Bylo by dobré seriózně vysvětlovat, v čem je Major Zeman lživý
Pod dojmem článků Jana Čulíka a Vladimíra Durce jsem včera (14.10.) pozorně sledoval celý večer věnovaný majoru
Zemanovi a všemu tomu okolo. Nemohu souhlasit se srovnáním doprovodných programů složených ze střihových
dokumentů a občasných besed s "nastavováním zrcadel" před západními filmy uváděnými za komunistů v televizi.
Je tu totiž jeden zásadní rozdíl. Ze Spojených států se tehdy na naše obrazovky žádné primitivní propagandistické
dílo dostat nemohlo (a že jich jistě bylo natočeno požehnaně - za všechny bych chtěl připomenout proslulé Zelené
barety). Takže vysvětlování a dokazování "pokrokovosti" vysílaného filmu nutně působilo směšně a bylo právě
tou primitivně ideologickou součástí celého programu. Mimochodem, tento přísný výběr americké produkce paradoxně
způsobil, že se nám americká filmová a televizní produkce tehdy jevila mnohem kvalitnější než dnes.
Jinak je tomu v případně tak navýsost propagandistického díla, jako je 30 případů majora Zemana, které bylo natočeno
v době a o době, ve které český a slovenský občan neměl přístup k informacím. Nejen to, některé informace o zmíněné
době se dostávají na veřejnost až nyní. Proto si myslím, že doprovodit zemanovské taškařice solidním historickým
výkladem by nemuselo být vůbec pošetilé.
Úskalí je však právě v té úrovni. Nemyslím si, že má smysl ve striktně vyhrazeném čase zaznamenávat svědectví
očitých svědků. To by mělo být součástí práce historiků. V tomto případě bych uvítal věcná a fakty podepřená
vystoupení historiků, k čemuž dochází jen částečně. Kapitolou samou pro sebe jsou ty občasné besedy. Ohlášení
diskutující ve včerejší besedě sice konečně slibovali, že by mohla mít dobrou úroveň, způsob jejího moderování mi
však připomínal spíše Peříčko.
