Zaujatá reportáž z Kanady III.

V Quebec City to neskončí

Judy Rebick

"Má generace nevěří tradičním politickým institucím, které nás reprezentují", řekl mi jeden mladý muž, když se mi pokoušel vysvětlit, co se minulý víkend stalo v Quebec City.

Ptala jsem se, proč se on a tisíc dalších většinou mladých lidí minulý víkend neustále vracelo do nebezpečných zón v Horním městě. Toho mladíka znám. V každodenním životě nesnáší, když někdo rozčileně zakřičí. Stejně tak nemá rád dav.

Už minulý víkend on a tisíc lidí jako on snášeli po celý čas salvu slzného plynu za salvou, riskovali zásah plastikovými projektily, uvěznění a intenzivní emocionální konfrontace s policií. Nepodílel se na vrhání kamenů na policisty, ale podporuje ty, co tak činili.

Montrealský taxikář, který mi pravil, že to bylo na obou stranách - ze strany policie i protestujících - jen promyšlené divadlo, na místě nebyl. Možná to tomu tak na začátku mělo být. V pátek protestující, mnoho z nich v pestrých kostýmech a téměř všichni (až na pár) v karnevalové náladě, pochodovalo za zpěvu a skandování šest mil od univerzity k perimetru. "La cloture", jak jej nazývají Quebečané, nehezký řetězový plot rozdělující nádherné město, se stal symbolem jejich nespokojenosti s politickým systémem, který odmítá naslouchat jejich hlasu.

Když padla část plotu, většina lidí byla opatrná. Někdo prošel a hrstka lidí začala házet kameny na postupující policii. Většina zůstala na svém místě a dívala se co se stane. Vše začalo eskalovat s prvním přísunem plechových nádrží se slzným plynem. To, co začalo, byl velkolepý tanec, který pokračoval celý páteční den. Nebyly to žádné výtržnosti. Demonstranti projevili neobyčejnou disciplínu. Odsunuli se z ulice do bezpečí, když tryskal slzný plyn a vrátili se hned, jak byli schopni znovu vidět. Policie byla rovněž zdrženlivá. Tak to pokračovalo celé hodiny.

Ale v sobotu se vše změnilo. Quebecká Ligue des Droits et Libertes (Unie občanských svobod) viní policii z vystupňování taktik, které vedly k sobotnímu nárůstu násilí. Policie zkouší obvinit známého aktivistu Jaggi Singh. Singh je stále ve vězení kvůli vykonstruovanému obvinění. Formálně byl obviněn z držení nebezpečné zbraně. Tou zbraní byla rekvizita katapultu vyrobená surrealistickou skupinou z Alberty, kterou střílel do policejních řad plyšové medvídky. Článek a fotografie k falešné středověké zbrani lze shlédnout na www.rabble.ca. Někteří chtějí věřit tomu, že to byla hrstka výtržníků, která podněcovala ostatní.

Co je však důležitější, je sobotní zhroucení vlády zákona. Podstatná a důležitá část populace vypověděla svůj souhlas s tím, být ovládána. Stát byl redukován na to, co Karel Marx označil za jeho základ, útvar ozbrojených lidí.

Na dvou místech bojovali protestující se zásahovou jednotkou celé hodiny, přičemž scény vypadaly spíše jako Severní Irsko než Quebec. Ne více než stovka se účastnila v předních řadách házení kamenů, ale tisícovky jí podporovaly plakáty a bušením kameny do zábradlí a sloupů v ohlušujícím solidárním představení. Policie většinou útočila na mírumilovné demonstranty, kteří jen blokovali ulice. Zdravotníci, kteří pomáhali demonstrantům s vyplachováním očí po zásahu slzného plynu, byli mezi nejčastějšími cíli policie.

To se už se stalo dříve. Na mysl se dere Oka, dočasné příměří mezi válečníky Mohawků a armádou. Mohutné hnutí za samosprávu původních obyvatel, které již nemohlo být přehlíženo, se objevilo po Oka. Jiným příkladem je Zákon o válečných opatřeních. Vyvolal široké hnutí za suverenitu, které o třicet let později pokračuje v boji za své cíle. To se stalo v Chicagu roku 1968. Nespoutaní pouliční demonstranti proti sjezdu Demokratické strany se stali zlomem v hnutí mládeže, který měl hluboký a dlouhý dopad na naši kulturu.

Quebec City se možná ukáže jako dokonce ještě důležitější. Zatímco mladí bojovali nahoře s policií, desetitisíce demonstrantů z odborových, ženských, ekologických a mezinárodních rozvojových organizací, studenti a kulturní sdružení pochodovaly dole městem. Organizátoři se obávali, že lidé budou vylekaní násilím, ale ve stovkách autobusů z celého Quebecu a Kanady přijelo o tisíce více lidí, než se čekalo. Zatímco někteří byli násilím rozzlobeni, ostatní slibovali, že příště budou stát s mladými lidmi vedle sebe.

Během předchozího týdne 1200 delegátů z celého amerického kontinentu utvořilo společnou platformu a společnou strategii proti nedemokratickým obchodním ujednáním. To co se vynořilo, je masové a rozmanité hnutí za demokracii a rovnost proti vládě korporací a pro mnohé též proti kapitalismu. V jeho čele jsou mladí lidé.

Kanada po Quebec City už nebude stejná. Politikové zavrhují tyto události na vlastní riziko. Mladí lidé bojující s policií jsou ti nejlepší ze své generace. Přijeli z celého kontinentu, aby se postavili za demokracii a proti vládě korporací. A byli svědky hlubokého selhání demokracie, které posílilo jejich názor, že stávající politické instituce musí být radikálně přeměněny.

Leták, který byl tento týden rozdáván na slyšeních o kauci, říká vše - "nezačalo to v Seattlu a neskončí to v Quebecu".