Co je nového v České republice

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. K desátému výročí pádu komunismu vyšel pětisetstránkový výbor z  Britských listů pod názvem Jak Češi myslí. Zahrnuje patnáct tematických oddílů, zabývajících se aktuálními problémy v České republice. Bližší informace vyšly v BL na tomto místě.

Knihu lze objednat e-mailem odkudkoliv na světě prostřednictvím úvěrové karty na adrese nakladatelství Milenium avc@unl.pvtnet.cz. Kniha má 480 stran a stojí 290 Kč.

Kniha Jak Češi myslí nejprodávanějším titulem internetového knihkupectví Kosmas. Ve čtvrtek 2. 12. napsal Josef Žák z knihkupectví Kosmas:

Hezky den pane Culiku,

dnes se Vase kniha "... jak Cesi mysli" dostala na prvni misto TOP TENu nejprodavanejsich titulu za uplynulych 14 dni v knihkupectvi Kosmas.cz.

Jak uvedla Mladá fronta Dnes, kniha Jak Češi myslí byla v týdnu do 25. 11. nejprodávanějším titulem také v ostravském knihkupectví Artfórum.

Výběr textů z posledních dní:

Štěpán Kotrba

Místopředseda sněmovny a předseda poslaneckého klubu ČSSD Stanislav Gross začal před několika týdny společně s poslanci Vladimírem Mlynářem (US), Ivanem Langerem (ODS) a Cyrilem Svobodou (KDU-ČSL) nenápadně připravovat půdu pro společné předložení návrhu zákona o elektronickém podpisu.

Fascinující je mediální ticho, které provází celou iniciativu, vedoucí k možnému odzkoušení a prosazení duhové PARLAMENTNÍ koalice. Že by česká mediálně-investigativní honící smečka zaspala? Tomu se snad ani věřit nechce. Ve čtvrtek 4. 11. proběhla v pražském Kaiserštejnském paláci prezentace návrhu zákona jedním ze spoluautorů, Vladimírem Smejkalem. Návrh byl vypracován na objednávku zájmového sdružení SPIS (Sdružení pro informační společnost), které jeho vypracování i financovalo. O několik dnů později proběhla další "prezentace", tentokrát na půdě Poslanecké sněmovny.

Na tom by nebylo zase nic až tak zajímavého, dokonce ani to, že Stanislav Gross, Ivan Langer, stejně jako Vladimír Mlynář či Cyril Svoboda rozumí informatice asi tak jako mnoho řadových občanů. Umějí zapnout počítač, napsat v něm dopis nebo surfovat po internetu. Ve sněmovně je běžné, že k projednávaným zákonům dělají zpravodaje, případně je předkládají jako poslaneckou iniciativu lidé, kteří problematice příliš nerozumějí.

Lobbismus patří k parlamentní demokracii stejně jako volby, poslanecké platy, mobilní telefony či CCS karty. Je "normální", že zájmové sdružení velkých firem v daném teritoriu - v tomto případě SPIS - si najde poslance nebo skupinu poslanců, kteří jimi připravovaný zákon předloží nebo se snaží ovlivnit jeho podobu. Za zcela obvyklé je považováno i to, že ve jménu různých zájmů často hlasují shodně i skupiny poslanců zcela opačné politické orientace. Což platí pohříchu v Praze stejně jako v Bruselu. I mezi Strakovou akademií a Sněmovnou pobíhají zástupci lobbistických skupin.

Zajímavý však je fakt, že návrh zákona předkládá skupina mladých, mezi nimiž je člen nejužšího vedení a předseda klubu strany vládní a nejvlivnější poslanci stran opozičních. Smluvních i nesmluvních. To v situaci, kdy stejný zákon připravuje i vláda.

Pokud by šlo o běžný lobbismus, je pro vlivovou skupinu podstatně jednodušší a tudíž i levnější vyjít z vládního návrhu a prostřednictvím dohodnutých členů sněmovny si ve druhém čtení zákon přizpůsobit obrazu svému.

Zde půjde o něco jiného. Pokud poslanci vládní i opozičních stran předkládají - a to rukou společnou a nerozdílnou - poslanecký návrh, který je alternativou k návrhu vládnímu, pak to svědčí o tom, že situace na politické scéně i v ČSSD se vyvíjí zcela nestandardně.

Vysoce postavený zdroj v ČSSD v této souvislosti dokonce prohlásil, že může jít o ověření možnosti ustavení parlamentní "duhové" koalice - ČSSD, ODS, US a KDU-ČSL. I když se ještě zdánlivě nehraje o osud vlády, sbratření ve sněmovně může pro možnou vládní koalici připravit a "osondovat" terén. Bez Klause i Zemana. Opoziční smlouva by se tak stala vyhaslou stejně jako Benešovy dekrety...

Fakt, že si "nadějní mladí politici" z hradních křídel ke svému pragmatickému posunu nevybrali lokální téma politické, ale strategickou evropskou technickou normu (navíc z oboru, který je a bude klíčovým pro rozvoj celé ekonomiky), bude při hlasování svazovat všem ruce. Po kritickém posudku EU a následném volání po širokém proevropském kompromisu se málokdo z méně zasvěcených odváží poukázat na politickou nebezpečnost podobného "duhového" spolku.

Tuto variantu si už stihli mediálně připravit. Nedávné masírování novinářů a "odborné veřejnosti" v Parlamentu probíhalo za přítomnosti předkladatelů zákona i pasivní pozorovatelské mise předsedy ÚSIS, Karla Berky. Tomu na rozloučenou Vladimír Mlynář s širokým úsměvem popřál hezký den a dodal: "A teď, pane kolego, to už je ve vašich rukou." Jako kdyby to opravdu bylo JEN v jeho rukou.

Zákon o elektronickém podpisu připravil SPIS ochotně. Zvláště, pokud si pánové z počítačových firem byli vědomi, že mohou iniciovat formování budoucí vládní garnitury. Politická ožehavost spočívá v tom, že poslanci vládní strany si budou muset vybrat.

Buď vláda tiše rezignuje a vlastní návrh nepředloží, nebo si budou muset sociálně demokratičtí členové sněmovny rozvážit, zda podporovat předsedu svého klubu, nebo předsedu své vlády.

Stanislav Gross tak otestuje reakce a zjistí velikost obou skupin. O zákon sám se přitom bát nemusí, i když by jej více než polovina poslanců ČSSD nepodpořila. Na rozdíl od vládního návrhu projde třeba i proti vůli většiny klubu hlasy opozice.

Těch hlasů navíc nebude muset být moc. Další faux-pas může nastat i v souvislosti s Evropskou unií, která doposud o podobě standardu pro elektronický podpis nerozhodla. Může se přihodit, že přes možný předběžný souhlas některého z úředníků EU s poslaneckou iniciativou Grossovy parlamentní skupinky schválí Evropská unie jiné doporučení a pak bude muset sněmovna dodatečně celý zákon novelizovat.

Těžko se dá předpokládat, že Evropská komise zajásá a s otevřenou náručí přijme českou podobu klíčového zákona e-commerce do acquis communitaire. Kruhová diplomacie EU musí sladit mnoho podobných zárodečných iniciativ, než precizuje své konečné doporučení, jež se bude moci stát opravdu celoevropskou normou. I toto mohly být důvody, pro které vláda návrh zákona o elektronickém podpisu odmítla s dovětkem, že pracuje na návrhu vlastním.

Riskantní způsob, jakým se Gross snaží řešit vnitrostranické hrátky, "se zdá býti opravdu nešťastným". Zjistil-li, že poslanecký klub jej podrží po mobilní aféře ve funkci předsedy klubu i místopředsedy sněmovny, tak rovněž musel zjistit, že nikdo z těch, kteří ho podpořili, není ochoten jít do příliš ostrého střetu, znamenajícího ohrožení či pád vlády.

Přesto ale Gross riskuje "mediální" neúspěch. Poziční boje uvnitř ČSSD totiž neutichají, i když žádný z vrcholných aktérů není ochoten přiznat vleklý rozpor v straně.

O tom, že Gross a Langer s Mlynářem a některými "vstřícnými" lidovci si může celkem dobře rozumět, lze vypozorovat i z prostého monitorování společenských akcí, pořádaných některými hospodářskými kruhy.

Grossovo definitivní ovládnutí ČSSD sice prozatím nikdy nevyšlo, což znamená, že doposud bylo těžko možné pomýšlet i na funkční koalici se středo-pravými stranami, o které snil už první polistopadový předseda sociální demokracie Horák. V politice platí, že nikdy se nemá říkat nikdy. Podaří se to tentokrát?

Autor je členem pracovní skupiny pro telekomunikace a informatiku ČSSD

Tento článek byl napsán 29. 10. a zaslán jednomu velkému českému deníku. Editor vnitropolitické redakce za informace poděkoval, nicméně článek odmítl ...

Článek byl včera pro Britské listy v některých detailech doplněn.

Vít Novotný

Dekuji pani Leporske za  kriticky ohlas na muj nedavny clanek. Rika, ze co jsem napsal, je v podstate stejne jako vyzva byvalych studentskych vudcu.

Neresim pry otazku, jak soucasne politiky prinutit ke zmenam. Podle pani Leporske mohou byt reformy realizovany pouze seshora, politickou oligarchii samou, avsak doufat v reformu seshora je v Cesku marne.

Chci rici, ze nespoleham na spontanni procesy. Snazim se pouze jemne naznacit, ze cesky politicky system ma problem, o kterem se zatim dost nemluvilo. Muj clanek se, doufam, lisi od vyzvy byvalych studentskych vudcu tim, ze je konkretni a ze neapeluje na moralku, jak napriklad nedavno opet ucinil jeden z inciatoru vyzvy Martin Mejstrik.

Moralni apely malokdy v politice neco vyresily. Jsou navic nebezpecne tim, jak nedavno poznamenal v Lidovych novinach Milos Rejchrt, ze umistuji veskere zlo mimo osoby moralnich hlasatelu a vkladaji je do osob jinych lidi, kteri maji nest vinu. Zbavuji tak moralisty zodpovednosti. Maji take tendenci probouzet falesne nadeje.

Je samozrejme pravda, ze omezeni politicke moci lze stanovit jedine "seshora", tedy legislativnim aktem parlamentu. Pozorne cteni meho clanku by vsak pani Leporske ukazalo, ze se snazim odpovedet na otazku, jak soucasne politiky prinutit k tomu, aby omezili vlastni moc.

Mozna jsem mel byt opatrnejsi pri vyberu titulku. "Omezme moc ceske politicke oligarchie" je zrejme prilis revolucni, jak mi napsal pan Housa. V clanku se ale zretelne zminuji, ze soucasna politicka oligarchie neni jednolita. Jsou v ni strany a jednotlivci, kteri jsou si vedomi, ze neomezene rozhodovani je spatne rozhodovani. Pripomenu snahu Obcanske demokraticke aliance o ustaveni Senatu, krajske samospravy a o prijeti zakona o statni sluzbe, velkou rychlost, se kterou socialni demokrate nyni pripravuji zakony tykajici se reformy verejne spravy a jejich odhodlanost prosadit sluzebni zakon, ci dlouhodobou inciativu CSSD a KSCM za zavedeni referenda.

Prestoze tedy politicka oligarchie jako celek brani sve vysady neomezeneho rozhodovani, stoji za to selektivne podporovat ty jeji proudy, ktere maji v programu vetsi kontrolu moci politiku ustavenim prislusnych instituci ci zmenou soucasnych pravidel. Podporovat, ale jak? Nepredlozim prirucku "Jak se naucit byt obcanem demokratickeho statu snadno a rychle", ale muzu se pokusit o par banalnich bodu.

Omezit politickou moc muze kazdy z nas tim, ze bude ve volbach hlasovat pro konkretni politicke strany. Pro opozicni strany, pokud je jejich mocensky zajem nebo ideologie vede k tomu, aby se snazily omezit moznosti soucasne vlady a tak zavedly do pravniho radu potrebne instituty. Pro vladni strany, pokud je jejich ideologie vede k tomu, aby v parlamentu predkladaly navrhy prislusnych zakonu.

Konkretneji, muzeme psat clanky do Britskych listu. Muzeme se stat cleny Asociace pro sluzebni zakon, a pokud takova neexistuje, zalozit ji. Muzeme psat dopisy nasim zastupitelum ci navstevovat je v urednich hodinach. Pokud se nas poslanec ani nenamahal drzet uredni hodiny, muzeme ho verejne zostudit v novinach.

Mam stesti, ze doba je prihodna pro me argumenty. Na prikladu vyvoje poslednich tydnu muzu pani Leporske ukazat, ze nemusime ceske politiky zcela odepisovat. Na adrese Ministerstva prace a socialnich veci je nyni konkretizovan vecny zamer sluzebniho zakona; pred dvema tydny tam byly teprve teze. Koncem listopadu se vlada rozhodla omezit pouzivani dopravnich majacku nejvyssimi ciniteli. Do tretice, Snemovna schvalila minuly tyden zakon o referendu.

Neziju v iluzi, ze ceska spolecnost se prijetim nekolika zakonu prestane delit na ty dole a ty nahore. Liberalne demokraticke rezimy takove rozdeleni predpokladaji a najdeme je konec koncu ve vetsine soucasnych rezimu, demokratickych ci nedemokratickych. Drobnymi kroky se vsak muzeme dopracovat ke stavu, kdy politicka moc se bude muset chovat zodpovedneji vuci obcanum.

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Jestliže ovšem někdo, kdo odvedl práci, nedostane mzdu, žádná policie se neobjeví, nikoho nedopadne a žádné obvinění vzneseno není.

Přitom mezi prvním a druhým podvodem je rozdíl pouze v tom, že mobilní dlažební kostky obdrželi čtyři občané, zatímco mzdu za odvedenou práci jich nedostává sto tisíc.

S překvapením zjišťujeme, že nemáme zákony, které by takovou situaci vyloučily. Nemáme ovšem ani zákon, které by umožnil postiženým okamžitě pomoci, a konečně ani zákony potřebné k dopadení, obvinění a odsouzení těch, kdo neplatí.

Zcela šokující pak je to, že zákonodárce dodnes nenapadlo, že jestliže takové zákony nemáme, měli by se sejít na mimořádné schůzi, která by se nerozešla dříve, než je přijmou. Je ostudou, že jim odboráři musí vysvětlovat, že v případě porušování základních práv občanů je přiměřené jednat ve stavu legislativní nouze, o ostudě kterou způsobí žádosti postižených o politický azyl u sousedů už ani nemluvě.

Pro pořádek je samozřejmě třeba říct, že k takovýmto situacím nedochází pouze u nás. V Rusku například platy nedostávají policisté, kteří věc svépomocně řeší tím, že se stravují a šatí za vybrané pokuty.

Možná česká vláda a parlament předpokládají, že si zaměstnanci Zetoru opatří peníze na nájem prodejem soustruhů, anebo že dělníci z ČKD na nějaké burze vydraží tramvaj. Anebo jsou klidní díky zákonu, který v době jejich zasedání zakazuje shromažďování občanů ve vzdálenosti kratší než sto metrů od budovy, ve které jednají.

Vysílá se ve čtvrtek 16. prosince ráno.

Jiří Šinkora

dovolte mi nesouhlasit s Vasim nazorem o jedne lodi, na ktere se plavi panove Cibulka a Jakes. Nemuzete relativizovat vse. Z osobni zkusenosti vim, ze vitezstvi komunistu nad prostymi obcany po roce 1990 nebylo jen dusledkem jejich schopnosti a dravosti.

Nikdy jsem komunistou nebyl, moje rodina patrila spise k odpurcum rezimu, dokonce ani nevim o nikom z primych pribuznych, kdo by kdy k bolsevikum vlezl.

Myslim, ze patrim mezi uspesne obcany, mluvim plynne anglicky, travim mnoho casu ve vyzkumnych ustavech a na univerzitach v zahranici.

Nemuzete me tedy obvinit, ze mi v ramci globalizace ujel vlak. Naopak. Nekolik vlaku jsem ujet nechal a stale prijizdeji dalsi. A presto se citim frustrovany a zoufaly nad situaci sveho naroda.

O mych grantech rozhoduji Ti, kteri si ostruhy vysedeli na stranickych schuzich. jejich arogance casto nezna mezi. A to jen proto, ze Komancove znaji jine Komance. Nejsou dravi a schopni. Jsou lini jak prasata, polovzdelani a vsehoschopni. Nepodcenujte mafianske metody techto spriznenych dusi. Drzi nasi zemi v klestich, ze kterych se tezko dostava.

Ano, pomalu se to snad meni. Dnes jsem se dozvedel, ze DEU dostane odmenu za ziskane hlasy v minulych volbach. KONECNE!!!

Rozhodl o tom ustavni soud a myslim, ze rozhodl dobre. Jsem rad, ze z mych poctive zaplacenych dani zbude i na stranu, ktere duveruji. Ja totiz na rozdil od mnohych volicu ODS, CSSD a Repu dane poctive platim. A oni mi z nich financuji: 1. Klause (o ODS uz pod libereckem sjezdu nemluvim, je to jen parta nohsledu) 2. krachujic banky 3. budizknicemu, kteri nechteji pracovat a jen plodi potomstvo atd.

Myslim, ze vim o globalizaci nejmene tolik co vy. Vim, ze nas smete, nepodari-li se nam v nasi, na nerostne suroviny chude zemi vytvorit neco, co budeme moci svetu nabidnout. Ale jestli tomu nekdo branil, tak banda komunistu, kteri jiz dodnes zpusobili tezke skody a ustedrili zemi tezke rany.

A prosim, nerikejte, ze by zlociny komunismu mely byt SNAD potrestany. Umucili vam komunisti nekoho v lagru? Cibulka vi, o cem mluvi. On komunistickym kriminalem prosel. Kazda vlada zodpovida za metody, ktere pouzivaji jeji represivni slozky. Mimochodem, pri cetbe Cibulkovych INTERNETOVYCH stranek jsem dosel k nazoru, ze je blazen. Ale ne proto, ze uverejnuje seznamy estebaku, ale proto ze se silne zajima o temata, ktera vznikla jenom v dusledku chabe vzdelanosti a malosti lidskeho ducha. Ale to vas ani nikoho jineho neopravnuje davat ho na jednu lod s Jakesem.

Od komunismu mozna uteklo 10 let. Vam to mozna pripada hodne, mne ne. Ja proste nezapominam tak rychle jako ostatni. Jedna perlicka: totalne nasazenym musi nemecke podniky zaplatit ted, vice nez padesat let po valce. Pozde, ale prece. Jak budete nazyvat puvodce teto satisfakce??

Po pravde receno, Cibulka je takovy rytir smutne postavy dnesnich dni. Ale myslim, ze nam ho muze byt jen lito, tezko mame pravo cloveka jeho minulosti hanet a uz vubec ne ho davat na jedno plavidlo s hovadem Jakesem, i kdyby to byla kdovijaka nadsazka.

Jiří Šinkora

Larry Obereigner

Měla by být Komunistická strana zakázána? Strana, která má podle průzkumů přes 20% podpory voličů? Je možné zakázat v demokraticlé společnosti stranu, kterou podporuje každý pátý občan?

Velmi často jsme se na stránkách Britských listů dočetli, že je to nemyslitelné. Bylo zde vyčítáno všemožným činitelům včetně prezidenta, že je nedemokratické, když zástupci pětiny občanů nejsou zváni na různá jednání, mluví se zde o tvrdé zaujatosti proti řečené KSČM. Měli by tedy páni Grebeníček, Ransdorf a další býti partnery, spoluhráči na politickém jevišti?

Zdálo by se, že o tom nemůže být pochyb. Tedy návštěvník z jiné planety, nebo človíček, který prožil právě končící století někde v izolaci, by se divil, že o tom vůbec může vzniknout spor. Ale i  občan zaběhlých demokracií, USA na příklad, který je zvyklý, že jeho městem může pochodovat tlupa zakuklených KKK, nebo "ohákovaných" Nacistů, který ještě pamatuje, že vláda USA prohrála u Federálního soudu spor s Komunistickou stranou USA, když ji označila za "agenta cizí mocnosti" a chtěla ji zakázat, když nebylo žádným tajemstvím, že bez pochyb skutečně agentem Moskvy byla? Ale vraťme se do Evropy.

Zamysleme se trošku nad historií, které mnozí z nás byli svědky. Jelikož je skutečností, že Komunistická strana Československá byla prakticky ramenem, nebo snad lépe řečeno jedním s chobotů, stalinské strany Bolševiků, nesou tudíž její pohrobci spoluzodpovědnost i za vše, co tato zločinecká organizace způsobila. Na svém kontě má miliony umučených, popravených a hladem a bídou zemřelých obyvatel východní Evropy a Asie. Infiltrace Kominterny byla jedním s argumentů goebbelsovsko-hitlerovské propagandy, jedním ze strašáků, které dopomohly nacistům k rozvratu v demokratickém Německu a tím potažmo i k vzniku druhé světové války. Že snad přeháním? Možná trochu, ale za zamyšlení to stojí. Komu se tedy tento argument nezdá, ať vzpomene na historii vlády KSČ od roku 1945. Cílevědomá příprava na puč, který se nakonec zcela zdařil i s jakýmsi přispěním omylů demokratických stran. Tvrdý, nelidský režim, který následoval a který způsobil smrt několika tisícům, zničil životy statisícům a zdevastoval zemi a její občany, kteří se z toho dodnes nemohou vzpamatovat. To vše se dělo pod praporem strany, která dnes trvá na tom, aby se s ní zacházelo jako s rovnocenným partnerem v demokratické vládě, v systému, který byl v její (jak píše pan Čulík) "přežilé, archaické a pošetilé" ideologii nemyslitelný a té strany, která jakékoli pokusy, nebo jen jejich náznaky o změnu tvrdě a krvavě potlačovala.

Myslím, že by bylo možné i v demokratickém systému stranu s takovou temnou historii bez problému zakázat. V Německu tomu tak je. Nacistická SDAP má podobnou minulost a zákaz její činnosti nikomu nebyl proti mysli. Ovšem nejsem si jist, jestli by to byl šťastný krok, obzvláště dnes, deset let po pádu její vlády. Existence této strany společnost cítí jako vředy, které hyzdí "její pleť a které je možno léčit různým způsobem. Pokud tedy zavrhneme možnost chirurgického zákroku, je tu možnost další a v praxi častěji užívaná, nechat je vyhnisat, případně s pomocí nějakých antibiotik a sterilního prostředí. A hlavně neškrabat!

Myslím, že není těžké chápat snahy představitele KSČM izolovat, či ignorovat. Kontinuita se starou KSČ je zřejmá a stavět na její ideologii a principech a tvářit se při tom "demokraticky" je nesmírná drzost. Že 20% občanů táhne s nimi nemusí být ani tak zarážející, i když těch dalších 80% se za to stydí. Však víme, kolik dobrých, plných žlabů naši normalizátoři museli opustit. Nemůžeme se divit, že na ty zlaté časy vzpomínají s nostalgií a nad ztrátou hrozí pěstí.

Demokratický systém se vyvíjí a obohacuje diskuzí. Ale je možné s nimi diskutovat? Bylo zde napsáno, že Česká televize je proti KSČM "zaujatá." Že je málo zvána do diskuzních pořadů. Měl jsem to štěstí jednu debatu vidět, hostem za tu prastranu byl pan Ransdorf. Někdo z ODS mu dal otázku, jestli sdílí (KSČM) pocit viny za 3 tisíce obětí jejího režimu? Tento pán udiveně odpověděl "... prosím Vás, kde berete taková čísla? Pokud vím, popravených bylo pouze 137!" Tazatel už neměl možnost reagovat, protože podle schematu pořadu, moderátor přešel k dalšímu hostu, s další otázkou. To mi připomnělo jednoho hlasatele nacizmu, který se vyjádřil, že je lží, že bylo vyvražděno 6 milionů židů. Většina jich prý zemřela v táborech na epidemie tyfu a cholery.

Jednou se pan Grebeníček nechal slyšet, že se záměrně nemluví o tom a zamlčuje se vše dobré, co režim komunismu v zemi vybudoval. To mi zase připomnělo obhájce nacizmu, že prý se nemluví, co Hitler pro Němce vše udělal! Vyčistil zemi od Cikánů, Židů a homosexuálů, odstranil katastrofální inflaci, postavil spousty fabrik, kde našli dělníci dobrou práci, zřídil školky a zorganizoval výchovu mládeže, postavil síť dálnic atd. O tom, co to všechno stálo se nemluví. Zrovna tak KSČ, se chlubí podobnými "úspěchy." Ale jak draze jsme za těch 40 roků "pokroku" zaplatili! Dostali jsme se do řad zaostalých zemí, s katastrofální ekologickou situací, nesmírně zanedbanou bytovou kulturou a t.zv. infrastrukturou, nemluvě o katastrofálním přerušení normálního vývoje demokratické společnosti a moderní ekonomiky. Tam, kde jsme byli v roce 1948 téměř ve špici, jsme sklouzli v Evropě mezi ty poslední. A ti, kteří se stále hlásí ke straně, která toto vše způsobila se teď drze vysmívají těm, kteří s pochopitelnými těžkostmi a problémy se naši společnost z tohoto bahna snaží vytahnout.

Pohlaváři této zločinecké organizace se prý neomluvili, nebo se nedostatečně distancují od KSČ. Já ani nemyslím, že je to možné. Jediný správný a přijatelný projev lítosti by byl rozchod s tou "pošetilou", ale nesporně zhoubnou ideologií. Naopak, z úst jejich představitelů slyšíme drzost a aroganci. Od několika "řadových členů" bylo sem tam slyšet: "nebudu přeci převlékat kabát!" Tomu by bylo možno rozumět, ale tu nejde o převlékání! Poctivý člověk a bylo jich dost a je třeba si jich vážit, usoudili, že ten kabát je plný molů a blech a s odporem jej ze sebe shodili! Važme si takových a nenálepkujme je jako ty "byvalé!"

Je možné ty, kteří se do slušné společnosti tlačí v těch smrdutých, zatuchlých kabátech přijmout s důvěrou? Je možné s nimi jednat jako s rovnocennými partnery? Myslím, že je nejen pochopitelné, ale chvályhodné, že se je daří legální cestou držet alespoň trochu v izolaci. Je třeba usilovně a neúnavně připomínat občanům, kteří již zapomněli, nebo kteří tu dobu nepamatují a  nechají se zmást profesionální demagogií pohrobků minulého totalitárního režimu komunistů, co v naší zemi způsobili.

"Po desetiletí od pádu komunismu jsou Češi stále těsněji svázáni s Východem než se Západem... Česká republice se nedaří spojit se Západem. Brání se požadavkům Evropské unie a v říjnu byla ostře kritizována, když ji zpráva Evropské komise výslovně uvedla jako zemi, které se nedaří provést nezbytné ekonomické a legislativní reformy. Týž měsíc unikly vládní zprávy, uvádějící Prahu jako hlavní základnu pro ruskou mezinárodní špionážní síť.

Pokud SOS dosáhne předčasných voleb, může to neúmyslně poskytnout KSČM obnovenou příležitost k vlivu v České republice. Tím, že SOS bojuje za změny ve vládě, aniž předkládá řešení, může dosáhnout předčasných voleb, ale bez toho, že by poskytla alternativu, nebude schopna z nich něco vytěžit. Protože v posledních měsících vzrostla podpora pro KSČM, volby mohou dopadnout v její prospěch. Pokud obyvatelstvo dojde k názoru, že SOS nemá žádné konkrétní kandidáty nebo cíle, komunisté mohou využít mocenskou průrvu a využít vzrůstající podporu k získání pozic ve státní správě.

Rostoucí autorita komunistů by nejen přesměrovala domácí agendu, ale sehrála by svou roli i v přetahování mezi Ruskem a Západem ve východoevropských státech. NATO, které již mělo problémy s integrací České republiky do bezpečnostní aliance, by tak čelilo bezprostřední krizi."

Věru podnětná úvaha o strategickopolitickém významu jedné z prohradních iniciativ vyvolává otázky o (možná někdy neúmyslné) roli jejích iniciátorů, zastánců a signatářů.

Jindra Vavruška

Vážený pane Čulíku,

Snad Vám bude připadat zajímavé, že na internetu existuje seznam lidí, kteří dali otevřeně najevo svůj zájem kupovat kradené věci, v tomto případě mobilní telefony.

Na adrese http://www.obeslo.cz/zlodej/ je ve stručnosti zachycen kuriozní příběh majitele ztraceného (?) mobilu, který se rozhodl nenechat to jen tak.

Co je na celé webové stránce nejlepší, je

seznam e-mailů od lidí, kteří dali bez skrupulí najevo zájem koupit kradený mobilní telefon.

Někteří z nich píší z firemních adres, takže by bylo velmi zajímavé zjistit názor vedení firmy na aktivity jejich zaměstnanců.

Snad není třeba připomínat, že takové vědomé jednání by pravděpodobně v případě žaloby bylo hodnoceno jako podílnictví.

Je zajímavé vidět, jak na tom doopravdy jsme. Pak se člověk přestane divit jiným věcem, jako je "kvalita" české vlády, Poslanecké sněmovny, Senátu, atd.

Jindra Vavruška

Pane Hausenblasi, fandim vasemu usili. A asi bych sveril svoje deti zakladni skole, kde byste byl reditelem. Deti nemam, takze se muzu do aktivit, ke kterym vyzyvate, zapojit jen neprimo. Vychova deti je do znacne miry urcovana zpusobem, jakym byli vychovavani jejich rodice. A dale spolecenskymi autoritami pro tuto oblast. Okolim, v nemz rodina zije. Jen se letmo dotku problemu:

Domnivam se, ze deti jsou malo vychovavany svymi rodici. A dnesni rodice az na vyjimky nepocituji opravdu nalehavou potrebu travit vice casu s detmi.

Duvodem je asi to, ze ho s nimi travit neumi - nikdo je to v mladi nenaucil.

Byli vychovavani v 60-70. letech, v dobe kdy u nas kvetl socialismus. To se projevovalo mj nadmernym rozdelenim rodiny po vetsinu dne- o deti se misto rodicu "starala a vychovavala je" spolecnost.

Deti byly zajisteny materialne, ale ne po dusevni strance. Co je kazdeho a nici, to se nici- a plati to i pro deti ve skolach. Nemyslim ted rozvoj inteligence, ale celkovy rozvoj osobnosti.

Napr. nejen socialismus, ale ani dnesni moderni spolecnost nema zadnou srovnatelnou nahradu za bajecne pribehy obsazene v Bibli, s jejiz pomoci by deti ucila pravidla spolecenskeho chovani, moralku. Neco by mohly ovlivnit spolecenske autority, ty jsou ale vytvoreny medii- a staly se casto autoritami proto, ze casto jen pitomne chvali- to se dobre posloucha a cte. A tak vznika kolobeh medialniho upevnovani autority. Behem nekolika let zalozim rodinu, a moje deti by tak zacaly v kolektivu ostatnich deti travit vice casu az tak za 7 az 10 let. Verite, ze se do te doby situace nejak vyznamne zlepsi? Ja ne. Setrvacnost spolecnosti je ohromna.

K necemu se vam priznam- uvazuji spis o tom, zda by bylo mozne, usidlit se v jine evropske zemi. A i kdybch zustal v Cechach, chtel bych radeji doprat svym detem detstvi na mensim meste. Praha je po vsech strankach pro prumerne dite nevhodne mesto. Mimochodem, mnohe z aktivit, ke kterym vyzyvate existuje. Cetl jsem o tom.

Protoze ale nejsou soustavne masovymi medii podporovany, malo se o nich vi.

Snad by tomu mohla napomoci nejaka spolecenska organizace, pokud mozno nestatni.

Obavam se, ze pan Kotrba si neuvedomuje, ze optimalni vzdelani v obecnem smyslu neexistuje. Existuje vzdy jen vzdelani, optimalni VZHLEDEM K DANEMU UCELU.

V praxi to znamena, ze predlistopadovy vzdelavaci system byl optimalni, pokud cilem byla VYCHOVA K POSLUSNOSTI. Da se rici, ze byl dobrou pripravou pro preziti v tehdejsim systemu.

Naopak zapadoevropsky vzdelavaci system cloveka pripravuje velmi slusne na podminky trzniho hospodarstvi.

Pokud cilem vzdelavaciho systemu je vychova estetu, primlouvam se za znovuzavedeni latiny a vytvarne vychovy na stredni, popripade i vysoke skoly.

Pokud cilem vzdelavaciho systemu je priprava lidi, kteri se budou po zbytek zivota zivit praci (tim netvrdim, ze sochari nepracuji, ale ze tento obor neuzivi staticky vyznamny pocet lidi a vyzaduje zcela specialni pripravu), navrhuji nasledujici model: vzdelavaci instituce seznami studenty s tim, jake informace se v knihach (CD, internetu) nachazeji, jak je nalezt a k cemu jsou dobre. Poskytne jim prakticke navyky, jak ty informace hledat, a jak predlozene informace krizve kontrolovat vzhledem k moznym umyslnym chybam.

Pokud se tam navic ve spolecenskem zajmu ci vzhledem k zajmu studentu zaradi filosofie, umeni ci sport, proc ne. Ale nemuzeme ne tom stavet, neb nas to neuzivi.

Ze je to samozrejme? Vubec ne. Cituji z volebniho programu KSCM. "Pred jednim ci dvema desetiletimi se vetsine obcanu zdaly katastroficke predstavy o ekologickem vyvoji prehnane, ale nyni uz musime kupovat cistou vodu pro deti a se znepokojenim sledujeme devastaci pudy a lesu i hlaseni o smogove situaci."

Soudruzi vedi, ze si mohou dovolit (a vesele si dovoluji) tvrdit prakticky cokoliv, jen kdyz se to libi davum. Obcan, ktery prosel socialistickou skolou a neni zvykly konfrontovat prani s fakty ci jen vlastni pameti. Proste ho nenapadne porovnat citovanou tezi z volebniho programu s klesajicimi emisemi SO2, stavem vodnich toku atd atd...

Stalo se modou, strasit obyvatelstvo globalizaci. Toz bych se rad zeptal: kdo ma vetsi sanci na preziti? Ten, kdo se poslusne napapouskuje kdejakou pitomost, nebo ten, kdo dokaze POLOZIT V PRAVY CAS SPRAVNOU OTAZKU a vi, kde na ni najde odpoved?

Otazku lze polozit take takto - mirime ke spolecnosti, ktera podporuje poslusnost, nebo do spolecnosti, ktera je zalozena na osobni iniciative? Zamerme timto zpusobem i vzdelani budouci generace. I kdyz... Kdyz se tak rozhlednu po volebnich preferencich, tak si rikam, ze bychom to s prilis svobodomyslnym skolstvim mozna nemeli prehanet. Prilis svobodomyslni studenti mohou v zivote osklive narazit...

Děti Země

Informace o PVC: http:/www.ecn.cz/detizeme/odpady

Ministerstvo zivotniho prostredi samo ustoupilo natlaku prumyslu ve veci zakazu PVC v obalech. Zcela neoduvodnene totiz do novely zakona o chemickych latkach a chemickych pripravcich vsunulo paragraf, kterym se rusi zakaz pouziti PVC v obalech k 1. lednu 2001, a to bez nahrady.

"Podle naseho soudu k tomu ministerstvo zivotniho prostredi nenutil nikdo jiny nez prumyslova lobby majici zajem na co nejdelsim pouzivani PVC ve vsech jeho aplikacich. V teto souvislosti mne prekvapuje ministrovo ujisteni na Zelenem foru, ze trva na zakazu PVC v obalech podle soucasneho terminu," komentuje postoj ministerstva predseda Deti Zeme, RNDr. Jindrich Petrlik. Ekologicka sdruzeni se tak snazila nadarmo.

Pri projednavani v Senatu Parlamentu CR se sice v patek 10. prosince podarilo zmarit pokus o posunuti terminu k zakazu PVC v obalech navrzeny novelou zakona o odpadech, ale den predtim senatori odsouhlasili jeho naproste vyskrtnuti pri schvaleni novely zakona o chemickych latkach a chemickych pripravcich. "Kratka veta v zakonu, ve kterem to nikdo necekal, unikla bohuzel i nasi pozornosti. MZP CR by vsak melo dusledne hajit dosud dosazeneho pokroku v legislative na ochranu zivotniho prostredi a ne ji samo oslabovat. Rozhodne jsme od nej takovy krok necekali," lituje omylu Jindrich Petrlik.

PVC se tak v Ceske republice, na rozdil od zemi Evropske unie, opet tesi naproste "volnosti". I presto, ze se do nej davaji nebezpecne prisady, muze se nadale pouzivat i na obaly v potravinarskem prumyslu, ktere jsou vetsinou navic pohrichu protizakonne neoznacene. PVC, ktere skonci v odpadu je jednim z hlavnich zdroju dioxinu. Pokud by Ceska republika pristoupila k restriktivnim opatrenim, jak uz to v pripade PVC ucinily zeme jako Svedsko, Dansko ci dokonce Indie, pak by byla blize naplneni Protokolu o perzistentnich organickych latkach, ktery podepsala v Aarhusu.

Ekologicka sdruzeni se tlaku na zakaz pouziti PVC v obalech nevzdavaji. Je to jeden z aktivnich kroku vedoucich k omezeni emisi dioxinu do prostredi, ktere pozaduje i pres 13 tisic signataru petice "Konec dioxinu v Ceske republice" predane ministru Kuzvartovi v rijnu tohoto roku.