Hranice svobody projevu:

Mají být na univerzitní půdu zváni extremisté?

Podobně jako v Praze na filozofické fakultě, na Oxfordskou univerzitu měl být pozván extremistický historik David Irving, který zpochybňuje masové vyvražďování židů za druhé světové války. Debata však byla zrušena. Deník Guardian včera otiskl argumentaci Neda Temkeho, který toto rozhodnutí chválí. Temko je však zaujatý: je to šéfredaktor židovského listu The Jewish Chronicle. Shrnujeme.

V hodině jedenácté zrušil Oxford Union, Svaz oxfordských studentů, který se sám charakterizuje jako "nejvýznamnější debatní společnost na světě" plán pozvat k debatě Davida Irvinga. Předsedkyně Svazu Amy Harlandová však konstatovala, že je "rozhněvána", že byla nucena debatu zrušit. Odsoudila oponenty Svazu jako cynické politické manipulátory, kterým nejde o dobro oxfordských studentů.

David Irving byl v internetové informaci o plánované diskusi charakterizován jako "kontroverzní vojenský historik", který nedávno musel čelit "soudnímu stíhání za to, že popírá holocaust". Měl se účastnit debaty na téma zda je či není správné "omezovat svobodu projevu extremistů".

Zda stálo či nestálo za to pozvat pana Irvinga, to je, jak by asi řekli činitelé Svazu, otázkou debaty Avšak vysvětlení Amy Harlandové, zaujatě prezentovaná charakteristika Davida Irvinga a téma vybrané pro diskusi, to všechno vyvolává širší otázky. Zaprvé k samotnému panu Irvingovi. Ano, je to historik a ano, je kontroverzní. Ale co to "soudní stíhání ohledně jeho popírání holocaustu"? Amy Harlandové nějak uniklo, že to tak vůbec nebylo. Byl to naopak David Irving, který zahájil soudní stíhání pro pomluvu proti americké historičce Deborah Lipstadtové. Ta totiž napsala ve své knize, že Irving úmyslně zkreslil historické dokumenty a stal se "jedním z nejnebezpečnějších mluvčích, kteří popírají holocaust".

Irvingovo soudní stíhání Lipstadtové za pomluvu - on zaútočil na svobodu projevu někoho jiného, nebylo to obráceně - nakonec skončilo pro něho drtivou porážkou u Nejvyššího soudu. Soudce výslovně zdůraznil, že David Irving "systematicky a úmyslně manipuloval historické důkazy". Podle soudce je Irving "antisemita a rasista" a stýká se s "pravicovými extremisty, kteří podporují neonacismus".

Je tedy podivné, že nejvýznamnější debatní společnost na světě buď nevěděla o skutečné podstatě svého hosta a o jeho nedávné soudní prohře, anebo se o to nezajímala. Ať už z nevědomosti anebo z cynismu, výsledkem plánované debaty by bylo nejen poskytnout legitimitu oxfordského debatního svazu rasistovi, ale i podpořit ho jako oběť snah omezovat svobodu projevu.

Samozřejmě existuje potenciálně zajímavá a důležitá debata o svobodě projevu a o tom, jak by ji demokracie měla spojovat s názory extremistů. Mým vlastním názorem - jako šéfredaktora novin a jako Američana, který byl vychován v přesvědčení, že právo na svobodu projevu musí být nedotčené - je to, že svoboda projevu musí být základní zárukou každé autentické demokracie, což je názor, který - a to je relevantnější pro plánovanou oxfordskou debatu - Deborah Lipstadtová vždycky sdílela.

Ano, velmi zřídka se vyskytne potřeba reagovat na tlak skutečného světa omezením této svobody. Ale rozhodujícím není, zda jsou slova, o něž jde, odporná a zavrženíhodná: svoboda projevu by ztratila veškerý svůj význam, kdyby ochraňovala jen názory, s nimiž údajně tolerantní a rozumná společenská většina souhlasí. Otázkou je, zda potenciálně nebezpečná slova mohou vést k nebezpečným činům.

V tomto kontextu se mi zdá, že odpověď na otázku, kterou údajně hledal Oxford, je jasná. V případě Davida Irvinga musí být nejlepší a nejbezpečnější reakce demokratické společnosti jeho slova nezakazovat, ale odhalit je, tak jak to učinil u soudu výše citovaný soudce. Říci otevřeně, co jeho slova znamenají a co je on sám za člověka.

Je překvapující, že Irvinga oxfordský debatní svaz pozval až poté, co byl Irving odhalen. Jednou věcí je neomezovat Irvingovu svobodu projevu, a úplně jinou věcí je poskytnout platformu člověku, o němž bylo u Nejvyššího soudu zjištěno, že je to rasista, antisemita a historik, který zkresluje fakta, oznámit debatu zkreslenou charakteristikou hosta, špatně informovat o soudním procesu a vybrat pro debatu téma, pro něž je Irving jedním z nejméně kvalifikovaných osob.

To, že Irvingovo zkreslování holocaustu uráží mnoho lidí, organizátory této debaty neznepokojovalo. Tato hrubá necitlivost je sice smutná, ale není to ve svobodné společnosti zločin, ani by jím to v ní nemělo být.

Avšak intelektuální fušerství, které charakterizovalo téměř všechny rysy plánované debaty - a tvrzení Amy Harlandové, že zrušení debaty je útokem na svobodu projevu, je stejně zkreslující jako internetové informace této "nejvýznamnější světové debatní společnosti" o "kontroverzním historikovi", od něhož se, jak se zdá, chtěla debatní společnost poučit o demokracii.