čtvrtek 6. dubna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Ještě jednou Český rozhlas, Ozvěny plus:
  • Kateřina Dostálová: "To, co o mně vysílaly Ozvěny plus, jsem neřekla" Debata o hodnocení televizního zpravodajství:
  • Milanu Šmídovi: Prosíme, opravte nesprávná tvrzení (Libor Mihalka, InnoVatio)
  • Nemám (moc) co opravovat (Milan Šmíd) Přistěhovalectví, Romové a hysterická xenofobie v Británii:
  • Britský tisk: rozhořčení nad žadateli o asyl (Oliver Craske)
  • Není divu, že si Einstein zvolil k emigraci Spojené státy a ne Británii (Independent) Antimonopolní zákony jsou ku prospěchu tržního podnikání:
  • Wokna mají pro kapitalismus zavřeno (Guardian) Česká politika:
  • Gross (Ivan Hoffman)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britský tisk: rozhořčení nad žadateli o asyl

    Oliver Craske

    Tento článek původně vyšel v týdeníku Central Europe Review na tomto místě.

    Dá se snad říci, že je Velká Británie relativně tolerantní země; není sice bez etnického napětí a má své hollywodské koloniální komplexy a svým způsobem je velice typicky britsky "ostrovně uzavřená". Má však dlouhou historii vřelého přijímání přistěhovalců a Londýn je pravděpodobně nejúspěšnějším příkladem moderního evropského multikulturního města. Takže proč došlo poslední dobou téměř k hysterickému záchvatu u velkého počtu novinářů a politiků, který údajně vyvolal nový a "obrovský" příliv "falešných" žadatelů o asyl na ulicích britského hlavního města?

    Původním katalyzátorem, proč se tyto zprávy objevily ve sdělovacích prostředcích, bylo to, že byla k soudům v Británii předvedena hrtka romských žen, které byly zatčeny za žebrání v londýnském metru. Po loňských demonstracích v Doveru proti romským přistěhovalcům a po podivné asylové vedlejší zápletce, k níž došlo v únoru během dramatu týkajícího se únosu afghánského letadla, které přistálo na čtvrtém londýnském letišti Stansted, najednou vzniklo v britském tisku proti přistěhovalcům naprosté peklo.

    Tito žadatelé o asyl, jak jsme byli informováni, nejen profitují z velkomyslnosti britského sociálního zabezpečení, ale také agresivně žebrají na ulicích. V důsledku toho došlo k drastickému vzrůstu pouliční zločinnosti a kvete černá ekonomika. Výtěžek z žebrání se prý posílá po Evropě zpět do romských komunit ve východní Evropě. V současné době jsou ústředním terčem nenávisti romské ženy, které mají u sebe nemluvňata a nosí šátky, tyo ženy jsou údajně tak cynické, dočetl jsem se, že dávají nemluvňatům utišující prostředky, aby nebrečely a staly se jen dojemnými rekvizitami, jichž jejich matky zneužívají pro žebrání o peníze. Všechno tohle a mnoho dalšího plnilo stránky britského tisku celý minulý měsíc.

    "Cikánští parazité si z obrovských majetků, které získávají z lehce zneužitelné Británie, stavějí paláce," napsal nechvalně známý bulvární deník Sun, nejčtenější britský list palcovými titulky.

    Bulvární tisk se skoro mohl posednout, když škodolibě zjistil, že čtyřměsíční syn jedné Romky, odsouzené za žebrání, se pyšní jménem Lucifer.

    Takové zpravodajství však není v žádném případě omezeno jen na senzacechtivý britský tisk. Deník Daily Mail, list střední kvality, který se ovšem vždycky ostře stavěl proti přistěhovalcům, charakterizoval Romy jako "kletbu". Jeho druh, polobulvární londýnský list Evening Standard, otiskl zprávu, že "cikánské město v Rumunsku posílá do Londýna žebráky v organizovaných výpravách a ty živí komunitu 4000 obyvatel." V Daily Telegraphu poznamenala Marie Woolfová, že vládne široká veřejná nespokojenost nad tím, ževiditelně stoupl počet žadatelů o asyl, kteří hledají krátkodobé pracovní příležitosti a kteří na ulicích žebrají.

    Ale jak si povšiml v deníku Guardian Roy Greenslade, navzdory tomu, že Evening Standard a Daily Mail vyslaly přes celou Evropu samostatné reportéry, jejichž úkolem bylo odhalit mramorové paláce, které si budují romské hordy, které zbohatly prostřednictvím britské velkomyslnosti, reportérům obou listů se jaksi podařilo interviewovat jen tutéž jedinou rodinu, Constantinovy. "Anglie je zahrada plná bohatého ovoce," řekl jeden "cikánský starší", asi netušil, že jeho slova budou otištěna ve všech britských novinách. Proč interviewovali jen jedinou rodinu? Možná ostatní Romové mramorové paláce neměli?

    Xenofobní výlevy v britském pravicovém tisku bohužel nejsou tak řídké, aby vyvolávaly velké překvapení, i když ostrost tónu některých nedávných článků je skutečně znepokojující. Palcové protiimigrační titulky také znepokojují britskou labouristickou vládu, která je známa svou posedlostí "manipulovat" zpravodajství tak, aby z toho měla prospěch. Labouristická strana zjistila na základě průzkumů veřejného mínění, že je přistěhovalectví na třetím místě zájmu britských voličů, hned za zdravotnictvím a školstvím. Situaci taky silně komplikuje obrovská fronta žadatelů o asyl, kterou musejí imigrační úřady ještě zpracovat. Ve frontě je stále ještě 105 000 žadatelů, přestože se jejich počet minulý měsíc trochu snížil. Každý žadatel má právo na sociální podporu, zatímco čeká od imigračních úřadů na rozhodnutí, a průměrná délka čekání je 13 měsíců.

    Britská vláda reagovala tím, že dala najevo svůj úmysl založit na různých místech Británie soukromá "rychlostní" imigrační střediska, kde se budou žádosti o asyl zpracovávat bezodkladně. První takový "internační" tábor byl 20. března otevřen v Oakingtonu u Cambridge. Vláda oznámila, že si přeje z Británie rychle a účinně deportovat všechny osoby, které nebudou v žadatelském řízení úspěšné. Také se rozhodla odebrat žadatelům o asyl finanční sociální podporu. Namísto toho budou dostávat kupóny; podle nových předpisů budou žadatelé o asyl, čekající na rozhodnutí, dostávat 25 liber týdne v kupónech a jen 10 liber týdně na hotovosti. (Pozn. JČ: Průměrný britský týdenní plat je cca 350 liber týdně.) Při čekání na rozhodnutí o žádosti o asyl nesmějí žadatelé pracovat. Vzhledem k tomu, že tato sociální podpora je asi o 30 procent méně než základní existenční minimum, není vůbec překvapující, že se někteří asylanti obracejí k jiným zdrojům příjmů.

    Britská vláda chce napodobit příklad Německa, které omezilo svůj roční příliv přistěhovalců z více než 400 000 v roce 1993 na loňských 95 300 a zamýšlí zavést účinné odstrašení proti hospodářským přistěhovalcům.

    Jinde zacházejí britské soudy tvrdě s žebráky. Evening Standard otiskl článek s titulkem "Rumun chtivý peněz odsouzen do vězení za žebrání v Londýně". Eurostar, firma provozující mezinárodní vysokorychlostní vlaky pod kanálem La Manche, oznámila, že bude přísně kontrolovat cestující, aby se do vlaků nedostali ilegální přistěhovalci, a Evropská unie oznámila projekt, který má financovat návrat žadatelů o asyl, jejichž žádost byla odmítnuta. (Jak jsem zjistil v Praze, tento projekt je velmi pofidérní a naprosto nepromyšlený, JČ.) Aby nezůstala pozadu, opoziční (konzervativní) mluvčí pro otázky vnitra Anne Widdecombová (intenzivně věřící katolička, pozn. JČ) požadovala, aby byli všichni žebrající žadatelé o asyl okamžitě uvězněni a automaticky deportováni.

    Moudrý názor

    Nick Cohen v deníku Guardian cituje názor, že "vždycky bychom měli dávat bedlivý pozor na to, jak zachází vláda se žadateli o asyl, protože to ukazuje, jak by zacházela s námi všemi, kdyby si myslela, že jí to projde." A skutečně: reakce nynější britské vlády na hysterickou kampaň tisku hovoří velmi výmluvně o tom, kde leží její priority: prvním úsilím vlády je ustupováním uklidnit tisk a anglické střední vrstvy, a dodržovat vyrovnaný rozpočet. V žádném případě není vládní prioritou pomáhat uprchlíkům.

    Když člověk rozmotá rétoriku a dá stranou partikulární zájmy, které se při tom všem prosazují, o co jde? Lze identifikovat několik samostatných problémů. Zaprvé je otázka, zda vůbec Británii zavalila vlna uprchlíků, ať už jsou či nejsou "falešní". Určité důkazy na podporu tohoto honu na čarodějnice existují: podle odhadů vysoké komisařky OSN pro uprchlíky začádalo v roce 1999 v Británii o padesát procet více uprchlíků (to není zrovna překvapující, v Evropě se tou dobou vedla válka), totiž 89 700 a je to druhý nejvyšší počet v Evropě, za Německem. Ale v přepočtu na jednoho obyvatele není situace Británie výjimečná: Švýcarsko stojí v čele a má 5,8 žádostí o asyl na 1000 obyvatel. Evropa jako cele zaznamenala loni dvacetiprocentní vzrůst žádostí o asyl. Podle mezinárodních měřítek není Británie zaplavena uprchlíky. Je uprostřed dlouhého hospodářského rozkvětu a je bezpochyby velmi dobře schopná se o ně postarat.

    Existuje také bezpochyby velký, ale samostatný administrativní problém. Čekací fronta žadatelů o asyl se od roku 1997, kdy se Labouristé dostali k moci, zdvojnásobila, a tak vláda není zrovna úspěšná při snaze vyhostit z Británie ty žadatele, kteří nesplňují stále drakoničtější měřítka. (Nejen že čeká na rozhodnutí o své žádosti o asyl 105 000 lidí, ale odhaduje se, že asi 126 000 dalších žadatelů o asyl v Británii zůstalo, přestože byla jejich žádost odmítnuta. Zmizeli, než byla jejich žádost zpracována. Anne Widdecombová nezanedbala žádnou příležitost, aby informovala národ o této chaotické situaci. Avšak, jak si povšiml alespoň jeden autor, příčina, proč vznikla tato dlouhá fronta žadatelů, má souvislost s instalací - za poslední konzervativní vlády, kdy byla právě Anne Widdecombová náměstkyní ministra vnitra - nového počítačového systému, který měl být schopen žádosti zpracovávat.

    Pak vyvstává ještě otázka, zda je nyní na britských ulicích více žebráků a zda tvoří větším množství žebráků než dosud cizinci, čekající na rozhodnutí o jejich žádosti o asyl. Nesporně je v britských ulicích více žebráků než před deseti lety a existují namátkové důkazy, že se žebrání stalo více agresivním. Ale situace je složitá. Od osmdesátých let je znovu charakteristickým rysem britských měst, že se na ulicích vyskytuje stále větší počet bezdomovců, po celé řadě poválečných desetiletí, kdy se zdálo, že je tento jev jevem minulosti. Přísnější omezování sociální podpory, spolu s celostátním programem "Péče v komunitě", v jehož rámci se léčí mnoho psychiatrických pacientů ambulantně, bez dlouhého pobytu v psychiatrických léčebnách, vede k tomu, že stále větší počet lidí živoří na ulicích. Ale reakce na tyto domácí žebráky, ve srovnání s nepřátelstvím vůči zjevnému přílivu zahraničních žebráků, je všeobecně neutrální anebo plná porozumění.

    Libby Purves napsala v deníku Times: "Na to, aby vzniklo veřejné rozhořčení a aby to vyvolalo nebývalou vládní aktivitu ohledně žen, které žebrají s nemluvňaty, musely ty ženy vypadat jasně cizinecky. Xenofobie a strach z přistěhovalectví vytvářejí explozivní koktejl z toho, co dosud bylo inertní, deprimující životní realitou. Je něco skutečně odporného na tom, že se najednou podnikají drastické akce jen proto, že natažené ruce mají olivovou barvu."

    A kromě toho, dokáže skutečně imigrační politika to, co má učinit: totiž vyloučit žadatele, kteří nejsou seriózní, a přijmout ty, kteří opravdu asyl potřebují? Vedoucí redaktor BBC pro zahraniční záležitosti John Simpson energicky dokazuje, že už nynější britské předpisy neplní své vlastní cíle: psal o jednom afghánském lékaři, který pro něho pracoval jako překladatel, když Simpson natáčel v roce 1996 kritický film o afghánské vojenské organizaci Taliban. Tohoto lékaře odmítly britské úřady vpustit do Británie, navzdory důkazum, že je jeho život v nebezpečí. Později dostal asyl v jiné, vstřícnější evropské zemi.

    Rasismus

    Součástí utrejchu je také jasný rasistický prvek, v jehož rámci krystalizují hluboce zakořeněné emoce, zaměřené proti Romům a proti Východoevropanům. Roy Greenslade v Guardianu udeřil hřebík na hlavičku: "Proveďme onen jednoduchý psychologický test, známý jako asociace slov. Hned vám dodám odpovědi. Představte si, že jsem čtenář listu Daily Mail nebo The Sun. Žadatelé o asyl. Paraziti. Cikáni. Vychytralí paraziti. Rumuni. Nevděční paraziti. Albánci. Špinaví paraziti. Žebráci. Bohatí paraziti."

    Samozřejmě, Romové mají dlouhodobé zkušenosti s nepřátelstvím, ať žili kdekoliv, a to platí i dnes - ať jde o Londýn nebo o Ústí nad Labem. Postoje lidí jsou stále velmi znepokojující. Ale možná stejně znepokojující jsou postoje vůči lidem ze střední a východní Evropy, kteří jsou navzdory tomu, že se připravují na vstup do Evropské unie, stále ještě považováni za nezkrocený Východ.

    Britská vláda se musí vyhnout chybě, jíž tak lehce - a občas dobrovolně - propadají britské sdělovací prostředky. Je nesprávné smísit všechny rozdílné problémy dohromady a považovat je pak za jedno a to samé (stejně, jak tisk nyní stále častěji považuje všechny žadatele o asyl za jedno a to samé). Jsme svědky toho, že vláda zavádí panická opatření: zavádí právní a byrokratická omezení v reakci na titulky v bulvárních novinách o tom, že je souzena hrstka evropských Romek s dětmi.

    Naštěstí vzrůstá reakce proti této nesnášenlivosti, a není překvapivé, že se projevuje v článcích, zveřejňovaných většinou (i když nikoliv výjimečně) v deníku Guardian, který sympatizuje s levicovými názory. Bývalý šéfredaktor tohoto listu, Peter Preston, se postavil proti polemice deníku The Sun, zaměřené proti Romům a spojil to s nynějším mrazivým postojem západoevropských vlád vůči Rakousku: "Co bychom řekli - co by napsal deník The Sun, kdyby takovouto zlovolnou bouři rozpoutal Haider? Není třeba se nad tím dlouze zamýšlet - pro něho je charakteristické takto vystupovat."

    Jinde provedla Isobel Fonseca dekonstrukci zlovolných mýtů a pověr, které jsou v pozadí pravidelně otiskovaných článků o Romech a Andew Marr zkoumal nevelkomyslnost západní reakce vůči imigraci, kterou Západ v mnoha ohledech vyvolal a povzbuzoval.

    Na Jeremyho Hardyho zbylo, aby se vyrovnal s velmi vážným tématem prostřednictvím humoru: "Všichni v Británii by se měli stydět, že se politikové a novináři, kteří tvrdí, že mluví za nás, snaží proměnit tyto ženy ve figury nenávisti. Ty ženy mají přece s sebou své děti! Kam si ti bigoti myslí, že si ty ženy měly ty děti dát? Asi do jeslí pro žebráky na křižovatce Oxford Circus, že?"

    Oliver Craske


    Odkazy:

    "News in brief: Asylum seeker queues grow by 50 per cent," The Daily Telegraph, 22 January 2000

    Jeremy Hardy, "It beggars belief," The Guardian , 11 March 2000

    Keith Dovkants, "Town that lives off London's beggars," Evening Standard, 14 March 2000

    Nick Cohen, "Injustice for all," The Guardian, 19 March 2000.

    Andrew Marr, "Our ugly intolerance," The Observer, 19 March 2000

    David Bamber, "Immigrants who beg will be kicked out of the country," The Sunday Telegraph, 19 March 2000

    "H ysteria and Hate," leader, The Guardian, 20 March 2000

    Marie Woolf, "Curbs on asylum seekers who turn to crime," The Daily Telegraph, 20 March 2000

    Roy Greenslade, "We hate you," The Guardian, 20 March 2000

    Peter Preston , "< I>The Sun could teach Haider a thing or two on Gypsies," The Guardian, 20 March 2000

    Ian Burnett, "Eurostar checks to stop bogus asylum seekers," The Independent, 21 March 2000

    Philip Johnston, "Asylum 'crackdown' that beggars belief," The Daily Telegraph, 21 March 2000

    Isobel Fonseca, "The truth about Gypsies," The Guardian, 24 March 2000



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|