![]() |
Co je nového v České republice
Výběr textů z posledních dní: Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.Mnichov, Chamberlain, Sudety, Havel a Kavan
V Británii triumfovali před šedesáti lety v Mnichově ustupovatelé před tyrany. Britové z toho dodnes mají špatné svědomí. Ale představte si, jaké májí v té věci pocity Češi...
V týdeníku Observer napsal znalec Německa a středovýchodní Evropy Neal Ascherson v předvečer návštěvy Václava Havla do Británie a při příležitosti šedesátého výročí Mnichova tento komentář:
Je tomu šedesát let, co Británie a Francie ustoupily v Mnichově Hitlerovi. O dva dny později se převalila vlna německých vojsk přes československou hranici a zmocnila se Sudet. O sedm let ouději, když vyklopýtala smutnější a pohublejší Británie z druhé světové války, lidé předpokládali, že se Mnichov stane lekcí, na jakou nikdy nezapomenou. Čím více ustupujete diktátorům, tím více po vás chtějí.
Kosovo, Bosna, Suez? Poučení bylo využíváno i zneužíváno. Poučení bylo neobyčejně posíleno v lidovém povědomí absolutně neporazitelnou směsicí arogance a hlouposti, kterou projevil Neville Chamberlain. Od té doby se pokoušejí pravicoví historikové vytvořit nového Chamberlaina Velikého, státníka, který prý viděl daleko do budoucnosti a obětoval svou kariéru v marné snaze zachránit impérium. Ale lidová paměť měla pravdu.
Pokud o tom pochybujete, podívejte se pořádně na Chamberlainův arogantní úsměv, když odlétal do Mnichova. Je zaznamenán v nynějším televizním seriálu Studená válka, který se právě vysílá na BBC 2. ("Když jsem byl malým chlapcem," říká Chamberlain novinářům, "naučili mě, abych se pokoušel znovu, znovu a znovu.") Ve svém novoročním projevu 1. ledna 1939 rekapituloval Chamberlain předchozích 12 měsíců. Uvedl: "Byl to rok, charakterizovaný neobyčejně silnou dobrou vůlí v pozadí, takže nejsou naprosto žádné důvody k pesimismu..."
Zítra přilétá do Londýna prezident Václav Havel na čtyřdenní oficiální návštěvu. Spolu s ním přicestují někteří členové nové sociálně demokratické minoritní vlády v České republice, včetně ministra zahraničních věcí Jana Kavana. Výročí je pozoruhodnou dobou k takové cestě.
Prezident je příliš moudrý na to, aby tuto záležitost zveličoval. Pouhé dva roky po ostudném Mnichově vykopl Chamberlaina a většinu ostatních "viníků z Mnichova" Churchill z vlády. Takže by bylo nevhodné, kdyby začali Češi mluvit o odpuštění. Avšak Havel o této záležitosti v Británii už mluvil, při předchozí návštěvě, a ukázal, že dobře chápe trvající morální trauma, které vyryl Mnichov do britské duše. Francouzi už nad Mnichovem dávno pokrčili rameny, ale v Británii ta rána stále bolí.
Nejhorší je, že Češi byli připraveni se bránit. Toto výročí nahromadilo znovu všechny staré argumenty, zda měla obrana šanci na úspěch. Někteří britští historikové zdůrazňují, že Hitlerův Wehrmacht ještě nebyl připraven na to, aby bojoval válku v Evropě, a že skupina jeho vedoucích vojenských činitelů byla připravena vzepřít se, kdyby bývala Francie a Británie zaujala vůči Sudetům pevné stanovisko. Jiní tvrdí, že jsou to všechno romantické spekulace ze zpětného pohledu, jejíž účelem je mučit naše svědomí. I kdyby Británie a Francie své závazky splnily, Stalin by asi nesplnil svoje závazky. Bývala by ona tolik vychvalovaná česká opevnění zadržela německá tanky a letectvo, které byly už vycvičené ve skutečné válce ve Španělsku? A nakonec ještě, kdyby nepřátelé Německa skutečně vyhráli evropskou válku, která by začala v roce 1938, Československo by bývalo zničeno jako první. To, zdá se, diktuje rozum. Avšak musí mít rozum poslední slovo?
Československé záložní jednotky byly mobilizovány a přesunuty k sudetským hranicím. Jeden můj český přítel mi jednou řekl: "Pamatuju si, jak duněly boty záložních vojáků dolů po schodech v našem bloku, když odcházeli na frontu. A - víte - mám nyní dojem, že to byl poslední reálný zvuk, který jsem ve svém životě slyšel."
Nyní, po čtyřiceti letech komunismu, se v Praze znovu ozývají reálné zvuky. Vrátily se v listopadu 1989, když lidé stáli na Václavském náměstí a cinkali klíčemi, aby dali režimu najevo, že jeho čas už uplynul. Jiným reálným zvukem je Havlův hlas. Je to hlas, který je v těchto dnech často slabý a ochraptělý nemocí. Ale to, co říká, šokuje a znepokojuje jeho spoluobčany Čechy. Nikoliv proto, že by často nesouhlasili. Ale proto, že Havel říká nahlas, co si Češi myslí soukromě.
Onehdy například Havel konstatoval, že se Československo po Mnichovu mohlo a mělo bránit. Lidé a armáda byli připraveni k boji. Prezident Beneš udělal v roce 1938 vážnou chybu, se se sklonil před mnichovskou dohodou a nařídil svým jednotkám nebojovat. Jizvy, která ta kapitulace zanechala na českém národě, jsou znatelné dodneška.
Havel možná podcenil strašlivé dilema, jemuž Beneš čelil poté, co ho Británie a Francie zradily. Má ale pravdu, když hovoří o těch jizvách. Češi proti Hitlerovi nebojovali, když v březnu 1939 okupoval zbytek Československa (kromě hrstky odvážných vojáků u Ostravy, kteří neuposlechli rozkazu a stříleli proti Němcům). Češi se nepostavili se zbraní v ruce ani proti invazi Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Racionálně řečeno, bývala by to celonárodní sebevražda, kdyby to učinili. Ale hanba stále proniká do kostí a bolest se stále projevuje v tom, co čeští státníci dělají a říkají.
V Londýně budou Havel a Kavan hovořit o české zahraniční politice. Jejich nejvyšší prioritou je vstup ČR do Evropské unie. Ale vstup do EU vyžaduje dobré vztahy se všemi státy EU, zejména s Německem. A záchvaty emocí na obou stranách způsobují, že jsou česko-německé styky bouřlivé.
Miloš Zeman, nový sociálnědemokratický premiér, uvedl, že je vyloučeno, že by rodiny 2,5 miliónu sudetských Němců, vyhnaných po válce, mohly být odškodněny. Většina z nich byli nacisté, uvedl, a sudetoněmecká liga v moderním Německu je "extrémistická". Liga reagovala tím, že prohlásila - neodpustitelně - že Češi za německé nadvlády vlastně netrpěli. Edmund Stoiber, premiér Bavorska, kde žije a hlasuje většina přežívajících vyhnanců ze Sudet, pohrozil, že bude bránit vstupu ČR do EU.
Jako ministr zahraničních věcí se Jan Kavan už pokusil uklidnit tyto rozjitřené pocity. Ale protože je Kavan sám napůl Britem a napůl Čechem, ví moc dobře, jak obtížné je zacházet s ranou Mnichova. Daleko větší zrady následovaly po roce 1938. A přesto právě tato rána se nehojí, ať jsme Němci, Češi nebo Britové. O šedesát let později jsou strach, smutek, trpkost a hanba Mnichova pořád v naší krvi.
Havel "v předvečer setkání s Tony Blairem útočí na Británii"
Toto napsal z Prahy Francis Harris, reportér pravicového týdeníku Sunday Telegraph (který vlastní kanadský tiskový magnát Conrad Black). JČ
Otevřeně se projevující český prezident Václav Havel zpochybnil právo Velké Británie na permanentní křeslo v Radě bezpečnosti OSN, a to v předvečer své státní návštěvy do Londýna, která se uskuteční tento týden.
Je zcela jisté, že Havlovy kontroverzní výroky budou iritovat jeho hostitele. Bývalý dramatik a disident, který se setká s královnou a s Tony Blairem během cesty do Británie, která začíná v pondělí, argumentoval, že by Evropská unie měla přijmout jediné křeslo, aby země jako Indie "s více lidmi a s více etnickými skupinami" mohly vstoupit do Rady bezpečnosti. Havel uvedl, že Evropa má příliš mnoho zástupců v Radě bezpečnosti, že tam mají křesla Británie i Francie a o dalším pro Německo se uvažuje.
Činitelé na Pražském hradě uvedli, že si jsou dobře vědomi, že Havlova slova nebudou v Británii vídána. I české ministerstvo zahraničních věcí se distancovalo od Havlových slov a uvedlo, že Praha schvaluje, aby Německo získalo křeslo v Radě bezpečnosti, ale zároveň nadále podporuje i britské a francouzské členství.
Havlovy návrhy jsou překvapujícím políčkem Tonymu Blairovi, které měl dosud velký zájem zdůrazňovat své vznikající přátelství s nejvýznamnějším politickým představitelem východní Evropy.
Podle jednoho Havlova poradce není důležité, kdy Havel vyslovil tyto svoje názory. Poradce uvedl: "Není to velmi diplomatické, ale toto je muž, který říká, o čem si myslí, že je to správné. Jedná jako intelektuální provokatér, vznáší myšlenky i tehdy, kdyý ví, že to zraní pocity některých zemí."
V posledních letech se český prezident názorově projevuje stále více jako nekonformní individualista. Blízcí přátelé konstatují, že poté, co téměř nepřežil celou řadu vážných nemocí, začal Havel říkat otevřeně, co si myslí.
Havel vyjádřil své názory ohledně Rady bezpečnosti OSN minulý týden na jedné "konferenci intelektuálů", kde byla přítomna také Hillary Clintonová a Henry Kissinger, bývalý americký ministr zahraničních věcí. Havlovy poznámky vyvolají v Londýně nelibost, kde všechny politické strany souhlasí, že křeslo v Radě bezpečnosti OSN umožnuje Británii mít ve světě větší vliv, než jaký si zaslouží.
Třídenní návštěva Václava Havla do Británie byla připravena tak, aby odrážela britské přátelství vůči muži, který strávil pět let v komunistických vězeních a pak stál v čele revoluce v roce 1989. Součástí návštěvy je cesta do Severního Irska a udělení čestných titulů na univerzitách v Oxfordě a v Glasgow. Havel také stráví večer s dramatikem Tomem Stoppardem a přáteli.
Helsinský výbor amerického Kongresu znovu požaduje, aby bývalé totalitní země vrátily neprávem konfiskovaný majetek
V úterý přijala americká Sněmovna reprezentantů rezoluvi, kterou sposoroval spolupředseda Helsinského výboru amerického Kongresu republikán Christopher H. Smith. Rezoluce požaduje, aby se bývalé totalitní země začaly zabývat problémem majetkových nároků, pocházejících z ilegálních a neodškodněných majetkových konfiskací. Rezoluci také sponsorovalo několik dalších činitelů, viz níže, anglický text zprávy Helsinského výboru.
Podle Christophera Smithe plenily totalitní režimy ve střední a východní Evropy majetek jednotlivců a náboženských komunit po většinu tohoto století. Vláda Spojených států obyčejně požaduje odškodnění od cizích vlád pouze jménem žadatelů, kteří měli americké občanství v době, kdy jim byl zkonfiskován majetek. Žadatelé o vrácení majetku, kteří nebyli americkými občany, když jim byl jejich majetek zkonfiskován komunistickým totalitním režimem nebo jinými totalitními režimy, musejí žádat o restituce či o odškodnění podle domácích zákonů svých bývalých zemí, i když se později stali naturalizovanými americkými občany. V této situaci "má Kongres roli v tom, že pomáhá majitelům, zbaveným majetku žádat o jeho navrácení v jejich rodné zemi a existuje reálná možnost, že se dospěje k spravedlivému řešení," řekl Smith.
I když některé země ve střední a východní Evropě schválily zákony o restitucích či o odškodnění, tyto zákony často nejsou efektivně realizovány. Kromě toho, restituční a odškodňovací zákony v Chorvatsku, v České republice, v Litvě, v Lotyšsku, v Rumunsku, na Slovensku a v dalších zemích obsahují diskriminační ustanovení, týkající se trvalého pobytu na území dané země anebo ustanovení o občanství. Některé země se otázkami zkonfiskovaného majetku ještě vůbec nezačaly zabývat. Spolupředseda Smith vysvětlil, že tato rezoluce "signalizuje zemím střední a východní Evropy, že se Spojené státy vážně zajímaví o bezodkladné vrácení odcizeného majetku jednotlivcům a náboženským komunitám. Zejména rezoluce -
Plný text rezoluce je k dispozici na internetových stránkách Helsinského výboru na adrese http://www.house.gov/csce/ nebo na požádání na čísle (202) 225 1901.
Commission Co-Chairman Smith Calls on Formerly Totalitarian Countries to Return Wrongfully Confiscated Property
Washington, DC-Tuesday the U.S. House of Representatives adopted a resolution sponsored by Commission Co-Chairman Rep. Christopher H. Smith (R-NJ) that calls on formerly totalitarian countries to address the problem of claims stemming from illegal and uncompensated property confiscations. The resolution was cosponsored by Commissioner Representatives Matt Salmon (R-AZ), Jon Christensen (R-NE), Ranking Member Steny Hoyer (D-MD), and Edward Markey (D-MA), as well as by Representatives Benjamin Gilman (R-NY), Henry Hyde (R-IL), Dana Rohrabacher (R-CA), Jon Fox (R-PA), and Tom Lantos (D-CA).
According to Mr. Smith, throughout much of this century, individuals and religious communities in Central and Eastern Europe saw their private property plundered by totalitarian regimes. The United States Government generally seeks compensation from foreign governments only on behalf of property claimants who were American citizens at the time their property was taken. Property claimants who were not American citizens when their property was confiscated by Communist or other totalitarian regimes must seek restitution or compensation under the domestic law of their former country, even if they later became naturalized American citizens. Under these circumstances, "Congress has a role in helping enable these dispossessed property owners to file claims in their former homelands with a real possibility of achieving a just resolution," stated Smith.
Although some countries in Central and Eastern Europe have adopted restitution or compensation laws, the laws are often not effectively implemented. In addition, restitution and compensation laws in Croatia, the Czech Republic, Latvia, Lithuania, Romania, Slovakia, and other countries, contain discriminatory residency or citizenship provisions. Some countries have not yet addressed confiscated property issues at all. Co-Chairman Smith explained that the resolution "signals the countries of Central and Eastern Europe that the United States is concerned with the urgent return of plundered property to individuals and religious communities." In particular, the Resolution:
The full text of the resolution is available through the Commission's
website at
Chadwick R. Gore
|
![]() |