Studie o pražských ženách od Trnkové a Heitlingerové není reprezentativní
Poznámka k tomuto článku Jana Čulíka.
Pane Čulíku,
Ze studie zaměřené na pražské mladé ženy nelze odvozovat všeobecné závěry. I
když v tomto případě mohou být totožné.
Ženy také mají jiné vnímání světa než muži. Jsou více zaměřeny na skutečný
spotřebovatelný a okamžitý užitek. Pro většinu žen není důležitá získaná
svoboda slova, ale zlepšení spotřebních možností, které po revoluci nastalo.
Stejně tak je na cestování do zahraničí nezajímá např. tamní politické
zřízení, ale pozlacená věžička zámku na Loiře, galerie nebo luxusní obchod.
Ale já jim to nevyčítám! Chápu to a líbí se mi to na nich.
Hlavní důvod "nepochopitelných" odpovědí lidí z posttotalitních zemí je v
tom, že mají léty účelové propagandy zcela změněný hodnotový žebříček. V
zemích, kde byl relativní dostatek byli záměrně orientováni na spotřebu.
Například přežírání se Čechů masnými výrobky a nadměrná spotřeba piva.
Tam
kde nebyl dostatek, propagovaly se nespotřební hodnoty jako vlastenectví.
Viz. Rusko nebo bývalá Jugoslávie.
Jenže touha konzumovat je tak jako tak jedním z hlavních motorů naší
kultury. Takže řada "měkkých" vymožeností, které přineslo osvobození od
totality, je pro většinu lidí zde žijících méně významná, než by si
intelektuál přál.
Ale! Domnívám se, že by nás nepříjemně překvapily výsledky podobného
průzkumu v západních zemích, který by se občanů ptal, např. zda má pro ně
větší cenu laciné zboží než svoboda slova.
Takové průzkumy se ale asi nedělají.
Poznámka JČ: Milý pane Houšo, máte pozoruhodně rasistický názor na tzv. "ženskou mentalitu". Obávám se, že byste se u dívek vašeho věku třeba v Británii stal rychle terčem posměchu.
Kdyby se ptali ve veřejném mínění občanů tradičních západních demokracií, zda by dali přednost bohatství v zotročení anebo bídě ve svobodě, mám pocit, že by asi mnoho z nich volilo spíš tu svobodu, jako příležitost, a asi by namítali, že v zotročení nemůže existovat dlouhodobé bohatství.
Proti citaci ze studie Trnkové a Heitlingerové vystoupila na konferenci českých historiků ostře Jiřina Šiklová a namítala, že vzhledem k tomu, že autorky zkoumaly, sice velmi podrobně, názory jen jediné absolventské třídy zdravotních sester, není to reprezentativní. Protestovala, stejně jako v dopise Milan Šmíd, proti citaci nereprezentativního internetového průzkumu veřejného mínění na stránkách ČTK. Omlouvám se, pokud jsem se vyjádřil nepřesně: necitoval jsem obě informace jako všeobsáhlý závěr, že VŠICHNI lidi v ČR toto pociťují, ale jako sondy.
Naproti tomu, a to jsem také řekl v odpovědi Jiřině Šiklové na konferenci: pokud existují přesvědčivé, rozsáhlé spolehlivé sociologické průzkumy, dokazující, že v ČR nevládne antikomunismus, občané nejsou rozděleni podle stereotypních, černobílých ideologických představ a občané mají pocit že plně vládnou v dnešní ČR svým osudem a plně užívají k naprosté spokojenosti jako vzpřímení a samostatní občané své svobody, ať je prosím cituje. Už se k tomu dál nevyjádřila.
