Cítím se plně svobodná
Poznámka k tomuto článku Jana Čulíka.
Studie jak se zdá ukazuje, co potvrzují současné průzkumy veřejného
mínění v České republice: obyčejní lidé v ČR jsou
většinou odcizeni od politiky a nemají pocit, že mohou do politiky
mluvit. Mnoho z nich se o politiku nezajímá. Pro autorky studie bylo
velmi překvapivé, když zjistily, že většina interviewovaných žen
konstatovala, že pád komunismu nijak neovlivnil jejich život.
Považují "sametovou" revoluci za něco, co se odehrálo mimo ně.
Stejně se skoro nikdo nezmiňoval o pojmu svobody. Nikdo z žen se
nezmínil o tom, že po pádu komunismu je v ČR větší přístup k
informacím ze západu. Ženy hovořily především o možnosti cestovat do
zahraničí, mají-li na to peníze, popřípadě o možnost "obdivovat" (ne
kupovat) "hezké věci v pražských obchodech".
Neda mi to a musim si rict svoje. Nerozumim sociologickym pruzkumum,
fakt je, ze ja velice silne pocituji, ze pad komunismu ovlivnil muj
zivot, mam uzasny pocit svobody,. Svoboda cestovat je asi ta
nejviditelnejsi, ale co svoboda studovat, deti se mohou hlasit kam
chteji, mohou studovat v zahranici, moznost studia uz neni omezena
vekem, mohu si vybrat lekare, v obchodech mame lepsi vyber zbozi, nez
napr. TESCO v Anglii, to vim od sve holandske kamaradky. Svoboda nam
dava tolik moznosti, ze je ani nevyuzijeme, nekdy proto, ze se
bojime, nekdy proto, ze to neumime nebo nechceme vyuzit.
Dam priklad:. soudni stani je na 9.00, ale soudkyne prijde v 9.15.
Svedek se dostavil presne, ale netroufne si protestovat, zatim...
Nebo:
Cedulka na dverich ordinace lekare je uvedena doba ordinace, napr.
7.00-11.30. Ale jeste v 7,.30 lekarka neprijima, ackoli jsem
objednana na 7.15.
Muzu se pokusit neco rict? Ano, ale bojim se. Ale
udelam neco jineho. Reknu to pri odchodu a uz tam vickrat nejdu.
Bohuzel se me nikdo nevyptaval, snad si na me Alena Heitlinger a Susanna Trnka
vzpomenou priste.
