijemna. Kdo z nas v Cechach si troufne rici sefovi neco vecne a kriticky do oci?

Vetsi svoboda zamestnacu vsak ma smysl jen tehdy, je li vyvazena individualni odpovednosti za praci, ktera ma byt vykonana. Fraze? Asi ano, ale plati.

Odpovednosti kazdeho za sebe sama a za svereny ukol, za  jehoz spravne splneni zamestanec od organizace pobira na zaklade smlouvy plat.

V pripade Ceske televize jde navic jeste o sluzbu verejnosti, kdy zamestnanci jsou placeni primo z kapes obcanu -koncesionaru. Stohy papiru byly popsany o televizni sluzbe verejnosti, ale od nikoho ze zamestnancu Ceske televize jsem jestě verejne neslysel, ze slouzi. Nikoli pracuji, ale slouzi.

Kdyz Madeleine Albrightova pri nedavnych oslavach T.G.Masaryka v  Praze rekla, ze T.G.M. "slouzil jako prezident", lide se smali a mozna si mysleli, ze uz chudera zapomnela cesky.

Pevne doufam, ze  zamestnanci Ceske televize po zvoleni kompetentniho prozatimniho reditele stavku ukonci.

Pokud bych ja osobne mohl za sebe poslancum jednoho televizniho profesionala doporucit, pak sveho prvniho sefa v Ceske televizi pred deseti lety, Karla Kochmana.

Petr Ježek

Nic proti faktu, ze je takovy nazor vysloven. Ruzni lide v teto kauze vyslovili ruzne nazory, pocinaje temi, kteri od pocatku poukazovali na  fatalni neznalost problemu za strany nejhalasnejsich odpurcu Dusana Chmelicka, postoje zamestnancu CT, iniciativy CTVV a potazmo cele verejnopravni CT a verejne prezentace nazoru vubec pres zastance prava od principialnich a znalych az po selektivni a neznale, nekulturnimi primitivy z obou nazorovych taboru konce.

Rad bych pripomnel JC, ze kazdy cloveci nazor je subjektivni, a to do te miry, do jake se osobni pocity lisi od reality (i pocity mohou verne zobrazit realitu, coz se ale obvykle prokaze az po nejake dobe). Ma-li byt prispevek NS subjektivni, pak musi byt znacne nerealny z  hlediska popisovanych udalosti. Za jediny subjektivismus si na rozdil od JC dovolim povazovat miru vnitrni neefektivnosti hospodareni CT, kterou z podstaty veci nemuze dusledne prokazat zadny audit - je to veci tlaku koncesionaru, obchodnich partneru (jak naprosto korektne NS konstatuje), a predevsim kvality lidi a instituce jako takove. Co tedy vadi JC natolik, ze se ve svem nezbytnem komentari uchyluje k delsi polemice?

"Jenže Nikolaj Savický pomíjí skutečnost, že na demonstracích lidi nedemonstrovali za ČT, ale demonstrovali v dusledku svého, zcela uměle vyvolaného hněvu vůči ODS. Byli jistě všeobecně frustrovaní z opoziční smlouvy, i z ČSSD i ODS, ale novinářští vzbouřenci z ČT u občanů ČR uměle svým propagandistickým vysíláním a falešnou zprávou o údajném puči ODS u lidí vyvolali silný hněv vůči ODS a následné lidové emoce pak hrubě zmanipulovali ve spolupráci se čtyřkoaličními politiky ve svůj prospěch!"

Tolik JC. Cetl analyzu, ma k dispozici rocenky CT, ma k dispozici archiv vsech relevantnich vystupu k teto kauze, ma k dispozici sociologicke studie - ma, doufam, k dispozici i solidni pamet a intelekt. Proc tedy zatvrzele ignoruje prosty fakt, ze slozity organismus nelze ridit ani komentovat bez naleziteho poznani povahy a vyznamu teto slozitosti? Slozity totiz neni pouze organismus CT, moloch v  rade ohledu rovnoceny nejen velkym medialnim korporacim onoho "vyspeleho a efektivniho kapitalismu". Obdobnou slozitost ma i  socialni a politicky system v CR, k jehoz alergicke reakci doslo vlivem mizerne politicke zivotospravy. Jestlize neexistoval a neexistuje dobry duvod pro zasadovy boj proti neefektivnosti v CT, existuje rada dobrych duvodu pro obavy z mocenskopolitickych a ekonomickych kartelu. Jestlize viditelni politici ODS od pocatku cacky hajili neprilis duveryhodnou RCT a nektere, jim vyhovujici aspekty prava, pricemz vystavovali na odiv svou neznalost, palcem rizenou stranickou poslusnost (panove Payne a Kasl prominou), ignoranci reality a premiru buldozerovite snahy vydobyt si autoritu, muze se nekdo soudny divit tezi o "politickych zajmech ODS" jako iniciatoru kauzy CT? Kdyby se mezi jinymi damy a panove Dedeckova, Dostalova, Langer, Pleva, Zahradil ci Tlusty nechovali tak hloupe, ze jim spiklenectvi koukalo z ust (proti nim je "spacakova monitorovaci ceta" zabarskym stekem), jiste by si nevyslouzili spikleneckou nalepku od bezprostredne ohrozenych ucastniku sporu. Ze si verejnost pobourena denim kolem CT vylozila nehorazne zpusoby (nemocnych?) mocnych obecneji i  na ohrozeni svobody slova a vsivarnu politickych lzi oposmlouvy (ocividne zejmena z jedne strany), to je snad dilem vysilani vzbourencu? To snad ne! Dukazem byla spise Bobovize a ostatni media, resp. v nich vystupujici akteri.

NS velmi presne konstatuje nektere neuralgicke momenty kauzy. Takove vyvstaly s odvolanim Chmelicka (proc zase chteji menit veci jiz znaleho a komunikativniho direktora za dalsiho bourace po Puchalskem?), jmenovanim Hodace (jezismarja, zahradnikem je ten z kozlu nejkozlovatejsi!), poverenim Bobosikove (ta pujde pres mrtvoly!), vykriky Lagera, Dedeckove a Dostalove (chteji CT pro sebe, co jineho by tim minili?), poradami u Zelezneho (licence CT2 by se mu ted moc hodila!) ci panoptikem parlamentni rozpravy (vzdyt ta partaj je uplne mimo!)...

Pane Culiku, chcete-li si uchovat a dale budovat kredit nejen nezavisleho, ale take moudreho novinare a publicisty, drzte se faktu, logiky, konzistence postoju a nazoru a nevrhejte se do Macochy jen proto, ze to uz za komunistu nedoporucovali. To neni nezavislost, to je hloupost. Nicmene diky za zverejneni vseho relevantniho z obou stran, byt to neni zadne umeni nezavislosti...

Eugen Haičman

Jde mi o zneužívání zákona o zanedbání povinné výživy jako prostředku msty žen vůči svým bývalým manželům. Dítě o které v zákoně jde především, je zde bráno jako rukojmí. Je to jev velmi častý, velmi amorální a taky velmi nebezpečný. Opravdu ale nevím, že by se jím někdo někdy vážněji zaobíral.

Jen ve svém nejbližším okolí znám několik průkazných případů takového jednání. Jeden mám zmapovaný velmi podrobně. Stal se mému velmi blízkému příbuznému, což je nevýhoda, jelikož mohu být obviněn ze zaujatosti. Tato nevýhoda mi ale nebere právo, abych o celé věci psal. Kdyby mi podobný příběh vyprávěl ten nejšpinavější bezdomovec z hlavního nádraží, budu psát úplně totéž.

Mám k dispozici fakta, která dokáži doložit a celé jsem viděl navíc jaksi v "přímém přenosu". Za své výroky a závěry si ručím sám.

Toto není reportáž. Na základě konkrétních fakt chci ukázat obecnou podobu celého problému a zejména nechuť a neschopnost našich orgánů cokoliv byť jen vidět, natož pak řešit. Zároveň mlčky předpokládám, že Britské listy čtou pouze kultivované a inteligentní ženy, neboť mé další řádky budou obsahovat v podstatě návod k takovéto činnosti.

Zákon o zanedbání povinné výživy vznikal ve zcela jiných podmínkách než jsou ty dnešní. V době, kdy byla práce povinností, bylo vše jasné. Především byl jasný pojem nedbalost. Nedbalostí bylo nedbat všeobecné pracovní povinnosti. Dnes je vše komplikovanější. Kromě myšlení soudců. Obecně lze říci, že pokud se obě strany nedokáží dohodnout, nemá ten neplatící mnoho šancí. Takový stav jako momentální finanční tíseň naši soudci neznají. Je dokumentován případ podnikatele, jenž sice zkrachoval, ale stále musel platit několik tisíc na výživném.

V paternálním světě je žena vnímána jako slabší, jako ta, která musí být chráněna. Chránit jí je poviností muže. Muž, který selže, je zavržen a na jeho místo nastupuje společnost. V této podivné době mohou ženy pilotovat dopravní letadla, ale zároveň máme zákony a především myšlenkové vzorce hluboce zakořeněné v archaickém myšlení.

Případ, který chci popsat je na první pohled banálně jasný. Vzali se z lásky, on začal pít, ona utekla k mamince, on stále pil, rozvedli se, on stále pil, nepracoval a platil málo až neplatil vůbec. Věc došla k soudu, první rozsudek podmínka, druhý natvrdo. Zcela standardní příběh, jehož průběh by zpochybňoval leda šílenec.

Rád se tím šílencem stanu a pokusím se tento jasný průběh zpochybnit. Vezmu si na pomoc materiály, které mám k dispozici, především soudního charakteru a budu z nich citovat. Následně je doplním fakty, která problém uvedou do zcela jiného světla.

Dívám se do rozsudku o rozvodu partnerů. Dozvídám se jen, že muž pije a nosí málo peněz. Nezbývá tedy na jídlo a nájem. Nic více. Na vině je tedy on. Zde mám výhodu, že znám skutečný stav věcí a nemusím se domýšlet. Především peníze nebyly nikoli proto, že by je on propil, ale protože ona se nedokázala smířit s nižším životním standartem při nástupu na mateřskou dovolenou. A jelikož měla potíže, obrátila se, jako kdykoliv v případě jakéhokoliv problému, na maminku. Sešla se rodiná rada a hledal se viník. Jelikož peníze je přece povinen nosit manžel, je na vině on. Že tento byl půl roku nemocen a jeho příjmy se rapidně snížily, již nikoho nezajímalo. Zde se zaměňuje příčina za následek. Problémy neznikly kvůli jeho pití, nýbrž jeho pití vzniklo z neschopnosti vyrovnat se s jejich nepřiměřenými nároky..

Patologická závislost partnerky na svých rodičích byla tím skutečně destruktivním faktorem.

Rodiče parnerky rozhodli o neuměrně vysoké částce alimentů, ona to akceptovala a on se s tím smířil a přikývl. Chtěl se zachovat jako chlap. Člověk má dělat to, nač má sílu, říkávala ráda Olga Havlová.

Jenže i muž může mít rozvodu trauma. Jednak se mu rozbil svět, ve kterém žil a ještě byl neprávem ocejchován, jako ten z jehož viny bylo manželstí rozbito.

Vrátil se zpátky k rodičům a našel si sice dobře placené zaměstnání, ale náročné fyzicky i psychicky. Nezvládl jej. Samozřejmě. Jednal pod tlakem okolností. Dále už platí standardní schéma. Méně placené zaměstnání platí málo nebo vůbec. Manželka upomíná. On se pokouší o dohodu. Nezdaří se. A teď se zastavím.

Budu teď popisovat jednání druhé strany, které jsem neviděl, ale mám v ruce dokumenty, podle kterých jej dokáži rekonstruovat. Vidím to nějak takto. Jelikož "krkavčí otec" neplatí je třeba ho nechat zavřít. Takto skutečně určitá sociální skupina lidí dokáže uvažovat. Sešla se tedy rodiná rada a vymyslel se plán. Dostane prostě co proto. Ať každý ví, co je to za hajzla. Veškeré upomínky jsou mu posílány na korespondenčních lístcích, kde je vždy barvevně zvýrazněn dluh.Tyto lístky se nacházejí v mém archivu. Ať si každý pošťák přečte, jaký to je zmetek. Chytrá metoda jak zdecimovat člověka, beztak již dost na dně. Toto navíc silně zasáhlo jeho matku. Taková to věc je ale pro soud irelevantní.

Teď upozorňuji, že sice píšu, jako by se to toto stalo za jeden den, ale ve skutečnosti jen modeluji způsob jejich myšlení a chování. Dále je třeba dosáhnout, aby dostal, co nejvíc je možné. Metod, jak toho dosáhnout je více. Není těžké vytvořit zdání chudoby. Třeba odejít z práce a pracovat na černo. Nebo si od známého lékaře nechat napsat papír o nemožnosti vykonávat současnou práci a najít si méně placenou. Takovéto grify používá každý, kdo se snaží dosáhnout neoprávněných sociálních výhod.

Stejně tak jdou použít na "potrestání" neplatiče. Nebudu se o nich raději více rozepisovat. Mám vedle sebe žádost o výživné na manželku pro soud v městě X, kde ona bydlí. Jenže žádost řeší soud v městě Y, kde bydlí bývalý partner. Žádost se ruší, kdo by se takovou dálku táhl. Mám to zde černé na bílém. Soud v městě Y zastavuje řízení, neb jej navrhovatelka vzala zpět.

Trvám na tom, že dotyčná nikdy v žádné finanční tísni nebyla. Měl jsem možnost jí vidět a od poslední náštěvy se zdojnásobil její objem. Toto bylo skutečně sehráno a šlo o akt msty.

Náš zoufalec se pokouší alespoň o snížení částky výživného. Přikládá k ní potvrzení o výši svého příjmu. Soud mu odpovídá, že jej nezajímá, kde pracuje, jestli pracuje a kolik vydělává, ale že má platit tolik a tolik. Mám ten text v ruce, jen jsem jej přeložil ze soudnické hatmatilky do běžného jazyka.

Zasílá jí poloviční částku, než má, ona mu jí vrací a zároveň žádá stát o sociální příspěvek, jelikož je ve stavu nouze. I toto je pro soud irelevantní.

V lidském životě musí existovat jistá rovnováha. Člověk nemůže být stále úspěšný ani neúspěšný. Je li někdo ve vnitřní krizi, pronásledván obavami, je zákonité, že dělá více chyb. Je oslaben o vnitřní energii, je neustále ve znaménku minus. Pak už jen neúspěch střídá neúspěch. To co "ctihodné" soudy chápou jako nedbalost, je ve skutečnosti jedna ze zákonitostí lidské existence. Tuto zákonitost poznal snad každý vyjma hlupáka nebo někoho, kdo má padesátitisícový plat a doživotní definitivu.

Náš smutný hrdina již rezignoval. Nebudu ten příběh vyprávět dále. Chtěl jsem jej ukázat jen jako modelový, protože je nejčastší. A takovíto lidé také obývají naše věznice. Čeho se tím dosáhne. Je defakto odsouzen k doživotnímu trestu. Vrátí se z kriminálu obtížen ještě větším dluhem a jako psychicky zlomený člověk. Na nový start už mít nikdy nebude.

Čím se provinil? Pouze tím, že nezvládl určitou životní situaci. Na druhé straně se nenašla ochota ke kompromisu, naopak převládla touha po pomstě a mašinerie se rozjela. Zcela běžný případ. Tomuto se dříve říkalo umělá výroba trestné činnosti.

Díky soudcovské definitivě u nás vznikla nová nomenklatura. Nomenklatura naprosto odtržená od normálního občana, jak svědčí i mnou výše popsaný případ. Tato nomenklatura má nezasložená privilegia, velkou moc a přitom žádnou odpovědnost. Tady byl zničen jeden lidský osud, řekl bych železnou pěstí zákona. Formálně je totiž vše v pořádku. Ale, kde je spravedlnost či alespoň právo?

Jiří Procházka

Čtenář musí nabýt dojem (a o to autorům jde), že proti Valterové stojí Ústav státu a právu Akademie věd ČR - zde však o ničem nevědí (!), žádný znalecký posudek neprojednávali (ředitel Ústavu JUDr. Vladimír Balaš CSc. asi bude zprávu ČTK dementovat). Ze zprávy ČTK může čtenář usuzovat, že Ján Matejka je dlouholetým vědeckým pracovníkem Ústavu se zaměřením právě na pracovní právo, že je oprávněným znalcem, když ČTK se odvolává na jakýsi jeho posudek -skutečnosti: Ján Matejka je 25-letý mládenec z Prahy, který teprve před 6 měsíci (slovy šesti měsíci!) získal na plzeňské právnické fakultě titul magistra (tj. zatím bez doktorátu), teprve před 5 měsíci ho Ústav jako úplného začátečníka přijal na místo "vědeckého pracovníka" (podpisem pracovní smlouvy se samozřejmě vědeckým pracovníkem nestal) a to do oddělení soukromého práva (nikoli pracovního), před 4 měsíci začal navíc pobírat plat jako odb. asistent na plzeňské právnické fakultě atd. - věru čilý mládenec. Nemá žádnou praxi ani odborné zkušenosti z vědecké práce, nemá žádné další právnické zkoušky (ani rigorozum) ani odbornou publikační činnost (nepočítáme-li řadu populárních článků diskusní úrovně na i-serveru plzeňských studentů), není ani soudním znalcem atd. Na rozdíl od tohoto sebevědomého nováčka mám mnohaletou odbornou praxi, další právnické zkoušky, členství v prestižní právnické organizaci atd., takže označím-li zveřejněné výňatky z jakéhosi jeho posudku za pavědu, vím, o čem mluvím. Autor zprávy ČTK tvrdí, že advokáti Tomáš Sokol a Dagmar Burešová prý také zpochybnili právo Valterové řídit ČT (dokonce mluví o jejich právních posudcích) a totéž prý pak potvrdil Ústav SaP AVČR. Tak jako Ústav nic nepotvrdil, tak ani oba známí a věrohodní advokáti zřejmě nic takového neprohlásili a nenapsali - aspoň nic jsem ani v odborném, ani v běžném tisku nečetl - ovšem jejich prohlášení ad rem by bylo vítané.(Pokud vím, Tomáš Sokol se vyjádřil k něčemu jinému - k současné právní úpravě stávek u nás, což je vítané diskusní téma pro právní odborníky, nikoli však začátečníky typu Matejky).

Závěrem: tuto dezinformaci v Českých novinách pod hlavičkou ČTK podepsal Jakub Dospiva – z jakého přítmí se vynořil? (Mezi 15 redaktory Českých novin není). Kteří povstalci odkudkoli se na této dezinformaci veřejnosti podíleli? Kolik si účtuje Ján Matejka za "rozbor" a kdo to zaplatí? Předpokládám, že ČTK a povstalci neseznámí s mou odpovědí ty, kteří dezinformaci ČTK do sebe vsákli. Tak tomu bylo dosud a asi tomu tak bude i nadále.

Poznámka JČ: Potíž však je, že Jiří Hodač skutečně jmenoval Věru Valterovou svou zástupkyní pro dobu své nemoci, nikoliv pro dobu svého odstoupení. Jmenoval ji několik dní před tím, než odstoupil, a zřejmě neurčil, že ho má Věra Valterová zastupovat i po rezignaci.

Pavel Jonák

Jsou to velmi silná slova,pronesená dříve, než proběhlo nové přešetření případu, čili bez důkazu. Vyjádření je pikantní i tím, že pochybnosti o postupu policie se dotýkají současného ředitele služby kriminální policie ČR, plk.Kadeřábka, který zpochybněný zásah řídil.

V poslední době jsme si ve vztahu k policii zvykli pouze na oslavné pajány,pronášené hlavně dobrotivým ministrem vnitra a občas i prezidentem, udělování odměn a povyšování osvědčených komunistických policistů. Tak otevřené přiznání možnosti korupčního chování policistů z úst vysokého ústavního činitele je skutečně neobvyklé.

Přál bych si, aby pan ministr svá ostrá a nezpochybnitelnými důkazy nepodložená slova ustál. Bylo by to totiž k prospěchu policie. Podezření na korupcí ovlivněná pochybení policie se neomezují jen na případ Jiřího Kajínka. Různí stěžovatelé, žijící ve stínu svých jinak všedních životů, kteří nemají možnost těžit z něčím výjimečného osobního postavení, upozorňují na další podezřelé případy.

Média o podobných nepříjemných zvěstech obvykle cudně mlčí, protože patří k dobrému tónu žít s policií ve shodě. Přesto tamtamy veřejného mínění vytrvale udržují takové neblahé zvěsti při životě a ovlivňují tak nepříznivě názory občanů na strážce pořádku.

To policii jistě neprospívá. Pokud by se takové podezření prokázalo a byly z něj vyvozeny závěry proti jeho původcům do všech důsledků, podle sociálnědemokratické oblíbené zásady "padni, komu padni" vzrostla by důvěra občanů v péči tohoto státu o spravedlnost a veřejný pořádek.

Paradoxně by odhalení korupčního pozadí jednoho a raději více sporných trestních kauz přímo napomohlo ke zvýšení výkonnosti policie a tím opět k zlepšení jejího hodnocení veřejností.

Dopouští-li se skutečně policie korupčního jednání ve větším rozsahu, je to možné pouze proto, že v ní panuje nekázeň a nefungují vnitřní kontrolní mechanizmy.

Je to důsledek toho, že se policie jedenáct let po Listopadu stále chová jako orgán totalitního státu v tom smyslu, že se uzavírá před očima "civilistů" a stížnosti pokud možno vyřizuje tak, aby její pověst zůstala neposkvrněna za jakýchkoli okolností. Následně pak vzniká vnitřní atmosféra smířlivosti nejen k běžným nedostatkům, ale i k porušování zákona při výkonu služby.A to je živná půda pro nejrůznější zlořády, snižující obecnou výkonnost policie.

Jan Čulík se svém životopise zdůrazňuje investigativní charakter jeho dlouholeté publicistické činnosti, ve svých příspěvcích vyzdvihuje objektivnost jeho pohledu, zatímco jiným vyčítá zaujatost a snahu manipulovat. Poznámka, kterou přičinil na konec článku Martiny Opltové "Co by mohla mít v erbu Lobkowiczova strana" (BL 2.2.2001) však svědčí o tom, že se buď po přečtení článku Martiny Opltové prostě neovládl, nebo náhle zapomněl, co to je investigativní novinařina. Nejspíš se mu ale přihodilo obojí najednou.

Připsat za článek jiného autora silně urážlivou poznámku hrubě manipulující s fakty, je něco, co by si dobrý novinář, který má o sobě tak vysoké mínění, neměl dovolovat. Ale k věci. Jan Čulík napsal: "Škoda, že se Jiří Lobkowicz zdiskreditoval svým dlouholetým členstvím ve správní radě banky IPB. Je pozoruhodné, že má přesto drzost předstoupit znovu před veřejnost." Fakta říkají něco jiného.

Být investigativním novinářem, určitě bych vynaložil více úsilí a pokusil bych se zjistit o jaký druh společnosti se v případě IPB jedná. Není totiž obtížné zjistit, že IPB je akciovou společností, tudíž zřízenou podle Obchodního zákoníku. Ten stanoví orgány společnosti, kterými jsou především Představenstvo a Dozorčí rada. Takže jsem nikdy nemohl být členem správní rady IBP, kterou jak se zdá Jan Čulík zaměňuje za představenstvo. V letech 1992 až 1997 jsem byl členem dozorčí rady IPB. Nevím jak to vidí Jan Čulík, ale mezi členstvím v představenstvu a v dozorčí radě je z hlediska pravomocí podstatný rozdíl i pro neinvestigativního publicistu.

To však není to nejdůležitější. Považuji za zvláštní, že moje členství v dozorčí radě IPB Jan Čulík chápe jako "diskreditaci", pro kterou moji pozdější veřejnou aktivitu považuje za "drzost", což jiným veřejně aktivním členům dozorčí rady IPB velkoryse promíjí. Kladu Janu Čulíkovi otázku: Libuše Benešová se členstvím v dozorčí radě IPB také "diskreditovala"? Zřejmě ne, protože - v logice Jana Čulíka uplatněné na moji osobu - by muselo být grandiózní "drzostí" to, že přijala funkci předsedkyně Senátu a přinejmenším stejnou "drzostí" jako moje politická aktivita by muselo být její setrvávání ve funkci místopředsedkyně ODS. Tak silná slova na adresu Libuše Benešové jsem ale od Jana Čulíka nečetl. Že by měřil různým metrem? Tomu se mi nechce věřit.

Pokud jde o moje působení v dozorčí radě IBP, mezi mnou a ostatními jejími členy, včetně Libuše Benešové, by se jeden významný rozdíl přeci jen našel. Na základě doložených informací o nebezpečných aktivitách IPB a jejích dceřiných společností, které jasně ukazovaly na porušování elementárních pravidel bankovnictví (neexistující hranice mezi bankovními a investičními aktivitami, porušování svěřenecké povinnosti, poškozování akcionářů, zneužívání peněz akcionářů) a na soustavné porušování zákonů, jsem totiž 14. 4. 1997 v dopise adresovaném předsedovi dozorčí rady prof. Václavu Hoffmannovi sdělil, že pokud nebudou vznesená obvinění prošetřena a dozorčí rada neprodleně nepožádá o provedení nezávislého externího auditu, nebudu ochoten dále v dozorčí radě setrvat. Cituji z mého dopisu: "Za daných okolností se obávám, že mé další setrvání v dozorčí radě IPB bude podmíněno neprodlenou akcí ze strany dozorčí rady, která by vyšetřila obvinění vznesená v přiloženém matriálu. Tato intervence by měla spočívat v nestranném externím auditu vzhledem k nedostatku důvěryhodnosti vnitřních auditorů a představenstva IPB. Rovněž se domnívám, že je naší povinností informovat bankovní dozor ČNB a Ministerstvo financí".

Protože nic z toho, co jsem považoval za podmínku mého dalšího setrvání v dozorčí radě IPB, se neuskutečnilo a ani nebyla vidět žádná vůle k prověření podezřelých aktivit IPB, dne 20.5. 1997 jsem na členství v dozorčí radě IBP rezignoval. Dopis, ze kterého jsem citoval, jsem včetně přílohy obsahující konkrétní obvinění předal předsedovi vyšetřovací komise pro IBP Janu Kalouskovi. Jsem ochoten jej zaslat i Janu Čulíkovi. Totéž platí o mém rezignačním dopisu.

Věřím, že pan Čulík při psaní poznámky k článku Martiny Opltové "Co by mohla mít v erbu Lobkowiczova strana" jednal emotivně a tudíž neuváženě a že se mi jako správný anglický gentleman omluví nejen za šíření nepravdivých informací o mém postavení v orgánech IBP, ale též za urážlivá slova, která mi na základě těchto nepravdivých informací adresoval. Spokojím se s poznámkou pod tímto článkem. V opačném případě by si Jan Čulík měl dát do erbu dva metry různé délky, abychom věděli, co můžeme v budoucnosti očekávat. Pevně věřím, že to nebude třeba.

Jiří Lobkowicz

Jan Nekovar

Takovy je titulek clanku Jiriho Skuby, ve kterem komentuje vysledky mezinarodnich testu matematickych schopnosti zaku 8.trid, zvlaste pak podstatne rozdily ve vysledcich chlapcu a divek z CR. Snazil se argumentovat vrozenymi rozdily mezi obema pohlavimi. V poznamce J. Culika byly tyto nazory oznaceny za urazlive a diskriminacni vuci zenam. J. Culik mimo jine prohlasil, ze

"Jenze zkusenosti z jinych zemi proste ukazuji, ze tyto rozdily mezi pohlavimi proste neplati. Moje starsi dcera je velmi nadana matematicka, i kdyz to nechce delat. Znam celou radu velmi dobrych pocitacovych programatorek. V - relativne otevrene - Velke Britanii ..."

Jedna vlastovka jaro nedela - je treba studovat vetsi vzorek. Ale kdyz uz jsme u tech konkretnich prikladu, vzpominam si na jednu z nasich byvalych studentek, ktera musela pred maturitou dochazet ze sve divci skoly na hodiny matematiky do chlapecke skoly, nebot v divci skole se matematika na prislusne urovni neucila (slo o skolu v Anglii, nikoliv ve Skotsku; skolstvi v Britanii neni homogenni).

Jelikoz se matematikou zivim, mam jisty prehled o tom, kolik je mezi mymi kolegy kolegyn. Je zajimave, ze podil zen mezi profesionalnimi matematiky se v ruznych zemich velmi lisi. Podle mych zkusenosti je nejvetsi procento matematicek ve Francii, naopak velmi male v Nemecku a Velke Britanii.

To znamena, ze tu hraji nezanedbatelnou roli "kulturni faktory", o cemz svedci i skutecnost, ze ruzne etnicke ci nabozenske skupiny nejsou mezi mymi kolegy zastoupeny ve stejne mire jako v celkove populaci.

Myslim, ze vetsina dospivajicich lidi se o sve budouci kariere rozhoduje pod velkym vlivem sveho okoli (at uz rodiny ci vrstevniku), a to nejen podle svych schopnosti, ale hlavne podle toho, jaky je zebricek hodnot, ktere toto okoli uznava.

To ale neznamena, ze mezi ruznymi etniky, pohlavimi atd. nemohou byt jiste rozdily v urcitych schopnostech. S politickou korektnosti, tak jak ji presentuje J. Culik, ale ani s nekorektnosti se daleko nedostaneme.

Dosti ale planych reci; pro milovniky statistik prikladam vysledky zkousek na Univerzite v Cambridgi v roce 2000. Odtud vyjimam vysledky tykajici se matematiky a prirodnich ved:

Tabulka 14 (pocet studentu)

matematika (1999-2000): muzi 654 zeny 158

Tabulka 21 (vysledky zkousek - muzi)

matematika 1.rocnik: I 65 (33.9%) II.1 82 (42.7%) II.2 37 (19.3%) III 8 (4.2%)

matematika 2.rocnik: I 55 (30.2%) II.1 72 (39.6%) II.2 44 (24.2%) III 7 (3.8%)

matematika 3.rocnik: I 62 (37.1%) II.1 69 (41.3%) II.2 32 (19.2%) III 4 (2.4%)

prirodni vedy 1.rocnik: I 86 (28.2%) II 199 (65.2%) III (6.2%)

prirodni vedy 2.rocnik: I 94 (25.9%) II.1 121 (33.3%) II.2 120 (33.1%) III (6.3%)

Tabulka 22 (vysledky zkousek - zeny)

matematika 1.rocnik: I 7 (13.7%) II.1 20 (39.2%) II.2 12 (23.5%) III 11 (21.6%)

matematika 2.rocnik: I 7 (17.9%) II.1 10 (25.6%) II.2 18 (46.2%) III 4 (10.3%)

matematika 3.rocnik: I 6 (13.0%) II.1 23 (50.0%) II.2 15 (32.6%) III 2 (4.3%)

prirodni vedy 1.rocnik: I 58 (22.5%) II 180 (69.8%) III 20 (7.8%)

prirodni vedy 2.rocnik: I 58 (23.1%) II.1 89 (35.5%) II.2 97 (38.6%) III 7 (2.8%)

Na vysvetlenou: studenti skladaji (pisemne anonymni) zkousky az na konci skolniho roku; jejich vysledkem je jedina znamka. Vetsina studentu dostane znamku I (nejlepsi) ,II nebo III; v nekterych predmetech je znamka II rozdelena na II.1 (zhruba 2+) a II.2 (zhruba 2-).

Jak si lze povsimnout, prirodni vedy studuje priblizne stejny pocet zen jako muzu, a jejich vysledky u zkousek se procentualne prilis nelisi.

S matematikou je to uplne jinak: za prve ji studuje asi ctyrikrat vice muzu nez zen, ale zatimco asi tretina muzu dostane nejvyssi znamku "I", plati to jen asi o sestine zen.

Cim to je? Je uz samotny format zkousek diskriminacni vuci zenam, jak tvrdi nekteri? Anebo je rozlozeni matematickych schopnosti v tomto velmi extremnim vzorku populace (a to nejen britske; rada studentu je ze zahranici) ruzne mezi zenami a muzi?

Jan Nekovar

Dalibor Matušínský

Pokud by však pan Škuba vycházel z různých psychologických studií, zřejmě by jej pan Čulík nemohl tak snadno označit za někoho, kdo diskriminuje a uráží ženy. Všechny tyto studie potvrzují, že ženy (a dívky) mají lepší paměť než muži, zato horší prostorovou představivost a technické uvažování. Proto mají holky lepší známky na gymnáziích a vysokých školách, kde je studium založeno na vstřebávání ohromného množství informací (např. literatura, jazyky, historie, zeměpis), zato kluci v předmětech, kde je vyžadováno spíše logické uvažování a praktické uplatnění znalostí.

Během studia na gymnáziu jsem měl několikrát možnost zažít situaci, kdy spolužačka znala všechny vzorce, ale nedokázala je použít, zato její spolužák, který od ní tyto vzorce musel opsat, příklad vyřešil. Kapitolou samou pro sebe je deskriptivní geometrie.

Úplným neštěstím pak jsou učitelky (i učitelé, ale u nás je na školách silná feminizace) matematiky, fyziky a chemie, které tyto předměty dostaly “přiděleny” během studia. Většinou jim příliš nerozumí a tak se omezují na to, co jim jde – na biflování vzorců a definic. Jelikož učení se nazpaměť jde lépe dívkám, dosahují u takových učitelů (a učitelek) lepších známek, byť jejich faktické zvládnutí těchto předmětů je mizerné. Zato kluci, zvláště pokud je baví například modelařina nebo elektronika, se některé věci naučí sami, prostě proto, že je potřebují a baví je to. Jistě, neznají poučky a definice. Proto mají špatné známky.

Domnívám se, že zde je příčina rozdílných výsledků chlapců a dívek při srovnávacích testech. (Přičemž nepochybuji, že ty dívčí měly mnohem hezčí úpravu.)

Je samozřejmě nesmysl omezovat postavení žen jen na výchovu malých dětí (i když kojence mnohem lépe utiší matka – kdo nevěří, ať to zkusí. Kojenec je “naprogramován” na její hlas, vůni, zvuk jejího srdce, navíc matka je od přírody vůči dětem shovívavější a trpělivější, to se prostě nedá nic dělat). Jejich silná parketa zřejmě bude právě v uplatnění lepší paměti a jazykových schopnostech. Tím samozřejmě nechci říci, že žena nemůže být matematičkou – pokud jí to jde a baví jí to, nikdo jí to přece nezakazuje.

A tvrzení, že mezi nejlepší podnikatele pronikla řada úspěšných podnikatelek-ale to přece nemusí nutně znamenat, že mají talent na matematiku, nebo ano?