Co všechno je u nás možné
Milan Šmíd je univerzitní učitel a toleruje skandál Mein Kampfu
Pozastavil jsem se nad osobním
stanoviskem Milana Šmída ke knize Mein Kampf: Nezakazovat. Kdyby se k
oné bibli nacismu vyjádřil občan Šmíd, přejdu to konstatováním, že s ním
nesouhlasím. Jenže občan Šmíd je vysokoškolský učitel na fakultě
žurnalistiky Karlovy university. Člověk, který své názory předává mladým
lidem. Člověk, který ovlivňuje nastupující generaci. Člověk, který
spoluvytváří právní vědomí společnosti.
V teoretické části neuvedl základní pravidlo: Svoboda jednoho končí
tam, kde začíná svoboda druhého. Ke konkrétnímu stanovení toho, co ještě
musím tolerovat a co už mi škodí, nevymyslelo lidstvo nic lepšího než
demokracii. Ve svobodných volbách zvolení poslanci zasednou do lavic a
hlasují o zákonech, které bezbřehou svobodu omezí tak, aby práva jedněch
nebyla na úkor práv druhých. Mezi základní omezení patří zákony na ochranu
demokratické společnosti.
Mám na mysli zákony proti totalitě. Do této kategorie patří zákon o
zločinnosti komunistického režimu a zákon o zákazu šíření komunistické a
nacistické ideologie. Na papíře jsou, v praxi nikoliv. Rudé bratrstvo,
které se hlásí k odkazu KSČ, se nám čím dál drzeji směje z obrazovek do
očí. Zapomněli jsme na Dědečkovo:
Nechte samet sametem, pánové a dámy,
buďto s nima zametem, nebo oni s námi.
Už dnes jsou bolševici připraveni znovu převzít moc. Mnoho lidí je
bude volit s odůvodněním, že dříve to bylo sice špatné, ale teď je to z
jiných důvodů ještě mnohem horší. Uvedou rozklad ekonomiky, státní správy,
bezpečnosti a právního řádu. Uvedou zloděje, drogy, prostitutky, mafie.
Uvedou pronásledování Romů a hajlující holé lebky na Václavském náměstí.
Poukáží na neschopnost policie, která mlčky asistuje a pak týdny zkoumá,
zda se někdo dopustil trestného činu. K argumentům přibude i beztrestné
vydání a šíření nacistického moru s názvem Mein Kampf.
Slušným lidem se obrací žaludek naruby. Profesor Šmíd se domnívá, že
není třeba zakročit.
Petr Jánský
