pátek 31. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Technologie:
  • Jsou stožáry pro mobilní telefony zdraví nebezpečné?
  • V budoucnu se bude krást osobní totožnost Zdravotnictví:
  • Korupce má v českém zdravotnictví dveře dokořán (Vladimíra Bošková) Svět a ČR:
  • Ropa (Ivan Hoffman) Diskuse:
  • V Kosovu k žádné genocidě nedošlo a západní sdělovací prostředky šířily propagandu (Ilona Bílková)
  • Stárnoucí Evropa, Jaroslav Teplý nemá pravdu (=obvyklý titulek JČ, jde-li o výměnu názorů) a komentář Bohdany Burdychové (Jaroslav Teplý)
  • Jak je to s oslavami příchodu americké armády do Plzně (Jiřina Fuchsová) Vydávání Hitlera:
  • Milan Šmíd je univerzitní učitel a toleruje skandál Mein Kampfu (Petr Jánský)
  • K právní kvalifikaci vydání knihy Mein Kampf (Jaroslav Štemberk) Věda a náboženství:
  • Vlastě Leporské: Věda je o něčem jiném než náboženství (Vladimír Wagner)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Korupce má v českém zdravotnictví dveře dokořán

    Vladimíra Bošková

    Český týdeník Zdravotnické noviny přinesl sérii článků k problematice ortopedických operací, resp. endoprotéz. Podle údajů ministerstva zdravotnictví, Všeobecné zdravotní pojišťovny i firem dodávajících endoprotézy se v ČR ročně voperovává pacientům přibližně deset tisíc kloubních náhrad. Je to dost, nebo málo? To veřejnost neví, neboť žádná oficiální instituce nesleduje skutečné zdravotní potřeby obyvatelstva. Pacienti si stále více stěžují, že čekací doby na operace endoprotéz se prodlužují, a to i v případech, kdy nemocný trpí velkými bolestmi a dalšími komplikacemi. Podle údajů MZ většina pacientů čeká na tento typ operace déle než rok, v některých fakultních nemocnicích se čeká 2,5 roku. Lékaři ortopedických pracovišť tvrdí, že nepříjemné podmínky pro pacienty jsou způsobeny nedostatkem peněz. Naopak jeden ze zástupců zahraničních dodavatelských firem pro týdeník Zdravotnické noviny uvedl, že peníze se v českém zdravotnictví využívají natolik neefektivně, že rozhodně nelze mluvit o jejich nedostatku.

    Asi z 60 procent se využívají levnější české endoprotézy (zhruba za 30 000 Kč), avšak v průměru je třeba do pěti let tento zákrok opakovat, protože výrobek déle nevydrží. Nová operace je dražší, pacienta znovu vystaví rizikům, jimž někdy může podlehnout (starší pacient nepřežije druhý náročný zákrok). Zahraniční kloubní náhrada stojí např. 80 000 Kč a její životnost se pohybuje kolem 20 let. Ve výsledku jde tedy zjevně o efektivnější zákrok, který navíc pacienta nevystaví opakovaným operačním komplikacím. Pacienti stále více poukazují na existenci úplatků - někteří svědci již dokonce vystoupili v televizním vysílání (Nova). Zatímco v jiných zemích se vyskytují úplatky v důsledku skutečného finančního podhodnocení zdravotnictví (např. Rusko), u ČR lze mluvit o korupci způsobené nadbytkem (resp. neřešením plýtvání). Zdravotnické noviny například otiskly údaje o východních a západních Čechách, kde přežívají nemocniční oddělení, jejichž lůžka jsou obsazena pacienty pouze půl roku, zbytek roku jsou tato lůžka hrazena pojišťovnami i bez pacientů. Ve fakultních nemocnicích existuje mnoho druhů lůžkových oddělení, která jsou pojata duplicitně či triplicitně, prostě - v rámci těchto jednotlivých nemocnic se vždy vyskytuje první, druhé, někdy i třetí interní, chirurgické, ortopedické či další oddělení. Například Fakultní nemocnice v Praze - Motole je pověstná svými dvěma ortopedickými klinikami, jejichž duplicitní existence (při jen částečném vytížení) nebyla dosud veřejnosti nijak věrohodně vysvětlena.

    Takže se plýtvá a pacientům se prodlužuje čekání na operaci. Stejně závažné je i to, co vyplývá z článku Zdravotnických novin č. 13 (desátého března 2000). Mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Kateřina Zamastilová veřejně přiznala, že tato pojišťovna (ročně operující se zhruba sto miliardami Kč) nemá přesné informace o implantovaných endoprotézách, neboť nemocnice dostávají paušální úhradu - a co provedou s penězi, to je věc jejich ředitelů. "Zavedení paušálů v roce 1997 vedlo k výraznému poklesu operací i ke změnám v typu použitých endoprotéz," řekla K. Zamastilová z VZP. Dlužno připomenout, že v roce 1997 i ve všech následujících letech dostaly nemocnice vždy přidáno - pojišťovny každoročně paušál zvyšují. Avšak: neptají se nemocnic, co za to pacientům dají.

    "Chápeme pacienty, jejichž nástup na operaci se odkládá, ale nemůžeme ortopedickým pracovištím zasahovat do jejich provozu a určovat termíny operací. O tom, který pacient bude operován dříve a který později, nerozhoduje VZP, ale zdravotnické zařízení na základě zdravotního stavu pacienta," dodala K. Zamastilová.

    Těmito slovy potvrdila, že v ČR se obrovská suma veřejných finančních prostředků rozděluje bez objektivních a kontrolovatelných kritérií. Na to už ostatně přišel i Nejvyšší kontrolní úřad, který nedávno ve VZP provedl kontrolu: úhrady se proplácejí způsobem, z něhož nelze vyčíst správnost využití peněz. Nikdo dnes vlastně nemůže dostatečně zkontrolovat, zda právě ta nemocnice, která ročně provede nejméně operací, nedostává neopodstatněně vysokou úhradu.

    Rozhovor s K. Zamastilovou a poté i rozhovor s přednostou první ortopedické kliniky FN Motol prof. Antonínem Sosnou potvrdil, že v každé české nemocnici se dnes může "zdravotní stav pacienta" a "jeho naléhavost" posuzovat subjektivně - neexistují veřejně známá celostátní, ani regionální jednotná kritéria medicínské naléhavosti případů onemocnění. Nikdo nesleduje, kolik pacientů u které nemocnice čeká na operaci, proč je některý pacient upřednostněn apod. Občanské sdružení na ochranu pacientů se setkává se stížnostmi, že nemocnice neobjednají pacienta k zákroku ihned po první žádosti - prostě pacientovi personál řekne: přijďte se zeptat zase za tři měsíce (bez záznamu žádosti pacienta o zapsání do pořadníku).

    Takže se vůbec nedá kontrolovat, jak dlouhé jsou objednací doby ve skutečnosti (se započtením "neoficiálního" čekání) a podle čeho personál rozhoduje, kdy pacienta konečně zapíše do úředních záznamů nemocnice. Prof. Sosna z FN Motol k tomu říká: "Představa, že existuje čekací listina, do které se napíše, že pacient je určen k operaci a že na řadu přijde podle pořadníku, je naprosto nesmyslná. Bereme v úvahu řadu medicínských kritérií..." Jenže tato kritéria, jak je již výše uvedeno, nejsou veřejnosti známá ani nikým kontrolována. Prof. Sosna v rozhovoru pro Zdravotnické noviny pokračuje: "... musíme dát přednost pacientovi, který je v aktivním věku, kdy pracuje, kdy je závislý na provedení operace, aby mohl být dále výdělečně činný... Pacienti trpí obavou ze ztráty zaměstnání, což je další kritérium, které musí být zohledněno." Vyplývá z toho, že ve FN Motol jsou diskriminováni senioři, pro něž vážné zánětlivé, bolestivé stavy, pro něž se navíc stávají imobilní, představují riziko předčasného úmrtí či neplnohodnotný život plný utrpení.

    O kousek dál prof. Sosna uvádí: "Když za mnou přijde pacient a řekne, že skutečně nutně potřebuje operaci a že si na ni chce i připlatit, já mu odpovím, že je mi líto, ale že náš zákon to nedovoluje. A on na to obvykle reaguje dotazem, jak by nám mohl pomoci, aby mohl být operován rychle. (...) Pacient obvykle řekne, že je ochoten přispět do (finančního) limitu kliniky sponzorským darem. My jsme tuto záležitost konzultovali s vedením nemocnice a dospěli jsme k závěru, že to možné je. Takže možnost poskytnutí sponzorského daru tady je, nesmí však být bohužel spojována s konkrétním nemocným. Já tedy mohu se souhlasem vedení (státní) nemocnice říci pacientovi, že budeme rádi, když nám poskytne sponzorský dar, ale nesmím mu říci, že za to bude pozítří přednostně odoperován. Protože to není povoleno. To by se mělo zásadním způsobem změnit..."

    Co z těchto řádků vyplývá? Mladý podnikatel či jinak výdělečně činný pacient s akutními zdravotními problémy se "dohodne na sponzorském daru". Prof. Sosna sice v jedné větě popírá preferenci tohoto nemocného sponzora, avšak v druhé větě připouští, že výdělečně činná populace si zaslouží rychlejší operaci. O upřednostnění konkrétního pacienta mezi ostatními objednanými i o výběru typu výrobku a operační techniky rozhoduje - podle slov prof. Sosny - šéf kliniky, bez jakékoli nezávislé kontroly.

    Riziku korupce v českém zdravotnictví jsou brány dokořán. K tomu se navíc přidává další pole neorané - porušování lidských práv. Nerovný přístup různých skupin populace ke zdravotní péči, k její dostupnosti i kvalitě. Podle jakých kritérií dostává zhruba polovina nemocných zahraniční endoprotézy a zbytek pacientů české výrobky? Někteří pacienti (opět bez veřejnosti známých pravidel) jsou operováni lepším způsobem - při potřebě vyměnit endoprotézu v tomto případě proběhne méně náročný zákrok. Druhá skupina pacientů dostává tzv. cementované implantáty, jejichž pozdější revize probíhá náročně a pro pacienta s vyšším rizikem. Proč jsou někteří pacienti vystavováni tomuto vyššímu operačnímu riziku?

    Další problém pak představuje celkový nárůst reoperací, přiznávaný ministerstvem, pojišťovnami i lékaři. Podle některých signálů lze usuzovat na to, že jednou z příčin je skutečnost, že ministerstvo, pojišťovny i lékařská komora tolerují provádění náročných ortopedických výkonů i v těch nemocnicích, které je neumějí dělat dobře. K. Zamastilová z VZP k tomu říká: "Víme, že v některých (nemocnicích) jsou tyto operace prováděny v nevyhovujících podmínkách, a tudíž narůstá počet nákladnějších reoperací. Pojišťovna, která všechny operace hradí, včetně podstatně nákladnějších reoperací, však nemá možnost zasahovat."

    Kdo tedy v ČR chrání základní bezpečnost občanů ve zdravotnických zařízeních? Podle starého komunistického zákona o péči o zdraví lidu mají nemocnice poskytovat péči podle jednotných zásad stanovených ministerstvem zdravotnictví. Kde jsou takové zásady?

    Co to je za zvláštní zdravotní politiku, která připouští existenci téměř prázdných ortopedických pracovišť ve fakultních nemocnicích, v nichž by bylo možno zařídit plně vytížený provoz v dobrých podmínkách, a realizaci méně zdařilých ortopedických operací v lůžkových zařízeních s nevyhovujícím personálním či jiným zabezpečením? Přitom ani jeden, ani druhý typ ortopedických pracovišť dnes "nejede" na plný výkon. Tato zdravotní politika se nedá nazvat politikou sloužící občanům. Je to spíše politika, jejímž smyslem je uhnutí od jakékoli transformace a zakonzervování všech nešvarů komunistického zdravotnictví.

    Vladimíra Bošková

    Občanské sdružení na ochranu pacientů zároveň členka protikorupční zdravotní komise Transparency International



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|