Co je vlastně válka?
Svět má na konci tisíciletí problém nejen s počítačovým "bugem", ale i s
definicemi, protože ty dřívější nějak ztrácejí svoji platnost.
Když jeden stát napadl druhý zbraní, říkalo se tomu válka. To už dnes
neplatí. NATO bombarduje Jugoslávii, ale není to prý válka. Ministryně
Albrightová to sdělila Srbům dokonce v jejich mateřštině. Američani ani
NATO se Srby neválčí, toliko dávají lekci jejich presidentovi, neb týž je
komunistickým diktátorem.
Jak známo diktátorům patří všechno a lidu nic a tak třeba zniční teplárny
nebo mostů přes Dunaj se týká Miloševiče a ne utlačovaného lidu.
V rámci této filosofie tvrdili představitelé USA, že tři vojáci, které
Srbové chytili, nemohou být vojenskými zajatci, protože státy NATO nejsou s
Jugoslávií ve válce.
O několik hodin později došlo k zajímavému obratu, protože titíž
představitelé si uvědomili, že podle Ženevské konvence je na tom zajatý
voják líp než špión bez konvence - jugoslávská strana totiž tvrdila, že tu
trojku postaví před soud - a tvrdí, že jde o válečné zajatce - protože
podle Ženevské konvence nelze zajatce soudit.
Protože politiku USA nedělají žádní filosofové, nezatěžují se problémem,
jak může vzniknout vojenský zajatec v době (relativního) míru.
Válka tedy není a je navíc je možné se jí vyhnout. Nejspíš tak, že se NATO
z titulu své vzdušné moci rozhodne, že si Jugoslávie Kosovo tak nějak
nezaslouží a vyhlásí jednostranně dočasný protektorát nad tímto územím.
Vojska NATO pak budou moci vstoupit na toto území - nejspíš na pozvání
nějaké prozatimní vlády. Srbská vojska na území Kosova pak budou
překlasifikována na "teroristické oddíly", což umožní jejich likvidaci,
aniž by se museli brát nějací váleční zajatci.
Výsledkem bude, že Jugoslávie vstoupí do nového tisíciletí bez Kosova.
Válku, která nikdy nebyla, ji bude připomínat pouze rozbombardovaná
infrastruktura a diktátor Miloševič, který jako důležitý faktor rovnováhy
na Balkánu zůstane u moci.
Jiří Jírovec
5.4. 1999
