![]() |
|
GrossIvan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál"Resorty zůstávají, ministři odcházejí", řekl včera Václav Grulich po té, co prezident přijal jeho demisi. Křeslo ministra vnitra ovšem zřejmě nepatří k těm, u kterých je lhostejné, kdo si na ně sedne. Odstupující ministr vyslechl na svou adresu slova díků za odvedenou práci, nicméně způsob, jakým odchází, se mu nelíbí. Podobně ovšem i jeho nástupce Stanislava Grosse mrzí "dusná" atmosféra, která provází pro změnu jeho jmenování. Václava Grulicha netěšilo, že média dlouhé týdny před jeho rezignací spekulovala o tom, že o křeslo přijde. Stanislav Gross má asi podobně malou radost, když čte v novinách narážky, že se ministrem stává, aby ho měl šéf pod kontrolou, jaksi z trestu za občasnou prostořekost stran premiérova stylu. Vše se pak odehrává v situaci, kdy musí odpovídat na otázku zda vymění, či nevymění šéfy útvarů, které se věnují ekonomické kriminalitě a mafiím. Jistě je již nyní informován o tom, co se na zmíněných útvarech sleduje. Stanislav Gross se včera loučil se sněmovnou, ve které si vybudoval slušnou pozici, ale i hojnou účast na televizní obrazovce, která mu pak vynesla i slušnou popularitu. Jako ministr vnitra bude dostávat otázky méně obecné a lze očekávat, že ocení každý jeden den, kdy o něj média nezavadí. Jestliže míní vážně své předsevzetí, že ministerstvo vnitra není jeho poslední politickou štací, má dvě možnosti. Buďto chladnokrevně vstoupit na tenký led intrik a konspirace, anebo se držet co nejvíc zpátky a ve snaze nedopustit se chyby neudělat téměř nic. Existuje samozřejmě i třetí možnost: Brát svou ministerskou funkci, jako by to byla poslední štace. Brát se za zájem slušných lidí a šlapat na paty těm, kteří společnosti škodí. Bez ohledu na to, v jaké působí straně. Kdo ví, zda to není jediná cesta jak politicky přežít. 5. dubna 2000
|
|
![]() |