• Nejenom Praha (Andrew Stroehlein)

• Průzkum sexuálního chování u mladých lidí v České republice: Firma Durex: "České ženy vedou v sexu"

• CME: Češi sledují televizní bitvu (Financial Times)

• Čtení literatury jako proces a zážitek (Ondřej Hausenblas)

• Z nové knihy britského politologa Johna Keana o Havlovi: Václav Havel - politická tragédie v šesti dějstvích (Observer)

• Má česká literatura v dnešní době vůbec nějaký smysl? (Petr A. Bílek, Jan Čulík, Lubomír Machala, Antonín Jelínek a další)

• Ekonom Joseph E. Stiglitz a jeho názory na privatizaci ve východní Evropě: Vzácná shoda názorů - s křížkem po funuse? (Jaroslav Teplý)

• K rozhodování o třetím operátorovi mobilních telefonů v ČR: Den v podniku British Telecom: ČR musí přijmout metody moderního managementu (Jan Čulík)

• Internet: Češi jsou připraveni na revoluci (Andrew Stroehlein)

• Vliv ekologických organizací v České republice (Andreas Beckmann)

• Erotický agent KGB "Romeo": Vždyť jsem vám říkal, že jsem špión (Guardian)

• Etika při novinářské práci: Měl šéf správní rady deníku Guardian přijmout státní vyznamenání?

• Ke Kudláčkově prémii na odstranění Klause (Ondráš)

• České noviny odmítají opravit pomluvu: Jenom takový docela malý hyenismus (Karel Koecher)

• O systému ARES a o etice podnikání: Politika je věc veřejná (Štěpán Kotrba)

• Ruský archivář odhalil nejvýznamnější britskou špiónku pro KGB

• Jak se vyučuje češtině v Jižní Koreji

• Česká byrokracie: Růžová karta (Petr Jánský)

• O co jde v aféře Egona Lánského (Jiří Jírovec)

• Ekonomické nevolnictví v ČR (Petr Paleta)

• Rozhovor s místopředsedou vlády Pavlem Rychetským (František Roček)

• Ivo Mathé píše Jakubu Puchalskému: Vrátil jste Českou televizi o pět let zpátky

Všechny články o válce o Kosovo, zveřejněné v BL, naleznete v tematickém archívu BL. Klikněte tam na heslo "zahranici, Kosovo".

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL. Tematický archív BL od 1. září 1997, kdy se BL osamostatnily, je na adrese http://blisty.internet.cz/xz.

Václav Žák

Myslim, ze stoji za to ponekud rozlisovat.

Rozdelme nomenklaturu na stranickou a podnikovou.

Stranicka nomeklatura zahrnuje cleny aparatu KSC.

Abychom to dale zuzili, omezme se na cleny predsednictva OV KSC, KV KSC a UV KSC, také vedouci tajemniky UV KSC.

Podnikovou nomeklaturu tvorili reditele, namestci, sefove az do velikosti tymu o priblizne 50 lidech, dále sefove odboru, a sefove KSC v podniku.

Tyto dve nomeklatury mely pruniky, napr. reditele velkych podniku byli cleny predsednictev OV KSC atd.

Co se dalo ocekavat: v kapitalismu meli vyhodu lide, kterí

1) meli zkusenost se zahranicnim obchodem, rozumeli kapitalisticke eknomice

2) umeli ridit

3) meli konexe na banky, na zahranicni a domaci trhy

Da se tedy ocekavat - baz jakehokoliv spiknuti -. ze tito lide meli podstatnou "startovni vyhodu".

Z definice ovšem museli v prechozim rezimu zastavat místo v podnikove nomenklature, tedy byt cleny KSC.

Je to stejne, jako kdyby v partaji museli byt vsichni housliste, tak by se po revoluci asi orchestr bez byvalych clenu strany nedal sestavit. Ani talent, ani obecna lidska slusnost totiž nenahradi praxi.

Ja zastavam tezi, ze v porevolucnich pomerech se nejlepe adaptovala "druha garnitura" podnikove nomenklatury.

První garnitura totiž vetsinou odesla v porevolucnich vymenach.

Podniky do privatizace vedli obvykle ekonomickti namestci, kterí v case privatizace postoupili na místo reditelu.

Ti, co veri na konspiraci a aktivni roli KSC v polistopadovych pomerech, by to meli dolozit.

Vyzyvam proto kazdeho, at mi posle jmeno, okres a zarazeni do STRANICKE nomenklatury a jeho soucasne zarazeni do podnikani. Ja zarucuji anonymizaci a otisteni vysledku v anonymizovane podobe.

Upozornuji, ze z neuplnych dat, které mam k dispozici, se adaptace STRANICKE nomenklatury jevi jako minimalni.

Znam okres, kde tajemnik OV KSC v roce 1989 dnes - topi v plynove kotelne. Ani jeden z jeho namestku nepodnika, nekolik pracuje v delnickych profesich.

Z toho pro mne vyplyva, ze KSC zadnou "strategii pro ztratu moci" nemela.

Další fakt, který to potvrzuje, je, ze "jadro" dnesni KSCM tvori lide z aparatu KSC, kterí se nedokazali v porevolucnich pomerech adaptovat.

Takze, kolegove, vyuzijme internet a zacneme sbirat data. Nenechme se otravit kospiracnim videnim sveta.

Srdecne zdravi

Václav Žák

šéfredaktor dvouměsíčníku Listy

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Když si Václav Havel za přítomnosti televizních kamer sedal do zbrusu nové Fabie, měl zřejmě oprávněně pocit, že dělá dobrý skutek ve prospěch českého exportu.

Ředitel automobilky se netajil názorem, že je to pro nový vůz reklama.

V dobrém rozmaru ovšem prezidenta vlastně udal, když bezelstně řekl, co viděl na tachometru.

Poslanec za ODS Petr Koháček nelenil a vyzval prezidenta k omluvě, kterou by zmírnil dopad špatného příkladu, který dal ostatním účastníkům silničního provozu.

Pozorného poslance (a jistě i příkladného řidiče) možná uklidnilo, že prezident nevyloučil, že jel rychleji než je předepsáno, a ač o to není žádán, je ochoten zaplatit pokutu.

Nabízí se ovšem ještě elegantnější řešení, jak napravit politický dopad indiskrece ředitele Kulhánka.

Od opětovného zahájení výroby počátkem září opět sjíždějí z výrobní linky Brněnského Zetoru traktory.

Pro český export a pro zaměstnanost v regionu je to bezesporu stejně důležité jako prezentace Fabie.

Nové stroje míří do patnácti zemí světa a jistá reklama by jim také prospěla.

Některý z nových strojů by představitelé Zetoru měli urychleně přistavit v Lánech. Možnost, že by se prezident řítil traktorem rychlostí sto šedesát kilometrů v hodině je málo pravděpodobná.

Spíše si bude muset dát pozor, aby si nevysloužil napomenutí poslance Koháčka za to, že účastníkům silničního provozu dává špatný příklad jízdy pomalé.

Tomu lze ovšem dobře předejít tím, že si prezident traktor vyzkouší na poli.

Tam určitě nebude poslanci Koháčkovi a dalším politikům překážet.

Systémově čisté by pak bylo, kdyby komise stran spojených opoziční smlouvou ošetřila chování prezidenta za volantem v návrhu ústavních změn.

Nejlépe pro jistotu zvlášť pro Fabie a zvlášť pro Zetory.

Vysílá se ve čtvrtek 23. září ráno.

Poznámka JČ: Výrobce auta Fabia je sice situován v České republice a dává práci mnoha subdodavatelům, je to však firma německá, nikoliv česká, či, jak často píší pražští novináři "naše". Když jsem se v přehledu zpráv v Britských listech pozastavil nad tím, že Havel dělal soukromé firmě reklamu (jak výhodně a lehce využívá ve svůj prospěch automobilka Volkswagen setrvačné české hrdosti nad firmou Škoda, která už dávno není "naše" - tedy českého nacionalismu!) a jel nepřiměřenou rychlostí, napsal mi jeden čtenář, že jezdit neomezenou rychlostí (na dálnici) je základní lidské právo. Odepsal jsem, že jakkoliv to může být příjemné, je bezpečně prokázána přímá úměrnost mezi rychlostí automobilu a počtem mrtvých na silnicích - a  ten je v ČR procentuálně asi šestkrát vyšší než v západních zemích. Takže zabiju-li rychlou jízdou své spoluobčany, trochu tím možná omezuji jejich lidská práva... Nebo ne?

PS. Zajímavý článek na toto téma otiskly včera také Lidové noviny.

Ladislav Pavlič

(Odpověď na dopis tiskového mluvčího České pošty.)

Vazeny pane (i kdyz se mi po vasi (male v :-) ) reakci prici vas takto oslovit),

docela mne pobavila vase vrchnostenska odpoved (...ublizena dusicka...).

Nejsem nevedomy; to, co jste popsal (bankovni smlouvy s ČP atd), jsem zminoval jiz ve svem prispevku.

Jadro me ponizene stiznosti bylo v tom, ze posta VEDELA, ze chci (potazmo moje zena), zaplatit 200,00 Kc na BANKOVNI UCET, a ocekaval jsem, ze zaplatim NAJEDNOU VSECHNY poplatky za sluzbu.

Tak se skutecne nestalo, at jiz budete predvadet jakoukoliv slovni ekvilibristiku.

A to, ze je to uvedeno v jakychsi vseobecnych podminkach, mi vzdalene (skutecne velmi vzdalene) pripomina chovani jistych firem, ktere uvadeji vsechny podminky velice drobnym pismem na velice zastrcenych mistech. A pak se divi, ze jejich obchodni partneri je neznaji.

Ostatne podobne zmaten nejsem sam.

Klienti jisteho penzijniho fondu takto platili sve prispevky (200,00, 300,00 atd.) postovni poukazkou (slozenkou) na ucet tohoto fondu. Byli velice udiveni, ze doslo pouze 196,80 Kc nebo 296,80 Kc (tehdy byl onen legendarni poplatek 3,20 Kc).

Mate pravdu, byla to moje (nase) chyba, budu se snazit minimalizovat svoje obchodni vztahy s CP a byt pri tom maximalne ve strehu (snad si sebou budu brat i pravniho zastupce - pardon, to byl pokus o vtip).

I kdyz ta minimalizace v soucasnosti pujde jeste velice ztuha. Prece jen mate nejvice obchodnich mist.

Ale UBLIZENE DUSICKY mivaji dlouhou pamet.

Ladislav Pavlič

Petr Jánský

Chtěl bych poděkovat L. Pavličovi za jeho článek Platba na České poště. Hned ze dvou důvodů - jednak otevřel problém, který trápí kdekoho, a jednak přiměl k reakci mluvčího ČP.

Kdyby ČP byl solidní podnik, mluvčí by se panu Pavličovi omluvil i přesto, že neměl zcela pravdu, nebo» pošta nikoho neokrádá. Přenáší jen nemožným způsobem na zákazníka jakousi dohodu ČP s bankami. Dále by mluvčí šel a požádal poštovního programátora, aby poplatek 3,90 přenesl na vstup, zákazník by ho zaplatil při podání složenky a doručená částka byla taková, jaká je na složence napsaná (jak je ve světě zvykem).

Protože by to bylo moc jednoduché a protože ČP solidním podnikem není, veškerou energii mluvčí věnoval na sepsání arogantně ironické odpovědi. Ani netuší, jak dal nahlédnout do duchovního vakua vedení pošty a jak tím ČP v očích veřejnosti poškodil. Znám desítky pracovníků a pracovnic pošt, kteří mají nesrovnatelně vyšší standart jednání se zákazníky, nežli jejich mluvčí.

Abych to zkrátil: Nad reakcí pana ing. Vančury slušný člověk zakroutí hlavou. Méně slušný bere pytel a jde na to.

Petr Jánský

Mirek Vachek

Vychazim z techto predpokladu:

1. Pani Pavlicova odeslala 200,- Kc, za coz zaplatila Ceske poste 8,- Kc.

2. Na ucet bylo pripsano 196,10 Kc v jedine polozce, tj. nebyla pripsana platba 200,- Kc a odepsan poplatek 3,90 Kc.

Me zavery:

Doslo k chybe vyuctovani :

bud -

a) Ceska posta vyuctovala bance prichozi platbu v jedine polozce ve vysi 196,10;

dle meho nazoru by pak poplatek 3,90 byl v rozporu s dobrymi mravy, protoze klient Ceske posty o nem nebyl informovan, cimz mohly byt ohrozeny jeho zajmy (napr. při splaceni pujcek).

nebo -

b) banka nevyuctovala poplatek klientovi jako zvlastni polozku, cimz nedostala sve povinnosti při vedeni uctu, protože prichozi platba a poplatek za sluzbu jsou dve ucetni polozky;

timto by padala vina na banku.

Otazka na tiskoveho mluvciho:

Mohl byste nam bez emoci objasnit technicky postup pri vyrizovani postovni poukazky při platbe na ucet a zpusob vyuctovani?

Dekuji

Mirek Vachek

Mluvčímu České pošty: Ovládejte svou aroganci anebo opusťte ihned svou funkci

Drago Sukalovský

Vážený pane Vančuro,

z Vaši reakce na článek pana Ladislav Pavliče "Platba na České postě" jsem přečetl přesně čtyři řádky, které mne dokázaly rozčilit natolik, ze jsem radši rychle Vaši odpověď zavřel a šel na ranní kávu.

Proto nemohu a vlastně ani nechci polemizovat s obsahem Vaší odpovědi a jediné co chci je a musím udělat je napsat Vám tučnými versálkami:

VÁŽENÝ PANE TISKOVÝ MLUVČÍ, POKUD NEDOKÁŽETE ZVLÁDAT SVOJI AROGANCI, OPUSTŤE IHNED SVOJI FUNKCI!

Nebo se alespoň dejte na pokání, v nejbližším vydání Britských listu se panu Pavličovi a všem ostatním čtenářům Vaší nehoráznosti omluvte, kupte si učebnici dobrého chování a pojednaní o tom, jak má vystupovat tiskový mluvčí a (jak prý kdysi řekl Vladimír Iljič, jistě víte, který) - učte se, učte se a učte se.

Drago Sukalovský

Petr Novák

Ve včerejších BL vyšla zajímavá reakce mluvčího České pošty, s.p. na článek v BL kritizující podmínky při převodu peněz pokázkou typu A na běžné účty v bankách. Zatímco pan tiskový mluvčí Vančura nám, čtenářům BL, podrobně vysvětlil celý problém, běžný klient na přepážce České pošty si zřejmě takové vysvětlení nezaslouží.

Navrhoval bych České poště, aby do roku 2000, dokdy údajně problém dvou poplatků vyřeší, zahrnuliado toho "viditelného" poplatku 8 Kč ještě službu, že pracovníci ČP budou zákazníky informovat o tom, jak správně používat služby České pošty a jaký je tedy správný postup, když klient ČP chce skutečně poukázat konkrétní částku na běžný účet nějaké banky (a aby tedy na cílovém účtu nic nechybělo).

Pokud ČP nebude klienty takto informovat, nemůže se divit, že si někteří zákazníci budou stěžovat.

Mnozí zákazníci již pochopili, že na špatnou službu si mají stežovat u toho, kdo jim jí poskytl, a není úkolem zákazníka pátrat, kde v řetězci dalších firem podílejících se na službě došlo k chybě.

Konec konců většina z nás si bude stěžovat intuitivně na špatné jídlo v restauraci u obsluhy a nebude pátrat, jestli za to může kuchař, nebo jestli byly špatné suroviny.

Pan Pavlič byl zákazníkem České pošty a ta nesplnila jeho očekávání, tak si stěžoval.

Česká pošta jistě má právo vysvětlit, že za tento konkrétní problém nenese vinu, ale myslím, že by to jejich tiskový mluvčí mohl udělat zdvořilejší formou, než začít tím, že doporučuje svým zákazníkům více přemýšlet.

Kdyby totiž zákazníci ČP skutečně začali více přemýšlet, mohlo by se snadno stát, že by skutečně využili konkurenční službu složení hotovosti na běžný účet banky, protože tato služba je u většiny bank při skládání peněz na účet dané banky bezplatná, přestože zahrnuje obdobné úkony a činnosti, jaké nám popsal pan tiskový mluvčí.

V souvislosti s reformou veřejné správy se hovoří také o roli České pošty jako dalších kontaktních míst veřejné správy, o možnostech podávat všechny formuláře poštou a poštou také dostávat poštou veškerá vyrozumění včetně originálů dokladů (registrace vozidel, cestovní pasy, občanské průkazy).

Například žádosti a originály dokladů se zásadně posílají poštou v Británii, zajímavou roli má pošta třeba ve Švédsku, kde automaticky poskytuje každému občanovi e-mailovou schránku. V takových příkladech bychom jistě mohli pokračovat.

Jen z reakce tiskového mluvčího ČP začínám mít strach, zda aroganci některých úředníků veřejné správy v České republice nenahradí arogance pracovníků státního podniku Česká pošta a jinak vše zůstane při starém.

Jen "stranám" se již bude říkat "zákazník" a za každý úkon se bude - možná dvakrát - muset platit.

Jindřich Pařík

Znevazujici zpusob, jakym reagoval tiskovy mluvci ceske posty L. Vancura na clanecek pana Pavlice je primo skolni a prikladnou ukazkou formy a stylu jednani ceskeho urednika.

Pominu to, ze Ceska posta jistojiste neni uradem statni spravy, ale jen komercni organizaci poskytujici urcite sluzby, protoze tehoz si ani zminovany mluvci Vancura zrejme nevsiml.

Celkem banalni pripad - pan Pavlic, podobne jako ja a mnoho dalsich, ma mizive znalosti o cenicich a sazbach posty a ma jen mlhave predstavy o vsech prepravnich ci postovnich radech. Navic vladne pramalou chuti je hloubeji studovat, jelikoz jazyk urednich lejster je nasinci prijemny obdobne jako zalozpevy osizene tchyne.

Tedy pan Pavlic poukazal postou jistou castku a domnival se, v souladu se zdravym rozumem, ze ona castka bude dorucena.

Posta, jak nam pan inzenyr vysvetlil, ma ovsem jina pravidla a regule, ktera funguji na pravnim zaklade a kategorie "zdravy rozum" je "pod jejich rozlisovaci schopnosti" (jak puvabne zavedl do ceske novomluvy pan profesor).

Pan Pavlic je proto jako laik mluvcim Vancurou rozcupovan na kousky a nalezite poucen ve stylu - kdyz tomu nerozumis, tak drz hubu - ovsem mnohem obleji a kulantneji receno.

To, ze se pan inzenyr Vancura vyjadruje hulvatsky, bych mu za zle nemel, nebyl-li by soucasne mluvcim komercni organizace.

Domnival jsem se, ze v obchode plati pravidlo "zakaznik ma vzdycky pravdu". Samozrejme ze tomu tak vzdy byt nemuze, proto, myli-li se zakaznik, mel by slusny obchodnik jeho omyl vysvetlit takovym zpusobem, ze "zrejme prodavajici nepochopil spravne co onen zakaznik mysli", "slo o nedorozumeni" (ktere rychle napravime), ci podobne.

Chvastava a arogantni rec "pane" Vancurova je proto mnohem vice "urednicka" nez "obchodni".

Byl-li by pan Vancura mym zamestnancem a jednal-li by s nasim zakaznikem obdobnym zpusobem, dohodlli bychom se na rozvazani pracovniho pomeru dohodou v nejkratsim moznem terminu.

Projevil totiz neschopnost svou funkci zastavat v zajmu zastupovane firmy.

Ing. Jindřich Pařík

Ladislav Vančura

Vážený pane inženýre,

souhlasím s Vámi a dokonce jsem si všiml, že Česká pošta není úřadem státní správy, ale "jen komerční organizací poskytující určité služby". To je, žel, vše, na čem se asi shodneme.

Články obdobného typu, jakým byl příspěvek pana Pavliče, se v posledních letech objevují stále častěji. Autoři bez hlubší znalosti věci, aniž by se obtěžovali o problému se sami jakkoli informovat, většinou vágním způsobem doprovázeným neadekvátními výrazy a obhroublou ironií napadají Českou poštu.

Samozřejmě, že chápu pramalou chuť se s problémem hlouběji seznámit, samozřejmě, že klienti pošty nemohou znát všechny souvislosti poštovních technologických procesů. Stejně tak i pan Pavlič. Pak bych ovšem čekal, že napíše o problému seriózním stylem, ve stylu "stalo se mi na poště to a to, jak je to možné".

Ovšem pan Pavlič zvolil právě tu formu, o které se zmiňuji výše. Článek se hemží výrazy "zloděj, zcizení, vykrádání, ČP se kasá, ČP je arogantní, ČP nedodržela smlouvu". Pochopitelně ani běžný čtenář nemůže mít hlubší znalosti o poště, a tak pan Pavlič manipuluje (aťuž úmyslně, nebo neúmyslně) se čtenářským míněním o České poště výrazně negativním směrem.

V takových případech jsem samozřejmě nucen dělat to, čeho podle Vašeho názoru nejsem schopen, a to hájit firmu, jejímž jsem mluvčím.

Ovšem nejen tím, že panu Pavličovi a čtenářům suše objasním skutečná fakta (znovu opakuji, těch 3,90 Kč vybrala od pana Pavliče banka, pošta s tímto způsobem nesouhlasí), ale současně s přiměřenou dávkou ironie upozorním čtenáře na serióznost autora.

Těžko lze přitom tvrdit (při srovnání se stylem psaní pana Pavliče, že se vyjadřuji hulvátsky a moje řeč je chvástavá a arogantní, aniž uvedete konkrétní formulace.

Domnívám se, že pravidlo "zákazník má vždycky pravdu" přestává platit právě v případě, kdy se zákazník pokouší jakoukoli jemu sloužící firmu veřejně diskreditovat nepodloženými obviněními.

Vaší hypotézu, co byste udělal, kdybych byl Vaším zaměstnancem, je zbytečné komentovat.

S úctou

Ing. Ladislav Vančura

Jindřich Pařík

Vazeny pane,

je mozne, ze onen styl, ktery z meho subjektivniho hlediska povazuji za hulvatsky, je Vasi beznou formou vyjadrovani a v tom pripade si dovolim poukazat na obraty, ktere ve mne ten dojem vyvolavaji.

"Nekdy je dokonce výhodné se v nevedomosti udrzovat, zejména pokud cítím nutkání si vylít ublízenou dusicku."

Soudim, ze obrat o "vylevani ublizenych dusicek" je vzhledem k neznamemu pisateli hrube urazlivy a tedy v pripade vztahu - poskytovatel sluzby x zakaznik absolutne nevhodny.

"ze peníze páne Pavlicovy manzelky"

obrat "páne" ma ve Vasem pojeti arogantni podton, subjektivne soudim.

"Úslovím jsem zacal, úslovím skoncím - ríká se dvakrát mer, jednou rez. Vám, pane Pavlici, bych doporucoval merit vícekrát."

Pane inzenyre, pouziji rovnez uslovi:

Rikam tedy: "chytremu napovez, hloupeho kopni".

(k cemuz dodavam, ze to nesmi v zadnem pripade platit ve vztahu prodejce-poskytovatel)

Aniz bych tedy jakkoliv predjimal ve smyslu vyse uvedeneho uslovi, podavam dalsi vysvetleni.

(taky jsem Vas velmi oble a az hladive nazval hlupakem, neni-liz pravda -:) a chci verit, ze se neurazite protoze jde pouze o priklad nevhodne formulace )

Tvrdim, ze sve firme spatne slouzite, napadate-li osobnimi vypady nespokojene zakazniky. Jsem hluboce presvedcen, ze mirna a shovivava forma uvedeni veci na pravou miru je komercne lepsi a pro Ceskou postu prinosnejsi.

Na zaver, chapu nervozitu postovni urednice u prepazky zahlcene hordami neurvalych zakazniku. Chapu nerudnost postmistrove tesne pred koncem pracovni doby, ale nechapu a nesmirim se s obdobnymi praktikami u mluvciho te organizace. Firmu nediskredituje neopravnene osoceni, ale neadekvatni reakce na ne.

S pranim hezkeho dne

Jindra Pařík

Jindřich Pařík

Opověď tiskového mluvčího, tak jak by mohla znít, jen trochu chtítŠ

K článku pana Pavliče v BL ze dneŠ..

Pan Pavlič v článku publikovaném v BL projevil svou nespokojenost se službou České pošty. Jeho rozhořční chápeme a za způsobené obtíže se omlouváme.

Považujeme ovšem za svou povinnost připomenout, že Česká pošta není jejich viníkem.

K současnému stavu totiž došlo z podnětu bank, nikoli z rozhodnutí České pošty, která stejně jako Ministerstvo financí ČR nepovažuje tento postup za správný.

--- puvodni text:

U poštovních poukázek typu A určených pro připsání poukázané částky na účet adresáta u banky ústavu jsou náklady hrazeny dvěma částečnými sazbami, a to sazbou vybíranou při podání poukázky a sazbou za převod. Sazba vybíraná při podání kryje náklady na zpracování poukázky u přepážky při jejím podání, na její přepravu, zpracování na převodové poště a na kontrolní činnost a archivaci. Jedná se o tzv. poukázečné, v případě částky 200,- Kč, kterou posílala manželka pana Pavliče, to bylo 8,- Kč.

Sazba za převod kryje náklady na třídění poukázek podle jednotlivých účtů a informování klientů bank o jednotlivých platbách, ve zmíněném případě šlo o 3,90 Kč. Tyto náklady nemohou být a také nejsou započítány do sazeb vybíraných při podání. Jmenované činnosti vykonává pošta jako službu pro jednotlivé banky, které za tuto službu poště platí. Banky však uvedené náklady (sazbu za převod) přenesly na své klienty a rozhodly, že o celkovou částku sazeb za převod pošta vždy sníží úhrnnou částku soupisu převodů a hromadného příkazu k úhradě, prostřednictvím kterých je prováděn přípis poukázaných částek na účet. Zároveň se banky zavázaly, že o tomto způsobu vybírání sazeb budou své klienty informovat.

Do konce roku 1990 hradila poště tyto náklady za jednotlivé peněžní ústavy tehdejší SBČS, od 1. ledna 1991 přešla povinnost jejich úhrady na jednotlivé banky. Ty se pak rozhodly, jak již bylo řečeno, že úhradu uvedených nákladů přenesou na své klienty. Rozvoj bankovnictví vedl ke zřízení více jak 50 bank a pošta musela upravit své chování vůči nim a jejich klientům jednotně. Proto byly vydány Všeobecné obchodní podmínky, kterými jsou určeny zásady zajišťování poštovního platebního styku pro klienty bank. Banky, které se rozhodly k těmto všeobecným obchodním podmínkám přistoupit zároveň prohlašují, že s nimi seznámí své klienty. Vedle základní formy převodu, kdy o sazbu za převod je snižována poukázaná částka, umožňují Všeobecné obchodní podmínky klientům bank zvolit i některou z dalších forem převodu, např. formu fakturační.

Z uvedeného je zřejmé, že peníze páně Pavličovy manželky byly Českou poštou bance doručeny tak, jak byly podány, tedy 200,- Kč za poplatek 8,- Kč.

Na základě podnětu pana Pavliče jsme požádali naše zaměstnance na přepážkách, aby zákazníky více upozorňovali na možná nedorozumění ke kterým při stávajícím zpracování poukázek může dojít. Rádi bychom také oznámili, že

puvodni text:

Ceská pošta má zájem na změně současného systému zpracování poštovních poukázek určených k převodu poukázaných částek na účty klientů bank.

Proto je v současné době připravován ve spolupráci s bankami nový systém předávání dat o poštovních poukázkách, který umožní sazby za převod zrušit. S realizací nového systému se počítá v průběhu roku 2000.

Ještě jednou se panu Pavličovi omlouváme a chceme věřit, že napříště bude se službami České pošty jen a jen spokojen.

S přáním hezkého dne

...

Jan Lipšanský

Zpráva z tisku: (LN 22.9.99)

Tak vcera navysily jmeni ve spolecnosti CET 21 dve firmy: MEF Media (vznik 30. 6. 1999) a Edikon (vznik 16. 8. 1999).

Nechapu ale, proc zrovna tyto dve firmy, protoze v obchodnim rejstriku maji obe jako predmet podnikani "Pronajem nemovitosti bez poskytovani jinych nez zakladnich sluzeb zajistujici radny provoz nemovitosti".

Samozrejme CET 21 by mohli vlastnit klidne i metari, kdyby na to meli penize a dohodli se se spolecnosti o financnim vstupu.

Ale stejne mi prijde, ze timto vstupem narusili status sveho predmetu podnikani. Nevite nahodou, jak to v teto situaci tedy skutecne je?

Petr Novotný podotýká:

Nejspis mi unika nejaka pravnicka klicka: Zelezny, jakozto (prinejmensim) drzitel 60% hlasovacich prav na valne hromade nesmel o  navysovani rozhodnout.

Jak je mozne, ze o tom rozhodlo zbyvajicich 40%, tedy mensina? (Mimochodem, kdo muze napadnout usneseni valne hromady? Pokud pouze spolecnik, a ne treti osoba, pak byla vsechna predbezna opatreni Krajskeho soudu nanic. Vsichni spolecnici prohlasi, ze Zelezneho zalovat nebudou, a Zelezny licenci prodal.)

Dalibor Žůrek

Jan Čulík napsal:

"Lidi, prosím vás, vezměme rozum do hrsti. Tuto líbivou teorii (za všechno zlé dnes můžou estébáci a komunisti, kteří dosud dominují veřejnému životu!) šířil Josef Kudláček v Českém deníku, či Antonín Zelenka v Českém rozhlase. Ale jsou tyto teorie podložené? Kde jsou konkrétní důkazy? Přesvědčte mě, že je to pravda. "

Někteří komunisté se opravdu napakovali. Co takhle A. Barčák, bývalý ministr zahr. obchodu, po revoluci ředitel GM pro střední a vých. Evropu. Jeden ředitel tuším Chemapolu byl prolustrován jako agent, ale v tom opravdu není příčina obtíží.

Lidé mají často snahu hledat spiknutí tam, kde sejedná o neschopnost

Ale co pravda je, že spousta nomenklaturnich kádru se stala kapitalistickými manažery s obrovskými platy a"zlatymi padáky", i když svoje firmy přivedli ke ke krachu.

Ale to je samozřejmě vina vlády, která tohle umožňuje, a také fondů a bank které většinu podniků ovládaly. Tito manažeři by byli hloupí, kdyby nebrali.

Bavil jsem se s účetní na našem družstvě. Mají problémy, protože za vepřové jim "řezníci" platí až za tři měsíce. Nemůžou s tím nic dělat, protože tito řezníci prodávají maso velkým řetězcům, ( nadnárodním), které jim platí také až za tři měsíce. Takže jim ( řetězcům) je poskytován vlasně bezúročný úvěr, pomocí kterého snižují ceny a likvidují malé české konkurenty. Ti totiž na rozdíl od velkých zákazníků musí platit včas.

Ludvík Vavřina

Vazeny pane Culiku,

souhlasim s tim, ze povazovat vse za spiknuti (estebacke, zednarske, zidobolsevicke apod.) je klasicky priklad paranoi. Proto me pobavily clanky v Neviditelnem psu, kde se nektere neuspechy NATO prezentovaly jako ceska zrada a kde se vazne vykladalo, jak odpurci NATO telefonuji do Srbska, ze uz to leti, kudy a kam.

Ale ted vazneji. Pripad V. G. Kozeneho me kdysi docela zaujal.

Mluvil jsem s jednim clovekem, ktery s nim chodil na stredni skolu. Shrnu to, v kolektivu nebyl obliben.

Take jsem se doslechl cosi o  jeho dedeckovi a Omnipolu (nevim, co je na tom pravdy, nejsem novinar, abych to zkoumal).

Predstava, jak prijizdi z USA velkohuby jeliman, zajde do prvni banky, vypujci si 50 milionu, k nemu se sebehne houf kvalitnich spolupracovniku a rozjede se nevidana kampan, me pobavila. Snad si nemyslite, ze to tak bylo?

Mnohem pravdepodobnejsi je predstava, ze velice chytra a informacemi vybavena parta ihned pochopila (mne to trvalo podstatne dele) co se bude dit a jakou maji jedinecnou sanci. A tohle byl jejich clovek.

Muzeme se dohadovat, z koho se tato parta skladala a z jakych kruhu pochazela. To je tak jedine, co s tim muzeme delat.

P.S. Tak me napadlo. Vzdy, kdyz jde o velky prachy, se jedna o  spiknuti. Jen tech part byva vice a odevsad. Rozhodne nekopou ve stejnem tricku.

Výzva sochařů: otevřte archívy Státní bezpečnosti - a odpověď Václava Grulicha

Petr Hladký

Vážená redakce,

dovoluji si Vám zaslat reakci na mezinárodní výzvu sochařů a malířů vládě ČR. Výzvu podepsalo na tisíc lidí z celého světa. Se srdečným pozdravem

Petr Hladký

Galerie"H"

Vejprty

Ministr vnitra ČR

PhDr. Václav Grulich

V Praze dne 10.září 1999

Č.j. ASU-735/99

Vážený pane Hladký

Se zájmem jsem se seznámil s"Výzvou vládě České republiky od mezinárodní umělecké obce sochařů a malířů," týkající se problematikou bývalé Státní bezpečnosti, resp. Odtajnění seznamů jejich spolupracpvníků, která mi byla panem předsedou vlády postoupena k vyřízení.

Přesto, že vysoce oceňuji její smysl, který chápu jako určitý příspěvek k budování občanské společnosti v podmínkách naší mladé demokracie, musím Vás zároveň i upozornit na některé dílčí nepřesnosti a obecně vžité omyly, které obsahuje.

Předně neexistuje žádný "seznam spolupracovníků bývalé StB," tento nebyl veden ani před rokem 1989. PO tomto roce byla sice z iniciativy Komise Federálního shromáždění pro vyšetřování událostí 17. Listopadu zpracována ze zachovalých registračních protokolů databáze obsahující některé tyto údaje, ale o uceleném seznamu nelze hovořit. Rovněž neexistuje ani seznam příslušníků SNB zařazených ve složkách StB a je diskutabilní možnost jeho sestavení, resp. jeho úplnosti.

Spolupracovníci StB nebyli z titulu spolupráce v pracovním poměru k FMV ani ke státu a nepobírali tudíž ani mzdu. Za svoji činnosti kromě určitého zvýhodňování mohli dostávat finanční odměny, které byly až na výjimky spíše symbolické.

Zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupňování svazků bývalé StB, umožňuje občanům seznámit se se svými svazky, které na ně vedla StB v podstatě s jediným omezením spočívajícím ve znečitelňování osobních údajů třetích osob. Žadatelům jsou za poplatek poskytovány kopie těchto spisů ,a pokud je to technicky možné jsou jim i rozkrývána krycí jména agentů uvedených v těchto spisech. Pro osvětlení dodávám, že ani v rámci tzv. Gauckova úřadu není přístup k materiálům východoněmecké Stasi absolutní, oproti naší úpravě se zejména liší tím, že přístup k materiálům mají i badatelé a novináři, kteří však na sebe v případě jejich zveřejnění přebírají veškerou odpovědnost z hlediska ochrany osobnosti.

Pokud se ve výzvě hovoří o absenci"morálního odsouzení", je nutno v této souvislosti připomenout i zákon č. 198/1993 Sb. O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, který se, i když ne zcela úspěšně, pokusil s touto problematikou vyrovnat.

Za stěžejní pak lze považovat, že materiály StB již nejsou utajované, jak je uvedeno ve výzvě, jejich stupeň utajení jsem až na nepatrné výjimky týkající se cizích zastupitelských úřadů zrušil svým pokynem č.6/1999 dnem 1.4.1999. To však neznamená, že se s nimi může být libovolně nakládáno, neboť mimo jiné obsahují osobní údaje, na které se vztahuje ochrana vyplývající z řady právních předpisů, včetně listiny základních práv a svobod, které se rovněž ve výzvě odvoláváte. Ochrana osobnosti, resp. Osobních údajů, je dále zakotvena zejména v občanském zákoníku, trestním zákonu a do určité míry i v tzv. lustračním zákonu a v již výše uvedeném zákonu o zpřístupňování svazků bývalé StB.

Z legislativního rozboru uvedených norem vyplývá, že realizace širšího zpřístupnění svazků StB, resp. Zveřejnění některých údajů koliduje se stávající právní úpravou, a proto nemůže být požadavek uvedený ve výzvě Ministerstvem vnitra v současné době akceptován.

Vzhledem k této skutečnosti a mému přesvědčení o nedostatečném vyrovnání s minulostí, jsem dal příslušným pracovištím ministerstva pokyn, aby posoudila možnost zpracování návrhu zákona, který by předmětnou problematiku postihl komplexněji a byl určitou tečkou za touto etapou naší histotrie. A to jak legislativně, tak z hlediska technické proveditelnosti Již nyní však lze předpokládat, že vytvoření a zejména prosazení této právní normy, která bude mít dopad do citlivé oblasti občanských práv, bude značně náročná a to i z časového hlediska. Proto Vás z uvedených důvodů žádám o porozumění a trpělivost a ujišťuji Vás, že o výsledcích práce svých odborníků Vás budu informovat.

S pozdravem

V. Grulich

Vážený pan

Ministr vnitra ČR

PhDr.Václav Grulich Vejprty dne 21.září 1999

ODPOVĚĎ:

Vážený pane ministře,

Srdečně Vás zdravím a velmi Vám děkuji za Vaší odpověď i názor na Výzvu mezinárodní obce sochařů a malířů, kterou jsme zaslali prostřednictvím pana ministra kultury ČR, Pavla Dostála k rukám pana premiera a vládě ČR.

Dovoluji si zareagovat na Vaší odpověď.

Ve výzvě totiž nejde o naprosté zveřejnění všech údajů. Jde tam o podstatné rozšíření přístupu k úplným informacím z registru, které by vedlo k zajištění vyšší veřejné kontroly. Informace získané z registru zároveň ale musejí být použitelné jako důkazní materiál pro případ možných soudních sporů.

Lze tak bez obav v podstatě zkopírovat postup známý a již odzkoušený v bývalé NDR, kde zajištění přístupu badatelů a novinářů k těmto informacím tuto problematiku dostatečně řeší. Badatel může být přeci kdokoliv.

Tím, že je na vůli každého, jak se získanými informacemi naloží, se zároveň stát vyhnul přímé odpovědnosti v případných sporech na ochranu osobnosti s potrefenými. Zároveň ale dal badatelům do ruky oficiální informace, kterými mohou v těchto sporech svá tvrzení dokládat.

Implantaci tohoto jednoduchého opatření do tuzemské legislativy bránil v minulosti zřejmě pouze nedostatek dobré vůle příslušných tehdy pravicových ministrů. Vzhledem k nedávným prohlášením představitelů jednotlivých parlamentních stran s výjimkou KSČM o podpoře případných změn vedoucích k širšímu zpřístupnění svazků StB ale věřím, že tento problém již není pro zapracování takové právní úpravy překážkou.

Pouze připomínám, že pro toto zapracování rozšířeného přístupu ke svazkům StB není zřejmě třeba žádných složitých úprav ani ve stávajících zákonech ani v Ústavě. Prostě se okruh osob oprávněných do svazků nahlédnout rozšíří o ony badatele a novináře a získaným materiálům se dá váha důkazu pro případné následné soudní spory. Stát by se v tomto případě do přímých sporů na ochranu osobnosti kvůli možným zveřejněním citlivých informací o některých osobách neměl dostat.

Proto Vás, pane ministře, zdvořile žádám o upřesnění, jaké kroky pracovníci Vašeho ministerstva v této věci konkrétně připravují a v jakém časovém harmonogramu mají jednotlivé kroky provést.

Zároveň Vám posílám seznam Správ StB, v kterém zcela jistě pracovali lidé proti občanům nejen tehdejšího Československa a zcela určitě dostávali slušný plat z peněz daňových poplatníků. Výzva mezinárodní obce sochařů a malířů žádá o zveřejnění právě i těchto pracovníků jakož i spolupracovníků StB. Vy, jako ministr vnitra ČR, máte jistě mnohem větší vědomosti o celé této organizaci, která nebyla organizací soukromou nýbrž státní pod vedením KSČ, potažmo KGB.

Původní organizace Státní bezpečnosti, zavedená v roce 1952 sovětskými poradci podle vzoru KGB, a s malými obměnami v roce 1962, 1968, až do roku 1989, byla následující:

a.. Správa ministerstva vnitra (zahraniční politická rozvědka- špionáž ve všech zemí světa s vyjímkou socialistického tábora. Speciální akce-vraždy, teror, sabotáže, dezinformace, vyvolávala nepokoje, demonstrace, výroba duplicitních osob)

b.. Správa Státní bezpečnosti (kontrarozvědka-pracující proti cizincům tzn.obchodníci, turisté,studenti, novináři, experti-vydírání atd.)

c.. Správa Státní bezpečnosti (politická kontrarozvědka - politická policie-odpovědna za většinu zločinů spáchaných v padesátých letech. Rozpracovávala všechny politické, kulturní, vědecké, sportovní, a zájmové organizace a to včetně od roku 1918. Dále pokrývala všechny strany tzv. Národní fronty a to včetně např. České obce baráčníků,Svazu chovatelů domácího zvířectva apod.)

d.. Správa Státní bezpečnosti (ekonomická kontrarozvědka- kontrola počínaje komunálním hospodářstvím a konče správou uranového průmyslu-Jáchymovské pracovní tábory, obranného průmyslu, lehkého spotřebního průmyslu, strojírenství, chemie atd.

e.. Správa Státní bezpečnosti (dopravní kontrarozvědka všeho druhu v dopravním systému republiky včetně systému spojovacího)

f.. Správa Státní bezpečnosti (vojenská kontrarozvědka-vojenská policie v československé armádě neexistovala)

g.. Správa Státní bezpečnosti (sledovací správa - sledování, zatýkání, domovní prohlídky, i tzv " Rota R") h.. Správa Státní bezpečnosti (správa ochrany vládních a stranických činitelů, Hradu, budov ÚV KSČ, státní zámek Lány atd)

i.. Správa Státní bezpečnosti (operativní technika - odposlechy telefonních linek, bytové odposlechy, tajné osobní prohlídky, i tzv. akce "ŽELEZO", pprováděla padělky, všeho druhu, fotomontáže, bakteriologický výzkum, zkoušky těchto zbraní na vězních, řízení tzv. Výzkumný ústav ministerstva vnitra kde byli odsouzení vědci, chemici, padělatelé, kasaři atd,)

Zvláštní správa Státní bezpečnosti (šifrovaná správa-)

a.. zvláštní odbor Státní bezpečnosti (evidenční odbor - rozpracované osoby, bývalé osoby živé a archivování svazků StB svého druhu -objektové, osobní, agenturní, vyšetřovací, karty "U" tj. seznamy exulantů atd.)

2. zvláštní odbor Státní bezpečnosti) státobezpečnostní cenzura dopravovaných zásilek všeho druhu. Tento odbor byl v r.1960 zrušen jako samostatný a připojen k operativní technické správě StB. Byl znám jako pošta Praha 022 a 023.

3. zvláštní odbor Státní bezpečnosti (rádio-kontrarozvědka-zaměřování a rušení vysílačů zahraničních agentur, monitorování, spravování systému rušiček atd.)

Vážený pane ministře,

Ještě jednou Vám děkuji za Váš čas a Vaší odpověď, kterou zašlu všem iniciátorů výzvy a to jak v ČR, tak i do zahraničí. Těším se na Vaší odpověď a jsem

S veškerou úctou

Petr Hladký

Galerie"H"

Vejprty

ČR

Tel.:+fax.: 00420398386659